autor: elvisfan
Andy seděl na židli u Billova stolu a sledoval, jak se jeho přítel přehrabuje oblečením a okamžitě všechny kousky odmítá. Jasper vyštěkl, když mu na hlavě přistálo tričko. Andy se zasmál, tričko z něj sundal a sledoval, jak Jasper seskakuje z postele a peláší po schodech dolů.
„Takže jak to, že se z pondělního večera stalo rande?“ Zeptal se.
„Má volno.“ Bill nakrčil nos nad svítivě zelenou košilí, na kterou zapomněl, že ji má. „Co si mám vzít na sebe, Andy?“
„Hádám, že něco z toho, co se ti teď válí na posteli?“
„Fakt mi pomáháš.“ Poté, co Bill vyházel všechno, co bylo vhodné na rande, obrátil pozornost k hromadě oblečení na posteli. „Nechci, aby to vypadalo, že jsem se moc snažil, ale taky nechci vypadat jako nějakej flákač.“
„Tohle. Rozhodně.“ Andy zvedl to, o čem věděl, že jsou to kamarádovy oblíbené bledě modré džíny. „Jsou tvoje oblíbený a sluší ti.“
„Mně sluší všechno,“ zazubil se Bill.
„Jo,“ uchechtl se Andy. „Vážně bys měl s tím svým nedostatkem sebevědomí a sebeúcty někoho navštívit.“
„Pomoz mi, Andy!“
„Panebože!“
Andy poslepu sáhl na hromadu a vytáhl první věc, která se mu dostala pod ruku.
„Na.“ Hodil před kamaráda černou koženou bundu s cvočky. „Vezmi si tohle.“
„To není špatný.“ Bill zvedl bundu, pak ji položil zpátky na postel, zatímco se přehraboval v hromadě, a vítězoslavně z ní vytáhl černé tílko. „Jo.“ Přesvědčeně přikývl. „Perfektní.“
Bill si přetáhl přes hlavu triko bez rukávů a zamířil do koupelny. S vědomím, že make-up mu zabere alespoň dvacet minut, sešel Andy dolů do svého pokoje, aby se připravil na vlastní rande. Bill ho tam našel o půl hodiny později a nervózně postával ve dveřích.
„Není to moc tmavý?“ Zavřel oči, aby si je jeho přítel mohl prohlédnout.
„Mně to připadá OK,“ pokrčil Andy rameny. „Takže kolik odstínů stříbrné jsi použil?“
„Jen dva.“
Jasper začal šílet, když uslyšel zvonek, a Billovy oči se rozšířily, když najednou pocítil nával nervozity.
„Jen klid,“ řekl mu Andy. „Už teď tě má rád, jinak bys dneska zůstal trčet doma.“
Bill hodil přes místnost pískací hračku, aby odvedl Jasperovu pozornost, a otevřel dveře.
Tom opětoval Billův krásný úsměv a byl úplně ohromený při pomyšlení, že s ním tenhle nádherný kluk opravdu jde na rande, a modlil se, aby to nepokazil.
***
Když Tom zastavil na červené, koutkem oka pozoroval Billa a zoufale se snažil vymyslet něco, čím by prolomil to trapné ticho prvního rande.
„Vím, že jsme se moc nebavili o tom, co dneska podnikneme,“ řekl nakonec. „Tak jsem tak nějak… vymyslel něco, co se ti snad bude líbit.“
Bill se usmál a usoudil, že Tom je snad ještě roztomilejší, když je nervózní. „Tak co máš v plánu?“
„No, tvůj kamarád říkal, že ve městě nejste dlouho, tak mě napadlo…“ Tom pokrčil rameny a otočil se k chlapci vedle sebe. „Mohl bych ti prostě ukázat L.A.“
***
Tom položil tác s jídlem a přehodil nohy přes lavici naproti svému rande. Objednali si vegetariánské hamburgery, chilli dogy, sýrové hranolky a limonády, přičemž oba okamžitě sáhli po hranolcích.
„Takže proč ses rozhodl opustit Manhattan?“ Zeptal se ho Tom. „Prostě tě to tam přestalo bavit?“
„Ne, já Manhattan miluju.“ Bill upil z limonády ohnutým brčkem a uvědomil si, že mu to město docela chybí, když už ne lidé v něm. „Jen jsem… odtamtud potřeboval vypadnout.“
Tom při žvýkání zamyšleně přikývl a z krátkého smutku v Billově tváři pochopil, proč cítil potřebu opustit město, které miloval.
„Ale L.A. je taky dobrý,“ pokračoval Bill. „Podařilo se mi překonat spisovatelský blok, což znamená, že mě můj vydavatel má zase rád, a moc rád řídím!“ Nadšeně se usmál. „I přes ten provoz tady jsem rád, že potřebuju auto, abych se všude dostal.“
„Takže jsi spisovatel.“ To na Toma udělalo dojem. „Něco, co bych si mohl přečíst?“
„No, jak se to vezme,“ usmál se na něj Bill. „Čteš hodně romantické romány?“
„Ehm…“ Tom se nervózně zadíval na svůj chilli dog, než se setkal s Billovým pobaveným úsměvem. „V poslední době moc ne,“ odpověděl diplomaticky. „Jak ses k tomu dostal?“
„Prostě… vždycky jsem psal.“ Bill okusoval konec brčka, když vzpomínal. „Povídky, literární časopis na střední škole a tak. Pak jsem se v prvním ročníku na newyorské univerzitě zúčastnil spisovatelské soutěže, kterou se mi nějak podařilo vyhrát, a o rok později byla moje fotka na zadní straně knihy, kterou jsem napsal. Ta se prodávala… až šokujícím způsobem dobře,“ zasmál se. „Tak jsem odešel ze školy, což mi rodiče důrazně rozmlouvali, a od té doby se věnuju psaní na plný úvazek.“
„Tak to zní cool!“ Vykřikl Tom. „Vážně. Jsem ohromen.“
Bill se rozzářil a hrál si s koncem brčka. „Takže odkud jsi ty?“
„Z Portlandu v Oregonu,“ ušklíbl se Tom. „Který jsem nenáviděl a nemohl se dočkat až z něj vypadnu.“
„Proč zrovna L.A.?“
„Natalie se sem přestěhovala s mámou, když nám bylo… šestnáct, myslím?“ Tom zamžoural na oblohu, když si vzpomněl. „Vždycky, když se její rodiče rozvedli,“ pokrčil rameny. „Nějak se nám podařilo zůstat v kontaktu, což bylo pro nás oba překvapení, a tak jsem se sem přestěhoval asi dva týdny po mých osmnáctých narozeninách. To bylo před čtyřmi lety a já to tu naprosto miluju.“
***
Dalším bodem Tomova programu bylo Čínské divadlo a Bill rozdělil svou pozornost mezi turisty, do kterých nechtěl vrazit, a všechny ty otisky rukou a nohou v chodníku.
„Tom Cruise,“ četl, když se procházeli kolem. „Meryl Streep, Mel Gibson… kdo je Myrna Loy?“
„Nemám tušení,“ odpověděl Tom.
„Hůlka Harryho Pottera!“ Bill se přikrčil, aby si ji zblízka pohlédl. „A taky Ronova a Hermionina!“ Vzrušeně se podíval na Toma, kterého nadšení jeho rande očividně pobavilo. „Promiň.“ Cítil, jak se červená, když se znovu postavil. „Jen mám rád knížky o Harrym Potterovi, to je celý.“
Tom se ušklíbl. „Jo, to jsem si všiml.“
Chvíli spolu udržovali rozpačitý oční kontakt, než Bill zaměřil svou pozornost na zem pod nohy.
„Proč jsem si myslel, že ruce Arnolda Schwarzeneggera budou větší?“
***
„Okay, počkej,“ Tom se zmateně zamračil, když vyrazil k jejich dalšímu cíli. „Jste s Andym přátelé, nebo je to jen tvůj asistent?“
„Já vím, je to divný,“ přiznal Bill. „Jsme nejlepší kamarádi už od střední a asi… před třemi lety neměl žádnou práci a potřeboval prachy na nájem, tak jsem ho… tak nějak najal. Vyřizuje mi všechny pochůzky a dělá všechny věci, které nechci řešit, když zrovna píšu.“ Odmlčel se a zavrtěl hlavou nad tím, jak to nejspíš zní. „Asi zním jako pořádný snob, co? Dělat si ze svého nejlepšího přítele zaměstnance?“
„To bych neřekl,“ odpověděl Tom upřímně. „Myslím, že většina lidí by chtěla mít asistenta, který by se staral o všechny ty nudný věci v životě, aby si mohli užívat jen ty zábavné.“
Bill se na něj usmál, a pak obrátil pozornost na ubíhající neznámé okolí za okýnkem.
„Myslím, že je to můj nejlepší přítel, asistent a správce webových stránek v jedné osobě,“ usoudil. „Ale hlavně je to můj nejlepší kamarád. Udržuje mě při smyslech, stará se o to, abych nezapomněl jíst, když celý den píšu, a dokonce mi dal jako dárek Jaspera.“ Bill držel ret mezi zuby a díval se z okna. „To za ním chodím, když si potřebuju ve dvě ráno s někým pokecat,“ podíval se na Toma. „Taky to máš takhle s Natalií?“
Tom se zasmál, když zahnul za ostrý roh. „No, určitě by měla spoustu keců, že jsou dvě ráno,“ řekl. „Ale nejdřív by se ujistila, že jsem v pohodě, a pak by teprve nadávala, že volám tak pozdě.“
Tom odbočil do spoře osvětlené boční uličky a u obrubníku zastavil. Bill těkal očima zleva doprava, ale nic důležitého neviděl.
„Tohle je ta část, kde mě zabiješ a hodíš moje tělo do příkopu na temném, odlehlém úseku silnice?“ Tipoval.
Tom se zasmál. „Vy spisovatelé a vaše přehnaně bujná fantazie.“ Vypnul motor a otevřel dveře. „Pojď.“
Chvíli šli mlčky. Tom měl ruce zastrčené v kapsách a palci si nervózně poklepával o nohy. Blížili se k poslednímu z řady stromů po pravé straně, když Tom někam ukázal. Bill se podíval a zastavil se.
„Tome, to je nádhera!“
Tom se pyšně usmál, nadšený, že jeho nápad nebyl úplný propadák.
Nalevo od nich byla všechna jasná blikající světla Los Angeles a přímo před nimi byl kompletně osvětlený nápis Hollywood. Daleko od všeho hluku a dopravy bylo slyšet jen cvrlikání cvrčků kolem.
Tom si hrál s kroužkem ve rtu, znovu naprosto nejistý. „Není to až moc otřepané?“ Zeptal se.
„Vůbec ne.“ Billův hlas byl upřímný a plný úžasu. „Chci říct, vidíš to v televizi nebo ve filmech, ale stát přímo tady… je to… světoznámá… věc, víš?“ Zíral a pomalu otáčel hlavou, aby to všechno pobral. „Je to jako… Eiffelova věž nebo zatracená Velká čínská zeď nebo tak něco. Jak by si někdo mohl myslet, že to není aspoň trochu cool?“
Bill se podíval na Toma a jeho úsměv jen trochu ochabl, když viděl, že místo toho, aby se díval na krajinu kolem, Tom mu pohled soustředěně oplácí.
„Hádám, že…“ Tom si olízl kompletně vyprahlé rty. „By určitě bylo otřepané tě políbit před nápisem Hollywood.“
Tom přistoupil blíž, zastavil se asi metr od Billa, který sáhl po lemu jeho trička. Něžně ho za něj zatáhl a přitáhl si Toma blíž, až se jejich těla skoro dotýkala. Přiblížil své rty k Tomovu uchu.
„Není to otřepané,“ zašeptal.
Tom otočil hlavu a přitiskl rty k Billově čelisti. Sklonil bradu a jejich ústa se setkala. Vzájemně zachytili své rty, na okamžik se odtáhli, a pak je znovu spojili. Nervózní, lehce vlhké ruce se usadily na Billových bocích a Tom nejistě olízl Billův spodní ret. Billovy ruce objaly Tomův krk, když Tom vklouzl mezi jeho pootevřené rty.
***
„To si děláš srandu!“ Bill nevěřícně zíral na svého hosta, když jim oběma naléval něco k pití. „Ty jsi nikdy nečetl žádnou knihu o Harrym Potterovi?“
„Jsou pro děti.“ Tom pokrčil rameny a opřel se o kuchyňskou linku. „Nebo ne?“
„Ne! No, ze začátku možná byly, ale…“ Bill zavrtěl hlavou a povzdechl si, když se napil. „Wow, já myslel, že je četli snad všichni. Nebo je aspoň začali číst. Myslím, že Andy se dostal jen k Ohnivému poháru.“
„Přečtení Harryho Pottera není podmínkou pro to, abych s tebou mohl randit, že ne?“ Dobíral si ho lehce Tom.
„Hmm, možná by měla být.“ Bill našpulil rty a přes okraj sklenice si Toma prohlížel. „Ale už teď se mi líbíš, takže jsem ochotný tenhle detail přehlédnout.“
Dopili a chvilku si pohráli s Jasperem, než se Tom neochotně rozhodl, že by měl jít domů. Bill ho doprovodil ke dveřím, a najednou to byla ta nejtrapnější část večera.
„Jsem si jistý, že Natalie bude zítra volat a bude mě vyslýchat, jak to dneska šlo.“ Tom se snažil působit co nejvíc nonšalantně, ale v očích měl zjevnou nervozitu. „Takže… co jí mám říct?“
Bill přistoupil blíž s vědoucím úsměvem a položil Tomovi ruce na ramena. Tom neváhal, rukama vklouzl kolem Billova pasu a přitiskl se co nejblíže k němu. Bill zaklonil hlavu a krátce zachytil Tomovy rty svými.
„Můžeš jí říct, že se nemůžu dočkat, až tě zase uvidím.“
original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
