autor: elvisfan
Tmavě hnědé oči se vpíjely do tmavě zelených a Tom snadno uhodl, kdo je Georg. Oba se navzájem pozorovali, než Tom vrátil pozornost k Billovi, který teď vypadal ještě bledší než obvykle.
„Jsi v pohodě?“ Zeptal se ho Tom a stiskl mu ruku.
Bill si kousal spodní ret, když se díval z Georga na Toma a zase zpátky.
„Jsem v pohodě,“ přikývl Bill, i když zjevný šok a zmatek v jeho očích hovořily o opaku. „Geo, co tady děláš?“ Zeptal se svého ex.
„Doufal jsem, že si promluvíme,“ usmál se Georg a podíval se na Billovu ruku v Tomově. „Jestli nemáš moc práce.“
Tom přejížděl očima mezi Georgem a Billem, a nakonec objal Billa kolem ramen a políbil ho na spánek.
„Stejně už musím jít,“ připomněl mu.
„Okay.“ Bill se na Toma usmál a objal ho kolem ramen. „Zavoláš mi později?“
„Samozřejmě.“
Tom neztrácel čas a zachytil Billův našpulený spodní ret mezi svými. Jeho úsměv zmizel, když si s Georgem vyměnili další pohled a Tom zamířil ke dveřím.
„Okay,“ Bill zkřížil ruce na hrudi. „Tak mi řekni, co mi chceš.“
Georg se ostře podíval na Andyho a Bill na svého přítele kývl.
„Tak fajn.“ Andyho hlas byl plný falešného nadšení. „Asi se půjdu… oblíknout.“
Oba muži sledovali, jak Andy rychle odchází do svého pokoje, než se Bill netrpělivě podíval na svého ex.
„Tak co?“
Georg kývl hlavou směrem k pohovce. „Můžeme si sednout?“
Bill se podíval na pohovku, jako by zapomněl, že tam je, a pak se s povzdechem posadil na jeden její konec. Skrčil jednu nohu na polštář a Georg si sedl naproti němu.
„Tak jak ses měl?“ Začal Georg.
„Líp,“ odpověděl Bill rychle. „Myslím, že L.A. se mnou souhlasí.“
„Kdo je ten chlap?“
Bill se neubránil nepatrnému úsměvu. „Tom.“
„Tak dlouho ve městě nejsi,“ podotkl Georg. „Hádám, že to není nic vážnýho.“
„Co chceš, Geo?“
„Tebe.“
Bill zíral a nemohl uvěřit, že slyšel dobře, co Georg řekl.
„Bille, já tě pořád miluju.“ Georg položil Billovi nejistě ruku na kotník. „Chci tě zpátky.“
„Abys mě mohl zase podvádět?“ Vysmál se mu Bill a podíval se na Georgovu ruku.
„Vím, že jsem to podělal,“ odpověděl Georg. „Pořádně jsem to posral a moc mě to mrzí. Ničí mě vědomí, jak moc jsem ti ublížil, a chci to napravit, Bibi. Já…“
„Neříkej mi tak!“
Bill nenáviděl slyšet, jak se mu láme hlas, nenáviděl sám sebe za to, že vůbec reaguje, a zíral z okna, když ho v očích pálily slzy.
„Bille, je mi bez tebe mizerně.“ Georg lehce stiskl Billův kotník. „Pořád na tebe myslím. Prosím, dej mi ještě jednu šanci.“
Bill si setřel první zrádnou slzu konečkem prstu. Všechno, co teď Georg říkal, nechtěl před dvěma měsíci poslouchat. Vyhodil Georga z domu a odmítal mu odpovídat na telefonáty nebo otevřít dveře, když se mu chtěl osobně omluvit. Když to teď všechno slyšel, zevnitř ho to rvalo na kusy a nenáviděl se za to, že to na něj mělo nějaký vliv. Georg ho vzal za ruku a pevně mu stiskl prsty. Bill se mu zadíval do očí a všechno se vytratilo, až na vzpomínku, že jim spolu vlastně kdysi bylo tak skvěle.
„Prosím, řekni mi, že není pozdě.“ Georg něžně pohladil Billa po tváři a palcem setřel slzy, které mu ukáply, když se na něj Bill konečně podíval. „Bille, miluju tě.“
Bill se zmohl jen na zavrtění hlavou, rty stiskl tak pevně, že prakticky zmizely. „Já nevím.“
Povzbuzen tím, že Bill vlastně neřekl ne, využil Georg další příležitosti. Pozorně se zadíval Billovi do očí, chytil ho za zátylek a lehce zatlačil. Když se Bill naklonil, přitiskl jejich čela k sobě.
„Bille, prosím.“ Georgův hlas zněl prosebně. Jeho palec dělal kroužky na Billově krku. „Miluju tě.“
Bill přivřel oči. „Jak mám vědět, že ti zase můžu věřit?“
„Dokážu ti to,“ odpověděl Georg rychle. „Prosím. Udělám cokoli.“
Bill si odfrkl a zoufale zavrtěl hlavou.
„Už mě nemáš rád?“ Georg se jen nepatrně odtáhl a sklonil hlavu, aby se Billovi podíval do očí. „Řekni mi, že jsi se mnou skončil, a já půjdu. Hned odejdu a už tě nikdy nebudu obtěžovat.“
Bill nedokázal zadržet drobný, žalostný vzlyk.
„Nemůžu,“ zašeptal. „Kéž bych mohl.“
„Tak mi dej šanci, prosím,“ prosil ho Georg. „Pojď se mnou dneska na večeři. Prosím? Ještě jednu šanci, než řekneš, že je vážně konec.“
Bill zavřel oči, když Georg krátce spojil jejich rty.
Georgův úsměv byl upřímný a plný naděje a Billovi ten úsměv chyběl. Zhluboka se nadechl a polibek mu opětoval.
***
Andy maličko pootevřel dveře, vykoukl ven a spatřil jen prázdný gauč. Zavolal Billovo jméno a uslyšel, jak se z podkroví ozývá Billův tichý, tlumený hlas. Rychle se zastavil v kuchyni a zamířil po schodech nahoru. Když uviděl svého nejlepšího přítele ležet uprostřed postele, těžce si povzdechl a sedl si vedle něj. Zkřížil nohy a položil si do klína sáček s chipsy, než budou vhod.
„Tak co ti chtěl tvůj ex?“
Bill se převalil na záda, zadíval se do stropu a zhluboka se nadechl.
„Miluje mě a je mu to líto,“ odpověděl Bill. „A chce mě zpátky.“
Andy si odfrkl a protočil očima. „Tak to máš smůlu, kreténe.“
Bill se pomalu narovnal. Zahlédl sáček s chipsy, popadl ho a otevřel.
„Bille…“
„Řekl jsem mu, že o tom budu přemýšlet.“
„Bille, nemůžeš se k němu vrátit!“
„My se k sobě nevracíme!“ Bill zabořil ruku do pytlíku. „Ale řekl jsem mu, že mu dám šanci,“ řekl, zatímco jedl chipsy. „Takže dneska s ním jdu na večeři.“
„Jsi blázen.“ V Andyho hlase nebyla ani špetka pobavení. „Po tom všem, co udělal…“
„Já ho pořád miluju, Andy!“ Bill se zarazil. Zadíval se na brambůrky v ruce a zavrtěl hlavou, když si je strkal do pusy. „Já vím, že to nedává smysl, ale… před dvěma měsíci jsem si toho muže chtěl vzít. Nemůžu to jen tak nechat být, aniž bych… si byl jistý, že je opravdu konec. Což není.“
Bill se zamračil, když se Andy zadíval na strop, s čelistí sevřenou, aby neřekl nic z toho, co chtěl říct.
„Kdybych mu mohl říct, že je mezi námi konec, odešel by a už by se nikdy nevrátil,“ vysvětlil mu Bill. „Nedokázal jsem to udělat, Andy. Nemohl jsem… vidět ten výraz v jeho tváři a slyšet tu bolest v jeho hlase…“
„Protože ti řekl všechno, co jsi chtěl slyšet?“ Skočil mu do řeči Andy.
„Znám ho, Andy,“ odpověděl Bill vážně. „Možná lépe než kdokoli jiný. Každé slovo myslel vážně. Miluje mě a cítí se hrozně za to, co udělal, a já nemůžu… nemůžu mu nedat šanci to odčinit. Co když to byla jen jedna chyba…“ Odmlčel se, když se na něj Andy vážně podíval.
„Okay, obrovská chyba. Ale co když to byla jenom jediná chyba a už se to nikdy nestane a budeme spolu šťastní až do smrti? Kdysi jsem to chtěl, a kdyby se to ještě mohlo stát…“ Ramena mu poklesla a popadl další hrst chipsů. „Jsem ochotný to risknout.“
„Okay,“ zavrtěl hlavou Andy. „Okay, nechápu to, ale… už jsi velký kluk. Můžeš si dělat, co chceš.“
„A já to chci,“ odpověděl Bill s malým úsměvem. „A vím, že máš o mě starost, a přesně proto tě mám rád.“
„Vyhrazuju si právo nakopat mu zadek, jestli ti ještě jednou ublíží,“ varoval ho Andy.
„To si píšu,“ usmál se Bill.
„Sakra, zlomený nos a pár modřin, nebude moct několik týdnů makat.“
„Andy!“
Bill praštil svého kamaráda polštářem do hlavy a společně se tomu začali smát, dokud Billův úsměv nezmizel a on znovu neponořil ruku do sáčku s chipsy.
„Tom mě bude nenávidět, co?“ Dělal si starosti.
„Tom je z tebe úplně v prdeli.“ Andy si přitáhl pytlík chipsů a nabral si hrst. „Jsem si docela jistej, že by bylo fyzicky nemožný, aby tě nenáviděl.“
Bill pokrčil nohy a objal je rukama. „Jak mu to mám vůbec říct?“
„Byl tady, když Geo zazvonil u dveří,“ připomněl mu Andy. „Musí vědět, že se něco děje. Kámo, ty pohledy, co na sebe ti dva vrhali…“
Bill se zamračil. „Jaké pohledy?“
„Ty sis toho nevšiml?“ Uchechtl se Andy, když hledal lupínek, který by byl celý. „Sakra, kdyby pohledy uměly zabíjet, měli bychom tu dvě mrtvoly, kterých by bylo potřeba se zbavit.“
„Myslíš, že…“ Bill se svému vlastnímu šílenému nápadu zasmál. „Ne.“
Andy prakticky zajásal, když našel ten největší chips v pytlíku. „Co máš na mysli?“
„Myslíš, že…“ Bill si položil hlavu na kolena a jeho hlas zněl tiše a žalostně. „Že by mě Tom ještě chtěl vidět? I když se vídám i s Geem?“
Když se Bill nedočkal žádné odpovědi, zadíval se na svého přítele. Docela ho překvapilo, že nad tím Andy opravdu uvažuje.
„Možná,“ pokrčil Andy rameny. „Chci říct, že technicky vzato s Georgem nechodíš. Jen spolu budete… randit, nebo tak něco.“ Nedokázal se ubránit krátkému zakoulení očima. „Kdo ví? Staly se už divnější věci.“
„Vážně?“ Bill asi čtyři vteřiny doufal. „Oh, co si to namlouvám? Až Tomovi řeknu, že se zase scházím s Geem, už mě nebude nikdy chtít vidět.“ Podíval se na hodiny a se zasténáním se sesunul ke zdi. „A já mám celých pět hodin na to, abych se s tím trápil.“
original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
