Gone with the wind 6.

autor: Ainee

Hot and Cold

Flirtovali spolu, tím si byl Bill jistý. Díval se z jednoho na druhého a sledoval, jak Natalie směrem k Andreasovi posílá nesmělé pohledy a drobné úsměvy. Brunet na ni na oplátku mrkal a věnoval jí pokřivené úsměvy. Bylo to znepokojivé, nemluvě o tom, že taky nesmírně překvapivé a trochu zvláštní.
Když to Bill naposledy kontroloval, Natalie byla stále zakoukaná do Toma a byl to Bill, kdo slintal po Andreasovi. Zjevně se něco změnilo a Billa neskutečně rozčilovalo, že si nedokáže vzpomenout, kdy se to stalo. Dokázal to zúžit jen na dobu mezi tím, kdy si k nim Andreas poprvé přisedl k obědu, a večerem, kdy je Bill všechny k sobě pozval na film.
Od té doby se ti dva chovali jako zamilovaní puberťáci a Bill z toho upřímně neměl radost. Byl si jistý, že mu něco uniklo, možná poté, co odpadl kvůli pláči? Pořád se za to styděl, ale od té doby o tom nikdo neřekl ani slovo, a tak se to ze všech sil snažil hodit za hlavu.

„Bože, to si to nemůžete nechat někam mimo a ušetřit nás toho?“ Zavrčel najednou Tom zezadu, což přimělo Billa nadskočit a dvojici vrhnout vražedné pohledy směrem k dredaři.
„Jen žárlíš, protože tě nikdo nechce,“ prohlásil Andy a střelil po Natalii úsměvem, který ji donutil začervenat se.
Jo, rozhodně ho chtěla, no fajn, pomyslel si Bill a zadíval se na ně.
„Je spousta lidí, kteří mě chtějí, děkuju pěkně,“ odpověděl Tom a padl na židli vedle Billa. Kdy se to stalo zvykem, byla další záhada, na kterou Bill nemohl přijít.
„Jasně,“ odpověděl brunet nepřesvědčeně.
Tom se na oplátku zamračil, ale nic neřekl.
„Proč jdeš vlastně pozdě?“
Tom si hlasitě povzdechl a zhroutil se na židli. „Pan Ebel je osina v prdeli. Upřímně řečeno, člověk by si myslel, že to prostě vzdá, jakmile si uvědomí, že se snaží o předem prohranou bitvu, ale ne. Prostě toho chudáka budeme dál mučit, třeba mu to nakonec dojde!“ Gestikuloval Tom divoce s výrazem čirého znechucení ve tváři.

Andreas a Natalie se na něj divně podívali, ale Bill si nemohl pomoct a tiše se uchechtl. Jak mohl mít Tom takové potíže se svým rodným jazykem, to nedokázal pochopit.
Tom se na pobaveného chlapce chvíli díval, než znovu promluvil. „Jasně, směj se, jak chceš, pane ‚mám nejlepší výsledky ze všech testů z angličtiny, aniž bych musel otevřít knihu‘. Ale víš, myslím, že ti to nebude připadat stejně vtipný, až budu muset opakovat, jen abych dostal maturitní vysvědčení. Vím, že takhle zlej nejsi.“
Bill nad tím prohlášením chvíli přemýšlel, než pokrčil rameny. „To máš pravdu.“ Tři páry očí se na něj překvapeně podívaly. Opravdu teď řekl Bill Tomovi, že má pravdu? Bill si toho nevšímal. „Půjčím ti svoje poznámky z prváku, jestli ti to pomůže. Upřímně řečeno, nechápu, proč ten kurz vůbec děláš, když nedokážeš projít ani tou nejjednodušší úrovní.“

Tom na něj zůstal zírat a ostatní dva také. Bill byl vlastně milý, a to velmi nemilým způsobem. „Jo, prosím tě,“ vykoktal Tom, než mu došla i poslední část Billova proslovu. „A ještě ti řeknu, že kdybych mohl, tak z toho kurzu vypadnu. Jediný, co mě tam drží, jsou školní předpisy, takže to není úplně tak, že bych s tím mohl něco dělat.“
„Jo, jo, jak říkáš,“ řekl Bill nonšalantně a mávl rukou. „Zítra ti je přinesu.“
To, co se stalo potom, šokovalo všechny, nejen ostatní tři sedící u stolu. Tom chytil Billa za hlavu a prudce ho políbil na tvář, načež hlasitě prohlásil: „Bille Joste, já tě, kurva, miluju!“ Hlavy se otočily a čelisti poklesly.
Billovy oči se překvapením rozšířily, než mu zrudly tváře, a pak se zbarvily do temně karmínové. „Tome, ty zasranej idiote,“ vykoktal, jakmile znovu dokázal promluvit. „Takovýhle věci nemůžeš říkat.“ A pod nos si pak zamumlal: „alespoň ne na veřejnosti.“

***

Týdny ubíhaly bez incidentů. Nedošlo k žádným tichým hádkám ani křiku. Upřímně řečeno to Natalii trochu znepokojovalo. Věci v jejich malé partě se tak drasticky změnily, že nevěděla, co si o tom myslet.
Andreas s ní otevřeně flirtoval od chvíle, kdy ji doprovodil domů, když šli od Billa, a Tom se k Billovi choval hezky. Dokonce i Bill odložil tomahawk a smál se spolu s Tomem jeho trapným vtipům, místo aby ho urážel a snažil se, aby zmlkl.
Čekala, že se strhne bouře, jelikož už příliš dlouho byl klid. Ta však nepřicházela. Ubíhaly týdny a týdny a nic se nedělo. Zdálo se, že Bill a Tom uzavřeli jakési tiché příměří, a to ji znervózňovalo víc, než by si kdy pomyslela.
Bill z Natalie však teď neměl moc velkou radost. Stále jí neodpustil celou tu záležitost s Andreasem. Černovlásek byl do vysokého bruneta zakoukaný od prvního dne a vidět, jak mu jeho nejlepší kamarádka krade toho kluka přímo před nosem, se temperamentnímu chlapci příliš nezamlouvalo. Nepřekvapilo ji to, ale cítila se kvůli tomu trochu provinile.

Nebylo to však nic, čemu by mohla zabránit. Čím víc času s Billem a chlapci trávila, tím víc si uvědomovala, jak milý brunet dokáže být a jak moc se od sebe s Tomem liší. Když se nad tím zamyslela, divila se, že si toho nevšimla už dřív.
Ale to už bylo pryč a Bill se s tím pomalu vyrovnával. Ve skrytu duše si Natalie myslela, že s tím má možná něco společného Tom.
Někdy si byla jistá, že viděla něco v očích toho dredaře, když se na Billa díval a při vzácných příležitostech si byla skoro jistá, že to samé vidí i v Billových očích.
Možná je to ale jen zbožné přání, pomyslela si a povzdechla si. Andreas pozvedl obočí a ona jen zavrtěla hlavou.

Seděli u stolu v kavárně kousek od školy. Bill a Tom vzrušeně probírali Tomovo blížící se vystoupení u Hagena. Už dlouho nehrál naživo a doslova hýřil energií.
Bill jeho nadšení sdílel a navrhoval, které písně by podle něj měl Tom zahrát.
Netušila, jak se vůbec dokážou shodnout, jejich hudební vkus se lišil jako den a noc, ale nějak se jim podařilo najít shodu v nějaké písničce od Aerosmith, kterou neznala. Nebyla zrovna jejich fanynka.
„Pak mě napadlo, že bych mohl zahrát nějakou ze svých starých písniček? Ale nevím, kterou. Napadá tě něco?“ Zeptal se Tom a Bill se zamračil a usilovně přemýšlel. Avšak zbytečně.
Zavrtěl hlavou a otráveně nakrčil nos. Když Tom hrál naposledy, měl dávat větší pozor. „Ne, vlastně ne. Promiň.“
„Nic si z toho nedělej,“ odpověděl dredař a opřel si bradu o ruce. „Přemýšlel jsem, že bych mohl dát ‚Schwarz‘.“ Tom se bezmyšlenkovitě kousl do spodního rtu, když mu to slovo vypadlo z úst. Přemýšlel o tom, to ano, ale ve skutečnosti neměl v plánu to vyslovit nahlas, obraz Billových tichých slz měl stále ještě v živé paměti.

U stolu zavládlo naprosté ticho. Andreas, který Natalii škádlivě šťouchal do boku, se uprostřed pohybu zastavil a s povytaženým obočím se zadíval na Toma.
Natálie se okamžitě přestala chichotat a oči se jí rozšířily.
Bill jen seděl, bez výrazu a v tichosti.
„Špatnej nápad,“ zamumlal Tom, když nikdo nepromluvil. Odkašlal si a pokusil se přijít s dalším návrhem, ale to ohlušující ticho ho neuvěřitelně rozptylovalo.
„Hej,“ ozval se Andy, když viděl, jak Tom tápe. „Nikdy jsi nám neřekl, pro koho ta písnička byla. Pokud si pamatuju, tak jsi tenkrát nikoho neztratil.“ Tom po něm střelil zmateným pohledem a brunet se opravil. „Myslím tím posední dobou.“
Všechny oči se upřely na Toma a jemu se to pro jednou nelíbilo. Normálně by byl rád, kdyby na něj všichni hleděli, užíval by si jejich obdiv. Ale teď si připadal jen malý a jako na pranýři. Co jim má říct? „Já, ehm…“ nemohl přijít na žádné vysvětlení, aniž by nevyklopil celý příběhu o dopise a Williamovi. A upřímně řečeno, tohle nebylo nic, o co se s nimi chtěl podělit. „Nešlo o nikoho,“ řekl vyhýbavě, když bylo zřejmé, že všichni stále čekají na vysvětlení. „Jen kluk, o kterým jsem četl.“

„Myslel jsem, že jsi říkal, že je to přítel,“ pokračoval Andreas a podezřívavě si založil ruce na hrudi.
„Nech toho, Andy,“ varoval ho Tom. „Nechci o tom mluvit.“
„Okay, okay,“ řekl brunet poraženecky a vyhodil obě ruce do vzduchu.
„Takže ‚Schwarz‘ ne. Chápu,“ střelil po Billovi rychlým pohledem, ale černovlásek už byl zase ve svém vlastním světě. Což se Tomovi nelíbilo.
Bill bez varování vstal a omluvně se na své přátele usmál. „Vzpomněl jsem si, že ještě něco musím udělat. Omlouvám se. Uvidíme se zítra.“ Ani nečekal na odpověď, jen se vyřítil z podniku, jako by se nechumelilo.
Natalie a Andreas si vyměnili ustarané pohledy a Tom provinile sklopil hlavu. Nechtěl Billovi ublížit.

***

„Dneska jsi až nezvykle tichý,“ podotkl David a Bill si na vidličku napíchl bramboru. Když se nedočkal žádné odpovědi, David si povzdechl a vrátil se ke svému jídlu.
Minuty ubíhaly v tichosti, nevyřčená slova těžce visela ve vzduchu. Bill měl něco na srdci, ale bál se zeptat, protože věděl, jak moc by to bolelo.
Smířený se svým osudem, upustil vidličku a odsunul se na židli. Ztratil chuť k jídlu.
„Jak to děláš?“ Zeptal se a upřel na strýce velké vlhké oči.
„Co prosím?“
„Jak to děláš, že se nezhroutíš pokaždé, když ti ji něco připomene? Jak to děláš, že nezačneš brečet? Já to nechápu!“ Bill zoufale rozhodil rukama. Oči se mu leskly a hrozilo, že se každou chvíli rozbrečí. „Kamkoli se otočím, všude je něco, co mi je připomíná. Snažím se, strašně se snažím, aby mě to nedostalo, zatnu zuby a jdu dál. Ale ty, nevypadá to, že by tě to trápilo. Pořád se usmíváš. Jak to děláš?“ Než dořekl poslední slova, slzy mu začaly stékat po tvářích. „Jak to děláš, že máš pořád úsměv na rtech?“

Bill se hroutil. Tak dlouho hrál svou roli dobře, že Davida překvapilo, že se to nestalo už dřív. Uplynuly téměř tři roky a chlapec se konečně hroutil. Bolelo ho to sledovat, ale ve skrytu duše byl David šťastný. Bál se, že to Bill v sobě bude dusit navždy a nechá se tím sžírat zevnitř.
Bill hlasitě vzlykal a zlostně si utíral slzy, které mu stále stékaly. Ramena se mu třásla a tiše se proklínal za svou slabost. Měl zůstat silný.
Když ho David objal, bezmocně zakňučel. Pohladil synovce po hlavě, a pak mu řekl: „Vzpomeň si na to hezké. Tak to dělám já, Bille. Myslím na ni a vzpomínám, jak se usmívala. Vzpomínám, jak se smála, a představuju si, co by řekla nebo jak by o věcech žertovala, a to mě rozesměje. Tak se usmívám taky; oplácím jí úsměv.“
„Snažím se,“ zakuckal se Bill, hlas se mu zlomil a zadrhl. „Moc se snažím, ale někdy to prostě nejde. Strašně moc to bolí.“
David chlapce ve svém náručí sevřel pevněji. „To je to jediné, co můžeme udělat, Bille. Jdeme dál kvůli nim. Usmíváme se na ně a smějeme se kvůli nim. Jsou pořád s tebou, Bille, to si pamatuj. Nikdy tě neopustili.“
Bill si nebyl jistý, jestli tomu věří; cítil se tak sám. Měl své přátele a měl svého strýce, ale pořád mu něco chybělo. Chyběli mu oni, chyběl mu on sám a to, co před lety opustil. Ale neměl sílu to vrátit. Znamenalo by to, že by si musel vzpomenout, a vzpomínání bylo příliš bolestivé. David tvrdil, že by měl, ale Bill to prostě nedokázal.

***

„Takže, kde jsou Nat a Andy?“ Zeptal se Bill a ukradl Tomovi trochu popcornu.
Tom se lehce začervenal a sklonil hlavu. „Nepřijdou. Na poslední chvíli to zrušili.“
Bill udělal ústy písmeno „o“ a zamračil se. „Proč?“
„Nevím,“ zalhal Tom. Andy mu řekl, že bere Nat na rande.
Bill se zamračil ještě víc, ale nic neřekl. Místo toho ukradl Tomovi další hrst popcornu a opřel se na sedadle. Trailery už začaly hrát, ale on jim nevěnoval pozornost, přemýšlel, proč se na ně kamarádi vykašlali. Měl své podezření a byl si skoro stoprocentně jistý, že má pravdu, jen si to nechtěl přiznat.

Tom svého kamaráda pozorně sledoval a snad i čekal, že kvůli tomu vyletí z kůže. Bill mlčel a slavnostně jedl Tomův popcorn. Jestli se Tom za ta léta něco naučil, pak to, že by měl mít strach, když Bill mlčí. Obvykle to znamenalo, že má něco za lubem nebo že brzy vybouchne.
V Billově těle nebylo dost energie ani na jedno, ani na druhé. Místo toho trucoval, zabořil se do sedadla a bez většího zájmu sledoval upoutávky, které se míhaly na plátně.
Vlastně ho ani tolik neštvalo, že se na ně Andreas s Natalií na poslední chvíli vykašlali, ani to, že si nejspíš vyrazili na rande. Byl to fakt, že o tom nemluvili. Neměli ani tolik slušnosti, aby jim to řekli (samozřejmě do toho zahrnul i Toma, jen aby vyrovnal skóre) přímo do očí. Místo toho se za jejich zády tajně scházeli a předstírali, že se nic neděje. Bylo to víc než otravné.
Oh, nemluvě o tom, že se momentálně ocitl v kině sám s Tomem, jako by byli na nějakém zvráceném rande.

Když ho ta myšlenka napadla, zabil motýly poletující v žaludku za použití mentální síly. Tohle nebylo nic, z čeho by měl být nervózní. Tom byl většinou otravný a Billovi ten kluk připadal nesmírně nudný. Tedy alespoň většinou.
Tom se zájmem sledoval změny Billovy mimiky. Zdálo se, že chlapec v duchu debatuje sám se sebou, a bylo docela vtipné to pozorovat. Neustále střídal překvapený, zmatený a frustrovaný výraz. Proč Billa tolik štvalo, že jejich přátelé kino zrušili, prostě nedávalo smysl, takže Tom dospěl k závěru, že tímhle to nebude. Proto ho to zaujalo.
Právě když skončila poslední upoutávka a v sále se setmělo, Tom se naklonil a zašeptal mu: „Co se děje?“ Bill ucítil na své kůži jeho horký dech.
Bill ztěžka polkl a proklínal motýly v břiše, přičemž sliboval, že každému z nich způsobí pomalou a bolestivou smrt. „Nic, jsem v pohodě.“
Proč cítil potřebu to dodávat zrovna teď? Tom nakrčil obočí, ale místo aby na něj naléhal, opřel se do sedadla. Přidržel krabici s popcornem a sledoval, jak Bill popadl další hrst, zahanbeně sklonil hlavu a usmál se. Jo, s Billem se rozhodně něco dělo, jen musel přijít na to, co.

Minuty v temném sále pomalu ubíhaly. Bill velmi dobře vnímal Tomovu přítomnost vedle sebe a to, jak se ruka druhého chlapce neustále otírá o jeho. Byl si jistý, že to nedělal schválně, ale i přesto se červenal. Netřeba dodávat, že byl nesmírně vděčný, že je v místnosti taková tma; raději by zemřel, než aby si toho Tom všiml.
Tom to rozhodně dělal schválně. Tu a tam se „náhodou“ otřel rukou o Billovu a sledoval, jak sebou mladší chlapec vždy trhne a sklání hlavu níž a níž. Po chvíli začal Tom uvažovat, jestli Bill vůbec ještě vidí na plátno, čelist měl až na hrudi.
Upřímně řečeno, Tom čekal, že vybuchne. Skoro se mu stýskalo po „starých dobrých časech“, kdy dokázal Billa přimět vybouchnout pouhou přítomností. Líbilo se mu mít veškerou chlapcovu pozornost, bylo to nesmírně uspokojivé. Tom to bral tak, že dokud na něj Bill křičí, pořád mu stál za čas a námahu, ale tajně připouštěl, že to může být taky tak, že dokud na něj Bill křičí, nedívá se na nikoho jiného.

Trvalo mu docela dlouho, než se s tím smířil, ale když se mu to povedlo, uvědomil si, že je Billem naprosto očarován už od prvního školního dne; téměř před třemi lety; a už se před tím nedalo utéct.
Nejdřív byl uchvácen Billovým vzhledem, pak ho zmátlo, jak na černovláska působí jeho píseň, a pak se neochotně smířil s tichým přístupem. Byla to čirá frustrace, která ho přiměla vybuchnout v den, kdy do něj Bill poprvé vrazil, a poté se z toho stal podivný zvyk. Byl by raději, kdyby ho Bill nenáviděl, než aby se o něj nezajímal vůbec. Když je poprvé donutili, aby se sešli jako „kamarádi“, byl tajně rád. Když se z nich stali opravdoví kamarádi, byl nadšený.
Trávit čas s Billem takhle, ve dvou v temném kině, jako by byli na rande, Toma znervózňovalo a byl vzrušený.
Možná se do Billa zakoukal. Ještě nebyl tak daleko, aby si to přiznal, ale pomalu se k tomu blížil. Možná se do Billa zamiloval.

Za to Bill se do Toma rozhodně nezamiloval. Dredař mu připadal nesmírně otravný. Většinu času byl spíš na obtíž než cokoli jiného. Nebo spíš Billa víc než cokoli jiného děsilo, jak v něm stále Tom tak snadno čte. Bill o to nestál, raději si kolem své osoby udržoval nádech tajemství. Neměl rád lidi, kteří se k němu snažili dostat příliš blízko, nechtěl, aby se dostávali pod povrch. Pod ním se skrývala jen bolest.
Když film skončil, Bill div nezajásal úlevou. Vzduch v kině ho začínal dusit a on potřeboval ven. Tom byl příliš blízko, jeho kůže byla příliš horká a jeho dech příliš hlasitý.
Tom se v průběhu filmu naklonil víc k Billovi, aby cítil jeho blízkost. Když se film chýlil ke konci, jeho hlava téměř spočívala na Billově rameni; podle Tomova názoru skočil příliš brzy.
Když Bill vystřelil ze sedačky a málem Toma udeřil ramenem do hlavy, když se zvedal, Tom si nemohl pomoct, ale cítil se trochu zklamaný.

„Takže…“ zamumlal Bill. „Co teď?“ Přešlapoval na místě a čekal, až Tom pohne svým líným zadkem.
Tom se pomalu zvedl a pokrčil rameny. „Nevím.“ Ještě nechtěl Billa pustit, ale pokud chtěl černovlásek jít, věděl, že mu v tom nemůže bránit.
„Okay,“ řekl Bill a nechal oči nervózně těkat po spoře osvětlené místnosti., Když se na obrazovce objevily závěrečné titulky, sál se pomalu vyprazdňoval. Bill si ani nedokázal vybavit, jestli ten film byl dobrý. „Myslím, že už půjdu. Jsem totálně unavený,“ zalhal. Pravda, chtěl jít domů, ale byl čilý víc než kdy jindy. Vinil z toho nervy, ty zatracené nervy. Kde se vůbec vzaly?
„Okay,“ řekl Tom, než ho něco napadlo. „Doprovodím tě.“
Billovy oči se překvapením rozšířily, ale Tomovu nabídku okamžitě neodmítl, jak věděl, že by měl; byl příliš šokovaný. Místo toho nechápavě přikývl, otočil se na podpatku a ve spěchu vykráčel z místnosti. Tom ho s úsměvem následoval.

***

Tom se pro sebe usmíval a brnkal na kytaru. Byl to dobrý večer, v baru bylo natřískáno a Tom byl víc než připravený všechny odrovnat. Podíval se nahoru a rychle našel své přátele u jednoho ze stolů úplně vpředu. Andreas měl ochranitelsky ovinutou ruku kolem Nataliina ramene a Bill na ně zíral z opačné strany stolu, s rukama naštvaně složenýma na hrudi.
Nat a Andy spolu oficiálně chodili ode dne, kdy se vykašlali na Toma a Billa v kině, a už nepovažovali za nutné tuto skutečnost skrývat. Bill z toho nebyl nadšený.
Tom se nervózně kousl do spodního rtu a vzpomněl si na jejich noční procházku k Billovi. Jakmile Bill uznal, že je opět bezpečné mluvit, jejich rozhovor plynul bez námahy. Černovlásek se dokonce smál Tomovým trapným vtipům. Byl to dobrý večer. Když si Tom vzpomněl, jak byl ten večer v pokušení Billa políbit, zježily se mu chloupky na krku. Neudělal to; až moc dobře si pamatoval Billův pravý hák a úplně se mu nechtělo se s ním po dlouhé době znovu seznamovat.

Bill usoudil, že nemá smysl probodávat pohledem zamilované teenagery na druhé straně stolu, a nechal svůj pohled sklouznout k dredaři, který si na pódiu připravoval svou aparaturu. Na tvářích se mu objevil lehký ruměnec, když obdivoval Tomovu oddanost kytaře, o kterou pečoval s maximální péčí.
Nedalo se popřít, že od chvíle, kdy skončili sami v kině, viděl dredaře trochu jinak. Nebo spíš poté, co ho Tom doprovodil domů. Být spolu s Tomem bylo tak příjemné, až to Billa vyděsilo.

***

Mini koncert se chýlil ke konci. Tom byl v ráži, jeho prsty bez námahy tančily po strunách. Byl ve své komfortní zóně, v místě, kde se ho nikdo a nic nemohlo dotknout. Usmíval se pod jasným světlem reflektorů a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se mohl každý večer cítit takhle dobře, každý večer být na pódiu; každý večer dělat to, co miluje. Byl to jeho největší sen, to, po čem toužil ze všeho nejvíc, co potřeboval skoro víc než vzduch. Dokázal by přežít cokoli, pokud by měl kytaru bezpečně v ruce.
Mezi dvěma čísly se zastavil, aby popadl dech. Nechal oči bezmyšlenkovitě přejíždět po davu. Světla byla ztlumená, jediným zdrojem světla byl jeden reflektor, který mířil na něj, ale přesto viděl jejich oči lesknoucí se ve tmě.
Jako už tolikrát toho večera vyhledal Billovy oči. Byly velké, jasné a bez ostychu na něj hleděly. Tom se usmál spíš pro sebe než na něj, lehce sklonil hlavu a nechal prsty, aby přejely po strunách. Z nástroje vyšel zvuk a on se usmál. Znovu je stáhl a zavřel oči. Za zavřenýma očima viděl Billovy hnědé oči, které na něj hledí.
Ještě než si uvědomil, co dělá, začal Tom hrát. Hudba plynula tak snadno, že si slova sama našla cestu ven, i když to neměl v plánu. Začal potichu, ale brzy síla jeho hlasu vyvrcholila, zvuk vycházel s takovou hlasitostí, že překvapil i sám sebe.

„The last look back is black. The night turns dark ahead (Poslední pohled zpět je černý. Noc se před ním mění v temnotu),“ zpíval Tom.

V davu seděl Bill se slzami v očích a kletbou na rtech. Sotva v polovině písničky se prudce zvedl ze židle, čímž způsobil, že se převrátila, a přerušila Tomův trans. Z jeho kytary unikl falešný tón, a pak místnost ztichla.
Napětí mezi oběma chlapci bylo hmatatelné. Tom na Billa zíral jako jelen v záři reflektorů a Bill mu to zlostně oplácel. Pak stejně náhle jako před lety Bill utekl z baru.
Tom se rozhlédl kolem a spatřil zmatené výrazy, než se rozhodl. Nechal kytaru na pódiu a s vlhkýma očima a zlomeným úsměvem se rozběhl za černovláskem.
Dohonil Billa v polovině ulice. Černovlásek se ztěžka opíral o lavičku a lapal po dechu. Jeho vzlyky byly hlasité a prudce pronikaly jeho křehkým tělem. Celé jeho tělo se třáslo.

Tom se opatrně dotkl jeho ramene. Bill zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s Tomovými. Tom v nich viděl bolest, kterou chlapec cítil, viděl všechny ty roky, které uplynuly, kdy předstíral, že je v pořádku. V tom jediném pohledu viděl Tom Billa takového, jaký byl: zničeného a slabého, osamělého a bez naděje.
Jedinou písní srazil Billa na kolena, zlomil poslední kousek jeho duše, vytrhal posledních pár stehů, které ho držely pohromadě. Bill se kvůli němu rozpadl a Tom se za to nenáviděl.
Slova mu připadala naprosto zbytečná, ale byla to jediné, co měl. „Strašně moc se omlouvám, Bille.“ Tomovi se zlomil hlas. Ztěžka polkl, odkašlal si a zkusil to znovu. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
Bill zavrtěl hlavou a přes slzy se chraptivě zasmál. „Na to jsi měl myslet dřív.“ Po Billově tváři stékaly slzy a Tom si přál všechny je osušit. To on byl za ně zodpovědný, nemohl si pomoct, ale chtěl všechno napravit.

„Já vím. Tak nějak se to prostě stalo. Já…“ přistihl se, že se jen vymlouvá. Bylo to zbytečné, to věděl, Bill mu to neodpustí. „Poslední věc, kterou jsem kdy chtěl udělat, bylo ublížit ti.“ Myslel to vážně, víc než cokoli, co kdy předtím řekl, myslel to smrtelně vážně.
Bill se nějakým způsobem stal středem jeho vesmíru. Žil pro úsměvy, které mu dokázal vykouzlit. Jediné, co kdy chtěl, bylo, aby byl Bill šťastný; jediné, co chtěl udělat, bylo udělat Billa šťastným.
Bill se prudce nadechl a zavrtěl hlavou. „Tak to se ti nepovedlo.“ Bill se otočil na podpatku a vydal se ulicí.
Tom za ním zoufale volal. „Nenechávej mě tu takhle, Bille. Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“ Když se zdálo, že tohle s černovláskem nic nedělá, Tom frustrovaně zavrčel. Bill ho opouštěl a Tom podvědomě věděl, že je to navždy. Už neměl co ztratit. „Miluju tě!“
Bill ztuhl uprostřed pohybu a Tom si jen na zlomek vteřiny myslel, že se mu to podařilo. Ale Bill se neotočil, dokonce ani neodpověděl. Bill prostě odešel.

original

autor: Ainee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)