autor: KarlaSka
*o měsíc později*
„Máš sbaleno?“ houkl na Shermine z obývacího pokoje, zatímco si úhledně skládala hromadu oblečení do kufru.
„Skoro,“ zavolala zpátky, ale Tom měl pocit, že nejspíš bude balit ještě další tři zavazadla.
„Nechápu, proč nebudeš spát doma, aspoň bys to všechno nemusela tahat s sebou,“ řekl, když za ní přišel, aby jí pomohl kufr zapnout.
„Protože je to fashion týden, to znamená, že tam bude program od šesti ráno do šesti ráno, takže tam musím být pořád. Navíc, cesta by mi odsud trvala minimálně hodinu a půl, a to ještě za dobrého provozu.“
„Já vím, ale budeš mi tu v noci chybět,“ usmál se Tom a políbil ji do vlasů.
„Těch pár nocí přežiješ, pak jsem zase jenom tvá. Navíc, byl jsi to ty, kdo tam nechtěl zajistit pokoj v křídle pro hosty.“ Objala ho kolem pasu a položila si hlavu na jeho hrudník. Nasál vůni jejích vlasů a znovu si připomněl, jaké má štěstí, že má tuhle ženu doma.
„Nejsem na život po hotelech. Tím spíš, že by to nebylo ve stejném pokoji s tebou.“
„To není život, ale jeden týden.“
„Už mlčím,“ zasmál se Tom a pomohl jí kufr zapnout.
Společně sešli dolů k jejímu autu a uložili do něj zavazadla.
„Užij si oběd se sestrou. Škoda, že ji nebudu mít šanci poznat,“ povzdychla si, když nasedala na místo řidiče.
„Budete jich mít ještě hodně. A pak budeš vzpomínat na dny, kdy jste se ještě neznaly,“ ušklíbl se na ni a políbil ji na rozloučenou na tvář, než za ní zabouchl dveře. Naposledy mu zamávala a za pár vteřin zmizela za rohem.
Tom se pomalu rozešel směrem k malému bistru, kde si domluvil sraz se svou sestrou, která se mu den předtím nečekaně ozvala. Byl rád, že budou mít šanci si po dlouhé době zase popovídat, od Vánoc se viděli jen párkrát, a to se většinou míjeli ve dveřích u rodičů, takže si vyměnili akorát pár zdvořilých slov.
Když Tom vešel dovnitř, Lucy už seděla u jednoho z malých stolků a popíjela skleničku bílého vína. Podivil se tomu, protože bylo brzké poledne a ona nikdy neměla ve zvyku pít u oběda, ale asi změnila svoje návyky.
„Tome!“ rozzářila se, když ho uviděla, a hned vyskočila, aby ho sevřela do medvědího objetí, které jí s radostí oplatil.
„Rád tě vidím, ségra,“ usmál se na ni, „čemu vděčím za tak vzácnou návštěvu?“
„Ale, jela jsem sem na pracovní pohovor, tak jsem si řekla, že toho využiju a navštívím svého malého brášku.“
„A jak ti dopadl?“
„Doufám, že dobře, ale mají se mi ozvat až začátkem příštího týdne. Pokud to vyjde, tak se sem budu stěhovat, a pak se budeme vídat mnohem častěji.“
„Nestraš!“ vyděsil se Tom naoko, ale představa, že bude mít ke své rodině blíž, ho těšila, i když to byla jeho ztřeštěná sestra.
V klidu se naobědvali a dali si spolu několik skleniček.
Toma příjemně překvapilo, jak dobře se jim povídalo, měli si neustále co říct a celý rozhovor byl nenucený. Pryč byla sourozenecká rivalita, která začala už v dětství a pokračovala až do dospělosti. Očividně oba vyzráli a nyní si užívali společnost toho druhého.
„Omlouvám se, Lucy, mám dneska ještě nějaké plány a musím se jít domů připravit. Pokud chceš, budu rád, když půjdeš se mnou a dáš si u mě aspoň kávu.“
„Ráda, aspoň mi ukážeš, kde bydlíš,“ usmála se a dopila zbytek vína.
Tom za ně oba navzdory jejím protestům zaplatil a společně se vydali směrem k jeho skromnému bytu, který si s Shermine pronajímali.
„Je vidět, že tomu tady vládne ženská ruka,“ popichovala ho Lucy, zatímco si prohlížela fotky, které jeho přítelkyně rozestavěla po celém bytě. „Sluší vám to spolu.“
„Díky. Je skvělá, musíš ji poznat, učiněný anděl,“ usmál se Tom zasněně, když jí vzal z ruky rámeček s fotkou, kde oba stáli na pláži s obřími kornouty zmrzliny v objetí.
„To musí být, když vydrží s tebou,“ mrkla na něj.
„Haha,“ odpověděl jí sarkasticky a šel se raději převléct do ložnice, zatímco ji nechal šmejdit po obývacím pokoji.
„Wow, vypadáš… dobře,“ vypadlo z jeho sestry, když vyšel. Vypadala překvapená sama sebou, že to říká zrovna jemu po letech, co mu pomlouvala oblečení.
Tom měl na sobě černý oblek se sametovými klopami a košili stejné barvy rozepnutou na tři knoflíky. Ležérní a přesto společenské.
„Díky, musím vedle ní vypadat reprezentativně,“ usmál se a nervózně si smetl z ramene neviditelné smítko.
„To budeš,“ oplatila mu úsměv Lucy, ale vzápětí jí zmizel ze rtů a vypadala zamyšleně.
„Děje se něco?“ zeptal se Tom opatrně, vyděšený náhlou změnou její nálady.
„Já jen, neber si to špatně, ale zajímalo by mě, jestli si myslíš, že je to ta pravá?“ zeptala se nervózně, oči zabořené do koberce pod svýma nohama.
„Kdybych si to nemyslel, tak s ní nejsem, ne?“ Neměl vůbec ponětí, proč se ptá, jestli mezi nimi někdy bylo nějaké nepsané pravidlo, tak to bylo to, že si vzájemně nelezli do vztahů.
„Takže je vlastně dobře, že to s Billem dopadlo, jak to dopadlo, ne?“ I nadále se vyhýbala očnímu kontaktu.
„Proč se na to ptáš? Je to minulost. Dopadlo to tak, jak to dopadlo, nedá se na tom nic změnit.“
„Změnit ne, ale co kdyby to tehdy bylo všechno jinak?“
„Co tím myslíš?“ Tomovi se vůbec nelíbilo, kam jejich rozhovor směřuje, nechápal, o co jeho sestře jde.
„Ukončil to, protože si myslel, že můžeš za ty fotky, ne?“ Konečně se odvážila podívat se mu do očí.
„Asi ano, ale tehdy to byly ty fotky, ve finále to mohlo být něco jiného.“
„Ty jsi ho opravdu miloval, že?“
„Lucy, o co ti jde? Co na tom dneska záleží?“
„Tak miloval?“
„Ano,“ odpověděl prostě. Neměl důvod jí lhát.
„A miluješ ho pořád?“
„Já-“ už chtěl zalhat, když mu došlo, že to nemá smysl, „to jsou city, co jen tak neodejdou.“ Přiznal nepřímo a přejel si dlaní přes obličej.
Do teď si to nechtěl připustit, ale v koutku duše věděl, že navzdory jeho citům k Shermine, Bill byl pořád jeho součástí.
„Je mi to líto,“ vzdychla Lucy tiše a po tváři se jí skutálela slza. Tom si uvědomil, že i jemu se po tvářích koulí slzy.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se ostražitě, ale tušil odpověď.
„To já jsem ty fotky udělala,“ vzlykla tiše a zabořila hlavu do dlaní.
„Proč?“
„Já jen… Lana mi to nevěřila a já jsem jí to chtěla dokázat. Jenže ona mi ty fotky přetáhla z mobilu, když jsem šla na záchod, a rozposlala je dál. No a zbytek už znáš.“
„Proč mi to všechno říkáš?“ zeptal se Tom dutě a polkl horké slzy, „beztak na tom už nezáleží, nedá se nic dělat.“
„Protože tady vidím všechny ty fotky a všechno mi to přijde tak… falešné, oproti těm z domku na stromě.“
„Můžeš si myslet, co chceš, ale já ji mám rád,“ ohradil se Tom dotčeně.
„Rád ano, ale miluješ ji? Nebo jsi s ní proto, že ti dává pocit bezpečí?“
„A co je na tom špatného? Dobře, možná ji nemiluju, ale to přijde, musí, vždyť je úžasná a každý chlap by dal ruku a nohu za to, aby s ní mohl být!“ rozkřikl se a horlivě kolem sebe mával rukama. Cítil se dotčený.
„Takže s ní jsi, protože máš pocit, že bys měl být?“
„Lucy, už toho mám dost. Rád jsem tě viděl, ale teď se mi snažíš převrátit život naruby! Už zase! Tentokrát ne, jsem spokojený, nech to být, nech to všechno plavat, zapomeň na Billa, zapomeň na ty fotky! Všechno je to pryč! Nic z toho se nedá vrátit, tak se v tom nešťourej! A teď, prosím, běž. Potřebuju chvíli sám, než vyrazím na módní přehlídku mé přítelkyně,“ vydechl frustrovaně a snažil se zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Ani nevěděl, jestli je naštvaný nebo smutný, ale věděl, že se potřebuje srovnat, než vyrazí z domu.
„Omlouvám se,“ pípla tiše a začala se zvedat k odchodu, „ale udělej pro mě jednu věc a pusť si od něj Run, run, run.“
„Proč?“
„Prostě to udělej. Měj se, Tome,“ rozloučila se a zavřela za sebou dveře.
Tom se posadil na gauč a přerývavě oddychoval, zatímco si masíroval spánky. Nebyl na ni naštvaný za ty fotky, nebyl na ni naštvaný, že je někomu ukázala, byl naštvaný, že přišla a obrátila mu život vzhůru nohama, zrovna když se začal posouvat tím správným směrem. Věděl, že jí odpustí, ale v tuhle chvíli na to neměl energii.
Chvíli tam jen tak seděl a i když věděl, že je to chyba, otevřel svůj notebook a vyhledal si písničku, o které mluvila. Bez problémů našel videoklip singlu, který vyšel před dvěma týdny. Chvíli váhal, ale nakonec klikl na přehrát.
‚I wonder how your body tastes
Inside of someone else’s place
Hide away your eyes
There’s nothing left to hear’
Byla to balada. Bill se procházel Berlínem, zatímco zpíval.
‚Tell me how you close the door
No one, nobody could love you more
Telling all your friends
That this love is just made for bleeding’
Zpěvák v klipu došel ke kovové bráně, kterou Tom moc dobře znal, a proklouzl do botanické zahrady, kde zamířil k exhibici orchideí. Nemohl se na to dál dívat a zaklapl počítač. Cítil se, jako by mu někdo rozcupoval srdce na malinké kousíčky, které se mu teď bezmocně chvěly v hrudi. Musel odsud pryč, a kam jinam než za ženou, se kterou se cítil v bezpečí.
Rozhodl se neřídit, byl na to příliš rozrušený, a radši si zastavil taxíka, kterým se nechal odvést k Braniborské bráně, kde se to hemžilo davy lidí, většinou civilisty, kteří se snažili zahlédnout nějakou celebritu, jichž se na jedné z největších akcí Německa vyskytovalo minimálně několik desítek.
Prodral se skrze davy ke vstupu, kde si ho ochranka přeměřila kritickým pohledem.
„Jméno?“ zeptal se jeden z bodyguardů.
„Tom Trümper,“ odpověděl a uhladil si klopy saka.
„VIP vstup třetí úrovně, dostanete bronzový náramek. Nesundávejte ho po celý týden. Umožňuje vám vstup do zákulisí a na večírky, vyvarujte se, prosím, prostor označených stříbrnými či zlatými cedulemi a páskami, ty jsou pouze pro zaměstnance a organizátory, děkujeme a přejeme vám příjemný týden,“ odrecitoval muž naučenou řeč, upevnil Tomovi na ruku náramek a nechal ho projít dovnitř.
Za hrazením bylo už klidněji, i když i zde se pohybovalo velké množství lidí.
Tom z kapsy vytáhl úhledně složený list papíru, kde mu Shermine napsala, kde a kdy bude mít jakou přehlídku, a jestli je tam pro něj vyhrazené místo k sezení. Další měla začít za patnáct minut.
Naštěstí byl celý prostor přehledně značený, takže za deset minut už Tom seděl na svém místě a čekal na začátek. Světla pohasla a začala hrát hudba, načež reflektory ozářily molo.
Postupně prošlo několik modelů a modelek, než se objevila žena, na kterou čekal. Na sobě měla oranžovou dlouhou róbu z peří. Tom si pomyslel, že na komkoliv jiném by model vypadal šíleně, ale Shermine se nesla s takovou noblesou, že vypadala jako královna. Když ho v davu spatřila, věnovala mu krátký úsměv, než opět nasadila vážnou masku, kterou měli na molu všichni.
Shermine šla ještě v několika modelech, každý extravagantnější než ten předchozí.
Nakonec vyšli na pódium všichni včetně návrháře, uklonili se a světla se po doznění potlesku rozsvítila.
Hosté se rozešli, ale Tom zůstal čekat na svém místě. Byli se Shermine domluveni, že až se převlíkne, vyrazí spolu do hotelu Adlon, kde se měl konat dnešní večírek.
Tomovi nevadilo čekat, beztak neměl co jiného dělat, rozhodně se nehodlal motat mezi ostatními a tvářit se, že rozumí módě.
Dívka se za půl hodiny vynořila ze zákulisí oděná v rudých koktejlkách a nadšeně objala Toma kolem krku.
„Děkuju, že jsi přišel,“ zašeptala mu do ucha a políbila ho na tvář.
„Děláš si srandu? Nenechal bych si to ujít za nic na světě. Byla jsi úžasná,“ usmál se na ni a políbil ji opatrně na rty, aby jí nerozmazal rtěnku.
„Děkuju,“ začervenala se, zatímco se mu snažila rukou očistit rtěnku z tváře.
„Můžeme, m’lady?“ nabídl ji rámě a společně se pomalu vydali k hotelu. Shermine vyprávěla Tomovi, jak to bylo v zákulisí hektické a že jedna z modelek se opila a pozvracela druhé vlasy, pak jí Tom vyprávěl o obědě s Lucy. Pro jistotu vynechal poslední část její návštěvy, protože sám nevěděl, co si o tom má myslet.
Zdálo se, že Shermine nepoznala, že se něco děje, a dál vesele brebentila, zatímco Tom se pohroužil do svých myšlenek a jen občas zabručel hm.
Na večírku dělal Shermine spíš stín a občas se s ní nechal vyfotit, o což sice nestál, ale zdálo se, že ona ano.
Asi po hodině tlachání, kterou se Tom nechtěl ani nemohl účastnit, se vydal sám na bar, kde si sedl na jednu z barových židlí a objednal si whisky, zatímco Shermine pobíhala od jednoho člověka ke druhému. Nevadilo mu to, ale potřeboval si od toho šrumu na chvíli oddechnout.
„Dobrý večer, Tome,“ pozdravil ho muž, který si přisedl k němu, „zdá se, že se nebavíte.“
„Dobrý večer. Abych vám přiznal, tohle není úplně můj šálek kávy, Wolfgangu,“ odpověděl zdvořile a upil ze skleničky.
„Rozumím vám. Ale zkuste se na módu podívat jako na umění, nemusíte rozumět látkám a střihům, ale berte to tak, že my se taky snažíme něco vyjádřit, stejně jako vy.“
„Takže jste si mě proklepnul?“ zeptal se Tom se zdvořilým úsměvem a pozdvihl svou sklenici k přípitku, když návrhář dostal svůj bourbon.
„Ani jsem nemusel, Shermine o vás neustále mluví. Přijde mi, že vás znám lépe než svého manžela,“ zasmál se muž a přiťukl si, „omlouvám se, ale budu vás muset opět opustit, povinnosti volají. Nicméně myslete na to, co jsem vám řekl. Umění nemusí být pouze na plátně.“ A s těmi slovy ho opustil.
Tom se se skleničkou v ruce otočil na židli směrem k hostům a pohledem hledal Shermine. Ta si zrovna povídala se skupinou modelek, které s ní dnes předváděly, a očividně se dobře bavila.
Rád by hledal ve všech těch outfitech umění, ale neměl na to energii. I když asi rozuměl tomu, že se každý snaží svým oblečením něco sdělit. Ale co sděloval on, když se nechal oblékat svou přítelkyní? Asi to radši ani nechtěl vědět.
„Ahoj,“ ozvalo se vedle něj tak nečekaně, že s sebou trhnul.
„Um, čau,“ pozdravil zpátky podezřívavě. Na místě, kde předtím seděl Joop, byl nyní vysoký blonďatý mladík, kterého až moc dobře znal.
„Bavíš se?“ zeptal se ho.
„Co myslíš?“ odfrknul Tom a dal si pořádný lok whisky.
„Je mi to jasný,“ odpověděl Bill a také se napil ze svého koktejlu.
„Bille?“
„Ano?“
„Co tady děláš?“
„Mám rád módu, tak jsem tady,“ odpověděl zpěvák prostě.
„Nemyslím tady, ale tady tady,“ protočil Tom oči a zagestikuloval k židli vedle sebe.
„Přišel jsem říct ahoj.“
„Dobrá,“ řekl Tom smířlivě a sklonil hlavu ke své skleničce. Neměl sílu na to se dívat na Billa zpříma. Po zprávách dnešního dne, po tom klipu, všechno to moc bolelo. Že ho teď měl vedle sebe tak blízko, že se jejich paže téměř dotýkaly, bylo jako rozžhavené ostří do hrudník.
„Chtěl jsem se ti omluvit.“
„Prosím?“ podíval se na něj Tom překvapeně.
„Chtěl jsem se omluvit za to, jak jsem se choval na tom večírku, nevím, proč jsem řekl, co jsem řekl, nebudu se vymlouvat. Bylo to ode mě hnusný, prostě se omlouvám. A taky se omlouvám, že jsem tě celou dobu vinil za ty fotky,“ vydechl Bill, ale celou dobu se vyhýbal jeho pohledu, sledoval své prsty, které si hrály s brčkem ve sklenici.
„Omluva se přijímá,“ kývl Tom nepřítomně. Ve skutečnosti žádná omluva nebyla třeba, Tom by mu nejspíš odpustil i vraždu. „Nicméně to mezi námi nic nemění.“ Pohledem vyhledal Shermine, která si po celou dobu nevšimla, že s ní Tom není.
„Proč myslíš, že chci něco vracet?“ ušklíbl se Bill arogantně a opět to byl ten starý Bill.
„Tři slova, Bille: run, run, run,“ zasmál se Tom nevesele a zvedl se k odchodu. Cestou ven poslal Shermine sms, že odchází a že se uvidí druhý den. Neměl sílu ji vidět a mluvit s ní z očí do očí, protože by poznala, že je něco špatně.
‚Dobrou noc. Doufám, že je vše v pořádku. Omlouvám se, že jsem se ti víc nevěnovala :(‘
Opřel se v prázdné hale o zeď u výtahu, aby v klidu odpověděl:
‚Nedělej si starosti a užij si večer :)‘
„Tome!“
Zmateně se otočil za hlasem. Bill stál metr od něj a vypadal nervózně, jako by sám nevěděl, co dělá. Naštěstí v hale nebyl nikdo jiný, všichni ostatní se stále bavili v sále, protože bylo ještě brzy na odchod.
„Co-“ chtěl se Tom zeptat, ale jeho slova byla přerušena naléhavým polibkem.
Netušil, jak se to stalo, ale najednou měl ruce v Billových vlasech a polibek mu oplácel, aniž by si plně uvědomoval následky svých činů.
Najednou byli ve výtahu.
Natlačil Billa ke stěně a hladově ho líbal jako nikdy předtím, zatímco zpěvák ho jednou rukou držel za týl a druhou měl pod jeho košilí a střídavě ho hladil a škrábal po horké kůži.
Výtah cinknul a dveře se otevřely v pátém patře. Bill ho vzal za ruku a vedl ho ke svému pokoji.
Tom ho následoval jako v mrákotách.
Hned jak za sebou zabouchli dveře, shodil ze sebe Tom sako a přetáhl Billovi přes hlavu hedvábnou halenu. Zpěvák tiše vzdychl, když ho Tom začal líbat na krku, zatímco mu zručně rozepínal kalhoty.
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
