autor: KarlaSka
Druhý den se Tom snažil Georga najít a vše mu vysvětlit, ale nikde ho nepotkal, ačkoliv měl pocit, že jednou zahlédl kaštanovou hřívu mizící za rohem. Když Georg nepřišel ani na jejich společnou přednášku, přiznal si konečně, že se mu vyhýbá a nejspíš ho už nikdy nechce vidět.
Na jednu stranu na něj byl naštvaný, protože se zachoval jako vůl a ne jako přítel, na druhou stranu se mu chtěl omluvit a vše mu vysvětlit. Věřil, že kdyby měl šanci si s ním o tom promluvit, pochopil by to a přijal by ho takového, jaký je. Vždyť se přeci nic nezměnilo, pořád to byl on, a s kým spí, na tom nic neměnilo. Jeho přátelství pro něj znamenalo hodně, což si uvědomil až teď, když to vypadalo, že je u konce.
„Je hodně impulzivní. Musíš mu dát čas, aby si to nechal projít hlavou, a došlo mu, že se tím vlastně nic nemění,“ pronesl moudře Gustav, zatímco si zapisoval značky do notové osnovy.
„To jsem si taky myslel, dokud si přede mě neuplivnul,“ povzdechl si Tom a vytrhl stéblo z trsu trávy vyrůstajícího z praskliny v zídce, na které seděli, zmuchlal ho a hodil do stružky pod nimi.
„Je to horká hlava,“ použil Gustav více polopatický název, kdyby ho náhodou Tom napoprvé nepochopil, a zahleděl se na zelený smotek unášený proudem.
„Ty jsi to vzal v pohodě.“
„Protože tě znám prakticky od plenek,“ pokrčil Gustav rameny, a konečně odložil osnovu i tužku. „Když jsi mi řekl, že jsi bisexuál, ani jsem to slovo neznal. Myslel jsem, že je to náboženské vyznání.“
Tom se této poznámce od srdce zasmál, protože to bylo poprvé, kdy mu Gustav přiznal, že něco nevěděl.
„Stál ten kluk aspoň za to?“ zeptal se Gustav vážně, ale z tónu jeho hlasu bylo poznat, že umírá zvědavostí.
„Já ti ani nevím,“ přiznal popravdě Tom a hodil do vody další stéblo, které se však zaseklo o písek na mělčině a jeden z jeho konců se v proudu zoufale třepotal jako praporek ve větru.
„Hele Tome, já tě nechci do ničeho tlačit, ale myslím, že by se ti ulevilo, kdyby ses svěřil.“
„Stejně bys mi nevěřil.“ Chtěl se mu svěřit už tolikrát, ale nikdy k tomu nenašel odvahu. Přesto, když o tom přemýšlel, tak kdy, když ne teď?
„Hele, já zažil už spoustu šíleností s tebou i bez tebe, už mě nic nepřekvapí. Víš vůbec, že jsem spal s Cascadou?“ pozvedl Gustav tázavě obočí.
„To jako fakt?!“ vykulil Tom oči. Věděl, že Gustav se sice tváří jako neviňátko, ale ještě, než začal chodit s Andreou, tak holky stály frontu, aby si jich aspoň všimnul, jak byl proslulý. Tohle období trvalo asi dva roky, přibližně od jejich třinácti, kdy Gustav přišel o panictví dřív než on, což nikdy nepřenesl přes srdce, a ještě ke všemu s mladou prsatou učitelkou zeměpisu. Když to pak na ni zkoušel i Tom, chladně ho odbyla, a tak o svoji p kartu přišel až o dva měsíce později, když se jeho o pět let starší sestra Lucy vrátila i se svojí nejlepší kamarádkou na Vánoce z vysoké. Tehdy poprvé opíjel holku vaječňákem, ale jelikož Veronika, jak se Lucyina kamarádka jmenovala, měla téměř neexistující výdrž, tak to šlo lépe, než doufal, a za chvíli už v patře vrzala Trümperovic stará palanda. Lucy mu tuhle vánoční příhodu nikdy neodpustila, a když už se jednou za uherský rok viděli, tak si do něj kvůli tomu vždy rýpla.
„To víš, že ne,“ zasmál se Gustav potěšen, že mu na to Tom skočil. „Ale bože, já bych ji tak šukal! Opovaž se to říct Andy!“
„Oh!“ Tom si zakryl pusu rukou v předstíraném zděšení a vykulil oči, jako to vždy dělal Bill, když se Tomovi náhodou povedlo ho vykolejit.
„Co je?“ zeptal se zmateně Gustav netuše, co způsobilo změnu v kamarádově chování.
„Ty jsi řekl to slovo na ‚š‘,“ vykulil Tom oči ještě víc, pokud to vůbec bylo možné.
„Ty jsi debil,“ zakroutil Gustav hlavou a hravě strčil Toma do ramene. Byl rád, že se mu aspoň na okamžik povedlo odvést jeho pozornost, i když užitím slovníku, kterým přinejmenším opovrhoval.
„Věřil bys mi, že ‚chodím‘ s celebritou?“ zeptal se Tom opět vážně, ale při slově ‚chodím‘ naznačil ve vzduchu uvozovky, protože to slovo nepostihovalo podstatu jejich vztahu. Uvozovky u slova ‚celebrita‘ si radši rozmyslel, protože ačkoliv to nerad přiznával, Bill byl opravdu celosvětová hvězda.
„Záleží na tom- počkej! Já už to mám! Ten chlap, jak ti přinesl to psaníčko a-a ten, co furt očumoval Andy!“ Gustavovy oči zářily nadšením, že na něco přišel. Tom si pomyslel, že by byl jeho přítel příšerný detektiv, ale nahlas to neřekl.
„Nečuměl na ni, ale na mě, protože jsem se schovával pod ní,“ povzdychl si a vytrhnul několik stébel trávy i s kořínky a začal je obratně splétat do malého zeleného copánku, což se naučil od Lucy, když mu byly asi čtyři roky, aby ji mohl připravovat do školy.
„Myslím, že si umím udělat obrázek,“ pokýval Gustav hlavou, ale Tom o tom pochyboval. Obrázek o svém vztahu nevztahu si neuměl udělat ani on sám. V tu chvíli ho napadlo něco, co mu předtím nikdy nepřišlo na mysl: spí Bill i s někým jiným? Tehdy na záchodech se zdálo, že ho představa Toma spícího s někým jiným rozhodila, ale ze všech špatných důvodů, jenom ne z toho, který chtěl slyšet. Ale když Billovi nevadilo, že by spal s nějakou holkou, znamenalo to, že když není poblíž, spí Bill s někým, kdo se mu namane? A s holkami, kluky nebo oběma? Ta myšlenka se jako temné hádě kroutila někde v pozadí jeho mysli, a Tom až moc dobře věděl, že jestli ji co nejdříve nevyřeší, bude z toho přinejmenším deprese.
„A budu hádat. Ten váš ‚vztah‘ trvá tak cca tři měsíce,“ probudil ho Gustav z jeho úvah. „Protože už asi tak tři měsíce se chováš jak Andy dva týdny v měsíci.“
„To to maj holky tak dlouho?“ podivil se Tom. Z biologie si toho moc nepamatoval, ale přísahal by, že perioda nebyla více jak týden.
„Nesmíš zapomenout připočíst PMS, ten je totiž mnohem horší. Neustále brečí u reklam na Merci a vyjídá lednici,“ povzdechl si Gustav. Tom se ušklíbl nad představou smutného Gustava sledujícího, jak Andrea pořádá jeho šišku salámu. „Ale zpátky k tobě.“
„Jo, trvá to něco málo přes tři měsíce,“ potvrdil.
„Co je to vůbec za celebritu? Moc jsem si ho neprohlížel, navíc tam byla tma a sám moc dobře víš, že jsem slepý jak krtek.“
Tom se nad tím přirovnáním pousmál a dlouho zvažoval, jestli by měl odpovědět popravdě nebo si něco rychle vymyslet. Zpěvák by ho zabil, kdyby věděl, že o něm někomu vypráví. Na druhou stranu tu teď nebyl.
„Bill Kaulitz,“ přiznal nakonec. Věděl, že Gustav to nikomu vyprávět nebude, pokud mu to nedovolí.
„Wow… ty zmetku!“ zasmál se Gustav. „To ses nemohl pochlubit už dřív, že máš v posteli pop-rockovou hvězdu?“
„Ty mi to věříš?“ zeptal se Tom udiveně. Tak trochu počítal s tím, že se mu Gustav vysměje a vezme to jako dobrý vtip.
„Tome, tahali jsme spolu kačera, poznám, když kecáš.“
„Proč pořád používáš ty divný přirovnání?“
„Nevím, prostě se mi líbí, a navíc vím, že jsi z nich zmatený,“ pokrčil Gustav rameny. „Jak to teda spolu máte?“
„To kdybych věděl,“ odfrknul si Tom a odhodil copánek do vody.
„Tak si to asi budeš muset vyřešit,“ podíval se mu Gustav vážně do očí. „Znám tě už dlouho a musím říct, že jsem tě nikdy neviděl tak na dně jako poslední dobou. Vypadáš jak vymačkaná tuba zubní pasty, hulíš jak výfuk u náklaďáku a neumíš mluvit jinak než sarkasticky.“
„Teď ale vážně, co to máš s těma přirovnáníma?“
„Nevím. Prostě si je rád vymýšlím. Mám na to talent, nemyslíš?“
„Já ti ani nevím, proč s tím pořád pokračuju, proč to nenechám být,“ povzdechl si Tom a sledoval, jak se stéblo zachycené na mělčině konečně uvolnilo, aby se za chvíli zastavilo o starou větev.
„Tak ti radím, aby sis to vyřešil, jinak tě to sežere zaživa.“
„Odkdy jsi tak moudrej?“ pousmál se Tom a začal se zvedat.
„Vždycky jsem byl. Kam jdeš?“
„Vyřešit si to,“ prohlásil Tom odhodlaně, zatímco si pucoval drobné kamínky z kalhot.
***
„Dobrý den. Jak vám mohu pomoci?“ zeptala se Toma mladá recepční se sladkým úsměvem, když si to nakráčel do hotelu.
„Dobrý den, potřeboval bych mluvit s Billem Kaulitzem.“
„Oh, je mi líto, ale pan Kaulitz byl dnes odhlášen z hotelu.“
„Cože?“ vyjel Tom překvapeně a bezmocně si vjel rukou do rasta copánků.
„Jeho manažer ho před hodinou odhlásil,“ objasnila mu recepční, ačkoliv to bylo rozhodně více informací, než byla oprávněna podávat. „Ale pokud vím, ještě hotel neopustil.“
„Děkuju,“ usmál se na ni a bez rozmýšlení se rozběhl k výtahům. Když tam dorazil, začal bezmyšlenkovitě mačkat všechna tlačítka, ale nezdálo se, že by některý z výtahů hodlal přijet.
„No tak! Dělej!“ vybouchl Tom a nakopl kovové dveře.
Ve chvíli, kdy to udělal, se ozvalo cinknutí oznamující, že výtah dorazil, a dveře se otevřely. Tomovi spadl kámen ze srdce, když spatřil, že vevnitř je Bill, i když obklopený třemi bodyguardy a manažerem.
„Potřebuju s tebou mluvit!“ vykřikl ještě, než si ho Bill stačil všimnout, ale on mu věnoval pouze krátký pohled, jaký byste věnovali člověku, který kolem vás prochází na ulici. V tu chvíli se Tomovo srdce nakřáplo, jak mu došlo, že pro Billa opravdu nic neznamená.
Už se nepokoušel Billa oslovit, prostě se otočil na podpatku a zamířil k zadnímu východu, zatímco Bill a jeho doprovod šli ke vchodu hlavnímu, kde už na ně čekalo přistavené auto a dav fanynek, na které už měl zpěvák v ruce připravenou fixu.
Těsně přede dveřmi se Tom otočil, aby na krátký okamžik zachytil Billův pohled, který byl po pár milisekundách ze zpěvákovy strany přerušen, a tak s ještě chmurnějšími myšlenkami pokračoval ven z hotelu.
Tohle byl hloupý nápad. Poslední tři měsíce byly hloupý nápad. Jak si mohl myslet, že má u něj šanci? Jak si mohl myslet, že to ledové srdce roztaje právě kvůli němu. Vůbec toho člověka neznal.
Se skloněnou hlavou a zmačkanou krabičkou od cigaret v ruce obešel Tom několik bloků, než konečně našel trafiku. Roztřesenýma rukama podal prodavači zmuchlanou bankovku výměnou za nikotinovou neřest a už si chtěl zapálit, když se zpoza rohu vyřítilo černé SUV se ztmavenými skly a se skřípěním brzd zastavilo přímo před ním.
‚To je snad jenom vtip,‘ stihl si Tom pomyslet těsně před tím, než z auta vyskočili dva muži v černých oblecích a tmavých brýlích a chytili ho každý za jednu paži. Než si stihl uvědomit, co se vlastně děje, nacpali ho na zadní sedadlo, kde už na něj někdo čekal.
„Není nad nevšední zážitky,“ poznamenal Bill a vyplázl na něj propíchnutý jazyk.
„Málem jsem dostal infarkt!“ vyjel na něj Tom podrážděně nezvykle vysokým hlasem. Vážně ho Bill právě unesl?
„Uklidni se, hysterko,“ protočil Bill oči a zaťukal na rameno jednomu z bodyguardů před sebou. „Davidovi ani slovo. Kdyby něco, chtěl jsem se stavit v McDonald‘s.“
„Jasně,“ zabručel muž tak neuvěřitelně svalnatý, že se Tom divil, že mu ještě nepovolily švy saka, jak byly napnuté.
„Wow, ty pískneš a oni skočí,“ poznamenal co nejposměšněji, ale místo nějaké zlé poznámky si od Billa vysloužil spokojený úsměv.
„Mám je vycvičený.“
„Co chceš, Bille?“ zeptal se s povzdechem.
„Co chci já? Já myslel, že ty si chceš promluvit,“ zamračil se Bill, zatímco si prohlížel nehty na pravé ruce, které měl bezchybně upravené.
„To jsem ‚chtěl‘, ale jenom do chvíle, kdy jsi začal předstírat, že mě neznáš.“
„Tady je někdo citlivka. A já myslel, že víš, jak na tom jsme,“ protočil zpěvák oči.
„To je právě ten problém, Bille. Já už nic nevím. Myslel jsem si, že mám všechno pod kontrolou, že vím, jak na tom jsme, že vím, proč to dělám, že se mnou vlastně tolik nezametáš, že mě možná máš na víc než na hraní, že…“ Tom se najednou zarazil, když mu došlo, co všechno mu vmetl do obličeje.
Bill se na něj díval prázdným pohledem, takže nebyl schopen z jeho obličeje vyčíst jedinou emoci. Po chvíli se otočil k oknu, aby nemusel odolávat jeho spalujícímu pohledu, a radši sledoval ubíhající scenérii Berlína.
„Nemůžu ti dát to, co chceš,“ promluvil zpěvák po několika vteřinách, jeho hlas byl podivně dutý a postrádal svůj obvyklý sarkastický podtón.
Tom se na Billa zamyšleně podíval a rychle zvažoval plný dosah jeho slov. Snažil se mu říct, že k němu nic necítí, nebo že mu to kariéra nedovolí, nebo něco úplně jiného? Tom nevěděl, ale nebyl si jistý, jestli by mu to Bill vysvětlil, kdyby se zeptal, a tak mlčel a čekal, jestli ještě něco řekne, ale ten se k tomu očividně neměl.
„Hodláš mi to objasnit?“
„Já… je to složitý,“ zavrtěl hlavou a poprvé za tu dobu, co se znali, měl Tom pocit, že vidí skutečného Billa a nejen tu sarkastickou masku, kterou mu nastavoval.
„To, že ty tu nejsi pro mě, neznamená, že já tu nejsem pro tebe.“
„Já se ti nebudu svěřovat! Co si, sakra, myslíš? Známe se sotva pár měsíců a ty už si myslíš, že jsi nějaká moje osudovka nebo co? Myslíš si, že mě změníš?!“ vyjel na něj zpěvák naštvaně. Tom ho nikdy neviděl takhle ztratit balanc, Bill byl vždy vyrovnaný a málo co ho dokázalo vyvést z míry. Do této chvíle občas pochyboval, že má zpěvák nějaké emoce.
„Bože, Bille! Co to do tebe vjelo? Neříkám, že máš padnout na kolena a odprosit mě! To bych po tobě nikdy nechtěl, protože tě znám! Ale to neznamená, že nemůžu být tvůj přítel!“ bránil se Tom pohotově.
„Přítel jako přítel nebo kamarád?“ zeptal se Bill obezřetně, jeho vztek byl ten tam.
„Cokoliv zrovna potřebuješ,“ odpověděl smířlivě a ve chvíli, kdy to vyslovil, věděl, že je to pravda. Nezáleželo mu, na jakou úroveň Bill jejich vztah staví, jediné, na čem mu záleželo, bylo, jestli je šťastný a byl ochotný obětovat své vlastní štěstí, aby mu dopřál to jeho.
Bill se na něj zkoumavě zadíval, očima těkal po jeho obličeji, jako by se snažil odhalit lež, která tam však nebyla.
„Proč?“ zeptal se prostě.
Tom pokrčil rameny. „Ty víš proč.“
Zbytek cesty ani jeden z nich nepromluvil, pouze bodyguardi, kteří byli po celou dobu jejich rozhovoru uctivě potichu, jako by je ani neslyšeli, se zeptali, kde mají Toma vyložit.
„Jako vždycky,“ řekl Bill dutě, jako by se ještě nevzpamatoval z rozhovoru, který s ním vedl. Tom se ani neptal, co to znamená ‚jako vždycky‘, prostě si odvodil, že to znamená někde dál od terminálu, kde nestojí halda fanynek.
O pět minut později zastavili na odlehlém parkovišti, kde stálo jenom pár opuštěných aut. Tom zaváhal a s očekáváním se zahleděl na Billa, který s podivným výrazem pozoroval jeho ruku položenou na dveřích.
„Uvidíme se za dva týdny,“ řekl zpěvák, když odtrhl pohled ode dveří a podíval se mu do očí.
„Dobře,“ přikývl Tom a bez dalšího slova vystoupil. Bez ohlédnutí zpět se rozešel směrem k autobusové zastávce, kterou viděl v dálce. Byl už skoro u přechodu, když za sebou uslyšel skřípění štěrku drceného rychlými kroky a ani se nemusel otáčet, aby věděl, že Bill konečně udělal to, co si přál pokaždé, když od něj odcházel. Nenechal ho odejít.
Bill se zastavil několik metrů od Toma a jako své staré já poznamenal: „Škoda, že neprší, co? To by byl kýč.“
„Ty fakt zničíš všechno,“ uchechtl se Tom, ale svá slova nemyslel vážně.
„Naopak, Tome, já všechno hnedka vylepším.“
Nejistě roztáhl paže a už čekal, že se mu Bill vysměje, ale ten se k němu po krátkém zaváhání rozešel a obmotal mu paže kolem pasu. Pevně ho sevřel v náručí a naplno si užíval jeho blízkost, která se nezakládala jenom na sexu. Poprvé za celou tu dobu, co se znali, si pomyslel, že jejich vztah možná nebude až tak ztracený.
***
Tom vystoupil z autobusu do lehkého letního deště, který prosvětlovalo zlatavé slunce, jež na obzoru vykreslovalo pestrou duhu.
‚Možná to nakonec bude kýč,‘ pomyslel si s přihlouplým úsměvem a rozvážně se rozešel směrem ke svému bytu. Stále se usmívaje, si před sebou kopal kamínek, který se mu připletl do cesty, a nemyslel na nic jiného, než jak se zabaví ty dva týdny, kdy bude Bill v Paříži. Byl do svých úvah tak zahloubaný, že si ani nevšiml postavy sedící na schodech před jeho domem.
Vyskočil leknutím, když ho dotyčný pozdravil.
„Kurva, Georgu! Víš, jak jsem se tě leknul?“ vyjel na něj místo odpovědi a dramaticky se chytl za srdce, aby dal svým slovům důraz.
„Sorry. Chtěl jsem počkat před bytem, ale bytná mě nepustila do baráku,“ pokrčil Georg rameny, jako by na Toma normálně čekával před bytem, nebo jako by se s ním poslední týden tvrdohlavě neodmítal bavit.
„Co tady vůbec děláš?“ zeptal se Tom smutně, zatímco odemykal hlavní vchod. Jeho dobrá nálada byla ta tam.
„Chtěl… bych si promluvit,“ prohrábl si Georg nervózně vlasy. Očividně pro něj bylo těžké některá slova vyslovit. „A- a omluvit se.“
„Nech mě hádat. Byl za tebou Gustav,“ protočil oči a pustil Georga dovnitř.
„Jo, ale… mohli bychom si promluvit někde v soukromí?“
„Jasně, pojď nahoru.“
Bez jediného slova vyšli schody až do druhého patra, kde Tom chvíli hledal ve svazku klíčů ten správný, a pak vpustil Georga do své skromné garsonky.
Byl rozpačitý. Georg byl u něj doma častěji než u sebe, ale dnes se nic nezdálo správné, protože si nestěžoval na to, že musel vyjít tolik schodů, že Tomovi trvá najít správný klíč nebo že jsou v předsíni silně cítit jeho tenisky. Navíc, každé slovo jejich rozhovoru bylo vynucené a nepřirozené.
„Dáš si něco?“ zeptal se a chtěl se plácnout dlaní do čela, jak hloupá otázka to byla. Georg si vždycky bral, co chtěl, ale taky mu čas od času nakoupil, aby ho, jak sám říkal, nevyžíral.
„Ne, díky,“ odpověděl Georg, jak se od něj očekávalo, a místo toho, aby se rozvalil na posteli, si sedl na židli u malého stolku.
Na rozdíl od Georga, Tom cítil náhlou potřebu se napít, ale po ruce měl pouze levné pivo, s čímž se musel spokojit. S lahví této kalorické bomby, jak mu říkal Bill, usedl na druhou židli a tiše vyčkával, až jeho přítel promluví.
„Omlouvám se,“ řekl Georg prostě, ačkoliv mu očividně dělalo nesmírný problém přimět ta slova, aby opustila jeho rty.
„Co ti řekl Gustav?“ zeptal se Tom, aniž by omluvu přijal, a dal si pořádný doušek nekvalitního alkoholu.
„Ty pořád chlastáš tuhle levnou břečku?“ pohoršil se Georg a na zlomek vteřiny bylo vše jako dřív.
„Georgu,“ napomenul ho rázně, aby mu připomněl téma jejich rozhovoru.
„Však víš, takový ty všeobecný kecy typu ‚Je to pořád ten stejnej člověk‘ a ‚Kamarádi by se měli podporovat‘.“ Georg se snažil znít lhostejně, ale i přes všechnu jeho snahu do jeho hlasu prosákl náznak nevole, ačkoliv Tom nebyl schopen určit, zda pramenila z nesouhlasu s jeho sexualitou, nebo z toho, že ho Gustav poučuje.
„Jo, to je všechno pravda,“ přikývl nepřítomně a zahleděl se na skleněnou láhev ve své ruce, která byla k jeho překvapení už z poloviny prázdná.
„Promiň Tome, ale přes tohle já se asi nikdy nepřenesu,“ pokrčil Georg rozpačitě rameny. „Po letech zjistím, že můj kámoš je buzík.“
„Nejsem gay,“ opravil ho Tom pohotově, „jsem bi.“
„Šukáš kluky? Seš buzík.“
„Tyhle tvoje předpotopní názory mě nezajímají,“ vstal Tom prudce od stolu, aby si došel pro další pivo, „pokud s tím máš problém, tak víš, kde jsou dveře.“
„Předpotopní? To tě naučil Gustav? To je jedno,“ zatřásl Georg hlavou, jak se snažil neodbočovat od tématu, „snažím se říct, že jsem zareagoval špatně, což jsem si uvědomil, až když jsem si to nechal projít hlavou.“
„Občas zapomínám, že máš i mozek,“ uchechtl se Tom nuceně, když dosedl zpět na své místo, a otevřel novou láhev.
„Já očividně taky. Hele, sorry, Tome, fakt bych chtěl, abychom byli zase kámoši, je mi jedno, koho si taháš do postele, kluky nebo holky, jenom mi o tom nepovídej a nedělej to přede mnou.“
„To bych před tebou stejně nedělal,“ rýpnul si Tom, ale pak se odmlčel, aby si mohl Georgova slova promyslet. Jasně, chtěl, aby byli zase přátelé, ale on po něm chtěl, aby zapíral svou sexualitu. Na druhou stranu, nedělal to stejně od začátku jejich přátelství, protože se mu Georg jednou zmínil, jak nesnáší gaye? Vlastně by i nadále dělal to, co předtím, s tím rozdílem, že tentokrát by se už nemusel bát přistižení.
„Dobrá,“ souhlasil váhavě, „ale mám dojem, že to mezi náma teď bude pěkně divný.“
„To rozhodně,“ zazubil se Georg a došel si pro pivo.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
