autor: KarlaSka
Ráno přišlo dřív, než by si přál. Navzdory zataženým žaluziím pronikalo do pokoje víc světla, než by si jeho kocovina přála. Otočil se na bok, ale nikdo vedle něj neležel. Matně si pamatoval, že si večer lehal do postele vedle Shermine, i když se jeden druhého ani nedotkli.
Kde jen byla?
Zvedl se z postele tak rychle, jak jen mu bolest hlavy dovolila, a zamířil do kuchyně pro sklenici vody. Šel zrovna kolem koupelny, když zaslechl tiché vzlykání zpoza dveří.
„Shermine?“ zaťukal opatrně na dveře. I když vztah s ní hodlal ukončit, rval mu její pláč srdce. Nikdy nechtěl, aby se trápila.
Dveře se pomalu otevřely a v nich stála jeho přítelkyně v tričku a džínách s očima zarudlýma od pláče.
„Co se děje?“ zeptal se tiše. Odolával touze ji obejmout, aby ji utěšil.
„Já… Tome, já nevím, jak se to stalo,“ vzlykala tiše.
„Co jak se stalo?“ odvětil zmateně.
„Nedostala jsem to. Myslela jsem si, že je to stresem z Fashion weeku, ale dneska ráno jsem neměla kocovinu a já… no,“ pokračovala dívka zmateně.
„O čem to mluvíš?“
Tom absolutně nechápal, co se mu snaží říct.
Shermine mu místo odpovědi vrazila něco do ruky. Zmateně se podíval na plastovou tyčinku, kde bylo jasné červené plus.
Tom přestal dýchat.
Byla těhotná.
V tu chvíli se celý jeho svět roztříštil na milion kousků. Jak by mohl opustit svou těhotnou přítelkyni? Sice ji nemiloval, ale cítil vůči ní zodpovědnost. A hlavně vůči jejich nenarozenému dítěti. Tohle se nemělo stát.
„Co budeš dělat?“ zeptal se dutě.
„Já?! Snad my, ne?!“ rozčílila se a protáhla se kolem něj.
„Samozřejmě, ale je to hlavně tvoje tělo,“ snažil se jí Tom vysvětlit smířlivě. V hlavě se mu honilo tolik myšlenek, nebyl schopen tu informaci zpracovat v plném rozsahu.
„Já nevím, Tome,“ vzlykla a napustila si ve dřezu plnou sklenici vody, kterou naráz vypila. „Nemysli si, že jsem si nevšimla, že jsi odtažitý, že už se mnou nechceš být tolik jako předtím, že se mezi námi něco pokazilo. Ale třeba to dítě všechno spraví a zase k sobě najdeme cestu.“
„Shermine, dítě naše problémy nevyřeší.“
„Takže máme problémy. Není to tím, že jsi jen unavený, jak mi pořád tvrdíš. A očividně chceš, abych šla na potrat.“
„To není moje rozhodnutí, to si musíš rozmyslet hlavně ty. Ale jsem tu pro tebe, ať se rozhodneš jakkoliv.“
„Jak šlechetné,“ odfrkla si. Po tvářích se jí koulely slzy.
„Co chceš teď dělat?“
„Prvně se půjdu projít, protože tu s tebou a tvojí netečností nechci zůstávat. Pak si dojdu k doktorovi.“
„Nejsem netečný, je to i moje dítě!“ rozkřikl se Tom a frustrovaně si prohrábl vlasy.
„Musím jít,“ řekla prostě a zabouchla za sebou vchodové dveře.
Tom se vyčerpaně svezl na židli u jídelního stolu a složil obličej do dlaní. Co si jen počne? Opustí svou těhotnou přítelkyni a uteče za Billem? Nebo zůstane se ženou, kterou nemiluje, a nechá si ujít svou šanci na štěstí?
Nevěděl, jak dlouho tam seděl a promítal si v hlavě různé scénáře svého budoucího života, ale když se konečně zvedl, věděl, komu zavolat.
***
„Děkuju, že ses se mnou tak narychlo sešla,“ pozdravil Lucy, když ji pouštěl dovnitř. Původně se s ní chtěl sejít mimo byt, aby uprostřed jejich rozhovoru nepřišla Shermine, ale ta mu napsala, že bude noc trávit ve svém starém bytě, protože nechce dnes nic řešit. Tom jí za to byl vděčný. Očividně si oba potřebovali srovnat myšlenky sami.
„Samozřejmě,“ usmála se na něj a šla si sednout na pohovku.
„Můžu ti nabídnout něco k pití?“
„Nalij nám oběma skleničku vína, podle tvého hlasu v telefonu to budeme potřebovat, ať se mnou chceš řešit cokoliv.“
„Jo, to máš pravdu,“ skousl si Tom nervózně ret a přinesl ke stolu dvě skleničky a celou láhev Chardonnay. Lucy se napila a s očekáváním se na Tom zahleděla.
Byla mezi nimi chvíle ticha, než Tom vyhrkl: „Je těhotná.“
„Shermine?“ zeptala se překvapeně s vykulenýma očima.
„Kdo jiný?“ zasmál se Tom nevesele a dal si pořádný lok.
„A ty ohledně toho nejsi šťastný.“ Nebyla to otázka, ale konstatování.
„Ani v nejmenším,“ povzdychl si, „chtěl jsem to ukončit.“
„Proč? Nejsou to ani dva týdny, co jsi mě tu přesvědčoval, že je ta pravá.“
„Asi jsem se snažil přesvědčit spíš sám sebe než tebe. Ale od té doby se toho hodně stalo.“
„A co? Jestli se můžu zeptat.“
„Potkal jsem ho.“
„Billa? A mluvil jsi s ním?“ zeptala se zvědavě.
„Víc než to,“ usmál se Tom, když si vybavil jejich společné chvíle v soukromí zpěvákova pokoje.
„Oh, Tome, ty jsi v tom zase až po uši,“ pronesla dojatě a věnovala mu úsměv.
„Jo, jsem. Myslel jsem si, že to teď už půjde všechno hladce. On se mnou chce být a já chci být s ním. Jen jsem ještě nenašel tu správnou chvíli, kdy to se Shermine ukončit, aby to bylo co nejméně bolestivé, ale dneska na mě vyvalila tohle,“ dořekl a posunul k Lucy po stole pozitivní těhotenský test.
„Jak dlouho se s ním vídáš?“ zeptala se a ignorovala fakt, že je jeho přítelkyně těhotná.
„Od Fashion weeku,“ přiznal, „krom posledních dvou dnů jsem s ním byl každou noc.“
„A on o tom neví, předpokládám.“
„O Shermine ví, o těhotenství ne.“
„Řekneš mu to?“
„Budu muset, nemyslíš? Jen nevím, co dál. Nemůžu ji přece opustit, když je těhotná. Ale na druhou stranu Billa miluju. Co mám dělat?“
„Tome,“ povzdychla si Lucy smutně a položila svou ruku přes tu jeho a povzbudivě ji zmáčkla, „sám víš, že s tím ti neporadím, to si musíš rozmyslet sám. Ale jako žena ti můžu říct, že bych nechtěla, aby se mnou chlap zůstával jen kvůli těhotenství. Oba si zasloužíte štěstí, buď ho najdete spolu, nebo s někým jiným. Tak si sám řekni, jestli budeš šťastný, pokud zůstaneš.“
„Já nevím, když zůstanu, tak si budu celý život říkat, co kdyby? Když odejdu, nemám jistotu, že to s Billem vyjde a já možná rozvrátím náš život zbytečně. A co teprve to dítě? Z rozvrácené rodiny ještě než se narodilo.“
„Nemusíš s ní být, abys byl táta. Ale měl by ses rozhodnout co nejdříve, abys jim oběma nepůsobil trápení déle, než je nutné.“
***
Shermine nakonec zůstala u sebe do konce týdne. Ani mu nenapsala, jak to šlo u gynekologa, na jeho zprávy neodpovídala, Tom se po třech dnech přestal snažit ji kontaktovat.
‚Ty se se mnou nebavíš? 🙁 :P’
Tom si smsku přečetl v domnění, že se mu konečně ozvala, ale místo jména odesílatele bylo pouze číslo, které znal zpaměti. Záměrně si ho neuložil, aby Shermine náhodou nezahlédla, že si píše s Billem. Cítil se sice ohledně toho provinile, ale přišlo mu lepší, aby si to s ní vyříkal z očí do očí, než aby mu na nevěru přišla přes zprávy v telefonu.
‚Promiň, děje se toho nějak moc…‘
‚Nic se neděje. Je vše v pořádku?‘
‚Ani ne.‘
‚Nechceš za mnou přijet a zapomenout na starosti? Aspoň na chvíli?‘
‚To bych rád.‘
‚Jsem v Ritzu, řekni na recepci svoje jméno a pustí tě nahoru.‘
‚Budu tam za půl hodiny.‘
‚Těším se.‘
Recepční v hotelu se tvářila přinejmenším nedůvěřivě, když se zeptal na pokoj Billa Kaulitze, ale jakmile jí řekl své jméno, objevil se jí na tváři nepřirozeně široký úsměv a přeochotně mu vysvětlila, jak se tam dostane.
Natěšeně zaklepal na dveře, které se ihned otevřely. Tom si na chvíli myslel, že na něj Bill čekal za dveřmi, ale málem ho srazil jeho manager David, když spěšně opouštěl pokoj.
„Co ty tady děláš?“ zeptal se ho naštvaně s rukama založenýma na hrudníku.
„Taky tě rád vidím, Davide,“ odfrkl si Tom.
„Copak ti nestačily všechny ty problémy, co jsi nám způsobil?“
„Nech ho být, Davide. Já jsem ho sem pozval,“ vynořil se zpoza něj Bill a věnoval Tomovi letmý úsměv a protočení očí, kterým se němě omlouval za chování staršího muže.
„Ty jsi ho sem pozval? Zbláznil ses, Bille? Jestli vás spolu někdo uvidí, tak už to neututláme!“ rozkřikl se manager.
„No a?“ odpověděl Bill nezaujatě a zatáhl Toma dovnitř, a dřív než stihl David cokoliv namítnout, zabouchl mu dveře před nosem.
„Ahoj,“ usmál se na něj Tom šťastně a bez váhání si ho za týl přitáhl k polibku.
„Ahoj,“ oplatil mu Bill úsměv, když se od sebe odtrhli.
„Myslím, že David zrovna není můj fanoušek,“ pohodil Tom hlavou směrem ke dveřím, zpoza kterých se ještě ozývalo naštvané mrmlání.
„Nedělej si s tím starosti. Spíš mi řekni, kolik máš dneska času,“ zeptal se Bill ležérně, ale bylo na něm vidět, že se obává odpovědi.
„Celou noc,“ odpověděl a Billovi se po tváři rozlil spokojený úsměv, „Shermine už několik dní není doma.“ Zpěvákův úsměv při zmínce jejího jména na chvíli poklesl.
„A co chceš dělat?“
„Myslíš kromě tebe?“ olízl si Tom ret a spokojeně sledoval, jak Billovi vyskočily na tvářích ruměnce. „Vlastně bych si s tebou chtěl promluvit.“
„O-ou, to zní vážně, mám se bát?“ zeptal se Bill se smíchem, za kterým se skrývala nervozita.
„Pojď si sednout,“ kývl Tom směrem k pohovce a něžně vzal Billa za ruku, aby ho tam odvedl, a posadil si ho naproti sobě, aniž by jeho ruku pustil.
„Mluv, Tome, začínáš mě děsit,“ zasmál se Bill nervózně, když Tom chvíli nic neříkal.
„Miluju tě, Bille. Miloval jsem tě už před rokem a miluju tě pořád, poslední dva týdny víc a víc. Když se rozhodnu být s tebou, jakou mám jistotu, že se na mě za měsíc zase nenaštveš, protože nás spolu někdo zahlídne? Co vlastně vůbec čekáš od našeho vztahu? Chceš mě nadále schovávat? Scházet se jen potajmu na hotelech, aby sis uchoval dojem, že jsi pro své fanynky dosažitelný? Nebo jak si to představuješ?“ zeptal se na rovinu. Nic z toho Billovi nevyčítal, ale nechtěl tak dál žít.
„Tome, za poslední rok jsem měl hodně času si srovnat v hlavě, co od života chci. A hlavně jsem měl šanci se zase naučit důvěřovat někomu jinému než sám sobě. Důvěřuju ti, chci s tebou být se vším všudy. Je mi jedno, kdo nás spolu uvidí, nehodlám svůj život dál podřizovat marketingu, který pro mě David vymyslel. Nikdy jsem se s nikým necítil sám sebou, dokud jsem nepotkal tebe. Těch devět měsíců bez tebe byly ty nejtěžší v mém životě, musel jsem utéct z Německa, a přesto jsem na tebe nepřestal myslet. Když jsem tě pak na Joopově večírku viděl s ní, tak se mi zlomilo srdce. Proto jsem se choval jako idiot, protože je to nějaký obranný mechanismus, co v sobě mám už od dětství. A ty jsi mi přesto dal další šanci. V tu chvíli jsem si asi naplno uvědomil, že se mnou opravdu nechceš být jen proto, co jsem, ale kdo jsem. Jen ty vidíš za moji veřejnou osobnost. A přesto se ti líbí, co vidíš. Já vím, že jsem ti to nikdy neřekl, asi proto, že jsem se bál být zranitelný, ale taky tě miluju, Tome Trümpere,“ usmál se a stiskl jeho ruku.
Tomovi poskočilo v hrudi srdce radostí a oči se mu zalily slzami štěstí a bolesti zároveň. Bill mu právě řekl všechno to, co od něj chtěl kdy slyšet, ale vše to bylo zastíněné dilematem, před které byl před týdnem postaven.
„Bille, je tu něco, co ti musím říct,“ povzdychl si.
„Co?“ Zpěvák vypadal vyděšeně jako laň chycená ve světlech reflektorů.
„Chci být s tebou a jenom s tebou. Ale něco se stalo, co mění situaci.“
„Je těhotná, že?“ zeptal se Bill dutě a vyhýbal se jeho pohledu.
„Jak to víš?“ odpověděl Tom překvapeně.
„Protože po tom všem, co jsi mi teď řekl, to může být ten jediný důvod, proč se mnou nemůžeš být,“ řekl zpěvák zkroušeně a po tvářích se mu začaly řinout slzy.
„Bille, miluju tě, nade všechno na světě,“ utřel mu Tom slzy z tváří a chytil jeho obličej do dlaní, čímž ho přinutil se mu podívat do očí, „ale nemůžu dělat, že to dítě neexistuje.“
„To bych po tobě ani nikdy nechtěl,“ vzlykl Bill tiše a opřel se tváří do jeho dlaně, „jsi dobrý člověk a musíš udělat to, co je správné. Nedovolím ti, abys je kvůli mně opustil.“
„Bille…“
„Běž, prosím. Potřebuju být sám,“ vykroutil se mu Bill z rukou a přešel k baru, kde si nalil sklenici bourbonu.
„Budeš v pořádku?“ zeptal se Tom. Ani on se nemohl ubránit slzám.
„Běž za svojí rodinou. A buď ten nejlepší táta na světě.“
Tomovi rvalo srdce, jak upřímně to přání znělo. Zpěvák mu očividně neměl nic za zlé, což mu bolest v jeho hrudníku jen zhoršovalo.
„Je mi to líto. Nikdy na tebe nezapomenu,“ rozloučil se tiše a opustil pokoj. Bill mu nevěnoval ani poslední pohled.
Tom nastoupil do výtahu a sesunul se v slzách na zem, jakmile se dveře zavřely. Právě přišel a svoji životní lásku. Ale Bill měl pravdu, musel své city odsunout stranou a udělat to, co je správné. Jeho dítě potřebuje rodinu, nezaslouží si vyrůstat bez otce.
Jako tělo bez duše prošel hotelovou halou ven na ulici. Zrovna začínalo pršet, ale nějaká voda ho nemohla rozhodit. Že bude mokrý, byl jeho nejmenší problém.
„Tome!“ Tom se otočil, aby za sebou uviděl zmoklého Billa. „Mohl bych… chtěl bych… prostě, přál bych si aspoň polibek na rozloučenou.
Tom ho bez váhání chytil jednou rukou za týl a druhou za pas a přitáhl si ho do hlubokého zoufalého polibku, kterým se mu snažil dát najevo, jak moc pro něj znamená. V dešti nebyly vidět slzy, které jim stékaly po tvářích a dodávaly jejich polibkům slanou chuť.
Po až moc krátké chvíli se od sebe odtrhli, ale zůstávali o sebe opření čely.
„Taky na tebe nikdy nezapomenu,“ vzlykl Bill a zabořil mu hlavu do hrudníku. Tom ho políbil do vlasů a jen tak s ním stál v objetí, zatímco oba promokali na kost.
Tom jel domů jako na autopilota. V hlavě se mu honil život s Billem, který mohl mít. Miloval ho celou svou duší a zase o něj přišel. Tentokrát už navždy.
Když odemkl dveře od bytu, byl ke svému překvapení přivítán rozsvícenými světly a známou vůní.
„Ahoj,“ přivítala ho Shermine nesměle.
„Ahoj,“ usmál se na ni a objal ji. Navzdory jeho citům to byla žena, která se o něj vždy starala, milovala ho, a navíc nosila pod srdcem jeho dítě. Musel tu být pro ni, i když ji nemiloval, musel se zachovat správně.
Sedli si společně k večeři, kterou uchystala. Ani jeden se toho druhého neptal, co celý týden dělal, bylo to za nimi. Teď byli spolu.
„Jak to šlo u doktora?“ zeptal se Tom a napil se vody. Ze solidarity se rozhodl před ní nepít alkohol.
„Dobře,“ usmála se, „jsem ve čtrnáctém týdnu a všechno vypadá dobře. Mám tu ultrazvuk, jestli ho chceš vidět.“
„Samozřejmě,“ řekl Tom nadšeně a vzal si od ní černobílý snímek, na kterém byly jasné obrysy jeho dítěte. V tu chvíli se opět zamiloval. „Je to kluk nebo holka?“
„Na to je ještě brzo, ale cítím, že to bude holka.“
„Nebo prostě chceš holku?“
„Možná. Neříkej mi, že ty nechceš kluka,“ zasmála se a zasněně se podívala na ultrazvuk.
„To je jedno, hlavně, aby bylo zdravé.“
„To máš pravdu.“
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
