Groupies bleiben nicht zum Frühstück 9.

autor: KarlaSka

*o půl roku později*

Tom hodil do kufru tašku s toaletními potřebami a kufr zavřel. Jel do hotelu na druhou stranu Berlína sice jen na víkend, ale vzhledem k tomu, že mu skončil poslední ročník a on úspěšně odpromoval, tak se hned potom chystal na pár týdnů domů, než se vrátí a začne v nové práci, kterou mu pomohl získat profesor Kittel, jenž ale zarputile odmítal, že by ho někde doporučoval. Prý si získal svou výstavou a následnými projekty v branži skvělé jméno a nebylo tak třeba žádných kontaktů. Tom mu to sice nevěřil, ale byl rád, že v něj někdo tak moc věří.

Vydal se se zavazadlem dolů do auta a málem vrazil do Georga, který se na ně právě chystal zazvonit.
„Jdeš akorát včas,“ zazubil se na něj, „mám nahoře bednu s obrazy, kterou sám neutáhnu.“
Georg v odpověď jen otráveně zamručel, ale neprotestoval, protože byl rád, že ho bere s sebou, jelikož jeho Porsche bylo zrovna v servisu. Hodil svou tašku do kufru vedle Tomovy a vydal se s ním zpátky do bytu.
„Jak to vezmeme? Zespoda?“ zeptal se, když viděl obří krabici v předsíni.
„Ne, má to ze strany držadla,“ zasmál se Tom, „a bacha, je to fakt těžký, tak zvedej nohama a ne zádama.“
„Ok, ok,“ protočil Georg oči a chytil jedno z držadel vyrobených ze silného lana.
„Tak na tři. Raz, dva, tři!“ zavelel Tom. Společně bednu zvedli.
„Auuu!“ zavyl Georg a tvář se mu zkroutila v bolestnou grimasu.
„Co je?“ zarazil se Tom.
„Zvednul jsem to zádama.“

***

„Vítejte v Plaza Riga, jak vám mohu pomoci?“ přivítal je usměvavý recepční, když dorazili do hotelu.
„Dobrý den, my jsme hosté svatby. Měli bychom tu mít pokoj na jméno Trümper a Listing,“ odpověděl Tom stejně zdvořile. Georg se mezitím vedle něj snažil protáhnout si záda, přičemž namáhavě vzdychal, ale Tom ho podezříval, že jen simuluje, aby z něj pak mohl vymámit nějakou laskavost.
„Ano, ano, mám to tady, akorát vás poprosím o nějaký průkaz totožnosti.“
„Samozřejmě,“ kývl a podal muži občanské průkazy, které si nachystal již předem.
„Děkuji. Zde máte karty od pokoje. Pan Listing má pokoj číslo 482 a vy 483. Jsou hned vedle sebe ve čtvrtém patře. Tam se dostanete výtahem zde za recepcí, nebo po schodech po levé straně výtahu. Minibar ani pokojová služba nejsou hrazeny budoucími manželi, svatební balíček na pokoji je celý váš bez dalších poplatků,“ pronesl muž naučený monolog, když jim podal klíče.
„My děkujeme,“ usmál se na něj Tom a vzal si od něj svou kartu, zatímco Georg sáhnul mrštně po té svojí. Bolest zad byla ta tam.
„Co je, sakra, svatební balíček?“ zeptal se Toma, když se zavřely dveře výtahu.
„Nevím, asi takový ty blbosti jako kytka do klopy, rýže a tak,“ pokrčil rameny, „každopádně to za chvíli zjistíme.“

Přesně jak Tom předpokládal, v košíčku na pokoji našel sáček rýže a zastřiženou bílou růži, ale taky malou lahvičku šampaňského, vodky a džusu, úhledně zabalené svatební koláčky a balení aspirinu.
„Gustav asi předpokládá, že to bude hodně velká párty,“ prohodil Tom sám se sebou a šel si vybalit. Obřad začínal až za dvě hodiny, ale chtěl si pokoj trochu zútulnit, aby večer v opilosti nemusel hledat kartáček na zuby nebo spací triko. Neměl v plánu si sem kohokoliv vodit, a tak se ani nesnažil o pořádek. Za pár minut to vypadalo, že v pokoji vybouchla bomba, a to přímo v jeho kufru.

Zrovna dopadl spokojeně na postel, když se ozvalo zaťukání na dveře jeho pokoje. I když zaťukání se tomu zrovna říkat nedalo, spíš někdo pěstí zabušil na dveře, až se celý pokoj otřásl.
„Tomíku, pusť mě dovnitř,“ ozval se sladký hlásek z chodby, „moc mi chybíš a chci s tebou strávit všechen volný čas, co nám zbývá.“
Tom se od srdce zasmál, a ač neochotně, zvedl se z postele, aby návštěvníkovi otevřel. Za dveřmi se na něj culil Georg s z půlky vypitou lahvičkou šampaňského z balíčku.
„Ty beze mě nemůžeš být ani vteřinu, co?“ zeptal se s úsměvem a pustil dovnitř rozverného přítele, který se ihned svalil do jednoho z křesílek u malého konferenčního stolku, aniž by komentoval nepořádek kolem sebe.
„To víš, nějak jsem si na tebe už zvyknul,“ zasmál se a jedním mohutným lokem do sebe nalil zbytek lahvičky.
„Dobrá a teď proč jsi opravdu přišel?“ ušklíbl se Tom a sedl si do druhého křesla přímo naproti.
„Copak s tebou nemůžu jen chtít trávit čas?“ vyvalil na něj Georg nevěřícně oči a na vteřinu vypadal skoro nevinně.
„Můžeš, ale to bys nebyl ty, aby v tom nebylo něco víc.“
„Máš pravdu, chci tě vytáhnout dolů do baru, než se budu muset chovat jako slušný svatebčan,“ zazubil se Georg.
„Jako bys toho byl vůbec schopen,“ protočil Tom oči v sloup, ale vzápětí dodal: „půjdu s tebou, ale jen jeden drink, nechci se motat, zatímco budu muset půl hodiny stát Gustavovi za zády a poslouchat všechny ty dlouhé svatební řeči.“

„Kamaráde, slyšel jsem ho si procvičovat si sliby celou dobu, co jsem byl u sebe, protože je hned vedle mě, a asi ti zkazím náladu, ale jen ty jeho jsou minimálně na hodinu.“
„Tak tím spíš nemůžu moc pít, abych okatě nezíval,“ zasmál se Tom a zvedl se, aby si došel pro jednu ze svých obřích mikin. Sice si z Gustava utahovali, ale oba věděli, že budou mít během obřadu co dělat, aby jim neutekla nějaká ta slza a nezkazila jim tak pověst.

Dole v baru bylo poměrně živo, nebyli totiž jediní svatebčané, kteří si rozhodli ukrátit čekání u skleničky. Krom toho se zde našlo i poměrně dost regulérních hotelových hostů, kteří si užívali volné odpoledne.
Aniž by se museli domlouvat, oba zamířili shodně k baru, okouknout prostředí můžou i s drinkem v ruce.
Samozřejmě nezůstalo u jednoho.
Ani u dvou.
U čtvrtého martini si Tom uvědomil, že mu mozek začíná zahalovat jemná mlha a že je nejvyšší čas přestat.
„Promiň, Georgu, musím nahoru dát se trochu do kupy,“ usmál se na přítele omluvně, ale ten si ho téměř nevšímal, protože do baru vešla krásná blondýnka s nohama až do nebe.

Po cestě na pokoj se Tom trochu profackoval, aby se vzpamatoval. Tiše si nadával pod vousy, že se na svatbě svého nejlepšího přítele chová jako pitomec a zavázal se, že do obřadu, do kterého zbývala naštěstí ještě hodina, naprosto vystřízliví, i kdyby měl stát půl hodiny pod ledovou sprchou.
Zrovna procházel hotelovou lobby, když si všiml obrazovky, kde byl jako kulisa puštěný nějaký hudební kanál.
Na obrazovce zrovna začínal klip, kde na opuštěném pódiu tancovaly dvě postavy. Žena oděna v dlouhých černých šatech s rozparkem až nad stehno v černé karnevalové masce s dlouhými peříčky a dlouhými černými vlasy se svůdně vlnila kolem muže v tmavé košili rozepnuté tak, že odhalovala tetování na hrudníku, a upnutých černých kalhotách.
Mohl si změnit vzhled, jak chtěl, nechat si narůst vousy, obarvit na blond a udělat si milion tetování a piercingů, ale Tom ho okamžitě poznal. Za každou cenu chtěl odtrhnout svůj pohled od obrazovky, ale jako vždy ho k sobě Bill táhl neobyčejným magnetismem, kterému se nedokázal ubránit.

Dancing in the dark
To cure my heart

Jako kdyby snad nějaké srdce měl. Kdyby v něm zbyl aspoň kousek nějakého lidského citu, tak by mu aspoň odpověděl na smsku, zvedl telefon. Ale on si místo toho změnil číslo, aniž by Tomovi věnoval alespoň poslání do háje.

Another random night
Try to feel alive
I keep runnin´ on
Away from the sun

Haunted by a shade
A permanent ache
Try to find myslef

Teď se zase staví do pozice chudáka, kterého nikdo nemiluje. Ale on ho miloval celým svým srdcem. Byl připravený mu dát všechno a on ho zahodil jako kus hadru. Zneužil ho a nezajímalo ho, jak se ohledně toho všeho cítí Tom. Ale Billa nikdy nezajímalo, jak se cítí ostatní, zajímal ho jen on a on sám. Všichni ostatní museli velkému Billu Kaulitzovi z cesty, protože jen na něm záleželo.

But the feeling is gone

Nejen, že je pryč, v první řadě tu nikdy nebyl.
Otázkou, na kterou nikdy nedostane odpověď, bylo, jestli je daný text o něm, nebo si Bill za ten půlrok stihl najít novou oběť, o které nyní mohl prozpěvovat, jak moc mu ublížila.
Tom si tak moc přál mít vztek, ale cítil pouze smutek. Vždy věděl, že je do jejich vztahu víc zainvestovaný, ale nikdy by si nepomyslel, že mu Bill dá pocítit, jaké to je, být součástí jeho světa, jen aby mu to po pár dnech vše zase sebral.

With every breath I take
I lose my intuition
Drownin´ in teardrops
Fight against the lust
Pictures of the past
The pain comes crushing down on me
I remember us
But those feelings are wrong

Toma ze zírání na obrazovku vytrhlo chichotání u recepce, kde stály tři dívky pubertálního věku a bez okolků si ho natáčely na mobilní telefony.
‘To už tady dlouho nebylo,’ pomyslel si kysele a radši se vydal k výtahu, aby unikl klepům, které se o něm nejspíš zase začnou šířit.

Bill a jeho tým samozřejmě po úniku fotek vytáhli starou známou historku, že se jedná o Photoshop a snahu o zviditelnění šíleného fanouška. Tom si následující měsíc vytrpěl peklo, kdy pravidelně odolával zlým pohledům a urážkám na ulici, ale i házení jídla na jeho osobu či demolování auta. Buď to Bill nedomyslel, nebo mu to bylo úplně jedno.
Tak nějak tušil, že je to spíš ta druhá možnost.
Na pokoji si dal jen rychlou sprchu, díky zážitku z lobby z něj vyprchal veškerý alkohol a byl střízlivější, než když pít začal. Rozhodl se, že si tím nenechá kazit náladu, dnešek beztak nebyl o něm a jeho mizerném milostném životě, byl o těch dvou, co se navzdory celému světu našli.
Kéž by měl taky takové štěstí.

Vzhledem k tomu, že Andrea chtěla celou svatbu barevně sladěnou, neměl moc na výběr, co se oblečení týče, a musel si pořídit tmavomodrý oblek a bílou košili, což mu ale nevadilo, protože modrá byla jeho nejoblíbenější barva. Gustav měl být oblečený ve stejný barvách, jen košili měl mít na rozdíl od něj černou, aby se aspoň částečně lišil od svědka.
„Štramák, Tome,“ pochválil svůj odraz v zrcadle a zastrčil si do klopy bílou růži, která pro něj byla přichystaná v dárkovém balíčku. Pytlík s rýží si schoval do kapsy u kalhot.
Připravený vyrazil dolů k hotelovému parku, kde už stál postavený oblouk zdobený průsvitnými kusy bílé a modré látky a růžemi stejné barvy, před ním v několika řadách bílé skládací židle zdobené obdobným způsobem, na kterých se již usazovali první hosté.
Tom si zatím neplánoval sedat, během obřadu stejně bude muset celou dobu stát Gustavovi za zády, místo toho zamířil do zázemí, kde se oba budoucí novomanželé zrovna v oddělených místnostech připravovali na jeden z největších okamžiků svého života.

Otevřel dveře místnosti, o které si myslel, že je Gustavova, ale místo toho uviděl před zrcadlem stát Andreu a její matku. Rychle zamumlal omluvu a chystal se odejít, když ho blondýnka zastavila.
„Ne, Tome pojď, prosím, dál.“
„Samozřejmě,“ usmál se na ni, vstoupil dovnitř a rychle za sebou zavřel dveře, aby ruch z venku nenarušoval soukromí v pokoji.
„Tak co myslíš?“ zeptala se s nesmělým úsměvem a naznačila dlaněmi na své šaty.
„Že jsi ta nejkrásnější nevěsta na světě a Gustav je ten nejšťastnější chlap,“ řekl upřímně. Andrea vypadala jako princezna. Dlouhé sněhově bílé šaty splývaly až na zem, nadýchaná sukně byla zdobená malými růžičkami a krajkou, zatímco korzet zdůrazňoval její křivky. Vlasy jí v jemných vlnách splývaly na ramena a na hlavě jí seděla jemná stříbrná čelenka.
Andrea se začervenala a sklopila pohled k zemi. Nebyla zvyklá dostávat komplimenty od někoho jiného než od Gustava.

„Nemyslíš si, že děláme chybu? Myslím, když se bereme takhle mladí?“ zeptala se nejistě.
„Proč byste měli? I kdybyste to odložili, tak se beztak vezmete za rok nebo deset. Proč to neudělat hned?“ odpověděl jí Tom. Byla to pravda. Oni dva byli spřízněné duše, věk v tom nehrál roli.
„Máš pravdu, nikoho jiného si za manžela nedovedu představit,“ odpověděla se zářivým úsměvem.
„Když už jsem tady, chtěl bych ti něco dát.“
„Ty nám nic dávat nemusíš!“ vykřikla Andrea pohoršeně. Její matka, která po celou dobu jejich rozhovoru seděla na malém gauči a pila mimosu, se uchichtla.
„Tohle je jen pro tebe a určitě si to ráda vezmeš,“ odpověděl jí Tom a vytáhl z kapsy u kalhot malý neuměle zabalený balíček. Andrea mu ho opatrně vzala z ruky, jako by se bála, že se při necitlivé manipulaci rozpadne, což byla ohledně balicího papíru pravda, nicméně vevnitř nebylo nic křehkého, ale lesklá matka na stříbrném řetízku.

„Tome,“ vydechla Andrea překvapeně.
„Myslel jsem si, že bys měla mít na svatbě něco starého,“ usmál se Tom.
„Ale to není ta-“
„Je to přesně ta,“ přerušil ji Tom. Když byli všichni ještě děti a chodili si hrát na vrakoviště kousek od školy, Gustav jednou ze srandy požádal Andy o ruku a místo prstenu ji nabídl kovovou matku, kterou našel na zemi. Andrea ho tehdy odmítla a řekla mu, ať se jí zeptá nejdřív za deset let, že na takový druh závazku není připravená. Gustav souhlasil a matku odhodil stranou do trávy. Tom ji bez prodlení sebral a schoval si ji doma. Měl takové tušení, že se jednou ocitnou právě tady a že se bude jednat o roztomilé memento.
„Děkuju!“ vypískla a vrhla se mu kolem krku, div ho neporazila.
„No nemáš vůbec za co.“ Tom ji vzal kolem pasu a jemně ji k sobě přimáčkl. Byla jeho rodina. „A teď, jestli mě omluvíš, musím za tvým budoucím manželem, abych ho přesvědčil si tě vzít.“
„Haha,“ odpověděla mu Andrea a protočila oči nad Tomovým hloupým vtipem, ale pořád se usmívala od ucha k uchu.

Na podruhé už se trefil do správných dveří. Gustav byl v pokoji sám a zrovna si rovnal kravatu, kterou měl kolem krku podivně uvázanou.
„Pojď sem, já ti ji uvážu, ať na vlastní svatbě nevypadáš jako vandrák,“ zasmál se Tom a ujal se převazování kravaty. Jeho otec mu vždy vkládal do hlavy, že schopnost zavázat si kravatu je známkou gentlemana.
„Díky, já s tímhle vždycky bojuju.“
Následujících deset minut si povídali o všem a o ničem. Gustav neměl o svatbě naprosto žádné pochyby.
Když byl čas obřadu, vydali se oba ke zdobenému oblouku, kde se ženich postavil před oddávajícího směrem ke svatebčanům a Tom po jeho pravém boku

Svatba byla krásná a dojemná. Andrea si na krk vzala řetízek s matkou, kterou dostala od Toma, čehož si Gustav ihned všiml. Tom by přísahal, že v jeho oku viděl slzu dojetí.
Snoubenci si řekli své sliby, které si sami napsali, pak si řekli svá ano a sdíleli svůj první novomanželský polibek.
Tom musel uznat, že i když na svatby nebyl, tak tahle byla nádherná. Teď už se těšil na svatební hostinu a následující párty.
Před krájením dortu se postupně zvedli rodiče obou novomanželů a pronesli krátký přípitek. Pak měla proslov hlavní družička nevěsty, kterou byla její mladší sestra, a nakonec byla řada na něm.

„Kde jen začít,“ začal Tom svou řeč, „asi ve školce, kde se na mě přilepil blonďatý chlapeček s brýlemi, a ať jsem dělal, co jsem dělal, už jsem se ho nezbavil,“ hosté se zasmáli, „a pak se k tomu chlapečkovi v první třídě přidala ještě holčička a zbytek už asi znáte. Jsem moc rád, že vás oba dva mám ve svém životě a byla radost vás sledovat, jak si k sobě postupně hledáte cestu a sdílíte spolu život. Vždy jsem věděl, že vy dva jste spřízněné duše, ani na okamžik jsem nepochyboval, že tu jednou budu stát a říkat tato slova,“ davem se nesly vzdechy dojetí, „a doufám, že si mě necháte i na zbytek vaší společné cesty. Protože co je tříkolka bez třetího kola, že? Jsem za vás moc šťastný a doufám, že jednou taky najdu člověka, se kterým budeme mít aspoň polovinu z toho, co vy dva. Na novomanžele!“ pozvedl s úsměvem skleničku s šampaňským.
Odpovědí mu bylo unisono: “Na novomanžele!“

Zbytek večera se jedlo a pilo, pilo a jedlo. Mezi hosty panovala dobrá nálada, všichni se smáli a gratulovali zamilovanému páru.
Tom se snažil mít radost a užívat si společně s ostatními, ale přesto se nemohl zbavit hlásku ve své hlavě, který mu neustále opakoval, že tohle všechno on nikdy mít nebude, protože o svou životní lásku přišel svou neopatrností.
„Ahoj cizinče,“ pozdravila ho dívka v květovaných letních šatech, když si vedle něj přisedla.
„Shermine?“ podivil se Tom, když se na dívku podíval.
„Z masa a kostí,“ zasmála se dívka, „nikdy jsi mi nezavolal.“ Dívka nevypadala naštvaně, spíš ho škádlila, přesto se Tom musel omluvit.
„Omlouvám se. Doufám, že jsi celé večery neproseděla u telefonu a načekala na můj telefonát. Něco se přihodilo, co jsem si musel vyřešit.“
„Asi dva měsíce jsem doma brečela každý večer, ale pak jsem se přes to přenesla,“ dobírala si ho.
„To je mi líto, můžu ti to nějak vynahradit?“ usmál se na ni a na okamžik zapomněl na všechny depresivní myšlenky, co se mu honily hlavou.
„Můžeš mě pozvat na drink,“ mrkla na něj svůdně.

„Pokud vím, tak je tu open bar.“
„Ale jen pro svatební hosty, a to já nejsem. Vkradla jsem se sem, když jsem tě zahlédla.“
„Takže ty jsi kvůli mně nabourala něčí svatbu? Cítím se poctěný.“
„Doufám, že nenaštvu novomanžele, ale musela jsem to aspoň zkusit. Nechtěla jsem riskovat, že mi zase utečeš.“
„Nejsi tak trochu stalker?“
„Možná, ale opravdu jen trochu.“
Tom byl okouzlený, s jakou lehkostí mu odpovídala, jak chápala, že si jen dělá legraci, a odpovídala mu stejně sarkasticky. Bill už by byl naštvaný a odkráčel by.
Proč na něj zase myslí? Je tu teď s Shermine, tak proč ho nemůže dostat z hlavy. Přeci jen měl dostatek času se z toho dostat, je to už půl roku.
„A co by si dáma dala k pití?“
„To samé, co ty.“
„No já bych si dal pivo, jsi si jistá?“
„Ach Tome, jsi muž mých snů, ani nevíš, jak ráda bych si dala pivo.“
„Hned jsem zpátky,“ usmál se a vydal se na bar.

„Děkuji vám, krásná vílo,“ zašvitořila, když se vrátil s půllitry, a vděčně si z toho svého dala pořádný doušek.
„Prosím, ošklivý trpaslíku,“ vyplázl na ni Tom jazyk a také se napil. Shermine se rozesmála a zvuk jejího smíchu jako by rozehřál vzduch kolem. Tomovi se najednou mnohem lépe dýchalo a noc si mnohem více užíval. Vzpomněl si, jak mu učarovala, když s ní mluvil poprvé.
Povídali si celý večer, a když si nepovídali, šli si zatančit na parket, kde se na sebe usmívali jako dva puberťáci na maturitním plese.

„Kouká se sem nevěsta, asi ví, že sem nepatřím,“ pípla Shermine uprostřed ploužáku nervózně.
„To si piš, že ví, že sem nepatříš,“ ušklíbl se Tom, ale nepřestával tančit.
„Cože?“
„Když jsem ti šel pro první pivo, tak jsem řekl ženichovi, že sem nepatříš. Jsem si jistý, že to své manželce ihned řekl.“
„Aha a proč mě teda nevyhodili?“
„Kvůli mně, samozřejmě. Jsou to moji nejlepší přátelé. Vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby tě sem nasadili záměrně, protože už se nemohli koukat na můj ztrápený obličej,“ zasmál se Tom nevesele.
„Oh, myslíš po tom, co se stalo s tím zpěvákem?“ zeptala se dívka opatrně. Tom jenom kývl, nechtěl se v tom teď babrat a ničit si dobrou náladu. Shermine očividně pochopila, že se o tom bavit nebudou a radši se dále nevyptávala, i když na ní bylo vidět, že je zvědavá. Jednou jí to Tom možná řekne, ale tohle nebyl správný čas ani místo.

***

„Je ti doufám jasný, že teď už mi musíš zavolat? Jinak budu vypadat jako lehká děva a ty jako pěkný playboy,“ zasmála se Shermine, když se ráno oblékala. Tom ji pozoroval z postele, na sobě nic než deku.
„Já jsem playboy, ale to nevylučuje, že zavolám. Navíc, nebyla bys první, kdo podlehnul mému neskutečnému šarmu, tomu neodolá ani jeptiška.“ Shermine po něm hravě hodila polštář z hotelového křesílka. „Opravdu musíš jít?“
„Věř mi, že bych ráda zůstala a zopakovala si to, ale mám obchodní schůzku. S trochou štěstí budu na největší módní přehlídce v Berlíně.“
„Tak si to budeme muset zopakovat někdy jindy,“ olízl si Tom ret, jak se mu vrátily vzpomínky na předchozí noc, její tělo pod jeho, zatímco si její rty hledaly cestu k těm jeho. Rychle se snažil ty vzpomínky setřást, když se pokrývka v jeho klíně začala nadzvedat.
„Od toho máš moje číslo,“ mrkla na něj, „hned pod Satanem.“
„Zavolám, slibuju,“ usmál se na ni, když přešla k posteli a vlepila mu letmý polibek na rozloučenou.
„Já vím,“ ušklíbla se a odešla z pokoje. Zanechala po sobě jen vůni svého parfému a příjemně vyčerpaného Toma.

Tom položil hlavu na polštář, který pořád voněl jako její vlasy, a po dlouhé době si s velkým úsměvem na rtech spokojeně oddychl.
Možná, že jeho život nebude nadále taková katastrofa.

*o tři měsíce později*

„Měj se, Tome,“ zamávala mu cestou k výtahu kolegyně. Byl pátek večer a v kanceláři už byli pouze oni dva. I Tom se chystal k odchodu, potřeboval jen zálohovat několik souborů před víkendem, aby nějakým neštěstím nepřišel o celotýdenní práci.
„Taky. Hezký víkend,“ mávl na ni zpátky a opět přesunul svou pozornost zpátky k počítači. Dělal už několik měsíců práci ilustrátora a nemohl být se svojí prací spokojenější. Ilustrace nebylo nutné dělat na počítači, jen tam pak díla nahrát, takže někdy kreslil, někdy maloval, občas po něm chtěl někdo celé obrazy, záleželo na tom, o jakou knihu nebo časopis se jednalo. Dělal občas i ilustrace pro webové stránky a párkrát už měl to štěstí, že si někdo koupil jeho obraz. Život byl fajn a to to nejlepší nebyla jeho práce.

Na telefonu mu pípla zpráva:
‚Čekám dole.’
‚Jsem tam za dvě minuty!’ odepsal a rychle si pobalil věci.
Dole v hale na něj čekala Shermine oblečená do elegantních žlutých šatů a černých lodiček ladících s malým černým psaníčkem. Pokaždé, když ji viděl, nemohl uvěřit vlastnímu štěstí, že si vybrala právě jeho.
„Ahoj lásko,“ pozdravil ji s úsměvem a věnoval jí dlouhý polibek na rty. Po pár vteřinách se Shermine zachichotala a jemně ho od sebe odstrčila.
„Na tohle budeme mít celou noc, ale teď musíme stihnout mou párty.“
„Nechceš se na to vykašlat a radši se mnou zalézt pod peřinu?“ zeptal se Tom svůdně a znovu ji políbil.
„Věř mi, že bych nedělala nic radši, ale bylo by neurvalé se aspoň neukázat.“
Tom hraně zaúpěl, ale věděl, co pro ni dnešní večer znamená a rozhodně jí ho nehodlal kazit.
Shermine dostala šanci stát se tváří známého módního návrháře, který dnes hostil večírek, kam byli sezvané všechny jeho modelky. V módních kruzích se šeptalo, že zrovna tam se rozhodne o těch, které si vybere pro svou další přehlídku. Tom věřil, že jeho přítelkyně uspěje, nejen že byla krásná a ladně se nosila, byla zároveň chytrá a šarmantní, každému, kdo ji potkal, okamžitě učarovala.
Tom nehodlal riskovat, že by jí cokoliv zkazil svou společností, takže si od ní nechal vybrat oblek, do kterého se před odchodem z práce převlékl.

Na místo, jehož lokalita byla do poslední chvíle tajná, jeli pronajatou limuzínou, protože to tak prý přikazovaly zvyky. Během jízdy si živě povídali a decentně upíjeli perlivé víno, které dostali jako pozornost. Oba dva si ale dávali záležet, aby to s pitím nepřehnali a neudělali si ostudu.
„Hodně štěstí, lásko. Ne, že bys ho potřebovala,“ usmál se na ni Tom povzbudivě, než vystoupili, a vlepil jí letmý polibek, aby jí nerozmazal rtěnku.
„Děkuju,“ usmála se na něj a pohladila ho něžně po zarostlé tváři.
Za posledních pár měsíců se Tomova vizáž změnila. Po ukončení školy měl pocit, že by jeho vzhled měl odrážet změnu v jeho životě, a tak se zbavil copánků, místo kterých měl teď vlasy po ramena, které většinou nosil stažené, a nechal si narůst vousy, které si pravidelně upravoval. Shermine mu s tou změnou pomohla a radila mu, co se teď nosí a co je naopak out. Tom byl za její rady vděčný, ale většinou se stejně zařídil podle toho, co se líbilo jemu.

„Dobrý večer, vaše vstupenky, prosím,“ uvítal je člen ochranky u vstupu. Na sobě měl stejně jako všichni jeho kolegové černý oblek a košili stejné barvy. Vzhledem k tomu, že většina hostů přijela v barevných šatech a oblecích, včetně Toma, který byl oblečen v námořnické modré, která ladila s jeho doprovodem, bylo snadné je rozeznat od personálu.
Shermine mu podala zlatou obálku a on jim beze slova ustoupil z cesty.
Společně vešli do prostorného hangáru, který dříve sloužil vojenským letadlům, ale nyní byl využíván právě pro společenské účely. Tom musel uznat, že industriálnost objektu perfektně kontrastovala s moderním sezením, bary a pódiem, kde hrál smyčcový kvartet.
„Wow,“ zmohl se jen, když si vše prohlížel.
„Tohle ještě nic není, měl bys vidět afterparty po přehlídkách,“ usmála se Shermine a zavěsila se mu na paži.
Společně si postupně proklestili cestu k baru, kde si oba objednali suché martini a se skleničkou v ruce se vydali mezi ostatní hosty.

Shermine znala téměř každého a s každým si měla co říct, zatímco Tom většinou stál po jejím boku a zdvořile se usmíval. Do konverzace se zapojil, pouze pokud na něj byl přímý dotaz, protože většina hostů se bavila o módě, o které toho věděl pramálo, navzdory tomu, že se ho jeho přítelkyně snažila naučit alespoň základy. Vše, co znal, bylo z Ďábel nosí Pradu a měl takový pocit, že tím by nikoho neokouzlil.
Asi za hodinu se přimotali k excentrickému návrháři, který stál kousek od pódia. Na sobě měl fialový frak a bílou šálu.
„Shermine!“ pozdravil ji radostně s roztaženými pažemi.
„Wolfe!“ odpověděla stejným tónem a vyměnili si naznačené polibky na obě tváře, „Wolfe, toto je můj přítel Tom.“
„Těší mě,“ řekl Tom zdvořile a potřásl nabízenou rukou.
„Chlapče, máte štěstí. Získat si srdce naší Shermine není jen tak,“ zasmál se návrhář a uznale si dívku prohlédl od hlavy k patě.
„Jsem si svého štěstí vědom,“ odpověděl Tom s úsměvem a políbil ji něžně na tvář, za což si vysloužil zářivý úsměv od obou.
„Nerad odvádím konverzaci k práci, ale Shermine, doufám, že počítáš s Berlínem, jsi na vrcholku mého listu modelek, které tam musím mít.“
Dívka se snažila tvářit klidně, ale oči se jí rozzářily radostí.
„Samozřejmě, Wolfe, bude mi ctí.“

Tom si všiml už dříve, že se všichni neustále oslovují jménem, moc tomu nerozuměl. Když s někým mluvil, tak na něj mluvil, neměl potřebu neustále jeho jméno opakovat, aby druhého ujistil, že opravdu mluví s ním. Ale tady to bylo běžné, asi jeden z manýrů módního světa.
„Výborně, rád jsem tě viděl. A teď, když mě omluvíš, musím říct Terese, že by měla ty šaty, co má na sobě, raději spálit.“ A byl ten tam.
„Ááá, slyšel jsi to?“ vypískla nadšeně, když byl návrhář z dohledu.
„Věděl jsem, že tě tam musí mít,“ usmál se Tom a objal ji, „gratuluju.“
„Děkuju, tohle pro mě hodně znamená. Přijedeš se podívat, že ano?“
„To bych si nenechal ujít.“
Dál procházeli davem lidí a zastavovali se na kus řeči. Tom ze Shermine nemohl spustit oči, celá zářila, oslnivý úsměv neopouštěl její rty ani na okamžik. Pomyslel si, že vypadá jako anděl a cítil hřejivý pocit u srdce, kdykoliv se na něj podívala a její úsměv se ještě o kus rozšířil.

„Nádherné šaty,“ pochválila ji jedna z modelek.
„To je pravda, ale ještě lépe budou vypadat na zemi mojí ložnice,“ zašeptal jí Tom svůdně, když byla dívka z doslechu, čímž si vysloužil hravé plácnutí přes hřbet ruky.
„Musím na dámy,“ omluvila se Shermine po chvíli a nechala Toma stát samotného u stolku. Ten se za ní díval, jak odchází a nemohl uvěřit svému štěstí, že to okouzlující stvoření si vybralo zrovna jeho.
„A zrovna, když jsem si myslel, že už jsi to konečně pochopil,“ ozvalo se vedle něj a Tom ztuhl. Ztěžka polkl lok martini, které měl zrovna v ústech, a jen neochotně otočil hlavu za hlasem.
Kdo jiný než Bill. Stál tam, ruce v pase, na sobě měl síťované tričko a kožené kalhoty, kolem krku zlaté řetízky a v botách na platformě ho značně převyšoval.
„Prosím?“ odpověděl klidně, ale zatínal ruce v pěst. Cítil v sobě najednou směsici citů, které se v něm všechny praly a chtěly na povrch – vztek, smutek, ale k jeho zděšení i touha.

„Už je to skoro rok, přenes se přes to a přestaň mě pronásledovat,“ ušklíbl se Bill.
„Věř nebo ne, ale všechno se netočí kolem tebe,“ odpověděl mu Tom a chtěl se otočit na druhou stranu, ale druhý muž ho nehodlal nechat konverzaci jen tak opustit.
„Takže je to jen náhoda, že když se po měsících vrátím do Německa a vyrazím mezi lidi, tak jsi tam ty?“
„Ano,“ řekl Tom jednoduše. Snažil se znít vyrovnaně, ale něco v jeho hlase ho muselo prozradit, že není tak klidný, jak se dělá.
„Jen se nedělej, Tome. Já chápu, že po mně pořád toužíš, ale nemůžeš se chovat jako stalker.“
Tom už chtěl něco odpovědět, když se k nim k jeho úlevě připojila Shermine.
„Děje se něco?“ podívala se tázavě na oba mladíky.
„Ne, vše je v pořádku, miláčku,“ odpověděl Tom a naschvál ji před Billem dlouze políbil. Zpěvákovi se na rtech objevil úšklebek, protože pochopil, že to bylo divadlo pro něj. Jenže si nejspíš myslel, že se ho Tom snaží donutit žárlit, zatímco ten se ho jen snažil donutit odejít a přestat ho osočovat, že ho pronásleduje, když on ani ve skutečnosti netušil, že se vrátil do Německa.

Po jejich rozchodu sledoval na internetu, co se kolem něj děje, částečně proto, aby věděl, na co se má připravit stran veřejného mínění o něm samotném, ale spíše proto, že mu to nabízelo poslední kontakt s člověkem, kterého miloval.
Ano miloval, minulý čas, už ho nemiluje. Nyní je zamilovaný do ní, ona zalátala jeho zlomené srdce a naučila ho zase se otevřít.
Četl, že se Bill odstěhoval do Kalifornie, aby utekl šíleným fanouškům, což nejspíš ještě přidalo na jejich agresivitě vůči Tomovi. Ale to bylo naposledy před víc jak půl rokem, dál to už nesledoval, příliš to tehdy bolelo.

„Pojďme domů,“ navrhla Shermine, která si očividně všimla, jak je její přítel rozhozený. Učiněný anděl.
„Ano, pojďme,“ souhlasil s ní, vzal ji za pas a vedl ji k východu. Bill už naštěstí nic dalšího neřekl, takže se jim podařilo bez obtíží dojít až k limuzíně a vydat se na cestu domů.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se dívka opatrně.
„Jo, jsem,“ pokýval Tom nepřítomně hlavou. Nebyl, spousta věcí se vrátila, když ho viděl, když ho slyšel. Nejenom to špatné, co se snažil sám sobě vštípit nejvíc, ale i to dobré, Každý polibek, každý úsměv, každé objetí, každý vtip, všechno se mu to v hlavě odehrávalo znova a znova. Když za ním vyběhl z auta, když mu vyprávěl o své matce, když souhlasil, že bude jeho, když mu Tom řekl, že ho miluje.
„Je mi to moc líto, netušila jsem, že tam bude, jinak bych tě tam netáhla,“ usmála se smutně a chytila ho za ruku. Tom ji nesetřásl, ale neměl energii jí stisk opětovat. Věděl, že to myslí dobře, ale byl utopený sám v sobě.
„Já vím, není to tvoje chyba,“ povzdechl si a podíval se jí do očí, „je mi líto, že jsem tak zareagoval a zkazil nám večer.“
„Nic jsi nezkazil, stejně už jsem chtěla domů.“
„To jsem rád.“

Doma se Tom ani nesvlékl a rovnou zamířil do lednice pro vychlazené pivo. Nechtěl své problémy řešit alkoholem, ale potřeboval něco, co by srazilo hladinu adrenalinu.
„Půjdu se osprchovat,“ řekla Shermine a pohladila ho po rameni. Očividně vycítila, že potřebuje chvíli jen sám pro sebe.
Tom dosedl na pohovku v obýváku a opřel si čelo o ledovou láhev. Proč se tím člověkem nechal tak rozhodit? A proč mu k tomu stačilo jen pár vět? K tomu všemu se k němu Bill zase choval jako k póvlu, ale on nebyl schopen myslet na to, jak moc ho nenávidí, ale na to, jak mu s ním bylo dobře. Láska a nenávist k sobě asi opravdu nemají daleko.

Zanedlouho Shermine vyšla z koupelny jenom omotaná ručníkem.
„Tome,“ vydechla mu do úst, když k ní bez otálení přišel a přitáhl si ji do vášnivého polibku. Ručník dopadl na zem a oba dva se za stálého líbání přesunuli do ložnice, kde ji povalil na postel a začal se svlékat.
Lehl si na ni a začal ji hladově líbat na krku. Položila mu ruce na ramena, ale on jí je sundal a přišpendlil jí je nad hlavou, než do ní hrubě vnikl. Dívce se z hrdla vydral táhlý sten a začala se pohybovat proti němu. Tom ji opět hladově políbil a volnou rukou ji pevně chytil za bok, až dívka vykvikla bolestí. Tvrdě přirážel, zatímco postel pod nimi nesouhlasně naříkala. Musel se zbavit své frustrace, všechnu vložil do onoho aktu.
Během pár minut bylo po všem a Tom se unaveně svalil vedle Shermine. Usnuli v objetí, aniž by dívka měla tušení, že měl po celou dobu v hlavě někoho jiného.

autor: KarlaSka
betaread: J. :o)