autor: elvisfan
Bill měl stále zavřené oči, a právě se začínal probouzet, když na bradě ucítil drobné olíznutí.
„Andy, doufám, že to nejsi ty.“ Otevřel jedno oko a uviděl Jaspera, jak mu dýchá do obličeje. „Ahoj, štěně.“ Přitáhl si Jaspera k sobě a bígl se spokojeně schoulil do podpaží svého páníčka, jednu tlapku položenou na Billově nose. Bill se tiše zasmál a přiblížil Jasperovu tlapu ke svým rtům, aby ji políbil. „Jaspere, jsi jedinej kluk v mým životě, který mě… nemate,“ zívl. „Jsi roztomilý, chlupatý, a dokud tě krmím, hraju si s tebou a občas tě vezmu ven, máš mě rád. A já přesně vím, co k tobě cítím.“
Jasper odpověděl dalším olíznutím Billovy brady a Bill se neochotně posadil. Jasper se mu znovu schoulil do klína a Bill si zamračeně prohlížel notebook, který mu ležel na stole. S povzdechem zaklonil hlavu a opřel si ji o zeď.
„Dneska rozhodně nemám náladu na romantiku.“
„No, sedíš, takže aspoň vím, že nejsi mrtvej.“
Bill otevřel oči jen do úzkých malých štěrbinek a uviděl Andyho nahoře na schodech.
„Ale mluvíš sám se sebou.“ Andy si sedl se zkříženýma nohama na postel svého nejlepšího přítele. „Takže bych si měl ještě stále dělat starosti.“
„Ahoj, Andy.“
„Těžká noc, šéfe?“
Bill se zničeně zasmál. „Ani mi nemluv.“
„Chceš si o tom promluvit?“
„Já nevím.“ Bill pokrčil rameny a otevřel oči. „Kolik je hodin?“
„Skoro jedenáct.“ Andy nad kamarádovým zjevným překvapením přikývl. „Nevšiml jsem si, kolik bylo, když jsi večer přišel, ale vím, že jsem slyšel bouchnout dveře. Napadlo mě, že by sis chtěl dopřát trochu ranního lenošení.“
Bill zvedl Jaspera, položil ho na postel, vytáhl nohy z postele a zkřížil ruce.
„Všechno je v prdeli, Andy.“
Andy se otočil a posadil se vedle svého spolubydlícího. „Řekni o tom Andymu všechno.“
Bill sáhl na noční stolek a zvedl Georgův prsten. Nasadil si ho a zvedl ruku. Andyho oči byly obrovské a Bill by přísahal, že takhle svého přítele ještě nikdy neviděl. Chytil Billa za ruku a přitáhl si ji blíž.
„To je…?“
„To je.“
„Od koho…“
„Od Georga.“
Andyho ramena znatelně poklesla zklamáním.
„S Georgem jsme byli na večeři v hotelu, kde je ubytovanej,“ začal Bill. „A všechno bylo skvělý. Jídlo bylo vynikající a on byl tak milý a dal mi támhlety hodinky.“ Mávl rukou směrem k prádelníku. „A pak mě požádal o ruku.“
„Tak… proč jsi ho neměl na prstě?“
„Protože jsem neřekl ano.“ Bill stáhl ruku zpátky a podíval se na prsten. „Řekl jsem mu, že si to rozmyslím. A přemýšlím o tom.“
Andy přikývl, ne zcela všemu rozuměl. „Takže… co Tom?“
„Pohádali jsme se,“ Bill si objal kolena. „No, ne tak úplně pohádali.“ Povzdechl si, položil si hlavu na kolena a vrhl na přítele smutné oči. „Když jsem odešel od Gea, skončil jsem v klubu, ale Tom… nevypadal moc šťastně, že mě vidí. Vím, že to bylo jen proto, že mě dlouho neviděl, a ví, že je to proto, že se často vídám s Geem, a pak uviděl ty pitomý hodinky a… odešel jsem v podstatě hned, jak jsem tam přišel.“
Andy znovu pomalu přikývl. „Ah,“ chvíli přemýšlel, a pak výrazně pookřál. „Takže ty jsi spíše pro Toma?“
Bill se usmál. „Jak to, že tolik kopeš za… Tomův tým? Vždyť ho sotva znáš.“
„Prostě se stavím na stranu toho, kdo ti ještě ani jednou nezlomil srdce.“
„Řekl mi, že mě miluje.“ Bill přikývl nad kamarádovou očividnou radostí z této zprávy. „On neví, že to vím, protože si myslel, že spím, když to říkal, ale… jo.“
„A ty ho miluješ?“
Bill se skoro až bolestně kousl do rtu. „Miluju je oba.“ Se zasténáním se sesunul mezi polštáře. „Bože, živím se psaním těchhle sraček a pořád jim nerozumím! Jak můžu milovat dva úplně odlišný chlapy?“
Bill si vytáhl polštář zpoza zad, přiložil si ho k obličeji a mučivě zasténal.
„Už je ti líp?“ Zeptal se Andy.
„Rozhodni to za mě.“ Billův hlas tlumil polštář a otočil hlavu jen natolik, aby se blýskl velkýma štěněčíma očima, které by zahanbily i Jaspera. „S kterým z nich mám být?“
„Oh ne,“ Andy se zvedl z postele dřív, než ho Bill stihl prosit. „Já tohle rozhodnutí za tebe udělat nemůžu.“ Vytrhl Billovi polštář z rukou. „Co ale můžu udělat, je dostat tě na chvíli pryč odsud.“
„Potřebuju pracovat,“ povzdechl si Bill. „Zase nestíhám.“
„Takže to bude spíš novoroční kniha než vánoční.“ Andy chytil Billa za ruku a zatahal za ni. „No tak. Osprchuj se, obleč se a jdeme ven.“
***
„Andy, musím ti dát za pravdu“ Bill vytřel poslední trošku kečupu poslední hranolkou na talíři. „Máš opravdovej talent vybírat ty nejhorší filmy, které kdy byly natočený. Tohle bylo poprvý v životě, kdy jsem chtěl odejít uprostřed filmu.“
„To je talent od Boha, kámo.“ Zašklebil se Andy do svého hamburgeru se slaninou. „Jsem si jistej, že to má něco společnýho s genetikou.“
Bill si odfrkl do zbytku limonády. Dopil ji a narovnal se, zatímco si ruku bezvládně položil na ploché břicho.
„Díky za oběd,“ řekl kamarádovi a potlačil v sobě hlasité krknutí. „Je mi teď úplně zle.“
„Narvaný břicho znamená méně času na brouzdání, tady,“ Andy se natáhl přes stůl a poklepal Billovi na čelo. „Mise splněna.“
„Já vím. Máš pravdu.“ Bill položil jednu ruku na stůl a podepřel si bradu pěstí. „Vždycky víš, kdy potřebuju vypadnout z domu. Tohle mi prospělo.“ Díval se, jak kolem něj procházejí dvě ženy obtěžkané nákupními taškami. „Taky vím, že… takhle to dál nejde. Nemůžeme takhle pokračovat jako nějaká… zkurvená trojka nebo tak něco.“
„Je to zvrhlý.“
„Kokote.“ Bill svému spolubydlícímu ukázal láskyplný prostředníček. „Ale myslím to vážně. Už to trvá týdny, Andy. Jestli se nerozhodnu…“
„Tak si vyber.“ Andy pokrčil rameny, jako by to bylo to nejjednodušší rozhodnutí na světě. „Tom nebo Georg? Vyber si jednoho. Hned teď.“
Bill se zatvářil, jako by se měl rozplakat, a schoval obličej do dlaní.
„Okay, špatnej nápad,“ zamumlal Andy a láskyplně poplácal Billa po hlavě.
Bill si povzdechl. „Máš srdce na správném místě.“ Zapípání telefonu ho přimělo zvednout hlavu jen natolik, aby si mohl přečíst zprávu od Georga.
Od Georga: Večeře dneska? Kamkoli chceš jít.
„Uuh,“ Bill zavrtěl hlavou ještě dřív, než stačil napsat odpověď. „Já prostě… teď nemůžu. Ne.“
Od Billa: dneska nemůžu
Upustil telefon na stůl a zakryl si obličej rukama. Zhluboka se nadechl a skrz prsty pohlédl na Andyho.
„Novej plán,“ oznámil. „Půjdu domů, celý den se s žádným z nich neuvidím ani nepromluvím a… na koho si zítra ráno vzpomenu jako na prvního…“
„To je ten nejkreténštější nápad, jaký jsi kdy měl,“ skočil mu do řeči Andy, naprosto vážný.
„Já vím.“ Bill si zmuchlal ubrousek a upustil ho na stůl. „Ale jak jinak to mám udělat? Miluju Toma a miluju i Georga. Tak jak si mám mezi nima vybrat?“
***
Nebyli v bytě ani pět minut, když se ozval zvonek. Bill zvedl Jaspera, a protože byl nejblíže dveřím, otevřel je. Ústa se mu otevřela, když stanul tváří v tvář kytici jasně červených, fialových a růžových květin.
„Bill Trümper?“ Zeptal se doručovatel.
„To jsem já,“ Bill žongloval s květinami v jedné ruce a s Jasperem ve druhé, když děkoval poslíčkovi a kopl nohou do dveří. „Koukej, Jaspere!“ Řekl vzrušeně. „Někdo poslal tvému tátovi kytku!“
Jasper naprosto bez zájmu seskočil a pelášil pryč. Bill položil květiny na stolek a sáhl po vzkazu, jen aby ho místo něj popadl Andy.
„Andy!“ Vyštěkl. „Co to, kurva, děláš?“
„Od koho chceš, aby byly?“ Zeptal se ho Andy.
„Cože? Co to… dej mi tu kartičku!“
„Ne,“ Andy využil toho, že je o dva centimetry vyšší a držel kartičku těsně mimo kamarádův dosah. „Tak co?“ Zeptal se ho.
„Co jako co?“ Bill se dožadoval odpovědi.
„Tak co?“ Zopakoval Andy. „Právě teď. Od koho nejvíc na světě doufáš, že ty kytky jsou? Nestarej se o to, čí jméno je vlastně na kartičce, Bille. Jen řekni, čí jméno chceš, aby tam bylo?“
Bill zamrkal a Andy věděl, že jeho nejlepší přítel v tu chvíli myslí jen na jedinou osobu, na jediného člověka, kterého si přeje víc než toho druhého.
„Andy, co…“ Billův hlas byl tišší. „O čem to mluvíš?“
„Mluvím o klukovi, se kterým chceš být,“ usmál se Andy. „Znám tě, Bille. Právě teď na něj myslíš.“
Bill zíral na kamaráda, rty pevně sevřené mezi zuby, zatímco se mu oči plnily slzami. Pomalu přikývl. Otevřel ústa, aby ze sebe vydal jen tiché zakňučení, když mu ústa zakryla kamarádova dlaň.
„Mně to neříkej, kurva.“ Andy otočil Billa směrem k domovním dveřím. „Běž to říct jemu.“
Andy s úlevou sledoval, jak se za Billem zavírají dveře.
„Konečně!“ Andy zaslechl zakňučení a podíval se na Jaspera, který se na něj podíval se zvědavě nakloněnou hlavou. „Vážně, Jaspere. Co jsem s tím chlapem měl dělat?“
Andy vytáhl z malé obálky kartičku, přečetl si ji a usmál se.
Omlouvám se.
Chybíš mi.
Miluju tě.
Tom
Andy strčil přání zpátky do obálky a hodil ji ke květinám na stole.
„Doufám, že se vydal správným směrem.“
original
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
