autor: elvisfan
Bill se smíchem otevřel dveře kina a málem vrazil do dvojice, která šla dovnitř. Přes rameno vykřikl omluvu a brzy se ocitl v Tomově náručí. Rychle obtočil ruce kolem Tomova krku a přiblížil se k němu, aby ho políbil.
„Jsi nebezpečný,“ řekl mu Tom a jemně ho kousl do spodního rtu.
„Tak to je mi líto.“ Bill zaútočil na Tomův ret, ale nebyl dost rychlý. „Asi mě rozptýlil ten velkolepě příšerný film, na který jsi mě právě vzal.“
„Já jsem ten film ale nenatočil, víš?“ Ušklíbl se Tom.
„Ne, ale to ty jsi ho chtěl vidět.“ Zasmál se Bill, když ho Tom štípl do boku. „Myslel jsem, že Andy je ten, kdo umí vybírat příšerný filmy, ale myslím, že mu rozhodně můžeš konkurovat.“
„Tím chceš říct, že další film vybereš ty?“
„Rozhodně.“ Bill vzal Toma za ruku a vedl ho ke Starbucks přes ulici. „Pojď. Koupím nám něco horkého a s kofeinem.“
Obsadili stůl v rohu – Bill si dal své latté s chai tea a Tom mátovou horkou čokoládu – a sedli si naproti sobě.
„Co takhle večeři dnes večer?“ Zeptal se Tom. „Samozřejmě brzkou, protože musím do práce, ale můžu ti slíbit, že to bude vynikající.“
Bill ztuhl. „Nemůžu.“ Jeho hlas byl tichý a on se zadíval do svého šálku.
„Už máš něco v plánu?“ Zamračil se Tom, když se mu Bill odmítl podívat do očí. „Bille, nemusíš se cítit špatně kvůli tomu, že se uvidíš s ním,“ trval na svém. „Nebo mít pocit, že to musíš skrývat. Byl jsi ke mně ohledně něj naprosto upřímný, i když to pro mě bylo těžký slyšet,“ pokusil se o úsměv.
„Takže ti to nevadí?“ Zeptal se ho Bill skepticky. „Že se vídám s váma oběma?“
„Upřímně?“ Tom si opřel bradu o dlaň a zavrtěl hlavou. „Nenávidím to. Nenávidím, když tě chci mít jen pro sebe a vím, že nemůžu.“
Bill provinile zíral na desku stolu. Tom hleděl z okna a čelo měl nakrčené v hlubokém zamyšlení.
„Můžu se tě zeptat…“ Tom se zhluboka nadechl a opětoval Billův pohled. „Co se mezi vámi stalo?“
Bill překvapeně zamrkal a nevěděl, kde začít.
„Byli jsme spolu dva roky, ze všech možných míst na světě jsme se potkali zrovna ve výtahu.“ Bill protočil oči nad tím, jak hloupě to znělo. „Do domu, kde Georg bydlel, se nastěhoval můj kamarád a já jsem na něj narazil po kolaudačním večírku.“ Když si na to vzpomněl, kousl se do rtu. „Nastěhovali jsme se k sobě… směšně rychle. Myslím, že to byly čtyři měsíce. Bylo to tak skvělý. Byl to dokonalý přítel. Pak, pár měsíců před naším rozchodem, si začal sjednávat víc zakázek a byl mnohem častěji mimo město.“
„Co dělá?“ Zeptal se Tom.
„Je model,“ odpověděl Bill. „Většinou tištěné reklamy a práce na přehlídkovém mole. Byl jsem zvyklý, že… lítal všude možně, kam ho jeho agentura poslala. V tom nebyl problém, ale… ke konci už mi připadalo, že jsem víc sám než s ním, víš?“
Tomovi připadalo naprosto nepochopitelné, že by někdo mohl Billa nechat delší dobu samotného, a tak jen přikývl.
„Pak úplně zapomněl na naše dvouleté výročí.“ Bill zíral na místo na stole s čitelným smutkem v očích. „Na poslední chvíli vzal nějakou práci, a ani neměl ponětí, co je za den, dokud jsem mu to nepřipomněl, jakmile se vrátil domů. Vynahradil mi to, vzal mě na večeři a koupil mi dárky a pořád dokola se omlouval a sliboval, že bude pracovat míň… a pak jsem ho o dva dny později přistihl v posteli s jiným.“
Jeho oči se znovu setkaly s Tomovýma a Bill zjistil, že Tom na něj beze slova zírá.
„Tolik k dokonalému příteli, co?“ Bill se pokusil o vtip, ale jeho úsměv se ani zdaleka nepromítl v jeho očích. „Tak jsem ho vyhodil, koupil si zbrusu novou postel a… dělal jsem, co jsem mohl, abych se mu vyhnul.“ S povzdechem se opřel o stůl. „A ty si nejspíš myslíš, že jsem blázen, když po tom všem vůbec uvažuju o tom, že bych s ním znovu začal chodit.“
Tomova mysl křičela. Myslím si, že je to úplný kretén, který si tě vůbec nevážil!
„Miloval jsi ho,“ řekl místo toho. Natáhl se přes stůl a vzal Billa za ruku. „Je těžký se toho pocitu zbavit, když už tu jednou byl.“
Bill zavrtěl hlavou a cítil se příliš provinile, než aby se Tomovi podíval do očí. „Nechápu, proč to se mnou absolvuješ… to všechno,“ řekl tiše.
Tom palcem pohladil Billovy prsty a usmál se, když se na něj Bill konečně znovu podíval.
„Bille, věděl jsem, do čeho jdu, když jsem řekl, že se s tebou chci dál vídat,“ řekl mu. „A jo, nesnáším, když se o tebe dělím s klukem, který si tě nezaslouží, ale nevzdám se tě, dokud mi neřekneš, že musím.“
Billovi se při Tomových slovech rozzářily oči, a konečně se usmál. Tom něžně škubnul jeho rukou a Bill se naklonil přes stůl. Setkali se uprostřed a Tom se ponořil mezi Billovy pootevřené rty. Důkladně, ale až příliš krátce ho ochutnal, než se oba s hloupým úsměvem na tváři odtáhli. Někdo si vedle jejich stolu odkašlal a oni se současně otočili ke starší ženě, která nad nimi okamžitě ohrnula nos a odešla. Oba padli zpátky na židle a zírali, než propukli v tichý smích.
„Nemůžu uvěřit, že tohle lidi vážně dělají,“ ušklíbl se Tom.
Bill se ušklíbl, když si ho Tom přitáhl k sobě a naklonil mu hlavu, aby ho ještě jednou políbil, než odejdou. Ruku v ruce se připojili k davu na chodníku. Bill se přistihl, že se bez zjevného důvodu usmívá, a připadal si kvůli tomu trochu hloupě. Prohlížel si výlohy obchodů, které míjeli, až se u jedné z nich najednou zastavil.
„To si ze mě děláte srandu.“ Zíral, jak dvě dívky věší do výlohy červené a zlaté ozdoby. „Vánoční ozdoby?“ Podíval se na Toma, který vypadal, že jeho samého obchod docela zajímá. „Nemůžeme nejdřív přežít Díkůvzdání?“
Bill ucítil škubnutí za ruku a uvědomil si, že ho Tom vede do knihkupectví, před kterým stáli.
„Hledáš něco konkrétního?“ Zeptal se ho Bill.
„Možná.“
Tom je vedl kolem jedné uličky za druhou, dokud nenašel tu, kterou hledal. Poklekl a vytáhl ze spodní police knihu. Bill se kousl do rtu a usmál se, když na obálce uviděl své jméno.
„Tohle si chceš koupit?“
Tom se na něj zamračil. „No jasně.“
„Ehm, Tome?“ Usmál se Bill a položil Tomovi bradu na rameno. „Víš, že ti ji můžu sehnat zadarmo, že? Dokonce ti ji rád i podepíšu.“
„Ne.“ Tom knihu otočil a na zadní straně spatřil Billovu fotku. „Nerad bych tě ošidil o… ať už je to, kolik chce, když to koupím.“
„No, díky.“ Bill spojil ruce kolem Tomova pasu. „Teď si můžu koupit pár losů do loterie.“
„To je všechno?“ Tomovi se zvětšily oči, když Bill přikývl. „Možná bych měl koupit i ty ostatní…“
„To ať tě ani nenapadne!“ Bill chytil Toma za paži, aby mu zabránil znovu si kleknout. „Jestli je chceš, pak jsou ty ostatní na mě.“
***
Ethan stál na balkoně a očima zkoumal jiskřivě modrou vodu Středozemního moře. Bylo to dokonalé
Ethan stál na balkoně a očima zkoumal třpytivě modrou vodu Středozemního moře.
Ethan stál na balkóně a očima zkoumal chladivou modř-
„Oh, do prdele,“ Bill se zhroutil na židli, prohrábl si rukou vlasy a stiskl klávesu backspace. „To jsem se jako vážně zasekl při popisování vody?“
Zaklonil hlavu, zadíval se do stropu a znovu přemýšlel, proč se vlastně rozhodl stát spisovatelem. S povzdechem zavřel oči a usmál se, když se přistihl, že myslí na svůj den s Tomem. Pak se mu v mysli objevil nervózně se usmívající Georg a otevřel oči dokořán. Vydal ze sebe žalostné zakňučení a jeho hlava s tichým žuchnutím dopadla na stůl.
„Vsadím se, že heteráci tenhle problém nemají.“ Zaslechl cinknutí Jasperova obojku a sehnul se, aby udýchané štěně zvedl. Políbil Jaspera na temeno hlavy a přetrpěl několik olíznutí jeho tváře. „Co mám dělat, štěně?“ Povzdechl si do Jasperovy srsti. „Hodit si mincí? Nechat je tahat slámku?“ Jasper se zavrtěl v Billově náručí a vyskočil na jeho stůl. Bill ho okamžitě položil zpátky na podlahu. „Žádné čůrání na můj laptop, prosím.“
Uvědomil si, jaké je v bytě ticho, a vzpomněl si, že Andy vyrazil na rande. Měl byt sám pro sebe a rozhodl se toho plně využít.
Popadl v kuchyni chipsy a pivo, schoulil se pod deku na gauči a byl připravený promarnit celý večer sledováním Netflixu. Rozhodoval se mezi Takenem a Hobitem, když na něj odněkud zpod deky zapípal telefon.
Od Georga: Máš práci?
Od Billa: nejspíš ne 🙁
Od Georga: chceš společnost?
Nedlouho po odpovědi se Bill rozesmál, když otevřel vchodové dveře.
„Máš pocit, že se neobejdeme bez šampaňského, když se chceme koukat na filmy?“
„Každý host by měl na návštěvu k někomu domů přinést nějaký dárek.“
Bill se pokusil láhev vzít, ale zjistil, že je vtažen do polibku. Georgovy paže pevně objaly Billova záda, když se jejich ústa setkala, a neztrácel čas. Vklouzl mezi Billovy rty, jakmile to bylo možné, jeho jazyk našel přítelův a rychle ho pohladil, což vyvolalo Billovo tiché spokojené zamručení. Když se odtáhli, hravě plácl Billa po zadku.
„Sedni si,“ pokynul mu. „Naliju ti.“
Bill se vrátil na pohovku a schoulil se zpátky pod deku. „Obávám se, že moje kuchyň není na šampaňské dost dobře vybavená.“
„Tak aspoň skleničky na víno?“ Zavolal na něj zpátky Georg.
„Horní polička, ve skříňce u ledničky.“
Georg se vrátil se dvěma skleničkami a oba se k sobě pod dekou přitulili. Pili, povídali si, líbali se a film, který si náhodně vybrali, skončil, aniž by si toho kdokoli z nich všiml.
Georg něžně pohladil Billovu tvář a zanechal mu něžný polibek v koutku úst. „Myslím, že tohle mi chybělo nejvíc.“
Bill se usmál, když se Georg přesunul na jeho tvář. „Líbání mě?“
Georg se ušklíbl do Billova ušního lalůčku. „Okay, to taky.“ Posadil se zpátky a palcem přejel po Billově spodním rtu. „Ale… myslel jsem tohle. Já a ty, prostě… být spolu.“
Bill se usmál při vzpomínce, která se odehrála ne tak dávno, když se Georg pohyboval podél jeho čelisti.
„Se studenou pizzou, když máme oba mizernou kocovinu?“
Georg políbil místo přímo pod Billovým uchem. „Nebo když se snažíš uvařit mi večeři na moje narozeniny.“
„Díky bohu za hasicí přístroje.“
„Čína ve tři ráno.“
Bill zavřel oči, když se Georgovy rty přesunuly na jeho krk. „Sójová omáčka na novém povlečení.“
Georg se usmál a něžně ho kousl do místa, kde se krk spojoval s ramenem. „Říkal jsem, že mě to mrzí.“
„Byla to egyptská bavl…“
Georg ho umlčel a zachytil Billovy měkké rty svými. Bill je se zakňučením otevřel a Georg si něžně jeho ústa přivlastnil. Pomalu se k sobě přitiskli, na chvíli se jejich rty odtáhly, aby se znovu opět spojily. Byl to Bill, kdo polibek prohloubil, ponořil se hluboko a důkladně prozkoumal teplo Georgových úst. Georg se odtáhl a zaujatě sledoval špičku Billova jazyka, kterým si přejel po rtech. Konečkem prstu lehce obkroužil linii Billových rtů.
„Tu noc, kdy vypadl proud, jsme spali před krbem.“
Jejich oči se setkaly a oba si vzpomněli, co dalšího se té noci u krbu stalo.
Hlasy a smích zvenčí přitáhly jejich pozornost ke vchodovým dveřím, k Andymu a jeho přítelkyni, kteří se chystali k poněkud bouřlivému příchodu.
„Ahoj…“ Andyho úsměv ochabl, když uviděl, s kým tu Bill je. „Lidi.“ Zamračil se na Georgův nafoukaný úsměv, který mu zdobil tvář. „Dneska žádná knížka, Bille?“
„Snažil jsem se,“ pokrčil rameny Bill. „Ale moc daleko jsem se nedostal.“
Místností se rozhostilo tíživé ticho a rozpačité pohledy, dokud Georg nevstal a nepředstavil se Christie. Christie se na něj zadívala a usmála se, a když Andy zaslechl malé zachichotání, vytáhl její ruku z Georgovy. Zatáhl ji do svého pokoje a zavřel dveře o něco silněji, než bylo nutné.
Georg se přes rameno na Billa usmál. „Hádám, že mě Andy nemá moc rád.“
Bill vstal, vzal Georga za ruku a ochotně se přitulil do jeho náruče.
„Jen dává dost hlasitě najevo svůj nesouhlas.“
Konečky prstů pod Billovou bradou si ho k sobě přitáhl a spojil jejich rty k sobě v cudném polibku.
„Na sobotu si nic neplánuj,“ řekl mu. „Pracuji na jednom nápadu.“
Billova tvář se rozzářila. „Překvapení?“
Georg na něj jen mrkl. Vzal Billovu tvář do dlaní a s povzdechem přitiskl jejich čela k sobě.
„Miluju tě, Bibi,“ vydechl.
Jejich oči se setkaly, v Billových byla patrná nejistota. Georg se jen usmál a políbil ho na tvář.
„To je v pohodě.“ Georg zcela nevzrušeně naklonil hlavu k poslednímu polibku. „Já počkám.“
original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
