Gone with the wind 9. (konec)

autor: Ainee

Dobrý den, jmenuji se William Trümper

„Takže čekáš, že ti teď budu říkat Williame?“
Bill se poškrábal na nose a rázně zavrtěl hlavou. „Ne, prosím tě, ne. Stejně jsem to jméno nikdy nepoužíval. Vždycky jsem se snažil, aby mi máma říkala Bille, ale ona to stále odmítala.“ Nastala krátká chvíle, kdy se Bill zřejmě zamyslel nad tím, že právě poprvé po dlouhé době mluvil o své matce normálně. Pak se vřele usmál a pokračoval. „Sarah byla jediná, kdo s tím souhlasil. Na druhou stranu se jí to nikdy moc nelíbilo. Z nějakého nejasného důvodu mi raději říkala ‚pane‘.“
Tom se nad šálkem kávy široce usmíval. Bill konečně mluvil o své minulosti a rozhodl se mu to říct. Přesto mu ne všechno dávalo smysl. „Kdo je Sarah?“
Bill zaryl prsty mezi polštáře pohovky a pevněji sevřel šálek. „Byla to naše služebná. Byla s námi celé mé dětství. Bohužel jsme ji museli propustit, když jsme panství prodávali.“
„Panství?“ Tom ztuhnul. Nikdy ho nenapadlo, že Bill vyrůstal v jiných podmínkách než on.
„Jo.“ Bill se smutně usmál a pokrčil rameny. „Stejně nemělo smysl si ho nechávat, když jsem se stěhoval sem. Vlastně jsem ani nechtěl, ale víš… Bylo příliš drahé si ho nechat.“

„A co všechny věci po tvých rodičích?“ Tom nevěděl, na kolik se smí ptát, ale dokud mu Bill ještě odpovídal, ptal se, jak jen mohl. Chtěl vědět všechno, co mu Bill dovolí vědět.
„Skladiště.“ Bill usrkával kávu, ztracený v myšlenkách.
„Vrátíš se tam někdy?“
Bill zvedl pohled a setkal se s Tomovýma očima. Bill se usmál a pokrčil rameny. „Jednou asi jo, ale prozatím ne,“ zamračil se. „Ještě nejsem připravený.“
Potom seděli mlčky. Bill přemýšlel a uvažoval, zda někdy najde odvahu. Pak zvedl pohled a uviděl Toma, jehož oči se ztrácely v černé hladině kávy v hrnku. Usmál se pro sebe a přemýšlel, jestli by Tom šel s ním, kdyby ho požádal.

Tom přemýšlel o způsobu, jak Billovi sdělit, co cítí. Chtěl to přece udělat, nebo ne? Upřímně řečeno, Tom si nebyl jistý. Tolik let se mu po Billovi stýskalo, že si nebyl jistý, jestli by zvládl unést odmítnutí. Nemluvě o tom, jak jeho city přijme, nebo zda je dokonce opětuje. Tom si byl naprosto jistý, že nemá ponětí, jak se s tím vypořádat.
„Na co myslíš?“ Bill se na něj usmíval a Tom cítil, jak se všechny jeho obavy rozplývají. Kdyby se na něj Bill vždycky takhle usmíval, Tom si byl jistý, že už nikdy nebude smutný, naštvaný, zmatený nebo osamělý. Takhle na něj Bill působil.
Tom pokrčil rameny a napil se kávy. „Na nic konkrétního.“ Odmlčel se a snažil se vymyslet lepší odpověď. „Asi jsem jen trochu přetažený. Chci říct, že tohle všechno…“ Tom se rozhlédl kolem sebe a prohlédl si známou scenérii Davidova obývacího pokoje. „Myslím tím kapelu a nadcházející turné, tvou novou značku a řadu oblečení, kterou pro nás připravuješ. Všechno je to dobré, ale trochu mi to zamotává hlavu. Víš, jak to myslím, ne? Připadá mi, jako by to bylo včera, co jsme oba byli hloupí puberťáci, co se tu poflakovali, nic nedělali a neměli vůbec žádné cíle.“ Tom se usmál hlavně sám pro sebe a znovu se zahleděl do svého poloprázdného šálku. „Ušli jsme dlouhou cestu.“

„Někteří z nás víc než jiní,“ dodal Bill a sledoval, jak se Tom znovu ztrácí v myšlenkách. „Vypadáš teď úplně jinak.“
Tom vyměnil známé špinavě blonďaté dredy za černé cornrows těsně předtím, než vydali své druhé album. Někdy měl dokonce problém poznat se v zrcadle. Přesto Tom vždycky věřil, že změna je známkou pokroku, a on ji potřeboval, aby měl pocit, že se posouvá kupředu. Na druhou stranu, jeho malá změna vzhledu nebyla nic ve srovnání s Billem; byl teď úplně novým člověkem.
Tom se zasmál a upřel na černovláska oči. „Ty máš co mluvit.“ Tom natáhl nohu a prsty šťouchl Billa do stehna. „Vypadáš…“ neměl slov. „Wow.“

Na vteřinu nebo dvě se ztratili jeden v druhém. Bill cítil, jak se mu rozbušilo srdce, a netoužil po ničem jiném, než se k rastovi naklonit a políbit ho. Ale neudělal to. Jestli měl Bill v sobě něčeho víc než dost, tak to bylo sebeovládání. Naneštěstí pro ně oba, měl ho i Tom.
Vchodové dveře se otevřely a kouzlo pominulo. David vešel do místnosti a zastavil se na místě. „No, podívej se na to.“ Rozhlédl se po místnosti s výrazem čirého zmatku ve tváři. „Kde jsou paparazzi? Určitě tady někde musí být.“ Pak dál kontroloval obývák, kuchyň, chodbu, a dokonce i malou skříňku pod schody, jestli tam není někdo schovaný. Když se jeho pátrání ukázalo jako bezvýsledné, lehce zklamaně pokrčil rameny. „Tak to jsem se asi spletl.“ Povzdechl si a sedl si na židli. „Byl jsem si jistý, že na mém gauči sedí dvě celebrity.“ Zúžil oči a prohlížel si šálky, které drželi v rukou. „A pijí mou kávu!“
Bill se zachichotal a Tom jeho roztomilost obdivoval. „V kuchyni ještě nějaká je.“
David přikývl a chvíli se rozhodoval, jestli mu to bude vadit, nebo ne. Nakonec se chvíli vrtěl na místě, než hlasitě vydechl. Opravdu to nemohl vydržet. „Je hezký, že jsi zpátky doma, Bille.“
Bill se jen usmál.
„A ty taky, Tome, už je to tak dlouho.“ V Davidových očích se objevil náznak pobavení, ale dál to nerozváděl.
„I já vás rád vidím, pane Joste,“ Tom zdvořile přikývl a dopil svůj šálek.

Vchodové dveře se znovu otevřely a Tom se zamračil. Když Georg vešel dovnitř, nemohl si pomoct a trochu se zasmál. „No, no. Není to náhodou sám Hagen.“
Georg kývl na pozdrav, pokrčil rameny a posadil se na jedinou volnou židli. „Kdo by to byl řekl? Ten malý dredatý spratek od Kaulitze přece jen vyrostl. Vypadáš dobře, člověče.“ Odmlčel se a sledoval, jak si Bill s Davidem vyměňují pohledy. „A slyšel jsem, že se ti docela dobře daří,“ zasmál se. „Navzdory tvému malému handicapu.“
To upoutalo Billovu pozornost. „Jaký handicap?“ Rychle těkal pohledem mezi Hagenem a Tomem. Když nikdo nic neřekl, udělal na strýce štěněčí oči. David jen pokrčil rameny.
Georg propukl v záchvat smích a pobaveně zavrtěl hlavou. Pak se znuděně zahleděl do Tomových očí, než řekl: „Že ani za hovno neumí hrát!“

***

„Tak tomu říkám pořádná show!“ Bill vzrušeně poskakoval nahoru a dolů, takže pro Toma bylo nesmírně obtížné nevtáhnout ho do drtivého objetí a neulíbat ho do bezvědomí.
Tom se stydlivě usmál a pokrčil rameny. „Díky.“ Nervózně se rozhlédl kolem sebe a přemýšlel, kam asi utekl zbytek kapely. „Stejně to byla hlavně tvoje zásluha.“
Bill si odfrkl, ale nemohl si pomoct a široce se usmál. „No, trochu jste mi pomohli. Teda, s hraním a tak.“ Pak se zasmál a Tom si nemohl pomoct, ale zasmál se s ním.
„Ty jsi tak skromný člověk, Bille.“
Bill mrkl a slavnostně přikývl. „Já vím. Je to můj životní úděl.“
Tom se cítil víc než trapně a třel si zátylek. „Takže, ehm… Kam utekl zbytek kapely?“
Bill pokrčil rameny a rozhlédl se. „Než zmizeli, říkali něco o chlastu a spánku. Upřímně řečeno, nemám tušení.“ Bill se lehce pohupoval na místě a přemýšlel, co říct dál. Byl moc rád, že se kapela na Toma vykašlala, znamenalo to, že ho má jen pro sebe, ale zároveň se Bill cítil nesmírně trapně, když byl takhle v Tomově blízkosti. Připadalo mu to nucené.
„Tak co, nechceš jít ven a dát si drink nebo tak něco?“ Tomovi to znělo hloupě i v hlavě, ale nahlas to znělo vyloženě idiotsky. „Jako takovou oslavu dobře odvedené práce, myslím.“
Bill si nervózně okusoval spodní ret a zvažoval pro a proti. Pak ho něco napadlo. „Jen jestli si můžu vybrat místo.“
Tom přikývl a bez otázek mladšího muže následoval.

***

„Víš, úplně tohle jsem na mysli neměl.“ Otevřel plechovku piva a podal ji Billovi, Tom se rozhlédl po prázdném školním dvoře. „Myslel jsem, že bychom mohli zajít do baru nebo tak něco.“
Bill si plechovku vzal a než odpověděl, pořádně se napil. „Dneska večer jsem neměl náladu na velkou společnost. Teda ne po tom koncertě. Bylo tam fakt plno.“
Tom s úsměvem otevřel další plechovku piva a napil se. „Jo, to bylo. Bylo to úžasný.“
„Ne, to ty jsi byl úžasný. Docela mě mrzí, že jsem vás neviděl naživo už dřív. Byl to docela zážitek.“
„Jak to myslíš, docela?“ Tom se cítil lehce uražený a vrhl na Billa tázavý pohled. Zapomněl však, co řekl, ještě než dokončil větu. Ztratil se v ostrých rysech Billovy tváře a v jeho hravých jiskřičkách v očích. Díky tomu, jak měsíc osvětloval černovláskovu tvář, působil téměř étericky.
„No, chci říct, že bez mých kostýmů a tak by to určitě nebylo tak velkolepý. To byla taková třešnička na dortu. Ale ty jsi byl dobrý.“ Bill se otočil, aby se na Toma posměšně usmál, ale když uviděl Tomův pohled, úplně na to zapomněl.

„Hej, Tome?“ Zeptal se Bill a jejich oči se setkaly. „Víš, proč jsem tě sem vzal?“
Tom zavrtěl hlavou a uvědomil si, že mu Billovy motivy mohou být ukradené. Dokud to znamenalo, že má Billa jen pro sebe, bylo mu to jedno.
„Chtěl jsem to napravit.“ Bill se nad sebou zamračil a zavrtěl hlavou. „Takhle jsem to říct nechtěl.“ Bill odložil plechovku piva na lavičku vedle sebe a natáhl k Tomovi ruku. Když ji Tom chytil, Bill se srdečně usmál. „Ahoj, jmenuju se William Trümper.“
Tom s úsměvem potřásl Billovi rukou. „Ahoj, Williame. Já jsem Tom.“
Bill pevně přikývl, pustil Tomovu ruku a okamžitě mu chybělo její teplo. „Tak nějak jsem doufal, že bychom mohli začít znovu.“ Bill si otřel ruce o sebe a podíval se na ně. Přemýšlel, jak začít. „Doufal jsem, že tentokrát to zvládneme líp,“ odmlčel se a usmál se. „Doufal jsem, že to bude menší drama.“ Bill se pro sebe zasmál a přemýšlel, kdy začal plakat. Tohle nebyla smutná chvíle, měla to být šťastná chvíle.

Tom zvedl ruku, osušil si zbloudilou slzu a na tváři se mu objevil smutný úsměv. „S tebou to bude vždycky drama.“
Bill zvedl pohled, všímal si něžného výrazu v Tomových očích a uvědomil si, že to nebere nijak negativně. „Jo, asi máš pravdu.“
Tom ztěžka polkl a rozhodl se, že teď, nebo nikdy. „Znamená to, že dostanu i další šanci?“
Bill zmateně pozoroval Toma, jak si nervózně kouše spodní ret. „Samozřejmě.“ Bill i přes stále stékající slzy lehce zaklonil hlavu. „Ale nechápu, proč si myslíš, že ji potřebuješ.“
Tom se zhluboka nadechl, upřel na Billa oči a uchopil jednu jeho bledou ruku do své vlastní. „Ahoj, jmenuju se Tom a jsem do tebe zamilovaný. Miloval jsem tě ještě dřív, než jsem tě poznal.“

Žádný hollywoodský polibek, který Bill kdy viděl ve filmech, se nevyrovnal tomu, který sdílel s Tomem té noci na lavičce před jejich bývalou střední školou; na místě, kde se potkali, zamilovali, a nakonec odešli se zlomeným srdcem.
Kruh se uzavřel a oni se konečně mohli vydat po nové cestě. Kam je zavede, mohl ukázat jen čas. Jedno však věděli jistě: že ji budou sdílet společně.
Tom našel svého Williama a Bill s malou pomocí konečně našel sám sebe.

KONEC

original

autor: Ainee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)