autor: KarlaSka
„Bille, ty jsi dneska vypustil nový singl?“ zeptal se Tom znenadání. Už nějakou chvíli mu vrtalo hlavou, jestli to nebyla Billova písnička, která donutila jeho sestru zavřít se v pokoji a nekomunikovat se světem.
„Uhm,“ přitakal Bill a sledoval Toma ostražitým pohledem, neboť netušil, kam tím míří.
„Mohl bych ho slyšet?“ Bill se nad tou otázkou pousmál. Měl ten nejkrásnější úsměv, ať už se usmíval na fanoušky, sarkasticky, nebo jako právě teď na něj.
„Samozřejmě,“ kývl, „vlastně je taky tak trochu o tobě.“
„O mně?“ podivil se Tom, když vyndával laptop z tašky.
„Uvidíš.“ Bill zněl nezaujatě, ale Tom by přísahal, že viděl v jeho obličeji nejistotu, jako by si teď v duchu nadával, že to neměl říkat. Bylo zajímavé sledovat, jak Bill bojuje se svojí novou personou, že se nově nabyté pocity snaží schovávat pod rouškou lhostejnosti a opovrhováním, což mu ale zatím moc nešlo. Toma napadlo, že se to určitě ještě naučí.
„Jak se jmenuje?“ zeptal se, když se mu podařilo počítač rozběhnout a spustit internet.
„Human connect to human,“ řekl Bill, ale stejně se naklonil přes Toma a název napsal sám.
Na Youtube mu ihned vyskočilo několik výsledků. Billovi fanoušci byli očividně velice rychlí, pokud šlo o přetahování písně na své kanály, videa se slovy nebo remixy.
„Hned to první,“ ukázal Bill dlouhým prstem na políčko, kde byl vyobrazen jako android, a zvedl se z postele, aby se podíval na fotky, které byly přišpendlené na nástěnce nad stolem, jako by se snažil svou mysl odvést od strachu, co na jeho novou píseň Tom řekne.
Ten radši neříkal nic po celou dobu, co měl puštěné audio, protože chtěl pořádně slyšet každé slovo, aby textu porozuměl, jeho angličtina byla poměrně slabá.
„Ty jsi měl dredy?“ zeptal se Bill, když už se pokojem nerozléhaly žádné tóny, a snažil se působit ležérně. Právě koukal na fotku, kde mu mohlo být asi tak patnáct. Stál na malém pódiu, kolem krku popruh kytary, před sebou mikrofon a za sebou Gustava se soupravou bicích. Oba dva se usmívali do objektivu.
„Vždycky jsem se chtěl lišit,“ pokrčil Tom rameny a přešel k Billovi, „ani nevím proč, prostě jsem měl vždycky tu potřebu.“
„To znám,“ pokýval Bill hlavou a pohledem přešel k další fotce, kde byl Tom ještě o něco mladší, možná tak třináct, kde pro změnu seděl s kytarou na klíně mezi podobně starými dětmi, ale tentokrát se nedíval na fotografa, ale na chlapce, který seděl vedle něj, nejspíš s ním vedl nějaký velice zajímavý rozhovor.
„Star Search, hrozná kravina, ale máma mě tam prostě musela přihlásit. Sice jsem se nedostal ani do osmifinále, ale aspoň jsem si něco uvědomil.“
„Co sis uvědomil?“ zamračil se Bill a zamyšleně sledoval fotku. Tom nechápal, proč ji tak studuje, ale nejspíš ho zaráželo, že i Tom byl někdy dítě.
„Vidíš toho kluka vedle mě?“ zeptal se a ukázal na černovlasého chlapce vedle sebe s rozčepýřenými černým vlasy a piercingem v obočí. Bill téměř neznatelně kývl, aniž by spustil oči z fotky. „To byl první kluk, který se mi líbil. Ačkoliv jsem si to tehdy nerad přiznával, tak mi došlo, že asi mám o stejné pohlaví poněkud hlubší zájem.“ Tom se zasmál, ale Bill se k němu nepřidal. Pořád zíral na dva chlapce.
Tomovi se Billovo mlčení nezamlouvalo, nebylo pro něj typické. Položil mu dlaň na bedra, ale zpěvák vůbec nezareagoval, jako by v místnosti ani nebyl. Proto se radši rozhodl změnit téma: „Bille, ta píseň…“ na chvíli se odmlčel, když ucítil, jak druhý mladík pod jeho rukou ztuhnul, „moc se mi líbí. Máš překrásný hlas.“ Bill se trochu uvolnil. Tom mu radši nepřiznal, že absolutně netuší, jak by ta písnička mohla být o něm, ale možná si ji jen musel poslechnout víckrát, než její smysl opravdu pochopí. Zpěvák pořád nic neříkal a Tom už si opravdu začínal dělat starosti. „Řekni něco, prosím!“
„Věříš na osud?“ zeptal se Bill naprosto nečekaně, oči pořád přilepené na nástěnce.
„Já nevím, asi jo. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel,“ pokrčil Tom rameny a snažil se podívat Billovi do očí, ale ten se ani nehnul.
„Teď ti něco řeknu, ale slib mi, že to nikdy nepoužiješ proti mně.“ Bill se konečně otočil čelem k Tomovi.
„Samozřejmě,“ kývl Tom. Netušil, co by mu mohl Bill říct, že by to mohl použít proti němu, ne že by to snad někdy udělal. Nikdy nebyl mstivý, ani o bývalé holce, která mu ze vzteku posprejovala auto, nikdy neřekl nic zlého, ačkoliv jí mohl hodně znepříjemnit život, kdyby všem řekl, jakou má sexuální úchylku.
„Že jsem bisexuál, jsem si uvědomil už někdy v jedenácti,“ začal Bill a nespouštěl z Toma oči, jako kdyby v jeho tváři hledal jakýkoliv náznak, že to s ním nemyslí doopravdy dobře, ale nic nenašel, a tak pokračoval: „Vystál jsem si kvůli tomu hodně šikany, ale stejně jsem nehodlal schovávat, kdo jsem. Každopádně, po téhle několikaleté zkušenosti jsem měl tendence se na každého, kdo se ke mně choval aspoň trochu hezky, hodně vázat. První opravdový vztah jsem měl až v šestnácti…“
Bill byl nadšený. Kamkoliv se pohnul, tam ho lidi znali a gratulovali mu. Pořád nemohl uvěřit tomu, že je jeho singl takový hit, že se to lidem opravdu líbí. Byl to teprve měsíc, ale Bill si na nově nabytou identitu rychle zvykl a užíval si každý podpis, který rozdal, každou fotku, kterou si s ním fanoušek udělal, a každý článek v časopisu, který o něm napsali. Bylo to jako sen, ale Bill věděl, že je to skutečnost. Vždycky věděl, že je v něm něco víc než v ostatních, že je jiný tím dobrým způsobem.
K tomu všemu konečně potkal někoho, do koho se zamiloval a kdo jeho city opětoval. Byl opravdu šťastný, konečně se jeho život obrátil k lepšímu.
„O čem přemýšlíš?“ zeptala se ho blonďatá dívka s laptopem na klíně.
„Přemýšlel jsem o tom, jak moc jsem spokojený,“ usmál se na ni Bill a vlepil jí polibek na tvář. Jeho partnerka si pořád něco psala do počítače, ale to ho nepřekvapovalo, vzhledem k tomu, že navrhovala webové stránky a práci si brala i domů nebo k Billovi na hotel.
„To jsem ráda,“ oplatila mu dívka úsměv a prsty se jí rozeběhly po klávesnici, zatímco se zpěvák zvedl a přešel k minibaru, ze kterého vytáhl láhev Coca Coly.
Zatímco nápoj upíjel, sledoval Anitu, jak něco rychle píše do počítače. Tak rád ji pozoroval, přišlo mu nesmírně uklidňující mít u sebe někoho, na kom mu záleželo a komu záleželo na něm. Možná na Anitě trochu moc visel, ale byla to jeho první velká láska a Bill byl přesvědčený, že i poslední. Blonďaté dívce bezmezně důvěřoval.
„Bille?“ ozvalo se zaklepání na dveře. David zněl naléhavě, a tak Bill neotálel a otevřel mu dveře. Jeho manager byl celý rudý, jako kdyby poslední půlhodinu řval na všechny kolem, a teď se chystal seřvat i jeho.
„Co se děje?“ zeptal se Bill nevinně a nevinný opravdu byl. Netušil, co by mohlo Davida tolik rozčílit, už se naučil chodit ve světě šoubyznysu a dávat si pozor, kam šlape, nebyl si vědom toho, že by něco provedl.
„Můžu s tebou mluvit o samotě?“ procedil manager skrz zuby a střelil zlým pohledem po jeho partnerce.
„Není nic, co bys nemohl říct i před ní,“ založil si Bill ruce na prsou, ale pustil Davida dovnitř, „takže klidně spusť.“
„Fajn,“ štěkl David a pár rychlými kroky byl u blonďaté dívky a vyškubl jí laptop z rukou.
„Hej, co děláš?!“ bránila se Anita a sáhla po svém majetku, ale manager ho držel z jejího dosahu.
„Co blbneš, Davide?“ rozkřikl se Bill a chtěl mu notebook vzít, ale Jost se mu obratně vyhnul, a za chvíli už měl na pomoc dva bodyguardy, kteří zabránili jak Anitě, tak Billovi, aby se na něj vrhli.
„Hele, Davide, to nemůžeš, to je narušování osobní svobody,“ zavrčela Anita. Očividně jí hodně záleželo na tom, aby se k ní její přístroj vrátil. Bill ji nikdy neviděl v takovém rozpoložení a trochu ho to vyděsilo.
„Saki, pusť mě,“ zamrkal Bill na bodyguarda, který stál mezi ním a jeho managerem, ale s tím to ani nehnulo.
„Promiň, Bille, ale poslechni si, co ti chce říct,“ omluvil se bodyguard, ale v jeho hlase nebylo nic omluvného.
„Bille, tahle mrcha tě celou dobu jenom zneužívá!“ vykřikl Jost frustrovaně a položil počítač na židli, aby v něm něco našel.
„O čem to mluvíš, Davide? Nezešílel jsi z toho všeho stresu?“ zasmál se Bill a trochu se uvolnil. David uměl být excentrický a přehnaně ochranářský, ale to bylo celkem milé. Bill v něm viděl tak trochu otce.
„Kéž by, Bille,“ povzdechl si David a zvedl laptop, aby ho ukázal Billovi.
„Co to je?“ zamračil se Bill na displej, když mu manager přinesl přístroj blíž, aby se sám podíval.
„Její blog,“ pohodil David hlavou k blonďaté dívce, která ho propalovala nenávistným pohledem a nejspíš by se na něj vrhla, kdyby ji Tobi nedržel pevně za paže.
„To není možný,“ zakroutil Bill hlavou, když si přečetl prvních pár odstavců, které detailně popisovaly, jak to má Bill rád v posteli, ačkoliv v některých věcech značně přeháněly, například ohledně toho, že vždycky prosí, aby mu strčila prsty do zadku. Zpěvák kliknul na pár dalších článků na stránce, ale vždy si zvládl přečíst jenom pár vět, než se mu začalo dělat mdlo. Anita o něm napsala naprosto všechno, a co hůř, doprovodila to fotkami.
„Bylo tam hodně věcí, co byla pravda, ale i věci, které byly čistý výmysly. Naštěstí všechny ty fotky byly ve špatné kvalitě a na žádné nebyl pořádně vidět můj obličej, a tak to David a PR ukecali na photoshop a všechno to zadupali do země. Já už jsem ji samozřejmě nikdy nechtěl vidět, a tak ji Tobi se Sakim vyvedli z pokoje, aniž bych jí věnoval jediný pohled. Bál jsem se, že se pozvracím, pokud se na ni jen podívám.
Pak jednou večer za mnou přišel David, že Anitu prý napadly moje fanynky a podaly si ji tak, že skončila v nemocnici. Chtěla nás žalovat, že prý jsme je na ní poštvali, ale David jí vysvětlil, že nechce, abychom žalovali my ji za pomluvu a urážku na cti a kdovíco ještě. Naštěstí neměla jediný důkaz, a tak toho nechala.
Po tomhle jsem měl samozřejmě problém někomu důvěřovat, ve všech jsem jen viděl někoho, kdo se snaží zneužít mojí slávy a sám na sebe upozornit, nebo někoho, komu jde o moje peníze. Až po dvou letech jsem konečně potkal někoho, kdo se nezdál být tak zaujatý mojí veřejnou osobností, jako se snažil poznat mě.“ Tom ho pečlivě poslouchal a neodvažoval se ani ceknout. Billovo chování mu pomalu začínalo dávat trochu smysl, ale bál se, co mu ještě řekne, co horšího se ještě mohlo stát.
„Bylo příjemné najít někoho, kdo se zajímal o mně, a nejen o Billa Kaulitze – superstar,“ Bill si povzdychl a na chvíli sklonil hlavu k zemi, než se na Toma opět podíval, „Hrál na bicí, takže jsme si měli i co říct o hudbě, bylo to fajn. Fungovali jsme takhle docela dobře čtvrt roku, než se mě jeden večer zeptal, kdy z něj konečně udělám svého bubeníka, že nechápe, proč bych měl mít v kapele někoho, s kým nechodím, když tam můžu mít svého přítele. Na to jsem mu řekl, že složení své kapely měnit nehodlám, byl jsem na ně zvyklý, a nehodlal jsem se v tom dál babrat. Ale to se nelíbilo jemu. Moc si toho nepamatuju, ale vím, že mě začal škrtit a řval něco v tom smyslu, že se se mnou naotravoval už dost, že je teď na čase, abych mu to začal oplácet. Pak už si nic nepamatuju, myslím, že jsem z nedostatku kyslíku omdlel. Probudil jsem se na zemi v kuchyni. Pamatuju si, že mě strašně bolel krk, měl jsem problémy se nadechnout a někde v dálce jsem slyšel rány, jak mi demoloval byt a nadával. V tu chvíli jsem se opravdu bál o život-“
„Bille,“ chtěl ho Tom pohladit po tváři, ale Bill jeho ruku odstrčil a pokračoval ve svém příběhu. Tomovi běhal mráz po zádech, když o tom přemýšlel, a zároveň se v něm zdvihla vlna vzteku. Jak by tohle mohl Billovi někdo udělat?! Měl chuť toho člověka zabít.
„Nepřerušuj mě, nebo to nedopovím. Každopádně, když jsem se trochu zorientoval, tak jsem se opatrně zvedl ze země, ale asi mě slyšel, protože se přiřítil do kuchyně a vrhnul se na mě. Rychle jsem sáhl po první věci, která mi přišla pod ruku, což byl nůž, a… bodl jsem ho do břicha.“
„Co se stalo pak?“ zeptal se Tom. Oči měl vykulené šokem. Nikdy by od Billa takovou zpověď nečekal, ale konečně aspoň chápal, proč se choval tak, jak se choval. Jak by takovýchto zkušenostech mohl někomu věřit?
„Mohl jsem mu zavolat záchranku, když se skácel k zemi. Ale neudělal jsem to, prostě jsem si sedl na zem a sledoval jsem ho, jak vykrvácel. Nebo aspoň to mi řekl David, já si nic nepamatuju. Vybavuju si jen to, jak mě zvedá ze země a vede mě pryč. David tehdy podplatil snad všechny policisty a soudce v Berlíně, aby to ututlal, a očividně se mu to povedlo, protože jsem se o sobě nikde nedočetl, že jsem někoho zabil.“ Na Billovi bylo vidět, že se k tomu nerad vrací, že by to nejradši zapomněl.
„Proč mi všechno tohle říkáš?“ zeptal se Tom ostražitě. Trochu se bál, že jde o nějakou další z Billových her, ale ihned ten nápad zavrhl, když uviděl, jak je zpěvák svou zpovědí zničený.
„Protože ti věřím,“ řekl Bill pevně, „a protože chci, abys věděl, s kým máš tu čest.“
„Pro mě jsi pořád ten stejný člověk, Bille,“ usmál se Tom povzbudivě a přitáhl si Billa do náruče, ačkoliv se mu zpěvák trochu bránil, „ale jak to souvisí s osudem? Nemyslím si, že bys měl ve hvězdách napsáno, že máš potkávat jen špatné lidi.“
„Tak jsem to ani nemyslel,“ zamumlal mu Bill do mikiny mezi krkem a ramenem. Tom přemýšlel, jestli snad neslyší s Billově hlase třas, jako kdyby plakal, ale nehodlal ho pouštět, aby se o tom přesvědčil. „Jsi první, komu jsem dal od té doby šanci. Jsi jiný a myslím, že tohle je osud.“
„Co tě k tomu vede?“ usmál se Tom a pohladil Billa po třesoucích se zádech, „ne, že bych si stěžoval.“
„Ta fotka,“ řekl Bill, když se od Toma odtáhl, a utřel si oči do rukávu saka, které předtím schovával pod kabátem. Sice si rozmazal make-up, ale Tomovi nikdy nepřipadal krásnější. „Jsem to já.“
„Cože?“ zarazil se Tom.
„To jsem já na té fotce,“ zopakoval Bill a trošku se pousmál, „i mě moje mamka přihlásila do Star Search, ale dostal jsem se jen do osmifinále. Zajímalo by mě, co si o mně ti porotci myslí dneska.“
„Jsi to ty?“ zeptal se Tom zmateně. Sice tu informaci slyšel, ale jeho mozek ji odmítal zpracovat. To přece nebylo možné, ne? To by byla až moc velká náhoda.
„Opravdu jsem to já,“ potvrdil Bill už potřetí. Začínal s nechápajícím Tomem ztrácet trpělivost, protože na něj neustále civěl, jako kdyby mu řekl, že je těhotný.
„Oh,“ vypadlo nakonec z Toma, načež Bill protočil oči. Jako kdyby se bavil s opicí. Už ho chtěl obejít a začít si vybalovat, zatímco se bude Tom vzpamatovávat, ale ten ho kolem sebe nenechal proklouznout, místo toho ho chytil za zápěstí, přitáhl si ho k sobě a přitiskl své rty na ty jeho. Bill trošku překvapeně vyjekl, ale hned se vzpamatoval a vjel rukou Tomovi do zapletených vlasů a přitáhl si ho ještě o něco blíž, aby jejich polibek ještě prohloubil. Když se od sebe odtrhli, jejich rty byly lehce nateklé a sotva popadali dech.
„Sakra,“ zanadával Tom a upravil si kalhoty v rozkroku. Jeho erekce se hlásila o slovo, ale teď jí bohužel nemohl vyhovět. S uspokojením zpozoroval, že Bill má obdobný problém, ale v jeho přiléhavých kalhotách byl mnohem zřetelnější.
„Myslel jsem, že tady budeme jenom kamarádi,“ utrousil Bill sarkasticky a vyplázl na něj propíchnutý jazyk. Jak jen tu malou kuličku Tom zbožňoval.
„Jenom pokud nás vidí máma,“ protočil oči. Bylo mu jasné, že to Bill ví, že ho jen provokuje.
„Copak? Stydíš se za mě?“ Billovo pravé obočí bylo výrazně výš než to levé, na rtech se mu usídlil pokřivený úsměšek.
„Ty moc dobře víš, že to tak není,“ zakroutil Tom hlavou a pohladil Billa po hebké tváři. Kdyby ho párkrát neviděl se holit, tak by přísahal, že mu snad vousy ani nerostou, jak byla jeho čelist hladká. „Jen na tebe nechci tlačit.“
„Děkuju,“ pousmál se Bill a vypadal upřímně vděčný. Po tom, co mu vyprávěl, ho Tom do ničeho ani nutit nemohl, připadalo mu to zvrácené. Byl rád, že mu Bill důvěřuje dost na to, aby se s ním o tenhle nepříjemný příběh podělil, a to pro něj znamenalo opravdu hodně.
„Nemáš za co,“ oplatil mu Tom úsměv, „zatím si v klidu vybal, ta pravá skříň je prakticky prázdná, tak snad se ti to tam vejde. Já si mezitím půjdu dolů promluvit s Lucy.“
Bill přikývl a obrátil svou pozornost k obřímu kufru.
„Co kuchtíte?“ zeptal se Tom, když vešel do kuchyně, kde jeho matka a sestra stály u pultu a společně vařily.
„Vegetariánské hamburgery,“ odpověděl Simone přes rameno a káravě se zadívala na Lucy, než dodala: „Tvoje sestra potřebovala zaměstnat ruce, aby se trochu uklidnila.“
„To je, proč jsem tady. Potřebuju o tom s tebou mluvit.“
„Ježiši, dejte mi oba pokoj. Já nebudu ječet, jasný?“ odsekla Lucy a vztekle mnula hnědou směs v misce.
„O to nejde,“ řekl Tom smířlivě, „já jen… chci tě poprosit, abys o tom nikomu neříkala. Přivezl jsem ho sem, aby si od toho všeho na chvíli odpočinul, tak bych byl nerad, kdybych mu tím způsobil nějakou újmu na cti, kdyby začaly kolovat nějaké drby.“
„Tome, je mi o pět let víc než tobě, když to chápeš i ty, tak já musím určitě,“ podívala se na něj zle, „je to můj oblíbený zpěvák a byla bych ráda, kdyby byl šťastný.“
„Děkuju,“ usmál se na ni Tom a k jeho překvapení mu úsměv oplatila.
„Navíc, kdy se mi zase poštěstí setkat se svojí nejoblíbenější celebritou?“ zeptala se a vrátila se zpátky ke směsi na burgery, „aspoň teď už chápu, proč jsi mi dal like na tu fotku z Paříže, to ty nikdy neděláš.“ Tom zrudnul až za ušima a byl rád, že obě ženy vařily a nevěnovaly v tu chvíli pozornost jeho zjevu.
„Slušelo ti to na ní,“ zalhal nejistě. Vlastně vůbec netušil, jak na ní vypadala, skoro si jí nevšiml.
„Lhaní ti nikdy nešlo,“ zasmála se jeho matka, „kde jsi vůbec Billa nechal?“
„Je nahoře a snaží se vybalit tu tunu oblečení, kterou si přivezl,“ teatrálně zašeptal Tom.
„Abys věděl, tak mám v tý tuně oblečení systém a vybalování mi na rozdíl od balení netrvá dlouho,“ ozvalo se mu za zády a Tom nadskočil leknutím. Bill ho elegantně obešel a šel se podívat, co Simone s Lucy kutily. „Můžu vám nějak pomoci?“
„Děkujeme, ale ne,“ usmála se na něj Simone, „jsi host, tak si odpočiň.“
„To se mi nezdá správné,“ opáčil Bill.
„Jsi vychovaný lépe než můj syn.“ Simone mu věnovala další úsměv a na Toma se zamračila. Ten se teď chtěl propadnout do země, že ho nenapadlo jim nabídnout pomoc.
„Promiň,“ zašeptal provinile.
„Speciálně kvůli tobě děláme vegetariánské hamburgery,“ zazubila se na něj Lucy, zatímco ze směsi v misce modelovala placičky.
„To jste nemusely, ale děkuju.“ Tom Billa nepoznával. Byl tak neuvěřitelně zdvořilý, že si na chvíli pomyslel, jestli náhodou nemá dvojče a on celou dobu nespal s tím druhým, ale pak mu došlo, že je to tím, že Bill byl vždy zdvořilý ke všem okolo, kromě něj a jeho managera, jako kdyby s nimi byl své opravdové diva já, zatímco všechny ostatní se snažil přesvědčit, že je skvělý člověk. To ho zamrzelo, ale pak si uvědomil, proč to Bill dělá. Byl zlý na ty, kteří se k němu dostali blíž, aby je zase zahnal. Ale na něj to nefungovalo.
„Simone, Müllerovi prý volali na technické služby a zítra ráno by tu měl projet pluh, takže se do práce dostaneme,“ zvolal od dveří Gordon a oprašoval si z hlavy sněhové vločky.
„Tati, tohle je Bill. Bille, tohle je můj táta Gordon,“ představil je Tom rychle, než to mohlo začít být Billovi nepříjemné.
„Těší mě,“ usmál se Gordon a potřásl Billovi rukou. Nezdál se být překvapený Billovým vzezřením, ale Tom moc dobře věděl, že je profesionál a nikdy tyhle věci nedával najevo. Sám byl hudebník a byl zvyklý na výstřední lidi.
„Snad ne ten Gordon Trümper z kapely Fatun?“ zeptal se Bill překvapeně. Překvapenější snad byli jen členové Tomovy rodiny, kteří se na něj všichni zadívali, neboť ho už léta nikdo nepoznal.
„Bývávalo,“ zasmál se Gordon očividně potěšený, že si jeho jméno někdo spojil s kapelou, kterou před pár lety rozpustil.
„Moje mamka vás zbožňovala,“ pokrčil Bill rameny, a přitom se usmíval. Tomovi připadalo, že se Bill začal cítit poměrně pohodlně, ale byl to společenský člověk a byl schopný fungovat v každém kolektivu, a stejně tak se uměl přetvařovat. Kdo ví, co se mu ve skutečnosti honilo hlavou. Měl trochu podezření, že si Bill nechal jeho rodinu proklepnout, aby ho nic nepřekvapilo, prostředky na to určitě měl.
„Má dobrý vkus,“ usmál se jeho otec.
„Ano, to měla,“ oplatil mu Bill úsměv smutně.
Gordonovi očividně neutekl minulý čas v Billově odpovědi, a tak nenuceně změnil téma: „Odkud se vůbec s Tomem znáte?“
„No vidíš, to jsi mi taky ještě neřekl, Tome,“ zamračila se na něj Simone hravě. Očividně mu to nevyčítala, ale, jako zbytek rodiny, i ji to velice zajímalo.
„Ehm, no…“ začal neobratně. Vůbec nevěděl, jakou lež si tak narychlo vymyslet, protože pravdu se mu moc říkat nechtělo, nebyla to žádná vtipná nebo romantická historka. Vlastně se za to trochu styděl.
„Z botanické zahrady,“ pokrčil Bill rameny, v obličeji opět jeho netečný výraz, jako by si ani nevšiml Tomova váhání.
„Co jsi dělal v botanické zahradě?“ zadívala se na něj podezíravě jeho sestra, která této verzi očividně nevěřila, čemuž se Tom vůbec nedivil. Proč si Bill nevymyslel něco rozumnějšího?
„Maloval,“ obrátil oči sloup, čímž jí dával najevo, že by jí to mělo dojít. Opravdu byl před pár měsíci v berlínské botanické zahradě kreslit orchideje, ale silně pochyboval, že by o tom Bill věděl, protože celá zahrada byla tehdy uzavřená veřejnosti a jemu se podařilo proklouznout pootevřenými dveřmi. Jindy by to neudělal, přeci jen to bylo nezákonné, ale zapomněl tehdy na jeden projekt a musel ještě ten den namalovat tři plátna. Teoreticky si mohl najít fotky na internetu, ale to nesnášel, radši se koukal na opravdové zátiší, protože tak mohl lépe studovat hru světla a stínu, která se během dne měnila a dodávala rostlinám jinou hloubku.
„Přesně tak. Seděl tam s tím obřím plátnem a maloval orchideje,“ pousmál se Bill nad tou vzpomínkou. Tom měl co dělat, aby nenechal svou spodní čelist spadnout až na zem. Jak to mohl vědět? Nikdy mu o tom přece neřekl, ne?
Simone se očividně chtěla ještě na něco zeptat, ale naštěstí ji přerušila Lucy, která začala pištět, když z pánve s veganskými plackami vyskočila kapka horkého oleje a přistála jí na hřbetu ruky.
Zbytek dne už se nikdo neptal na jejich seznámení a k Tomově úlevě ani na to, co mezi sebou vlastně mají. Většinou stejně mluvil Bill, který vyprávěl o své kariéře a drbal se ženskou částí rodiny všechny celebrity, které kdy potkal. Tom mezitím popíjel pivo a moc nemluvil, protože měl pořád plnou hlavu orchidejí.
Sem tam odpověděl na nějakou otázku, která byla vystřelena jeho směrem, ale jinak si ho jeho rodina moc nevšímala, což mu ale tak moc nevadilo. Přivezl sem Billa, aby nebyl sám a aby se snad i bavil a dle jeho úsměvů se zdálo, že se mu obě části jeho plánu povedly.
Ale ty orchideje…
Možná se o tom Billovi někdy zmínil, jen už si to nepamatoval.
Gordon mu zrovna vyprávěl, že byl minulý týden s autem v servisu, protože se mu zdálo něco v nepořádku s motorem, ale Tom mu moc nevěnoval pozornost, protože upřeně sledoval Billa a to, s jakou lehkostí se bavil s jeho matkou a sestrou, jako by se znali odjakživa.
„Omluvte mě, dámy, ale už půjdu spát. Jsem vyčerpaný,“ zívl Bill a zvedl se z gauče, na kterém byl přišpendlený už několik hodin, a vydal se ke schodům.
„Počkej na mě, taky už půjdu. Navíc ti musím ještě rozestlat,“ rozešel se Tom za ním. Sám si ani neuvědomoval, jak je unavený, dokud se o tom zpěvák nezmínil.
„Ok,“ kývl Bill, aniž by se zastavil. Vypadal, že usne ještě po cestě do pokoje.
„Jsi v pohodě?“ zeptal se Tom, když za nimi zavřel dveře svého pokoje. Bill už mezitím stál u zrcadla a odličovacím tampónem si z obličeje odstraňoval make-up a stíny.
„Proč bych nebyl?“ opáčil zpěvák znuděně, aniž by odtrhl pohled sám od sebe.
„Já nevím. Jednu chvíli sis s holkama živě povídal, a najednou míříš do postele, což je divné, protože normálně nechodíš spát dřív jak ve tři ráno a je teprve deset.“
„Jo, ale dneska jsem spal jenom dvě hodiny. Ani já nejsem neúnavný.“ Bill dokončil svou večerní rutinu a přešel k posteli, kde se začal svlékat, neboť většinou spal pouze v boxerkách, pokud to tedy nebylo po sexu, po tom spal nahý.
„Určitě je to jenom to?“ Tom se snažil znít vyrovnaně, ale pohled na polonahého Billa ho samozřejmě vzrušoval.
„Vlastně ne,“ povzdychl si Bill teatrálně a se založenýma rukama se pevně zadíval Tomovi do očí, „chtěl jsem s tebou být na chvíli zase sám, a tak nějak jsem tušil, že za mnou půjdeš.“ Bill měl na tváři samolibý výraz a začal si svlékat kalhoty.
„Ty jsi neuvěřitelný,“ zakroutil Tom pobaveně hlavou a přistoupil o pár kroků blíž k téměř vysvlečenému Billovi a chytil ho za útlý pas, „ale doufám, že si nemyslíš, že s tebou budu dneska spát.“ Tom si skousl ret v místě piercingu a pobaveně se Billovi zadíval do obličeje. Miloval, když byl odlíčený, byl nesmírně roztomilý.
„Já si to nemyslím,“ řekl Bill a natiskl se na Toma, co nejtěsněji to šlo, „já to vím.“
Během chvíle už byli oba na posteli, Tom byl přimáčknutý do matrace a Bill na něm obkročmo seděl, zatímco se vášnivě líbali.
„Nechápu, jak to děláš,“ zamumlal Tom, když Bill na chvíli jeho rty opustil, aby mu sundal přehnaně velké tričko.
„Jsem prostě neodolatelný,“ zašeptal Bill svůdně a přisál se Tomovi na krk, konkrétně na jedno citlivé místo, které mu vysílalo silné signály přímo do rozkroku.
„To jsi,“ řekl Tom nezřetelně a přirazil pánví nahoru. Zoufale toužil po uvolnění.
Jako kdyby to Bill tušil, tak se přesunul k rozepínání Tomova pásku a během pár vteřin už je dělila pouze tenká látka spodního prádla, i když ne na dlouho.
„Ah, Tome,“ vzdychl Bill, když ho Tom přetočil pod sebe. Po chvíli líbání uslyšel Billa něco zakňourat proti jeho rtům, ale nerozuměl mu ani slovo.
„Cože?“ zeptal se, když na chvíli svou činnost přerušil.
„Vem si mě,“ zopakoval Bill zřetelněji a zadíval se prosebně dolů na Toma, oči ztmavlé touhou a vlhké rty lehce oddělené.
„Jsi si jistý? Klidně to můžeme udělat jako dřív.“
„Jsem. Prostě už to udělej,“ Bill vypadal frustrovaný Tomovým váháním, „neprotahuj to,“ dostal ze sebe Bill ztěžka a přitáhl si Toma za týl do vášnivého polibku, kterým mu dával najevo, jak moc po něm toužil.
Tom se nenechal dlouho pobízet.
„Ach, Tome,“ předl Bill tiše, jako by měl problém dát dohromady těch pár písmen.
„Líbí se ti to?“ zeptal se Tom chraplavě a silně přirazil.
„Ano,“ zakňoural Bill, když se prohnul v zádech. Zavřená víčka se mu chvěla a dlouhé řasy se mu otíraly o zrudlé líce. Toma napadlo, že nikdy nevypadal tak zranitelně.
Tom se snažil celý zážitek protáhnout, chtěl si užít každý kousek Billova těla, jeho náhlou otevřenost, o které celou dobu snil.
Milovali se skoro hodinu, dokud to Tom už nemohl vydržet, pak si lehl vedle něj a oba ztěžka oddychovali.
„Myslím, že teď už celá rodina ví, že spolu spíme,“ zasmál se Bill a přitulil se k Tomově hrudníku, což udělal po sexu poprvé. Očividně v sobě potřebu po obyčejném lidském kontaktu dusil, než že by ji neměl.
„Stejně by se to dozvěděli,“ pokrčil Tom rameny. Bylo mu to upřímně jedno, stejně už věděli, že je i na kluky, a Billa si očividně ihned zamilovali, takže to vážně nebyla žádná katastrofa.
„To je pravda. Ty ode mě totiž neumíš udržet ruce a další části těla,“ vyplázl na něj Bill propíchnutý jazyk a přitiskl se blíž.
„Vlastně, když už o tom mluvíme… co kdybychom náš vztah posunuli na další úroveň?“ zeptal se Tom nejistě. Slíbil si, že na Billa nebude tlačit, ale měl pocit, že na tohle by mohl být připravený. Ve finále stejně nešlo o nic jiného, než že už oficiálně nemohli spát s nikým jiným.
„Myslíš jako na veřejnosti?“ Billova odpověď byla studená a obezřetná.
„Myslím jako mezi námi, rodinou, přáteli. Nepotřebuju, aby ses se mnou začal fotit a bral mě na předávání cen. Jenom prostě chci být s tebou.“ Tom hladil Billa po vlasech, jako kdyby si nevšiml toho, jak celé jeho tělo ztuhlo, když vznesl svůj návrh.
„Tak dobře,“ pousmál se Bill a opět se uvolnil. Tom byl překvapený, že tak rychle souhlasil, myslel si, že ho bude muset trochu přemlouvat, ale byl rád, že je ochotný jim dát šanci.
Dál už nemluvili, jen si užívali vzájemnou blízkost, a do pěti minut Bill spal jako zabitý, ale Tom ho i tak dál hladil po vlasech, zatímco přemýšlel o událostech uplynulého dne.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
