Combinations

autor: Reginleif

Bill/Gustav, ale jen velice zlehka 🙂

Restauratéři Georg a Gustav měli dnes ráno napilno. Šéfkuchař z Horn of Plenty měl končit a oni zatím za něj nenašli náhradu. Oba muži prošli spoustu žádostí, ale zdálo se, že je nic nezaujalo.
„A co tenhle?“ Zeptal se Georg. „Pracoval už na několika místech a zdá se, že má zkušenosti.“
„Má zkušenosti spíš s exotickou kuchyní, nemyslím, že by se sem hodil. Ale podívej se na tohle,“ řekl Gustav a ukázal mu životopis mladého černovláska. „Vystudoval s vyznamenáním, získal nějaké zkušenosti v restauracích a má za sebou pár dobrých stáží v hotelech.“
„Není ještě trochu mladej?“ Zeptal se Georg. „Šéfkuchařům se nebude líbit, když jim bude šéfovat dvacetiletej kluk.“
„No, jeho reference jsou víc než dobré a nemusíš bejt šedivej, abys byl dobrej kuchař,“ podotkl Gustav. „Pozvu ho na pohovor, nejdřív musím ochutnat jeho jídlo.“
„Jak myslíš,“ řekl Georg. Stejně nebyl v byznyse moc zběhlý. Většinou se angažoval hlavně investicemi, takže nechtěl zasahovat do Gustavových rozhodnutí, a zdálo se, že mu na penězích, které do něj vložil, opravdu záleží, zvlášť když vše zatím dobře šlapalo.

***

Mladý začínající kuchař Bill Kaulitz mezitím doma popíjel kávu a vlasy měl ještě rozcuchané od spaní. Včerejší noční nebyla špatná, ale byla to jen rychlo akce, a teď byl zase bez práce. „Dobrý ráno.“
„Ahoj. Myslel jsem, že se už nikdy neprobereš.“
„Zasloužil jsem si pořádnej oddech, celou noc jsem griloval krevetové špízy,“ postěžoval si Bill.
„Nějaká Michelinská hvězda nebo tak něco?“ Dobíral si ho Tom, jelikož věděl, že Bill tyhle práce nemá rád, ale musel je brát, když nebylo nic jiného k mání.
„Oh, drž hubu,“ řekl mladší bratr a hodil po Tomovi polštář. „Ještě jsem nedostal jedinou odpověď na ty žádosti, které jsem poslal.“
Tom se posadil vedle bratra. „Jednou se o tebe restaurace poperou,“ slíbil mu s ochrannou rukou na jeho zádech.

Mladší muž se zasmál a lehce se o Toma opřel. „Lívance s máslem a javorovým sirupem k snídani?“ Zeptal se tiše a odpovědí mu bylo nadšené přikývnutí.
Bill se ještě ani nedostal do kuchyně, když jeho mobil zazvonil. Běžel ho zvednout, jelikož stále doufal v opravdovou práci, kde by nemusel celý život strávit grilováním krevet na špejli. „Haló?“
„Dobrý den, je to Bill Kaulitz-Trümper?“
„Ano, u telefonu,“ řekl mladík a snažil se skrýt své vzrušení.
„Volám kvůli žádosti, kterou jste podal na místo šéfkuchaře v Horn of Plenty, máte o tu pozici stále zájem?“
„Ano, pane,“ potvrdil Bill. Muž v telefonu zněl velmi příjemně. Jeho hlas byl poněkud těžký, ale zároveň vřelý a vůbec ne hrozivý.

„Jsem Gustav Schäfer, majitel podniku. Rád bych s vámi absolvoval pohovor a ochutnal některá vaše jídla. Hodilo by se vám to zítra?“
Bill si uvědomil, že už je poledne a on bude muset okamžitě začít, pokud chce předvést kvalitní jídlo, ale nehodlal si tuhle příležitost nechat ujít. „Ano… v kolik hodin by vám to vyhovovalo?“
„Restaurace má zítra zavřeno, takže hodilo by se vám to v sedm večer?“
„Jistě, pane. Co si přejete, abych připravil?“
„Stačí menu o třech chodech. Na poslední úpravy můžete použít naši kuchyni, poprosím někoho, aby otevřel hodinu předem.“
„To by bylo milé, děkuji. Nějaké alergie nebo dietní omezení?“
„O žádných nevím. Jen žádné šneky, pokud to není velká komplikace,“ řekl Gustav a Bill se zasmál.
„Žádní šneci. Rozumím. Uvidíme se zítra, pane Schäfere.“

Jakmile Bill zavěsil, Tom se na něj podíval. „Takže?“ Zeptal se, jelikož byl až příliš netrpělivý, než aby počkal, až Bill promluví první.
„Mám pohovor zítra… je to na pozici šéfkuchaře a musím bejt fakt skvělej. Oh bože, musím jít nakupovat a v tuhle hodinu už na trhu beztak nenajdu nic čerstvého,“ začal Bill panikařit.
„Půjdu hned ráno na trh a donesu cokoliv, co budeš potřebovat,“ snažil se Tom Billa uklidit, ale na oplátku dostal jen tázavý pohled.
„Tome, oceňuju, že se takhle nabízíš, ale pamatuješ, co se stalo, když jsem ti naposledy věřil a dal ti za úkol přinést mi batáty?“
„… přinesl jsem jamy… Ale řekl jsem ti, že to je prostě klasická chyba!“ Protestoval Tom.
„Jo, přesně tak,“ řekl Bill. „Napíšu si nějaké nápady a uvidím, co zítra najdu na trhu.“
Tom se usmíval. Už to bylo dlouho, co Billa viděl tak nadšeného ze své práce. „Nejdřív by sis ale měl dát pořádnou koupel,“ škádlil ho. „Smrdíš jako krevety.“

***

Následující večer vstoupil Bill do Horn of Plenty s pořádnou dávkou krabiček na jídlo v rukou. Většinu příprav udělal doma a plánoval použít Gustavovu kuchyni jen na prezentaci a nějaké to ohřátí. Zjistil, že jsou dveře otevřené a rozhlédl se, jestli tam někdo není.
„Vy musíte být Bill Kaulitz, mám pravdu?“ Řekla mladá žena, pravděpodobně servírka, která seděla u baru.
„Ano… jsem tu kvůli pohovoru,“ řekl Bill, ale okamžitě svých slov zalitoval, jelikož to muselo znít hloupě. Samozřejmě, že ta dívka nejspíš věděla, proč tam je, jelikož znala jeho jméno.
„Pojď, ukážu ti, kde je kuchyň. Gustav tu bude asi tak za hodinku.“
Bill jí poděkoval a zhluboka se nadechl, aby se vrhl na práci. Umyl si ruce, stáhl si vlasy dozadu a oblékl si kuchařský rondon. Byl bílý s jeho jménem vytištěným na straně srdce, dostal ho jako dárek od Toma, když dokončil kuchařskou školu. Bill se modlil, aby to tentokrát vyšlo. Tuhle práci opravdu potřeboval, a právě teď to vypadalo jako jeho jediná šance vařit to, co ho baví. Mladý muž vyndal ze speciálních tašek různé nádoby a rozhodl se, které věci udělá jako první.

Tom včera večer vybalil pár nápadů na menu, ale Bill je nakonec zavrhl, jelikož mu přišlo, že nejsou dostatečně působivé pro pohovor. Bill vařil a říkal si, že když tu práci dostane, bude schopen bratrovi splatit alespoň část peněz, které mu půjčil na školu. Doufal, že Gustav je tak milý, jak zněl v telefonu, a jídlo mu bude chutnat.
Když mladý kuchař zaslechl venku hluk a pochopil, že Gustav dorazil, přísahal by, že to byly pouhé tři minuty, co vešel dovnitř. Věci před ním však říkaly něco jiného, protože byl skoro připraven podávat předkrm. Přemýšlel o tom, jestli má vyjít z kuchyně, nebo Gustav přijde dovnitř, ale usoudil, že nejlepší by bylo jít ven a ukázat, že je na pohovor připraven.

Bill vyšel z kuchyně a uviděl muže, který seděl u jednoho ze stolů. Vypadal sebevědomě a spokojeně se svým životem, soudě dle toho, jak pohodlně seděl na židli, spokojeně se opíral, zatímco v ruce držel sklenku. I když mu nebylo víc než třicet, vypadal zrale a jako vše, co by se dalo očekávat od majitele restaurace, lehká bílá košile, blond vlasy sčesané dozadu a lichotivé brýle. Bill se snažil přestat přemýšlet o něm jako o okouzlujícím. To nebylo meritem věci.

„Zdravím, Bille. Mohu tě oslovovat křestním jménem, že?“ Zeptal se muž a dopil svůj drink jedním ležérním lokem.
„Samozřejmě, pane,“ odpověděl Bill, teprve teď zjistil, že se chvěje a jeho hlas taktéž. „Moc mě těší…“
„I mě a klidně mi říkej Gustave. Než Jessie odešla, řekla mi, že jsi tu už docela dlouho, takže si můžeme trochu popovídat, než ochutnám tvoje jídlo.“
„Předkrm bude připravený asi za tři minuty,“ řekl Bill a podíval se na časovač na rondonu, „nebude tedy lepší ochutnat prvně jídlo?“
„Jistě, pokračuj,“ souhlasil Gustav, když si nalil trochu vody, aby neutralizoval chuť svého nápoje v ústech a správně zhodnotil jídlo.

Bill se vrátil do kuchyně. Talíř byl pěkně naservírovaný, a ještě musel opéct mušle, jelikož chtěl, aby byly připravené na poslední chvíli. Když byly hotové, jemně je osušil od oleje o kuchyňský papír a pak je naservíroval na talíř. Vrátil se do jídelny s talířem v rukou a předložil ho Gustavovi. „Opečené mušle s květákovou espumou a křupavým prosciuttem,“ vysvětlil.
„Rozhodně to vypadá nádherně,“ řekl Gustav. Slyšel cinknutí talíře o jeho příbor, když jej před Gustava pokládal, ale teprve až když se na mladého muže pořádně podíval, pochopil, jak moc je Bill ve skutečnosti nervózní. „Sedni si, Bille, a něco mi o sobě řekni.“
Mladý muž se posadil naproti Gustavovi. „Já… jsem Bill,“ začal rozpačitě. „Vyučil jsem se kuchařem v Le Monde, absolvoval jsem dvě stáže v hotelech a pracoval jsem v několika restauracích,“ stihl na sebe prozradit.
„To je milé,“ poznamenal Gustav, zatímco ochutnal předkrm. Bože, chutnalo to tak dobře, ale zatím to na sobě nechtěl dát znát. „Už jsi dělal šéfkuchaře?“
„Ne, pane. Lidé si většinou myslí, že jsem až moc mladý,“ přiznal Bill, ale pak se ozval časovač na jeho rondonu. „Pokud mě omluvíte, přinesu hlavní chod,“ zamumlal a vstal, aby se vrátil do kuchyně.

Rozhodně ho dost rozhodilo, že Gustav neřekl ani slovo k pokrmu, který ochutnal. Bylo to jídlo, které Billovi vždycky moc chutnalo. Navíc ten muž vypadal jinak velmi mile, takže předpokládal, že by řekl něco pozitivního, kdyby mu to jídlo chutnalo. Zhluboka se nadechl a pomyslel si, že hlavní chod by to mohl vylepšit. Zdálo se, že Gustav očekává další explozi chutí, když mu Bill přinesl další jídlo. „Je to filet mignon s pepřovou omáčkou a glazovanou baby zeleninou,“ řekl.
Gustav byl ohromen tím, jak pokrm vypadal. I když to byl poněkud obyčejný recept, Bill mu uměl vnést nový vítr. „Co tě inspiruje při vaření, Bille?“
„Když jsem byl mladší, byl to můj bratr,“ řekl mladík. „Neumí vařit, ani kdyby na tom závisel jeho život, a tak jsem mu vždycky něco vařil, když naše mamka byla dlouho v práci. Teď je to moje práce. V kuchyni se cítím dobře. I když mám úzkosti i tam, ale alespoň nemusím řešit peníze, stresující vztahy nebo špatný pocit ze sebe samého. Dělá mě to kreativním.“

Zdálo se, že se Bill staršímu muži opravdu zalíbil. Byl upřímný, zdál se být pracovitý a starostlivý, a dokonce i skutečnost, že mluvil poněkud drsným a tichým hlasem, ukazovala, že tuto práci opravdu miluje a bere ji vážně. A jeho steak s pepřovou omáčkou byl naprosto famózní. Aniž by si to Gustav přál, pomyslel si, že kdyby byl takový pečující a upřímný krasavec, který by dokázal uvařit tak skvělý steak, jeho, byl by velmi šťastný muž.
Ale bez ohledu na to, co si myslel, Gustav při rozhovoru nikdy nedal najevo, zda mu jídlo chutnalo, což si Bill vyložil jako něco záporného. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Zbýval už jen dezert. Naservíroval ho a byl připraven jít domů s vědomím, že udělal maximum, Ale co když i to nejlepší nestačilo? Co když prostě jen nebyl tak dobrý kuchař? Bill se poněkud ztratil ve svých myšlenkách, když časovač zabzučel.

„Myslím, že to je dezert,“ řekl Gustav.
„Ano… hned ho donesu,“ slíbil Bill, když se ještě jednou vrátil ke svým hrncům a pánvím. Všechno, co nepoužíval, schoval do tašek, aby byl připravený k rychlému odchodu domů. Dezert byl opravdu dost jednoduchý. Tomovo oblíbené, staré dobré creme brulée. Bill pistolí opálil cukr a myslel při tom na svého bratra, ale pak si vzpomněl, jak moc by byl Tom zklamaný, kdyby tu práci nezískal a z oka mu unikla slza. Když se vrátil do jídelny, aby před Gustava položil pěkný kopeček zdobený vanilkovým luskem rozpůleným napůl, byl viditelně otřesen. „Toto je Tomovo creme brulée,“ řekl a hlas se mu téměř zlomil.
Gustav si pomyslel, že by možná měl mladíkovi složit nějaký kompliment za jeho vaření, jelikož viděl, jak moc je nervózní. „No tak, Bille. Budeš šéfkuchař, neměl by ses tolik trápit kvůli nějakýmu hlupákovi, který ti nedokáže pochválit jídlo,“ řekl a vzal Billa za ruku, aby ho posadil vedle sebe.

Bill se zasmál. „Nechápu, jak bych se někdy mohl stát šéfkuchařem, když moje jídlo nebude hodno komplimentu.“
„Tom je tvůj bratr?“ Zeptal se Gustav.
„Ano…“
Gustav vzal nepoužitou lžíci z ubrousku a poté, co rozbil krustu vršku dezertu, podal jednu lžíci Billovi. „Chutnal by mu?“
„Nejspíš ano…“ odpověděl mladý muž, když ochutnal. „I když chuť vanilky by v něm mohla být trochu intenzivnější.“
Gustav ochutnal dezert a zjistil, že má Bill pravdu. „To mohla,“ připustil. „Ale budeš mít spoustu času na to, abys to jako náš šéfkuchař zdokonalil.“
„Chutná vám moje jídlo?“ Zeptal se Bill poněkud překvapený tím, co se děje.
„Tvoje jídlo mi moc chutná. Všechna tři jídla budou na našem novém menu, až to místo převezmeš.“

„Když já… jste si jistý, že mě chcete zaměstnat?“ Trval mladík na svém a nechápal, jak je možné, že při pohovoru na místo šéfkuchaře dokázal ignorovat všechnu tu úzkost.
„Vlastně s plným vědomím toho, jak špatně to může znít, tě chci zaměstnat a chodit s tebou, ale slibuju, že jedno je zcela nezávislé na druhém,“ připustil Gustav. Věděl, že by byla hloupost Billa nepřijmout jen proto, že by s ním rád chodil, ale také by bylo dost trapné ho zaměstnat, a pak ho přimět, aby si myslel, že jediný důvod, proč byl vybrán, je fakt, že s ním jeho šéf flirtuje, takže se Gustav rozhodl být maximálně upřímný.
Bill se zasmál, a zároveň se začervenal. „Opravdu moc s tebou chci pracovat… a pokud ty dvě věci můžeme oddělovat, randění s tebou nezní jako špatná kombinace.“
„Vy byste o kombinacích měl něco vědět, pane šéfkuchaři. V pondělí tě očekávám.“
„V pondělí pošlu šéfkuchaře… do tý doby máš moje číslo,“ řekl Bill, když si vzal svoje věci a odešel. Přemýšlel, co Tomovi říct jako první.

original

autor: Reginleif
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)