autor: yetanotheroceann
Ahojky všem, další překlad naprosto sladké jednodílky, na kterou jsem narazila čistě náhodou. Hlavní postavami jsou tu Georg a Bill, což je ten hlavní důvod. 😀 Každopádně… i tak tuhle jednohubku oceňuji jako totálně sladkou a žhavou. Tak s chutí do toho.
Lauinka
„Whisky,“ řekl svůdně hladký hlas, „dvojitou.“
Bill lehce pootočil hlavu na stranu, aby se mohl nenápadně podívat na muže, který promluvil. Pohrával si s kroužkem na rtu a maličko se ušklíbl. Ten muž byl podivně pohledný. Krátké tmavé vlasy měl dobře upravené a vřelé oříškové oči se dívaly na led v prázdné sklenici před sebou. Když před něj barman postavil novou, vzhlédl, pak otočil hlavu a jeho oči se zadívaly do Billových. Bill rychle odvrátil pohled a nedokázal potlačit úsměv, který mu hrál na rtech. Muž nakrčil čelo, než se podíval zpátky dolů.
Bill se napil vlastního drinku a pokračoval v pozorování, vychutnával si svobodu tichého pozorování a drobná gesta, které z něj dělaly… jeho; způsob, jakým prsty nepřítomně ťukal o okraj sklenice, když ji zvedal ke rtům, způsob, jakým špulil rty, když polykal, a způsob, jakým se mu zkřivil obličej, když ho studená tekutina pálila v krku. Vyzařovala z něj tichá síla, která ho děsila a zároveň vzrušovala. Způsob, jakým se mu svaly pod kůží pohybovaly s každým pozvednutím sklenice, ho přitahoval blíž a blíž.
Prudce se nadechl, vstal a nervózně si uhladil přední díl trička. Neměl ve zvyku oslovovat lidi v barech, pokud nemusel, což bylo přesně ono, on prostě musel. Potřeboval s ním mluvit, věděl, že by toho potom litoval, kdyby to neudělal. Nemohl popřít, že ho ten muž přitahuje, a musel vědět, jestli je to opětované a jak daleko může zajít.
Nejistě přistoupil k muži, který promluvil dřív, než Bill stačil otevřít ústa: „Sledoval jsi mě,“ řekl, aniž by vzhlédl od své sklenice. „Proč jsi mě sledoval?“
„Fascinuješ mě,“ řekl Bill upřímně, i když ta slova zněla nahlas pateticky. Omotal ruce kolem svého těla, a místo aby se podíval na muže před sebou, rozhlédl se po baru, aby se vyhnul rozpakům. Lokál byl spoře osvětlený, jediné světlo nahoře uprostřed osvětlovalo celou místnost. Byli tu téměř sami, až na barmana a tři další lidi, kteří byli pohrouženi do vlastních rozhovorů, nebo se ztráceli na dně svých vlastních sklenic s whisky.
„Fascinující, jo?“ Zasmál se tiše muž.
Bill přikývl.
„Ty sám jsi poněkud fascinující“ Konečně se na Billa podíval a dopil poslední zbytky whisky, otřásl se, ale nepřerušil nově navázaný oční kontakt. „Jak se jmenuješ?“
„Bill.“
„Georg,“ nabídl mu ruku a Bill ji přijal. Jeho ruce byly teplé, a i když měl drsnou kůži, jeho stisk byl jemný. Bill se podíval na jejich spojené ruce.
„Máš ženu?“ Zeptal se Bill, když si všiml prstenu na jeho prstu.
„Manžela,“ zavrtěl hlavou Georg.
Billovy oči opět vyhledaly ty Georgovy. „Ah, a kde je dnes večer?“
Lehce nadzvedl ramena, pak je nechal ztěžka klesnout zpátky dolů, kousl se do spodního rtu a lehce zabručel: „Nemám tušení. Nejspíš doma. Pohádali jsme se.“
„Kvůli čemu jste se pohádali?“ Pátral v Georgových očích, aby se pokusil přečíst jeho emoce, ale byl jako zavřená kniha, chladný a nedal se odhadnout. Seděl s rukama zkříženýma na hrudi a Bill nepohodlně přešlápl z jedné nohy na druhou.
„Chce, abych se seznámil s jeho prarodiči,“ povzdechl si Georg. „Jsou věřící a už mi řekl, že nás neschvalují. Nikdy tomu tak nebylo. Nikdo z jeho rodiny to neudělal.“
Billovo srdce se sevřelo. Bylo velmi smutné, že ho rodina milované osoby nepřijala. „Vždyť jste se vzali, jak to, že ses s nimi ještě nikdy nesetkal?“ Bill si přitáhl další stoličku, vyskočil na ni, naklonil se blíže k němu a opřel si předloktí o kolena. „Myslím tím… je to přece rodina.“
Georg zavrtěl hlavou. „Většina jeho rodiny odmítla na naši svatbu přijít. Tedy s většinou z nich jsem se setkal a vždycky byli zdvořilí… Chci říct, že po svatbě pochopili, že nikam nezmizím, ale jeho prarodiče se se mnou až doteď vždycky odmítali setkat.“
„Co se změnilo?“
„Možná je o to poprosil, nebo tak něco,“ podíval se na Billa, jeho výraz byl ustaraný a ústa se mu pevně sevřela, „netuším. Ani nevím, proč chce, abych se s nimi setkal. Proč by mě k tomu nutil?“
„Chceš znát můj názor?“ Billův výraz změkl.
„Stejně mi ho řekneš, ať chci nebo ne, že?“ Pokrčil rameny. Koutek rtů se mu lehce roztáhl do úšklebku a oči se mu trochu zvlnily. Billův žaludek se příjemně zachvěl. Georgův úsměv úplně změnil jeho tvář, jako by se mu v očích rozsvítilo světlo a rošťácky se zablýskly.
Bill přikývl. „Myslím, že to zní, jako by na tebe byl pyšný. Možná jsou pro něj prarodiče důležití, ať už to zní jakkoli hrozně, chce, abys byl co nejvíc součástí jeho rodiny.“ Natáhl ruku ke Georgovu předloktí a palcem ho pohladil po měkké, ošoupané látce na rukávu džínové bundy. „Vůbec se mu nedivím, jsi poněkud hezkej.“
Georg na něj přimhouřil oči, pak se podíval zpátky na svou sklenici a usmál se. „Můj manžel by nebyl moc nadšenej, kdyby viděl tvoji ruku na té mé…“
Bill se kousl do rtu. „Nemůžu si pomoct.“ Stáhl ruku zpátky a zastrčil si ji do kapsy džínů. „Takže ty se nechceš seznámit s jeho prarodiči?“
„Ne, chci,“ řekl, „jen mám strach a vybil jsem si ho na něm. Seřval jsem ho a odešel jsem, aniž bych ho nechal cokoliv vysvětlit nebo říct jediné slovo. Jsem pěknej hajzl, když je mi něco nepříjemný nebo mě to ohrožuje.“
„Jsem si jistý, že to chápe,“ pokrčil rameny Bill.
„Tím si nejsem tak jistý.“
„Zní to, jako byste spolu byli už dlouho. Určitě tě už dobře zná.“
Georg pomalu přikývl. „Asi jo. Někdy bych si přál, aby nebyl ve všem tak zatraceně rozumný.“
„Možná jen ví, že křik a hádky nic nevyřeší.“ Bill se odmlčel a naklonil hlavu. „Což by z něj dělalo chytrého, ne?“
„A přesně o tomhle mluvím!“ Vykřikl. „On to prostě… bere. Jsem na něj hnusnej a on to prostě přijme. Pak jsem příliš hrdý na to, abych se mu omluvil.“
„Vypadá to, že jsi horká hlava, Georgu,“ ušklíbl se na něj vědoucně Bill. „Určitě tě jen nechává vychladnout, než ti to dá sežrat, víš?“
Georg přikývl. „Asi jo…“
„Hele, místo abys to všechno vysvětloval mně, proč to nevysvětlíš jemu?“
Georg se při pohledu na Billa kousl do rtu a přikývl. „I když bych tě nejradši vzal někam, kde bychom spolu byli sami, a vyřádil se na tobě, měl bych jít domů,“ mrkl na Billa, popadl ze stoličky vedle sebe bundu a vstal. „Díky za pokec.“
Při slovech toho muže se jeho žaludek příjemně zkroutil, na chvíli zavřel oči, a pak zamumlal. „Jdi domů, Georgu.“
***
Bill stál v kuchyni svého malého bytu a roztržitě míchal těstoviny v hrnci, které se vařily na sporáku. Vzhlédl, když uslyšel, jak se s vrznutím otevřely vchodové dveře, a pak se s cvaknutím zavřely. Usmál se a naslouchal znamením, které by naznačovaly příchod druhého muže domů.
„Kde jsi?“ Zavolal a Bill uslyšel zacinkání klíčů, které položil do misky u dveří.
„V kuchyni,“ zavolal Bill s úsměvem zpátky a brzy ucítil, jak se mu kolem pasu obtočily silné paže a přitáhly si ho k pevnému, teplému tělu. Ucítil, jak se jeho zadek tiskne k něčemu zajímavému, a zavrtěl jím proti tomu. „Hej, ty.“
„Omlouvám se,“ řekl mu svůdně hladký hlas jeho manžela přímo do ucha a způsobil, že mu naskočila husí kůže, která putovala od krku dolů po pažích, „choval jsem se jako vůl.“
„Jo, to ses teda choval.“ Bill se otočil v jeho náruči, vtiskl mu polibek na rty a maličko se usmál na jeho ústa. Odtáhl se a podíval se do vřelých oříškových očí, které miloval. „Jak to, že jsi tak najednou změnil názor.“
Uchechtl se. „Šel jsem do baru na skleničku, abych si vyčistil hlavu, a potkal jsem tam jednoho týpka.“ Bill s lehkým úšklebkem povytáhl obočí a v reakci na to pohrdavě mávl rukou. „Přemluvil mě,“ přitiskl čelo na Billovo a zavřel oči. „Vím, že je pro tebe moje setkání s tvými prarodiči důležité, a tak to chci udělat.“
Bill se mu podíval do očí a široce se usmál. „Miluju tě, Georgu.“
original
autor: yetanotheroceann
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
