autor: Reginleif
Noc v opeře
„Vážně jsi tam musel usnout, Tome? A když začala první árie, vážně sis myslel, že začít smát se, je skvělej nápad?“
Bill vypadal pobaveně, když se snažil vynadat bratrovi, jakmile se vrátili domů. I jemu připadalo to, co se stalo, opravdu vtipné a jeho snaha nedat to najevo byla úspěšná jen částečně. Ale chudák Tom nikdy netvrdil, že má operu rád.
„Já za to nemůžu, Bibi!“ Zaprotestoval v naději, že se mladší dvojče při použití jeho přezdívky rozpustí jako máslo, ale tentokrát to zřejmě nefungovalo.
„Neříkej mi Bibi!“
„Ale no taaak, vždyť to byla sranda! A já nemůžu za to, že ten děj byl tak pomalej!“
***
Všechno to začalo před několika hodinami, téhož rána, kdy Bill zatoužil rozšířit si hudební obzory a požádal Toma, aby s ním šel na operu. On toužil vidět „Toscu“ a Tom by raději mlátil hlavou o zeď.
„Máš snad pocit, že umím italsky?“ Starší z dvojčat se opíral o kuchyňskou linku a vychutnával si espresso, přičemž se z toho snažil vykroutit, ale přesto nechtěl, aby se Bill cítil špatně.
„Můžeš si přečíst titulky, Tome.“ Povzdechl si Bill a přistoupil blíž. „No tak, já už vážně chci jít.“ Mladší z dvojčat se snažil Toma přemluvit polibkem na krk a položením pěstěné ruky nad rozkrok staršího dvojčete.
„Tohle nezkoušej, Bibi, tohle na mě neplatí,“ řekl Tom.
„Oh samozřejmě, že platí… A až se vrátíme domů, budu opravdu hodný!“
„To bys byl tak či tak,“ zasmál se Tom, než ho políbil na rty a podal mu muffin. „Přinesl jsem ti snídani.“
„Díky. No, nevadí, když se mnou nechceš jít, půjdu sám.“
Tom se na něj podezřívavě podíval, zatímco Bill snídal. Za normálních okolností by se ho mladší bratr snažil přemlouvat tak dlouho, dokud by neřekl ano, aby ho s tím přestal otravovat. Ale teď, jak se zdálo, Bill přijal ne jako odpověď, a zamířil do šatny. Když Tom vstoupil do jejich ložnice a uviděl oblečení rozložené na posteli, pochopil jeho plán. Měl ho zachvátit pocit žárlivosti a přidat se k Billovi. A i když věděl, že tomu tak je, nemohl si pomoct a skutečně trn žárlivosti pocítil.
„Bibi, kam si jako myslíš, že v tomhle půjdeš?“
„No, tyhle kalhoty jsem na sobě neměl už celou věčnost a líbí se mi.““
„A taky jsou dost těsný a já tě v nich nehodlám nechat kamkoliv jít, zvlášť když nejsem s tebou.“
„Kdy se z tebe stal takový despota, Tommy?“ Mladší dvojče se na něj podívalo, ale nedokázalo skrýt úsměv. Ta starost, ba dokonce i žárlivost mu prostě dělala radost.
„No okay, vyhrál jsi, půjdu s tebou, ale očekávám, že potom doma dostanu odměnu. Zarezervuješ letenky?“
„Už jsem to včera udělal!“ Vykřikl vesele Bill a zamířil pro další muffin, zatímco Tom stále přemýšlel nad tím, proč je jeho bratr tak neodolatelný.
***
Takhle to celé začalo a Tom teď byl ignorant, který usnul v divadle a odvážil se představení smát. A samozřejmě by nikdy nepřiznal, že se mu to vlastně vcelku i líbilo.
„Ach Tome, vždyť to bylo tak tragické! Chtěli utéct a žít spolu, ale byli zrazeni a zemřeli spolu,“ pokrčoval Bill. Nezlobil se, vůbec ne, ale vždycky ho bavilo, když se se svým dvojčetem může pohádat kvůli hloupostem.
„Nebyli moc chytří, co?“
„Oni to nevěděli, Tomeee!“
„No aspoň vidíš, jak já jsem praktický. Zamiloval jsem se do svýho bratra a problém je vyřešen!“ Zatvářil se starší z dvojčat sebevědomě, chytl Billa kolem pasu a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit.
„Jak chytré!“ Sarkasticky se uchechtnul Bill. „Pořád nemůžu uvěřit, že jsi usnul v divadle!“ Pokračoval a snažil se Tomovu polibku vyhnout, ale oba moc dobře věděli, že po něm touží, a Tom ho nakonec začne škádlit rychlými malými pusami na rty, takže touží po víc.
„Musíš uznat, že to šlo moc pomalu, Bibi. Chci říct, představ si, že kdyby hlavní hrdinka chtěla připravit sendvič, tak by asi dvacetkrát zazpívala, jak moc ho chce, pak by podrobně popsala každou surovinu, pak by se pár písniček pohádala sama ze sebou o tom, jestli chce slaninu, nebo kuře, až by chudák divák úplně zapomněl, že šlo vlastně o sendvič.“
„Jsi zrůda.“ Sice to Billova ústa řekla, ale hluboko uvnitř věděl, že by se nejraději rozesmál.
„Rajčataaa – a možná nějaký salát – a pláááátek sýra…“ Zpívalo starší dvojče, zatímco se snažilo napodobit operní pěvkyni a překvapivě se mu to i dařilo. Dramatické výrazy, které se objevovaly na jeho tváři, dělaly tu podívanou mnohem zábavnější a Bill se ze všech sil snažil nepodlehnout a nevyprsknout smíchy.
„Drž hubu…“ procedilo mladší dvojče mezi zuby. Bylo to k popukání a on věděl, že pokud v tom bude Tom dál pokračovat, propukne v hysterický záchvat smíchu a jeho bratr mu věnuje vítězoslavný pohled a připomene mu, aby příště nezapomněl zase něco vymyslet.
„Protože jááá… ano jááá, slyšíš mě, chciii sendvič! Mááám takový hlad!“ Pokračoval Tom, když si stoupl za bratrova záda, pomohl mu sundat košili a okusoval mu ušní lalůček. Cítil, jak se proti jeho tělu bratrova hebká kůže chvěje. Tom tohle miloval a někdy se bál, že jednoho dne se při jeho dotecích už takhle chvět nebude. Ale zdálo se, že mladší dvojče svého partnera nebude mít nikdy dost. Tomův dotek byl pro něj vždycky požehnáním a ani jednou ho nepovažoval za samozřejmost.
„No, ale já nejsem sendvič…“ zamručel Bill a očividně si to užíval.
„Samozřejmě, že ne, Bibi, ty chutnáš mnohem líp. A teď mě napadá, že jsi mi něco slíbil.“
„Hmm, a ta dohoda zahrnovala i to, že usneš?“ Mladší dvojče mu věnovalo namyšlený pohled, aniž by však opustilo objetí, a Tom přesně věděl, co má udělat, když mladšího muže jemně strčil na postel a přistál vedle něj. Dva páry jantarových očí se do sebe zahleděly, když dvojčata pochopila, že dnes večer se budou obzvlášť dobře bavit.
„Ach, vy jste tak chytrý, pane Kaulitzi… tak intelektuální a kultivovaný.“ Tom rukama pevně chytil Billova stehna a přitáhl si ho blíž. „Ale k vaší velké smůle máte co do činění s naprostým neznalcem hudby… a ten je navíc pěkný zvíře!“
„Au!“ Bill napůl vykřikl, napůl zaskučel, když ucítil ostré píchnutí, když mu Tomova velká ruka přistála na zadku. Lhal by, kdyby tvrdil, že ho to nevzrušuje, ale jeho těsné kalhoty by to stejně prozradily. Tom se zasmál a uštědřil mu další políček na kulatý zadek, Bill znovu zaječel a obkročmo si sedl na jeho klín.
„Chovej se slušně, Bibi.“
„Ty jsi takovej divoch!“ Hlas mladšího dvojčete byl tichý, plný touhy, zatímco mu Tom okusoval krk a rukama stále občas plácl svého partnera, když rozepínal Billovy úzké kožené kalhoty a cítil pod nimi hořící kůži. Jeho ruka na Billově nejcitlivějším místě způsobila, že mladík zahořel touhou, když zalapal po dechu z náhlé rozkoše.
„Dělám to dobře, zlato?“ Zeptal se Tom se zdviženým obočím, jelikož se dál Billa dotýkal, aby ho udržel vzrušeného, ale nedal mu to, co chtěl.
„Mmmm… víc.“ Ozval se z těch krásných pootevřených rtů poraženecký, žádostivý hlas.
„Radši přestanu. Chci říct, máš pravdu, jsem až moc velký ignorant… stále myslím jen na sex. Co kdybychom si místo toho popovídali o opeře? Nebo o ruské literatuře… nebo o řeckém dramatu…“
Tom se pokusil bratra s úšklebkem odstrčit, ale Bill našpulil rty a otřel se o rozkrok staršího muže, dokud se neozvalo uchechtnutí a silné paže ho znovu neobjaly. Věděl, že ho Tom škádlí, a nedokázal se rozhodnout, jestli se mu líbí, nebo nelíbí, jak to vždycky funguje, ale v tuhle chvíli se cítil naprosto bezbranný. Byl Tomovi vděčný za to, že se díky němu cítil natolik bezpečně, že mohl odložit své brnění. Tyhle paže byly jediným místem na světě, kde mohl být sám sebou.
„Tommyy…“ sladký hlásek a štěněčí pohled znamenaly, že Bill opravdu chce udělat to, co mu předtím slíbil.
„Mm-hm?“ Starší dvojče se snažilo předstírat, že ho to nezajímá, ale způsob, jakým Billa kousal do rtů, když mu věnoval další a další polibky, mu na přesvědčivosti nepřidal.
„Můžeme si o opeře promluvit jindy? Chci, aby sis mě vzal.“
„To je ale moje chytrý zlatíčko!“ Vykřikl Tom vesele, ale jeho hlas okamžitě změkl, když pohladil tu krásnou tvář před sebou. „Miluju tě, Bibi.“
„A já miluju tebe,“ odpověděl Bill s upřímným úsměvem na rtech.
„I když jsem divoch?“
„Samozřejmě, jsi dobrej v sexu.“
Oba se zasmáli. Billovo značkové oblečení skončilo na zemi, ale teď mu to bylo jedno. Místností se nesla jen jejich zamilovaná slova, vzduch naplnily vzdechy rozkoše, když se jejich těla potila ve společném tempu. A pak zůstanou v objetí toho druhého, okouzleni svým štěstím, a už nikdy se nechtějí pustit.
„Bibi…“
„Co?“
„Vissi d’arte, vissi d’amore,“ zašeptal Tom Billovi do ucha v podstatě jediný text, který si z představení pamatoval, a mladík se nad tím usmál a věnoval mu zkoumavý pohled.
„Pamatuješ si, co to znamená, nebo na mě chceš jen udělat dojem?“
„Samozřejmě, že si to pamatuju… že jsem žil díky tobě.“
„M… mně?“ Zeptal se Bill a začervenal se. Věděl, co tím chce říct, ale toužil to slyšet. Tom nebývá často takhle romantický, málokdy vyjadřuje své city tak poetickým způsobem a mladší dvojče si toužilo ten okamžik vychutnat.
„Jsi umění a láska mého života, Bibi,“ odpověděl naprosto upřímně a Billova tvář se rozsvítila tisíci úsměvy, když si věnovali polibek na dobrou noc.
překlad: Lauinka
autor: Reginleif
betaread: J. :o)
