autor: KarlaSka
Celou cestu domů jel jako v mrákotách, sotva si uvědomoval provoz kolem sebe nebo řidiče taxi, který se s ním snažil navázat rozhovor.
Před domem mu podal pár bankovek, a aniž by se obtěžoval čekat na vrácení, vydal se domů.
Shermine už spala, když vešel do ložnice. Sedl si na okraj postele a složil hlavu do dlaní. Tělo za ním se zavrtělo a uslyšel šustění povlečení, když se k němu dívka otočila.
„Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě choval,“ zamumlal, aniž by hlavu zvedl.
„Já se omlouvám, chovala jsem se jako žárlivka,“ odpověděla mu tiše a pohladila ho po zádech. Tom měl pocit, že si drobné gesto náklonnosti nezaslouží.
„Slibuju, že se polepším,“ podíval se na ni konečně.
Dívka se posadila a mlčky se na něj zadívala. I navzdory přítmí poznal, že se mračí.
„Tome, myslím, že bychom se měli rozejít,“ řekla po chvíli.
„Cože?“ zeptal se nechápavě.
„Já si moc cením toho, že ses se mnou rozhodl zůstat, když jsi zjistil, že jsem těhotná, ale nemyslím si, že to bylo ze správných důvodů.“
„Jak to myslíš?“ Pořád nerozuměl. Myslel si, že tohle přece chce.
„Miluju tě, Tome. A budeš naprosto úžasný táta, ale neměli bychom spolu být jen kvůli Samuelovi. Celou dobu vím, že tvoje srdce patří někomu jinému. Asi jsem doufala, že se mě po čase naučíš milovat, ale když jsem tě dneska viděla, tak vím, že to se nikdy nestane. Nejsem ta pravá a nikdy nebudu.“ Tón jejího hlasu byl smutný, ale zněla rozhodně. Očividně nad svými slovy přemýšlela už dlouho.
„Je mi to líto,“ vzlykl Tom. Tak moc si přál ji milovat. Věděl, že si to zaslouží, ale pravda byla, že si ji nikdy do srdce úplně nepustil, protože v něm od prvního okamžiku, co ho potkal, měl jen Billa.
„Já vím a není to tvoje chyba. Lásce neporučíš,“ políbila ho letmo na tvář a chytila jeho obličej do dlaní, „sám moc dobře víš, co musíš udělat. Já ti nebudu stát v cestě za štěstím.“
„Nikdy jsem si tě nezasloužil,“ odpověděl tiše a opřel své čelo o její.
„Tak to není, pravda je taková, že se k sobě nehodíme. Vím to už dlouho, jen jsem tomu sama odmítala uvěřit. Ale už nemůžu dál předstírat. Musím ti něco ukázat.“ S těmi slovy sáhla do zásuvky u svého nočního stolku a vytáhla z ní zmuchlaný papír. „Našla jsem to v kapse jedné tvé staré mikiny, když jsem třídila oblečení. Nemyslím si, že jsi to někdy četl.“
„Co to je?“ zeptal se nechápavě, když mu ho vložila do dlaně.
„Přečti si to,“ řekla prostě, „jen chci, abys věděl, že i když spolu nebudeme, vždycky budeš otec našeho syna.“
Tomovi vhrkly do očí horké slzy. Její pochopení bylo víc, než si zasloužil.
„Děkuju,“ odpověděl prostě a políbil ji na čelo. Smutně se usmála a opět si lehla zády k němu, aby mu naznačila, že rozhovor je u konce.
Tiše se zvedl a odešel do kuchyně, kde si rozsvítil, aby viděl na dopis ve své ruce, a začal číst.
‚Tome,
těžko se mi spousta věcí vyjadřuje slovy. Já vím, zvláštní, když se živím tím, že své myšlenky překládám do textů svých písní, že? Nicméně jsem nikdy nebyl dobrý v tom říkat lidem, co k nim cítím. Už se mi v životě párkrát vymstilo v někoho vkládat důvěru a někomu svěřovat své srdce, a přesto jsem to udělal zas a znova. Ale posledních pár let jsem se uzamkl a hlavně jsem si kolem srdce postavil neprostupnou zeď, neochotný někoho za ní pustit. A pak jsi přišel ty a všechno jsi zničil. Zdi padly, zámky zrezivěly a já si připadal tak odhalený. Asi proto se k tobě vždycky chovám tak zle, protože mě děsí, jak dobře do mě vidíš. A hlavně mě děsí, co k tobě cítím. Myslel jsem si, že budeš další vztah na jednu noc, ale ty jsi zůstal. A neodešel jsi, ani když jsi viděl všechno to zlé a ošklivé, nic na mně tě neodradilo, vždycky ses zase vrátil. Proč? Nevím, jen se odvažuji doufat. Doufat, že tvoje city ke mně jsou hlubší, než si dáváme najevo, že snad cítíš to, co já. Nikdy jsem k nikomu necítil, co k tobě. Kdykoliv tě vidím, srdce mi poskočí radostí, s každým cinknutím mobilu doufám, že jsi mi napsal ty, když odejdeš, ležím v posteli a užívám si tvou vůni na mých polštářích. Vím, že se k tobě nechovám dobře a přísahám, že když mi dáš šanci, tak ti dám vše, co mám. Miluju tě, Trümpere, a jsem připravený to vykřičet do světa.
Navždy tvůj
Bill‘
Tomovi se z hrdla vydral tichý vzlyk. Byl to ten dopis, co mu Bill tehdy poslal v klubu, který odmítl přečíst, protože se s ním snažil hrát nějakou hru o moc, která byla naprosto zbytečná. Kdyby si ho tenkrát přečetl, dnes mohlo být vše jinak. Vždy se zaobíral tím, jak mu Bill ubližuje, ale až dnes si uvědomil to, jak moc ubližoval on jemu. Zpěvák mu naservíroval své srdce na stříbrném podnose a on ho zmačkal a strčil do kapsy.
Tolikrát mu zlomil srdce v domnění, že žádné ani nemá, a on se přitom jen snažil bránit. I když ne úplně šťastným způsobem.
„Myslím, že už jste ztratili až moc času, abys promarnil další minutu,“ ozvalo se mu za zády. Polekaně se otočil. Shermine stála ve dveřím opřená o rám dveří, ruce na břiše a na tváři povzbudivý úsměv.
„Děkuju,“ usmál se na ni skrz slzy, políbil ji na tvář a vyrazil ze dveří.
***
Věděl, že by neměl řídit, ale nutkání vidět Billa bylo silnější. Nevěděl, kam přesně jede, ale byl ochotný navštívit každý hotel v Berlíně, než ho najde.
Po cestě se mu snažil dovolat, ale zpěvák měl očividně vypnutý mobil, protože hovor okamžitě spadl do schránky. Po chvíli ho něco napadlo a vytočil známé číslo.
„Doufám, že hoří,“ ozval se z druhé strany rozespalý hlas jeho přítele.
„Skoro. Dej mi, prosím, Lucy,“ odpověděl Tom bez pozdravu.
„Proč?“
„Protože to je její telefon,“ řekl prostě. Georg si očividně neuvědomoval, že v polospánku zvedl mobil svojí přítelkyně.
„Aha.“ Z druhé strany bylo slyšet šustění a tichý hlas, jak se Georg snažil vzbudit jeho sestru.
„Haló?“ uslyšel konečně sestřin hlas.
„Lucy, potřebuju tvoji pomoc. Víš, kde je Bill ubytovaný?“ Ani ji nepozdravil, měl pocit, že na to není čas. Odpustí mu později.
„Já nevím, říkal, že se ubytoval v hotelu, na který má nejlepší vzpomínky, nebavili jsme se o adrese,“ zamumlala Lucy. Informace to byla sice neurčitá, ale Tom se modlil, aby ty nejlepší vzpomínky byly s ním. Pak by věděl, kam má vyrazit. Pokud ne, tak je tu jen padesát dalších, které musí navštívit.
„Děkuju,“ zavěsil a věnoval se řízení. Byl si vědom, že překračuje povolenou rychlost, ale v tu chvíli se každá vteřina navíc zdála jako věčnost, kterou si nemohl dovolit. Srdce mu zběsile bušilo v hrudníku, když uháněl ulicemi Berlína. Čekal, že každou chvíli za sebou uvidí policejní maják, ale měl štěstí a žádná hlídka ho po cestě nepotkala. I když si byl jistý, že na jedné červené ho vyfotila kamera. V tu chvíli mu nějaká pokuta nemohla být více ukradená.
„Dobrý den, potřebuju mluvit s Billem Kaulitzem,“ vyhrkl na ospalou recepční v hotelu, kde s Billem strávil nejednu noc.
„Dobrou noc i vám,“ odpověděla kousavě, „i kdyby tu někdo toho jména byl ubytovaný, tak vám nemůžu zprostředkovat kontakt. Obzvlášť ne v tuto hodinu. Vážíme si soukromí našich hostů a jejich nerušeného spánku.“ Odvrátila pohled zpět k počítači, aby mu naznačila, že se s ním nehodlá dál bavit.
„Vy to nechápete, je to důležité,“ trval si Tom dál na svém.
„Jistě, potřebujete se s ním vyfotit, abyste měl co přidat na Facebook, že?“ protočila oči.
„Takže tu je ubytovaný,“ vydechl Tom úlevou.
„To jsem neřekla.“ Recepční se snažila zamaskovat své uklouznutí, ale Tom z jejího výrazu vyčetl, že se trefil.
Bez dalšího zaváhání vyrazil ke schodům. Věděl, který pokoj si Bill vždycky zamlouvá, nepotřeboval, aby mu to říkala.
„Ochranka!“ ozval se za ním výkřik a v tu chvíli se k němu začali přibližovat tři svalnatí muži v tmavě modrých oblecích. Snažil se jim proklouznout, ale během chvíle ho obklíčili a jeden z nich mu zkroutil ruku za zády.
„Prosím, pusťte mě, musím s ním mluvit,“ snažil se jim vysvětlit, i když už předem věděl, že je to marné. Proč by mu měli věřit, že není pomatený fanoušek?
„A já musím být zítra na královské svatbě,“ odfrkl si největší z nich a rychle ho odváděli k východu.
„Prosím,“ hlesl zoufale, ale boj už byl prohraný. V tu chvíli koutkem oka zahlédl známou postavu. „Davide!“
Starší muž si ho nevšiml.
„Davide!“ zakřičel tentokrát o něco hlasitěji, čím si získal jeho pozornost. Manager se zamračil a chvíli to vypadalo, že ho bude ignorovat, ale po pár vteřinách se rozešel k jejich skupince.
„Pusťte ho, prosím,“ požádal ochranku a muži ho okamžitě uposlechli. Tom se narovnal a upravil si pomuchlané sako.
„Díky bohu, prosím, musím s ním mluvit,“ otočil se s úpěnlivým pohledem ke svému zachránci.
„Nemyslíš si, že už jsi nadělal škody dost?“ zeptal se David a překřížil ruce na prsou. Očividně mu to nehodlal ulehčit.
„Ano, strašně moc jsem toho posral. Ale musím to všechno napravit,“ odpověděl upřímně.
„Abys mohl prodat další fotky do bulváru?“ ušklíbl se manager. Nevypadal, že by se nechal jen tak obměkčit.
„Žádný fotky jsem neprodal. Dej mi pět minut, prosím. Pak už nikdy nebudu nic chtít a zmizím vám oběma ze života, pokud to Bill bude chtít. Jen mi dej pět minut, nic víc nechci.“
„Pět minut, pak budeš pryč,“ zamračil se na něj David a pokynul ochrance, která kolem něj pro jistotu zůstala, že mohou odejít.
„Děkuju,“ usmál se na něj Tom.
„Už máš jen čtyři minuty a čtyřicet pět vteřin,“ odpověděl starší muž ledově a pokynul mu směrem k výtahu. Tom na nic nečekal. Nehodlal ztrácet čas s výtahem a vyběhl schody takovou rychlostí, o níž nevěděl, že jí je schopen.
Zadýchaný doběhl ke dveřím a začal na ně zoufale bušit, dokud se neotevřely a v nich stál Bill. Vypadal, že celou noc nespal. Oči měl opuchlé a zarudlé a v ruce žmoulal papírový kapesník.
„Co tady děláš?“ zeptal se překvapeně.
„To je mi ale přivítání,“ oplatil mu Tom udýchaně, „musím s tebou mluvit. Prosím, jen mě vyslechni, a pak udělej, co uznáš za vhodné.“
Bill chvíli váhal, ale nakonec pustil Toma dovnitř a zabouchl za nimi dveře.
„Tak mluv, máš dvě minuty,“ založil si ruce na prsou a Tomovi bleskla hlavou myšlenka, že to buď má od Davida, nebo David od něj.
„Vlastně asi jen minutu, než sem vtrhne Jost,“ zasmál se nervózně.
„V tom případě bych být tebou neztrácel čas,“ odpověděl Bill, v jeho tónu nebyla ani stopa pobavení.
„Dobrá, tak já to vezmu stručně,“ začal. Ani nevěděl, co má říct, ale slova se mu začala z úst hrnout automaticky, „snažil jsem se udělat správnou věc, ale nakonec jsem všem ublížil v honbě za nějakými ideály nebo hodnotami, které jsem si sám stanovil. Vím, že jsem ti ublížil. Celou dobu jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že jsem ten dobrák a všichni okolo mi hází klacky pod nohy, ale pravda je taková, že jsem sobec, neberu ohledy na ostatní a ubližuju lidem okolo, i když ne záměrně. Myslel jsem si, že musím být se Shermine, když čeká mé dítě, ale nakonec jsem ji jen držel měsíce nešťastnou ve vztahu bez budoucnosti. Nikdy jsem ji nemiloval a nebyl jsem ochotný to přiznat ani jednomu z nás, čímž jsem málem zničil všechno, na čem mi záleželo. Ale pravda je taková, Bille, že jsem zasranej sobec a chci být šťastný, a to můžu být jen s tebou, protože tě miluju, od první chvíle jsem tě miloval a nejsem schopný tě přestat milovat. Sakra, i žena, co se mnou chtěla založit rodinu, od samého začátku věděla, co já ne, a to to, že k sobě patříme. Ty a já, nic jiného nedává smysl. Mohl bys mi prosím odpustit.“
Bill se na něj zamyšleně díval, z jeho pohledu se nedalo nic zjistit. Tom se pod tím zkoumavým pohledem začínal potit.
„Proč teď?“ zeptal se Bill bez náznaku emocí. Tom si vzpomněl na jeho dopis.
„Protože jsi nikdy neodešel, ani když jsi viděl všechno to zlé a ošklivé, nic na mně tě neodradilo,“ odcitoval.
„Myslel jsem, že jsi to nečetl,“ odpověděl Bill ostražitě, ale spustil paže podél těla. Tom to bral jako dobré znamení.
„Do dneška ne,“ přiznal, „ale jestli mi odpustíš, tak přísahám, že ti dám vše, co mám.“
Billovi se vedraly do očí slzy a tiše vzlykl, ale vykročil vpřed, překonal vzdálenost, která je dělila, a obmotal mu paže kolem pasu, obličej mu zabořil do hrudníku.
„Taky tě miluju,“ zamumlal mu do hrudníku, než se mu podíval do očí.
„Slibuju, že už ti nikdy neublížím,“ zadíval se mu Tom odhodlaně do očí.
„To bych ti radil,“ usmál se Bill a přitiskl své rty na jeho.
KONEC
autor: KarlaSka
betaread: J. :o)
