autor: KarlaSka
Druhý den ráno se Tomovi vůbec nechtělo z postele, ale bolestivě naplněný močový měchýř ho donutil vyvléknout se zpod Billovy paže a vstát z postele. Rychle našel svoje trenýrky a vydal se do koupelny. Když tam vykonal svou potřebu a zkrotil svou ranní erekci, vydal se zpátky do svého pokoje, ale zaslechl za sebou pobavený hlas.
„Jak se ti včera v noci spalo?“
„Cože?“ Tom nadskočil leknutím.
„Víš, že mám pokoj hned vedle tebe. Šla jsem spát chvíli po vás, ale spát se moc nedalo.“ Lucy se šklebila, jako když Toma v jeho čtrnácti načapala s cigaretou v puse, a pak ho tím půl roku vydírala, než to radši řekl rodičům sám.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ zívl Tom a snažil se tvářit nevinně, ačkoliv jeho uši hořely ponížením.
„Nevíš jo? Já jsem zase nevěděla, že je Bill gay.“ Lucy vypadala spíš pobaveně, než že by to proti němu hodlala použít. Přeci jenom už byla dospělá a nepotřebovala s mladším bratrem bojovat o přízeň rodičů.
„Není gay, je bisexuál,“ odsekl Tom, ale že to byla špatná odpověď, mu došlo ve chvíli, kdy na sestřině obličeji uviděl široký úsměv. Právě jí nepřímo řekl, že spolu spali. Sice už to věděla, ale potvrdit jí to bylo něco úplně něco jiného.
„Jasný. No, každopádně jsem ti chtěla říct, že jsem určitě nebyla jediná, kdo vás slyšel, tak se připrav na trapnou snídani,“ vyplázla na něj Lucy jazyk a vydala se dolů do kuchyně.
„Sakra!“ zanadával si Tom v chodbě a vrátil se do pokoje, kde už Bill seděl na posteli a snažil se rozkoukat.
„Dobré ráno,“ usmál se na něj zeširoka, když ho uviděl.
„Dobré ráno,“ oplatil mu Tom úsměv a šel mu vlepit něžný polibek. Chvíli přemýšlel, jestli mu potvrdí, že celá rodina slyšela jejich včerejší sex, ale nakonec se rozhodl, že nic říkat nebude, aby si Bill nepřipadal zbytečně trapně. „Jak ses vyspal?“
„Výborně,“ odpověděl Bill a protáhl si své dlouhé končetiny.
„To jsem rád. Tak co kdyby ses oblékl a šel se se mnou dolů nasnídat?“ Bill se nenechal dvakrát pobízet a během pěti minut byl oblečený v obyčejných černých džínách a bílém tričku se stříbrným potiskem. Dneska se očividně nehodlal zdržovat make-upem nebo stylingem svých havraních vlasů. Tom na sebe zase hodil volné tepláky a jedno ze svých XXL triček.
Sešli spolu dolů do kuchyně. Celou cestu se jemně dotýkali rukama, ale jinak si vzájemnou náklonnost neprojevovali. Přesto členům Tomovy rodiny neunikly pohledy, které si chlapci celou snídani vyměňovali. Gordon měl celou dobu hlavu zabořenou v novinách, aby se vyhnul konverzaci, která mu byla vždy nepříjemná, zatímco Simone se vědoucně usmívala a zkoumavě svého syna pozorovala.
„Bille, ty za dva týdny vyrážíš na turné po Evropě, ne?“ snažila se Lucy rozproudit konverzaci.
„Jo, už se vážně těším,“ odpověděl jí Bill zdvořile, ale nevypadal, že by to hodlal dál rozvádět. Ještě o tom s Tomem nemluvili, ačkoliv o tom oba věděli.
„A bereš si našeho Toma s sebou?“ zeptala se úlisně, jako kdyby se z nich snažila něco dostat.
„Já musím taky někdy chodit do školy, Lucy,“ protočil Tom oči, „navíc nejsem jeho mazlíček, aby mě Bill tahal s sebou.“
„Jsi si jistý?“ ušklíbla se jeho sestra.
„Lucy! Co je to za hloupé otázky?“ okřikla ji Simone. Byla trochu rudá, neboť její poznámku očividně pochopila.
„Je to jenom pár měsíců,“ pokrčil Bill rameny a nabral si plnou lžíci cereálií. Její narážku ignoroval. Nevypadal, že by chtěl vést tento druh rozhovoru, a Tom na tom byl podobně.
Zbytek snídaně proběhl v nepříjemném tichu, které nikdo neměl odvahu narušit. Tomovi se ulevilo, když Bill konečně dojedl a on ho tak mohl vytáhnout na procházku po vesnici, na kterou si zpěvák překvapivě nestěžoval, protože byl nejspíš také rád, že měl záminku dům opustit.
„Víš, chtěl jsem se tě na něco zeptat,“ rozmluvil se Tom, když byli dost daleko od jeho domova, a podíval se na překvapivě prostě oblečeného Billa, který měl na sobě upnuté šedé džíny a o něco tmavší dlouhý kabát, ke kterému měl stejnobarevnou pletenou čepici a sluneční brýle, které mu zakrývaly polovinu obličeje. Očividně měl pocit, že mu dodávají na anonymitě, i když opak byl pravdou.
Bill chvíli váhal, než odpověděl: „Mám se bát?“
„To záleží na odpovědi,“ zasmál se Tom. Rozhodl se riskovat a vzal zpěváka za ruku. Ten chvíli váhal, ale nakonec mu stisk opětoval, což Tomovi vykouzlilo úsměv na rtech. Ještě nikdy předtím se jen tak nevodil s klukem za ruku, a už vůbec by ho nenapadlo, že to bude dělat v bigotním Loitsche.
„Fajn, povídej,“ zakroutil Bill pobaveně hlavou a povzbudivě mu stiskl dlaň.
„Víš, jak jsi včera mluvil o té botanické zahradě…“
„Je mi jasný, o co ti jde, Tome,“ nenechal ho zpěvák domluvit, za což mu byl vděčný, protože sám nevěděl, jak svou otázku formulovat. „Chápu, že to asi vyzní blbě, ale je to pravda. V tom klubu jsem tě tehdy neviděl poprvé, proto jsem za tebou šel. Poprvé jsem tě viděl, jak tam maluješ ty orchideje.“
„Proto jsi za mnou šel? Protože sis pamatoval, že jsem ten týpek, co kreslil kytky v botance?“ zadíval se Tom tázavě na zpěváka. Nějak mu to pořád nesedělo.
„Pamatuješ si, že ten den byla zahrada zavřená?“ zeptal se Bill, Tom jenom tiše přikývl, „to bylo tehdy kvůli mně. Točili jsme tam jednu hloupou reklamu a bohužel o tom spousta lidí věděla, takže se to dostalo ven a před bránou stály hromady groupies, které se ale nemohly dostat dovnitř, protože všechno bylo zamčeno a ochranka by je nenechala přelézat plot. Ale ty ses tam nějak dostal, ačkoliv se to nemělo stát. Ale nebylo to kvůli mně, ale abys maloval orchideje.“
„Proklouzl jsem tam zadním vchodem. Nějaká naštvaná slečna nechala rozražené dveře a k mému štěstí se zavíraly opravdu hodně pomalu,“ zasmál se Tom. Tehdy byl tak šťastný, že se mu podařilo do zahrady proklouznout, ale až teď pochopil, jakou kliku ve skutečnosti měl.
„Hádám, že to byla ta modelka, kterou ode mě Jost vyhnal, protože nesmím být viděn s potenciálním milostným zájmem,“ pokrčil Bill rameny a pokračoval ve vysvětlování, „tehdy jsem si šel zakouřit, když jsem tě tam uviděl, jak si maluješ. Prostě mě dostalo, že ses tam vloupal, abys kreslil, ne abys mě obtěžoval. Fascinoval jsi mě, celou přestávku jsem tě tam pozoroval, jak jsi soustředěný, dokonce jsem zapomněl na čas a David mě pak musel dotáhnout zpátky do skleníku, abych to točení dokončil.“
„Počkej, co že jsi to během té přestávky dělal, kromě toho, že jsi mě očumoval?“ zeptal se Tom naoko pohoršeně, ale ve skutečnosti ho to docela těšilo.
Bill protočil oči, ale na otázku neodpověděl. Místo toho pokračoval tam, kde ho Tom přerušil: „Pak jsem na tebe náhodou narazil v tom klubu a přísahám, že to bylo náhodou, opravdu jsem tě nenechal sledovat nebo tak něco. Prostě jsem tě tam uviděl a řekl si, že by nebylo na škodu si s tebou promluvit,“ Bill se pousmál a věnoval Tomovi nejistý pohled, ale ten se koukal sám sobě pod nohy a přemýšlel o noci, kdy ho poprvé potkal. „No a zbytek už znáš.“
„Proč jsi mi to neřekl dřív?“ zeptal se Tom po chvíli. Srovnával si v hlavě, jestli je to milé nebo děsivé.
„Víš, že na tyhle věci moc nejsem,“ pokrčil Bill rameny a zadíval se někam do dálky.
„Bille, Dexter nebo Dobler?“ položil Tom nečekanou otázku.
„Věřím, že Dobler, ale sám určitě víš, že to nezáleží na mně, ale na tobě,“ kousl se Bill nervózně do rtu.
„Už jenom tím, že tu narážku chápeš, jsi Dobler,“ zasmál se Tom a pustil Billovu ruku, aby si ho k sobě přitáhl za pas.
„To jsem rád,“ usmál se Bill spokojeně a položil svou paži na Tomova záda.
Ještě chvíli se v objetí procházeli zasněženým Loitsche, než jim začala být zima a rozhodli se vrátit domů, kde už na něj čekala Simone s obědem.
„Tome, jedu odpoledne na skok do galerie, chceš jet se mnou?“ zeptala se jeho matka, když zasedli k jídlu. Nepříjemné ticho bylo to tam.
„Teď jsem se vrátil ze školy a ty už bys mě zase cpala k obrazům?“ škádlil ji Tom, ale oba už moc dobře věděli, že s ní rád pojede.
„Ale prosím tě,“ mávla Simone rukou. Bylo jí jasné, že si z ní její syn utahuje.
„Můžu jet taky?“ zeptal se Bill nejistě.
„Jistě,“ usmála se Simone nadšeně. Tomovi bylo jasné, že je celá natěšená, až se Billovi pochlubí se svou prací. Jeho matka pracovala na půl úvazku v galerii, kde zařizovala nejrůznější expozice, a k tomu malovala obrazy, které sice nešly úplně na dračku, ale prodala jich už poměrně dost, ačkoliv peníze z nich nepotřebovala, když Gordonovy montážní linky jim vydělávaly víc než dost. Byl to spíše koníček než práce, ale Simone nebyla z těch žen, které jsou schopné být celý den doma a starat se o domácnost. Už jako malé děti je brávala s sebou a pracovala, zatímco Lucy vozila po galerii kočárek.
Po vydatném obědě si šla Simone na chvíli lehnout, jak to vždy po jídle dělala, a Tom s Billem mezitím seděli v obývacím pokoji u televize a sledovali nějaký sitcom, který zrovna běžel, ale příliš mu nevěnovali pozornost, místo toho se k sobě tulili a povídali si o všem možném.
„Jak dlouho už se věnuješ hudbě?“ nadhodil Tom další otázku ze seznamu. Snažil se Billa poznat osobně, ačkoliv většinu těchto informací si mohl zjistit na internetu, ale to nebyl jeho styl.
„Prakticky od malička. Mamka říkala, že hned, jak jsem mohl mluvit, začal jsem zpívat,“ zasmál se Bill a jeho obličej zněžněl při zmínce o jeho matce. Bylo vidět, že mu chybí, ale snažil se to nedávat najevo, i když občas nezvládl zabránit tomu, aby se mu v očích zaleskly slzy. „Jak dlouho ty hraješ na kytaru?“
„Začal jsem se učit, když mi bylo asi devět, ale tajně jsem si hrál s tátovýma kytarama už asi od pěti let, kdy jsem je našel v garáži.“
„To je už dost dlouho,“ kývl Bill uznale, „tak další, kdy máš narozeniny?“
„Prvního září,“ odpověděl Tom s úsměvem. Na tak banální informaci by zapomněl, kdyby se ho Bill nezeptal.
„Nekecej!“ vyjekl Bill nadšeně a rychle se narovnal, aby viděl Tomovi do obličeje, „já taky!“
„Vážně?“ podivil se Tom a neubránil se tomu, aby smějícího se Billa nepolíbil. Zpěvák mu polibek nadšeně opětoval a přitáhl si ho za týl blíž. Oba na chvíli zapomněli, kde jsou a jen se plně oddávali jeden druhému.
„Ehm,“ vyrušilo je nervózní odkašlání u dveří. Oba chlapci od sebe odskočili, jako by dostali ránu elektrickým proudem, Bill si rychle otřel rty a snažil se schovat svůj obličej, aby na něm nebylo vidět, jak je rudý, zatímco Tom si snažil překřížit nohy tak, aby schoval svou erekci.
„Mám vám vzkázat od mamky, že za dvacet minut bude vyrážet, tak abyste byli připravení,“ oznámila jim Lucy ledově, a než stihli cokoliv říct, otočila se na podpatku a byla pryč.
„To bylo divné,“ poznamenal Tom zbytečně a opět si urovnal džíny.
„Trochu,“ přitakal Bill, ale nevypadal, že by ho to nějak výrazně zaujalo.
V galerii nakonec strávili několik hodin. Simone toho nakonec potřebovala vyřídit víc, než předpokládala, a tak je nechala projít si výstavu, zatímco byla zavřená ve své malé kanceláři a uskutečňovala jeden hovor za druhý.
„Začal jsi malovat kvůli Simone?“ zeptal se Bill, když se zastavili u jednoho z velice abstraktních obrazů. Vypadal, jako by někdo hodil mísu špaget s kečupem na plátno.
„Já vlastně ani nevím. Že máma maluje, jsem zjistil až někdy v deseti, když se mě ve škole ptali, co dělá maminka za práci a já jim nebyl schopný odpovědět. Tehdy jsem se jí vlastně poprvé zeptal. Ale maloval jsem už od školky. Spousta dětí si ráda hrála venku, zatímco já seděl s vodovkama doma v pokoji a kreslil ty svoje čmáranice,“ uchechtl se Tom a chytil Billa za ruku.
„Tome, tady ne,“ povzdychl si Bill tiše a vykroutil svou ruku ze sevření. V galerii sice moc lidí nebylo a zpěvák byl oblečen velice střídmě, ale i tak by ho mohl někdo poznat a vidět, s kým se drží za ruce.
„Promiň, nemůžu si pomoct,“ usmál se na něj Tom a jen tak tak se ubránil, aby ho nepohladil po tváři.
„Tak se nauč ovládat,“ sykl Bill nepřátelsky a rázným krokem se přesunul k dalšímu obrazu. Zmatený Tom ho následoval.
„Bille, já se omlouvám, nechtěl jsem tě tím nějak urazit. Je to jenom síla zvyku.“ Veškerá snaha si ho udobřit ale dopadala na neúrodnou půdu, protože zpěvák se po jeho slovech ještě víc zamračil.
„Jo? Anebo prostě chceš, aby nás někdo viděl, aby ses mohl proslavit. A s tebou i ta tvoje pitomá kapela?“ Bill vypadal opravdu rozzuřeně, což Tom nechápal. Vždyť se zase tak moc nestalo, ne? Nemyslel to zle, rozhodně mu nešlo o nějakou publicitu, vždyť je nikdo neviděl.
„Co ti zase přelítlo přes nos?“ obořil se na Billa. V hloubi duše věděl, že je to špatně, že tím stejně ničeho nedocílí, ale momentálně byl tak strašně naštvaný, že se přestával ovládat a jen chtěl zpěvákovi vrátit, že je na něj zlý. „Ty si akorát neustále vymýšlíš nějaké důvody, proč na mě být naštvaný. Jsi vážně sociopat, víš to?“
„Jo? Tak tenhle sociopat tě má oficiálně plné zuby!“ štěkl Bill zpátky a svižným krokem se rozešel směrem k východu.
„Jen si běž, ty zasraná primadono!“ zakřičel na něj Tom. Bill mu přes rameno ukázal prostředníček, aniž by se na něj podíval.
„Tome! Co tady ječíš?“ uslyšel za sebou starostlivý hlas své matky, „a kde je Bill?“
„Nevím a je mi to fuk,“ pokrčil Tom rameny a otočil se k obrazu, u kterého se předtím zastavili.
„Musíme ho najít,“ špitla Simone nejistě. Všimla si, jak je její syn naštvaný, ale její mateřské instinkty jí radily zachránit ztracené kuřátko.
„Fajn,“ povzdechl si Tom. Vztek ho začínal pomalu opouštět a jemu začínalo docházet, jak byl na Billa zbytečně zlý. Už dávno věděl, že je Bill labilní, a že by mu měl být spíš oporou v jeho výkyvech, ale Tom na tom nebyl s emocionální stabilitou o nic lépe a nechal se až moc snadno dopálit. A pak dělal chyby, které se už nedaly vzít zpátky. „Šel ven.“
Oba se vydali směrem k východu s obavami, že budou Billa hledat po celém Magdeburku, ale Bill stál na chodníku před východem. S někým se hádal a s cigaretou v ruce divoce gestikuloval.
„Ale mně je to naprosto u prdele, jasný?!“ zakřičel Bill na černovlasého muže před sebou a popotáhl si z cigarety.
„Bille, tohle přece nemůžeš, to by nikdo neudělal,“ odpověděl muž se skoro zoufalým tónem v hlase. Tom se Simone radši zůstali stát opodál.
„Nikdo by to neudělal? Ty jsi to udělal! A teď přilezeš a čekáš, že na to všechno zapomenu? Já nezapomínám. Jsi zasranej kretén a pro mě už jsi mrtvej dávno,“ zasyčel Bill. Jeho hlas byl plný zášti. Tom ho nikdy neslyšel s někým takhle mluvit. Tohoto člověka musel Bill nenávidět ze všech lidí nejvíc. Svého otce.
„Bille, já tě prosím,“ zkusil to muž znovu smířlivým tónem, ale to zpěváka očividně ještě víc dopálilo.
„Nejen, že jsi ubohej, ale ještě jsi zasranej stalker,“ uplivnul si Bill k jeho nohám a opět popotáhl z cigarety.
„Tak poslouchej, ty malej hajzle,“ muži očividně došla trpělivost, „ty si myslíš, jak jsi tvrdej, ale nějak ti nedochází, že tady nemáš za zadkem bandu bodyguardů, který by tě ochránili.“ Aby dal svým slovům důraz, popadl Billa za klopy kabátu. To už Tom nevydržel.
„Dej z něj ty svoje špinavý pracky pryč!“ vykřikl a rozeběhl se k nim. Než si muž stihl všimnout, kdo na něj mluví, Tom ho prudce odstrčil od Billa a postavil se mezi ně. „Vypadni, než ti rozkopu ten tvůj slizkej ksicht!“ Všechen vztek, který cítil vůči Billovi, ho rychle přešel. Teď byl namířen vůči muži před ním.
„Copak? Přišla tě zachránit milenka?“ ušklíbl se muž přes Tomovo rameno na Billa.
„Tome, pojďme!“ řekl Bill klidně a položil mu ruku na rameno, aby dodal svým slovům důraz. Tom měl sto chutí dát muži před sebou aspoň pěstí, ale zpěvákova ruka na jeho rameni ho trochu uklidnila a donutila ho myslet racionálně. Nepotřeboval, aby ho někdo žaloval kvůli ublížení na zdraví.
„Jo, půjdeme,“ kývl a položil svou dlaň na tu na svém rameni. Zpěvák neucukl. „Pokud se k Billovi ještě někdy přiblížíš, tak si mě nepřej.“
„Vždycky jsem věděl, že jsi buzerant!“ křikl za nimi muž hystericky, ale to už byli několik metrů od něj. Tom by se nejradši vrátil, ale zpěvák mu pevně stiskl ruku, aby mu naznačil, že to nemá řešit. Nestál jim za to.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom konečně, když dorazili k autu, a starostlivě si Billa prohlížel.
„Nikdy mi nebylo líp,“ odpověděl mu zpěvák ironicky a roztřesenými prsty vytáhl z kapsy kabátu krabičku cigaret a jednu si zapálil. Poté nabídl Tomovi, který si bez ostychu také jednu vzal. Potřeboval trochu zklidnit svoje nervy a bylo mu úplně jedno, že jeho matka, která během celé scény neřekla ani slovo, stojí opodál.
„Byl to ten, kdo myslím?“
„Pokud myslíš mýho fotra, tak jo,“ přikývl Bill a trochu se zamračil. Tom by rád věděl, co chtěl, ale zpěvák nevypadal, že se o tom hodlá dál bavit, a tak nepokoušel svoje štěstí. Scéna z galerie byla zapomenuta a oba dělali, jako by se nic nestalo.
„Myslel jsem, že nesnášíš, když kouřím,“ pousmál se Tom, když přiložil cigaretu ke rtům. Chtěl jejich rozhovor stočit někam jinam a odvést Billovy myšlenky od jeho otce.
„To nesnáším,“ přikývl Bill a vyfoukl obláček kouře Tomovým směrem, „ale dneska jsem ochotný to přehlídnout, vzhledem k tomu, že ses zachoval jako můj Osobní strážce.“
„Tak Kevin Costner zrovna nejsem.“
„Máš pravdu. Ty jsi totiž mnohem lepší.“
„Tome? Doufám, že tohle je výjimečná situace,“ zamračila se Simone na svého syna, když se k chlapcům připojila. Nechala jim po incidentu trochu soukromí, protože si byla vědoma, že pro Billa je přeci jen pořád cizí člověk, zatímco se zdálo, že Tomovi zpěvák zcela důvěřuje.
„To víš, mami. Když jsem v Berlíně, tak nekouřím, protože by se to nemělo kombinovat se vší tou extází a LSD,“ zašklebil se Tom na matku, která jen protočila oči v sloup a sedla si do auta na místo řidiče.
„Vážně jsi v pořádku?“ zeptal se Tom starostlivě a zastrčil Billovi pramen vlasů za ucho.
„Ne, ale s tím ty nic neuděláš,“ odpověděl zpěvák zasmušile, udusil nedopalek podpatkem a rovněž nastoupil do auta.
***
„Pojď! Něco ti ukážu,“ popadl Tom Billa za paži hned, jak Simone zastavila před domem.
„Vydrž chvíli! Musím si rozepnout pás, nebo mě roztrhneš na dvě půlky,“ zasmál se Bill Tomovu nadšení a na chvíli vypadal, že na dnešní incident zapomněl. Jenže úsměv mu spadl ze rtů během následující vteřiny a obličej zahalil stín zasmušilosti.
„Nechal bych si tu, která by nemohla mluvit,“ vyplázl na něj Tom jazyk. Billovi cukly koutky úst.
„Ta by tě zase ale nemohla kouřit,“ ušklíbl se zpěvák. Simone už byla naštěstí na cestě k domu, a tak jejich rozhovor neslyšela, jinak by se Tom nejradši propadl do země.
„Takových věcí by se s ní dalo dělat.“
„Na co se to koukám?“ zamračil se Bill, když se s Tomem zastavili před dlouhou řadou vysokých dubů na kraji lesa. Oproti zbytku lesa se poměrně vyjímaly, protože na rozdíl od jehličnanů byly naprosto holé.
„Co vidíš?“ zeptal se Tom se štěněcím nadšením.
„Stromy,“ odpověděl Bill zmateně.
„Ano, stromy,“ protočil Tom oči v sloup, „a co dál?“
„Další stromy,“ reagoval Bill už poměrně podrážděně. Nechápal, proč je Tom tak nadšený z hloupého lesa, kterých bylo po celém Německu nespočetné množství.
„Podívej se pořádně!“
„Nic nevidím. Co blb-“ Bill se zastavil uprostřed slova, když si toho konečně všimnul. „Je to vážně domek ve stromech? Jak?“ vydechl překvapeně. Tomovi se po tváři rozlil spokojený úsměv.
„Jo, je. Táta ho postavil s pár kamarády pro svoje děti. Neptej se mě, jak se jim to podařilo, ale stojí už skoro dvacet let. Od malička to bylo moje neoblíbenější místo na světě,“ odpověděl Tom. Snažil se znít ležérně, ale byl rád, že Bill vypadá tak nadšeně ohledně kousku jeho dětství.
„Můžeme nahoru?“ zeptal se zpěvák a nadšeně se na něj usmál. Tom si pomyslel, že vypadá jako pětileté dítko v Disney Landu, které chce na tu největší atrakci.
„Samozřejmě, jinak bych tě sem nebral. Je to bezpečné, táta to tady pravidelně udržuje pro děti. V Loitsche sice žádné nejsou, protože všichni mladí se odstěhovali do města a mají děti tam, ale co kdyby se někdo z nich vrátil,“ zasmál se Tom a rozešel se ke stromům, které v asi pěti metrech skrývaly překvapivě luxusní několika pokojový domek, který by se dal skoro využít i na bydlení.
„Wow, Gordon si tu s tím hodně vyhrál,“ poznamenal Bill, když vylezl za Tomem po nenápadném žebříku.
„Co si budeme, tady ve vesnici není až tak moc co dělat a rodiče se nás čas od času potřebovali zbavit, tak se snažil.“
„Ani se moc nedivím, že se tě chtěl někdo zbavit,“ vypláznul Bill na Toma propíchnutý jazyk a vykouknul ven z malého okénka, ze kterého byl dobrý výhled na celou vesnici.
„Říká ten, co se mě nemůže nabažit,“ usmál se Tom a objal Billa kolem pasu. Ten se o něj opřel a spokojeně vydechl. Sice mu neviděl do obličeje, ale byl si jistý, že se zpěvák spokojeně usmívá. Tenhle moment byl dokonalý. Jen oni dva, čisté štěstí, čistá láska. Nikdy k nikomu necítil to, co k Billovi, tohle bylo ono, byl ten pravý.
„Miluju tě, Bille,“ pošeptal mu do ucha a jemně ho políbil na krk. Ten se jenom spokojeně zavrtěl a zavřel oči.
Chvíli tam jen tak stáli a vdechovali vůni toho druhého, než jim začala být zima a rozhodli se vydat domů.
„Konečně jste tady,“ uvítala je Simone prakticky ve dveřích, „dáte si kakao?“
„Mami, kakao je pro mimina,“ zasmál se Tom a sklepal si z vlasů pár vloček, které na ně po cestě napadaly.
„Tak to by sis měl dát minimálně čtyři,“ ušklíbl se Bill a hravě dloubl Toma do žeber.
„Nedělá to z tebe teda pedofila?“ oplatil mu Tom a vydal se za ní do kuchyně, kde už na ně čekaly dva vánoční hrnky naplněné marshmallowny, které naplnil horkým kakaem z hrnce na plotně.
„Kde je Lucy?“ zeptal se Tom, když dosedl v obýváku na pohovku. Bill si bez váhání sedl vedle něj.
„Nevím, chvíli potom, co jste odešli, tak se oblékla a beze slova odešla. Je nějaká špatná, co se rozešla s Jaredem nebo jak se jmenoval,“ odpověděla mu Simone a posadila se do křesílka po jeho pravé ruce. „Myslím, že se pořád hledá, ale vím, že se najde.“
„Stará už je na to dost,“ doplnil Gordon, který právě v tu chvíli vešel do místnosti, v ruce hrnek s kakaem.
Bill se do diskuse zdvořile nezapojoval, což Tom ocenil, protože ačkoliv právě Lucy tak trochu pomlouvali, tak se to smělo jen v rodině, jakmile by to udělal někdo zvenčí, neshledal by se s úspěchem. To očividně chápal i zpěvák, který si nikdy nenechal ujít příležitost někoho drbat.
Ještě několik minut si povídali o ničem, než uslyšeli bouchnutí vchodových dveří.
„Lucy! Pojď si s námi dát kakao!“ zavolala Simone směrem do chodby.
„Ne, děkuju, mami! Jen si beru nahoře pár věcí a jdu na chvíli za Lanou,“ křikla dívka z chodby, a aniž by se obtěžovala se na ně podívat, vyběhla nahoru do patra a během několika minut byla zase pryč.
„Ach jo,“ povzdychla si Simone zklamaně, když za sebou Tomova sestra zabouchla dveře.
„To kakao je výborné,“ usmál se na ni Bill povzbudivě a na důkaz svých slov trochu upil.
„Děkuju, Bille,“ oplatila mu Simone vděčně úsměv.
***
„Jsem mrtvý,“ zasmál se Tom a padl čelem do postele.
„To jsme dva,“ přitakal Bill. Tom ucítil, jak se pod ním lehce zhoupla matrace, když vedle něj přistálo zpěvákovo tělo.
„Chceš to dělat?“ zahuhlal Tom do polštáře.
„Jak romantické! Leda bych tu mohl ležet a ty to všechno odedřel.“
„Právě jsem ti chtěl navrhnout to samé!“
„Je to oficiální, jsme staří,“ zasmál se Bill a zalezl si pod pokrývku.
„Už to tak bude,“ odpověděl Tom a přidal se k němu.
„Dobrou noc.“
„Dobrou.“
***
Tom se překulil a rozespale otevřel oči. Nejdřív si myslel, že ho probudilo sluníčko, které mu svítilo přímo do pokoje, ale pak uslyšel vzteklé dupání a tlumený rozhovor ze spodního patra.
„…tastrofa.“
„Není… světa.“
„Co se děje?“ zeptal se Billa, ale ten k jeho překvapení vedle něj neležel. V tu chvíli si uvědomil, že jeden z těch hlasů patří právě zpěvákovi.
Připraven zjistit, co se stalo, se vydal dolů.
„Posaď se na chvíli a prodýchej to,“ říkala zrovna Simone Billovi, když vešel do kuchyně, kde černovlásek naštvaně pochodoval od lednice ke stolu, aniž by si ho všimnul.
„Jak se tohle mohlo, sakra, stát?“ zabručel Bill. Přesně v ten moment mu začal zvonit v kapse mobil, který bez otálení zvedl. „Co je?“ štěkl do něj, „řekni mi něco, co nevím!“
„Co se děje?“ zeptal se Tom zmateně a chtěl položit Billovi ruku na rameno, ale ten ji bez jediného pohledu setřásl a vzal si hovor do vedlejší místnosti.
„Tome, asi by ses měl posadit,“ pokynul mu Gordon, který celou dobu seděl klidně u kuchyňského stolu, na židli vedle sebe.
„To jste se všichni zbláznili?“ pokračoval Tom ve vyzvídání a sedl si vedle otce.
„Podívej se sám,“ odpověděl mu Gordon a posunul před něj svůj laptop.
„Od kdy čteš Bild?“ zasmál se Tom, ale úsměv mu rychle opadl, když uviděl hlavní zprávu dne.
Je Bill Kaulitz gay? Zpěvák zachycen v objetí nového objevu.
Tom článek ani nečetl, stačilo mu podívat se na fotografii pod titulkem, aby si uvědomil, co se stalo.
Na fotce stál Bill v okně domku ve větvích, zatímco ho Tom objímal kolem pasu s bradou na jeho rameni. Vše na fotce křičelo, že se nejedná pouze o přátelské objetí.
„Do prdele,“ vypadlo z Toma. Simone ho za jeho slovník ani nepokárala, protože v tu chvíli to byla přiměřená reakce.
„Měl bys jít za ním,“ poradila mu a povzbudivě ho pohladila po zádech.
Ale Tom až moc dobře věděl, co bude následovat. Nemohl nic udělat, Bill mu dá všechno za vinu, odjede a už ho nikdy neuvidí. Navzdory tomu, že v tom byl nevinně, ztroskotal jejich vztah na tom samém, jako Billovy předchozí vztahy. Co to jen provedl? Nikdy se k němu mimo stěny jeho pokoje neměl chovat jako přítel, měl ho poslechnout, netlačit, být jeho tajemstvím. Ale on chtěl víc, a teď nebude mít nic, jen zpěvákovu nenávist.
„Co se stalo, stalo se,“ vydechl a složil hlavu do dlaní.
„Tome,“ začala Simone nejistě, „ty jsi to udělal naschvál?“
„Co? Jasně, že ne!“ vykřikl uraženě a nevěřícně se na svou matku podíval, „to bych mu nikdy neudělal. Nikdo nevěděl, že tam jsme, nechápu to. Ale znám ho, tohle mi neodpustí.“
„To nezjistíš, dokud si s ním nepromluvíš.“
„Předem se vám omlouvám za všechno, co uslyšíte nebo uvidíte. Nebude to hezký,“ usmál se na rodiče smutně a vydal se za Billem, který se zavřel v obývacím pokoji.
Přede dveřmi na chvíli zaváhal, než zaťukal. Chtěl žít o vteřinu déle ve světě, kde byl Bill jeho přítel, ale moc dobře věděl, že v duchu s ním Bill už dávno skončil.
„Copak? Trable v ráji?“ odfrkla si posměšně Lucy, když kolem něj procházela do kuchyně. Nejspíš právě vstala a neměla tušení, jak vážná situace ve skutečnosti je, ale Tom neměl čas ani náladu jí vše vysvětlit.
„Můžu dál?“ zeptal se a pootevřel dveře.
„Je to tvoje práce, tak, sakra, něco vymysli! Vyžehlil jsi i větší průsery, tohle je oproti nim vlastně procházka růžovým sadem,“ syčel Bill do telefonu. Dle způsobu komunikace Tom usoudil, že mluví se svým managerem.
„Bille?“
„Musím končit. Odpoledne to dořešíme,“ ukončil Bill telefonát bez rozloučení a otočil se na Toma, který se připravoval na nejhorší. Nadávky, vztek, facky, slzy, na to vše se psychicky připravil, ale realita byla mnohem horší. Bill na něj jen mlčky zíral, aniž by řekl jediné slovo.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom opatrně, když zpěvák nic neřekl.
„Co myslíš?“ odpověděl Bill překvapivě klidně a promnul si kořen nosu palcem a ukazovákem.
„Ne?“
„Bingo.“
Dál už Bill neřekl ani slovo, mlčky se kolem něj protáhl a vyrazil do jejich pokoje, následován zmateným Tomem.
„Bille, já jsem to nebyl,“ zmohl se jen Tom, když se za nimi zabouchly dveře.
„Nezáleží na ničem, co bys řekl, tak neplýtvej dechem,“ povzdychl si Bill a nakrčil nos, jako by bojoval se slzami.
„No tak, musíš mi věřit.“
„Já nemusím nic,“ odsekl Bill a začal skládat své oblečení do kufru.
„Neodjížděj, prosím, můžeme to vyřešit,“ přemlouval ho Tom dál.
„Není co řešit. Odjíždím do Berlína tenhle průšvih vyžehlit.“
„Tak mě nech tě aspoň odvést.“
„Nepotřebuju. David mi poslal auto.“ S těmito slovy Bill zavřel kufr a vydal se s ním pryč. Tom mu fyzicky nebránil, ale zároveň ho nehodlal nechat jen tak odejít. Nikdy by si neodpustil, že se aspoň nesnažil bojovat.
„Promluvme si, prosím,“ nevzdával to Tom po celou cestu k autu, ale Bill už se neobtěžoval odpovídat.
„Sbohem, Tome,“ řekl chladně, když nasedal na zadní sedadlo, čímž mu zmizel z dohledu.
„Prosím, ne,“ škytl Tom se slzami v očích a těžce dopadl na kolena do bílého prašanu, odkud se nezvedl, ani když mu černé SUV zmizelo z dohledu.
„Pojď, prosím, dovnitř, než nastydneš,“ ozval se mu za zády hlas jeho matky. Věděl, že nemá smysl zůstávat venku na zimě, ale jeho tělo ho neposlouchalo, ruce ani nohy se nepohnuly, jen jeho oči produkovaly víc a víc slz, které mu bolestivě zamrzaly na tvářích.
„No tak, Tome,“ zabručel mu vlídně do ucha Gordon a vzal ho pod paží, aby ho postavil na nohy.
Oba rodiče ho podpírali, zatímco klopýtal zpátky do domu jako ve snu. Jeho hlava nebyla schopná si přebrat to, co srdce vědělo až moc dobře.
Tentokrát to byl doopravdy konec.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
