autor: elvisfan
Bill si ostražitě prohlížel malé letadlo, které Georg na tento den pronajal. „Je tak maličké,“ řekl ne poprvé od chvíle, kdy dorazili na letiště. „Jsi si naprosto jistej, že je bezpečné?“
„Naprosto.“ Georg v utěšujícím gestu stiskl Billovi ruku. „A budeme v něm jenom… půl hodiny, tam a zpátky.“
Bill si nenápadně prohlédl šokovaného mladíka stojícího vedle letadla. „A jsi si jistej, že je to skutečný pilot?“
„Jestli chceš, můžu ho požádat, aby mi ukázal pilotní průkaz.“
„To není úplně špatnej nápad…“ Bill protočil oči na smějícího se muže vedle sebe. „Okey, teď ze mě máš legraci.“ Sebral odvahu a následoval Georga do letadla. „Takže kam že to letíme?“
„Na Catalina Island.“ Georg pomohl Billovi s bezpečnostním pásem a neušel mu jeho nechápavý výraz. „Bille, jak dlouho tady žiješ, a pořád nevíš, co tady všechno je?“
„Nepřestěhoval jsem se sem, aby se ze mě stal turista, Geo.“
Jakmile ta slova vyšla z Billových úst, vzpomněl si na své první rande s Tomem. Smutnýma očima se zadíval z okýnka, a pak se s úsměvem otočil zpátky na Georga.
***
Billův další úsměv byl upřímnější. Ležel na břiše s rukama podél boků, a nedokázal zadržet tiché slastné zasténání, když mu pevné talentované ruce pracovaly na zádech a ramenou. Vzduch naplnila vůně jasmínu a levandule.
„Už jsi rád, žes nastoupil do toho malého letadla?“ Zeptal se Georg.
Bill pomalu otevřel oči, líně zamrkal do teplé místnosti osvětlené svíčkami a usmál se na muže ležícího na lehátku vedle něj. Když odpovídal, jeho hlas byl jen tichý šepot.
„Rozhodně.“
Vzhledem k výrazu ve tváři se Georg zjevně blížil ke své vlastní nirváně, když natáhl jednu ruku. Bill natáhl svoji vlastní a propletl jejich prsty.
***
Bill odložil vidličku a povzdechl si. „Přísahám, že bych si klidně zalezl pod tenhle stůl a dal si šlofíka.“ Podíval se na Georga přes stůl. „Je možný být až tak uvolněný?“
„Nejspíš jo.“ Georg se na svého společníka usmál, zatímco upíjel pivo. „Ale nemyslím si, že lidé, kteří vedou tuhle restauraci, chtějí, aby jim hosté pospávali pod stolem.“
„Tak mi příště před obědem nedopřávej masáž!“ Zasmál se Bill.
„Tobě se ten nápad až tak moc nelíbil, co?“
„Ne!“ Bill zavrtěl hlavou a strčil si do úst další sousto. „Líbilo se mi to, všechno. Masáž byla úžasná, tak uvolňující, a oběd je vynikající a… vymyslel jsi to moc dobře, Geo.“ Billovy oči se přes stůl usmály. „Vážně. Budu se sem muset někdy vrátit a všechno si to zopakovat.“
„To klidně můžeme.“ Georg se natáhl po Billově ruce a vzal ji do své. Přiblížil si ji ke rtům a políbil Billovy prsty. „Kdykoli budeš chtít.“
„Pokud neodletíš někam na focení,“ Bill pozvedl vědoucí obočí. „Je to tak?“
„Kdykoliv můžu v práci přibrzdit a být víc doma.“ Georg pohladil Billa po hřbetu ruky. „Kdybych měl tebe, abych se mohl vrátit domů.“
Bill odložil vidličku a napil se bílého vína. „Měl jsi mě doma,“ připomněl svému ex. „Skoro dva roky. A vypadalo to, že jsi byl prostě radši pryč.“
„A za to se ti nikdy nebudu moct dostatečně omluvit.“ Georgovy prosebné oči byly zcela upřímné. „Bille, teď už vím, jaké to je, nemít tě ve svém životě. A už to tak nikdy nechci cítit.“
Jakmile dojedli, Georg zaplatil účet, a přestože to mezi nimi bylo stále napjaté a tiché, Bill se neodtáhl, když ho Georg při odchodu z restaurace znovu vzal za ruku. Bill se trochu uvolnil, když si prohlížel suvenýry pro Andyho, a skutečně se usmíval, když ho Georg přesvědčil, aby si koupil boty, nad kterými slintal ve výloze. Když si od prodavačky vzal tašku, Billovi se prakticky rozzářily oči, a když vycházeli z obchodu, byl to on, kdo se natáhl po Georgově ruce a zaháknul jejich malíčky do sebe, když kráčeli po chodníku.
***
Bill vypískl a snažil se utéct před studenou vodou, která mu omývala kotníky. Nedoběhl ale daleko, když ho Georg chytil svými svalnatými pažemi a obmotal mu je kolem zad.
„Jsem celý mokrý!“ Zapištěl Bill a snažil se zvednout nohy z vody. „Kurva, to je studený!“
„Omlouvám se ti za ten mokrý centimetr tvých džínů.“ Georg s hlubokým smíchem Billa bez námahy zvedl a odnesl ho pár kroků na nedaleký suchý písek. „Lepší?“
„Mnohem lepší.“
Bill zvedl bradu nahoru, polaskal Georgovy měkké rty a rychle mu dovolil vklouznout dovnitř, aby je prozkoumal. Bill tiše vzdychl a přehodil mu ruce přes ramena, zatímco proplétali vlhké, nenasytné jazyky. Bill se odtáhl a usmál se, když Georg jemně sevřel jeho spodní ret mezi zuby. Georg naposledy pevně políbil Billova plyšová ústa a přitiskl ho k sobě, aby o sebe opřel jejich čela.
„Rozmazluješ mě,“ vydechl Bill a dlouhými prsty zajel Georgovi do vlasů.
„Rád tě rozmazluju.“ Georg něžně sevřel Billovu tvář v dlaních a sklonil hlavu, aby přitiskl své rty na jeho. „Miluju tě, Bille. Chci ti dát všechno, co si kdy budeš přát.“
Billovy oči sklouzly dolů a sevřel svůj horní ret mezi předními zuby. Sklonil hlavu a zadíval se na vodu. Georg vtiskl pár malých polibků na jeho spánek a tvář a jemně ho pobídl, aby se na něj podíval. Když to udělal, viděl, jak se Billovy oči lesknou slzami. Georg Billa pohladil palcem po tváři.
„Bille, co se děje?“ Zeptal se.
Bill už nedokázal zapírat a zašeptal: „Taky tě miluju.“
„Zlato, to je přece dobře.“ Georg se pokusil o úsměv. „Tak proč jsi rozrušený?“
Bill odvrátil pohled a zhluboka se nadechl, než se jeho oči vrátily ke Georgovým.
„Protože možná je tu někdo další, koho miluju.“
***
Let zpátky do L. A. byl téměř stejně napjatý a tichý jako začátek odpoledne, ale Georg byl vytrvalý. Pozval Billa na večeři a lákal ho do nového podniku, který už byl zřejmě mezi celebritami velmi oblíbený. Bill se vrátil domů jen na tak dlouho, aby se osprchoval a převlékl a obdaroval Andyho suvenýry, které vybral, a krátce před osmou večer si před restaurací společně s Georgem zapálili cigaretu a čekali, až se ozve jeho jméno. Billova nálada byla rozhodně lepší a ochotně souhlasil, když si ho Georg vtáhl do náruče. Billovy ruce se obtočily kolem Georgova krku a jemně ho poškrábal nehty po zádech.
„Máš už docela dlouhé vlasy.“ Georg vyfoukl obláček kouře, když si pohrával s pramenem vlasů spadajícím Billovi do čela. „Jako šíleně dlouhé.“
„Já vím,“ Bill našpulil rty a přemýšlel, co by s nimi mohl udělat. „Snažím se rozhodnout, jestli chci nějakou změnu.“ Vzal si od Georga cigaretu. „Co myslíš?“
„Myslím, že jsi krásný.“
Billova tvář se při tom komplimentu rozzářila a Georg ho prstem pod bradou pobídl, aby se naklonil blíž. Billovy rty se okamžitě roztáhly, když se jejich ústa přitiskla k sobě. Vklouzl Georgovi jazykem do úst a dráždivě kroužil špičkou jazyka. Když se ho Georg pokusil pronásledovat, uhnul hlavou a přiložil si cigaretu ke rtům.
„Ty jsi takovej provokatér,“ zamumlal Georg.
Bill s úsměvem otočil hlavu a vydechl, když spatřil dvě známé blonďaté hlavy, které mířily jejich směrem, a zůstal na ně zírat.
„Hej, Bille!“ Natalie Billa vzrušeně objala. „Jak se máš?“
„Mám se… dobře.“ Bill zoufale doufal, že nevypadá tak nervózně a mdle, jak se najednou cítil. „Co máte v plánu?“
„Jen jsme si před prací chtěli skočit pro něco k jídlu.“
Natalie se opakovaně, nepříliš nenápadně, podívala na Georga, dokud Bill nepochopil, co tím myslí.
„Lidi, tohle je Georg.“ Bill neurčitě ukázal Georgeovým směrem. „Geo, tohle je Gustav a Natalie.“ Všichni tři si potřásli rukama, vyměnili si pozdravy a Gustav se ostře podíval na Billa.
„A co jste dělali vy?“ Zeptal se, ignoruje nenápadné šťouchnutí loktem do boku od své přítelkyně.
„No, jen… ehm…“
„Unesl jsem Billa a vzal ho na den na Catalinu.“ Georg se usmál a objal Billa kolem pasu. „Rozhodl jsem se, že potřebuje trochu rozmazlovat, tak jsem nám zamluvil den v lázních. Byli jsme na masáži, na obědě, na nákupech, prostě jsme trochu relaxovali.“
„To zní jako zábava!“ Usmála se Natalie a objala Gustava kolem ramen. „Možná jednou přesvědčím i tohohle, aby mě trochu rozmazloval.“
„Tuhle jsem ti koupil zmrzlinu, i když nebyla na nákupním seznamu,“ připomněl jí Gustav.
Billovo nepohodlí bylo milosrdně ukončeno, když se z reproduktoru ozvalo Georgovo jméno.
„To je naše!“ Řekl až příliš vzrušeně. „Přeju vám dobrou noc, okay?“
„Tobě taky, zlato.“ Natálie rukou vklouzla do Gustavovy a dala se k odchodu. „Dávej na sebe pozor.“
„Jo, uvidíme se.“ Gustav se ohlédl přes rameno na Billa. „Vyřídíme Tomovi, že ho pozdravuješ.“
***
„Jsem hroznej člověk.“ Bill si setřel poslední zbytky laku na nehty a položil si ruce do klína. „Jsem,“ přikývl. „Jsem strašnej, příšernej člověk.“
„Spíš to vypadá, že Gustav je prostě kretén,“ odpověděl Andy zpoza jednoho z Billových starých čísel Vogue.
„Nemá mě rád,“ zamračil se Bill. „Nebo se mu prostě nelíbí, že chodím s Geem. Od té doby, co to všechno začalo, se na mě divně dívá, kdykoli jdu za Tomem do klubu.“
„Gustav by ti měl být naprosto jedno, Bille.“ Andy odhodil časopis stranou a naklonil se ke svému příteli. „Byl jsi k Tomovi naprosto upřímný, že chceš dát Georgovi další šanci, a on ví, že se s ním vídáš, ne?“
„To jo,“ Bill vzal do ruky pilník na nehty. „Ale…“
„A nejenže je Tom… řekněme ochotný se vyrovnat s tím, že se vídáš s Georgem, on se dokonce i přesto všechno chce vídat s tebou, že?“ Bill přikývl. „A to je to, na čem záleží. Tohle je mezi tebou, Tomem a Geem, ne Gustavem.“
Bill si povzdechl. „Já vím, že máš pravdu.“
„To si piš, že mám pravdu.“ Andy znovu vzal do ruky časopis a posadil se. „Kromě toho, to Natalie je Tomova nejlepší kamarádka a ta tě má ráda. Garantuju, protože její názor znamená pro Toma víc než Gustavův.“
***
„Jak mám s tímhle chlapem soupeřit, Nat?“ Tom klesl na barovou stoličku a zkřížil ruce na baru. „Catalina, proboha? Den v lázních? Tenhle chlap může dát Billovi všechno a já mu můžu nabídnout… filmy a večeři v mém posraném bytě.“
Tom se zamračil na hnědou láhev před sebou. Natalie se opřela o bar, pár centimetrů od svého nejlepšího přítele. „S Billem jste spolu chodili měsíc, než se jeho bejvalej objevil,“ připomněla mu. „Nejspíš mu došlo, že nemáš někde ulitý jmění, ale i tak tě má rád.“
Tom nejistě pokrčil rameny a napil se piva.
„A halo! Bill je publikující autor.“ Natalie si lokla vlastního piva. „Nejspíš má vlastní peníze, takže pan Bankomat bude potřebovat víc než jen pořádnej balík peněz, aby ho získal zpátky.“ Když Natalie viděla, že její přítel vypadá naprosto sklesle, vzala ho za ruku a stiskla ji. „Tome, ty jsi dneska neviděl Billův obličej. Vypadal pekelně nervózně, protože věděl, že se k tobě historka o jejich malém dobrodružství v lázních dostane.“ Pohlédla na Gustava přes rameno. „I když jsem to nechtěla být já, kdo ti to všechno řekne,“ řekla nahlas.
„Proto jsi to všechno vysypala během večeře,“ odpověděl Gustav, ale neodtrhl pozornost od pytle na odpadky, který zauzloval. „Nesouhlasil jsem s tím!“
„Protože jsem věděla, jak moc by to Tomovi vadilo!“ Vykřikla jeho přítelkyně.
„Pořád jsem tady, Nat,“ připomněl jí Tom.
„Jde mi o to, že…“ Natalie vrhla poslední nesouhlasný pohled směrem ke svému příteli. „Bill vypadal nervózně z toho, že ho tví přátelé vidí s jeho bývalým, a z toho, že tví přátelé poslouchají o jejich zjevně báječném společném dni, protože mu na tobě záleží, Tome. Měl strach, jak budeš reagovat, protože jsi pro něj důležitý.“
Tom jen přikývl a poškrábal oprýskaný dřevěný povrch baru, očividně stále nepřesvědčený.
„Chceš se na to vykašlat, Tome?“ Zeptala se ho Natalie. „Prostě to všechno s Billem hned teď ukončit?“
Tom se na svoji nejlepší kamarádku zadíval a nakrčil čelo. „Ne!“
Natalie mu úsměv oplatila. „Tak buď trpělivý.“
Tomův telefon zabzučel a poskakoval po baru, dokud ho nezvedl. Natalie si všimla jeho úsměvu a šťouchla ho do ramene. „Jen to vem,“ pobídla ho. „My to tady doděláme. Běž si promluvit se svým přítelem.“
Tom hovor přijal po cestě k zadním dveřím.
„A proč ještě nejsi v posteli?“ Zeptal se.
„Jsem,“ povzdechl si Bill. „Jenže jsem nemohl usnout a chtěl jsem slyšet tvůj hlas.“
„Jak bylo na Catalině?“ Zeptal se ho Tom dřív, než se stihl zarazit.
„Bylo to hezký,“ odpověděl Bill tiše.
„Omlouvám se.“ Tom se zastavil uprostřed schodiště a opřel se o zeď. „Zněl jsem před chvílí neuvěřitelně žárlivě, viď?“
„Nevídám se s ním proto, abych tě nutil…“
„Já vím.“ Tom se odlepil od zdi a pokračoval nahoru. „Já vím. Jen se mi… stýská. Neviděl jsem tě skoro týden.“ Tom otevřel dveře a chtěl do nich praštit hlavou, protože zněl jako zamilovaný puberťák. Opřel se o dveře a prohlížel si neustlanou postel.
Kašlu na to.
„Chybíš mi, Bille.“
„Ty mně taky.“
„Chci vedle tebe usínat.“
Bill na malý okamžik ztichl. „Tak pojď ke mně.“
„Jasně,“ zasmál se Tom. „Než se tam dostanu, budou tři.“
„Na římse nad dveřmi je klíč, víš?“ Řekl Bill nenuceně. „Protože Andy si pořád zabouchává dveře. Mohl by ses prostě vplížit dovnitř.“
Tom se podíval na postel a pak na klíče v ruce.
Bylo to snadné rozhodnutí.
original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
