autor: elvisfan
Ahojky, další překlad je na světě. Jen varování, že v téhle povídce figuruje m-preg, pro ty z vás, kteří ho nemají rádi, ať nemáte trauma XD
S pozdravem Lauinka
Tom Kaulitz seděl na semišovém gauči před kanceláří svého šéfa nepříjemně rovně, a byl naprosto přesvědčený, že udělal něco špatně. I rok po vysoké škole se stále cítil stejně, jako kdyby seděl před ředitelnou základní školy. Jediný rozdíl byl v tom, že na základce přesně věděl, co provedl.
V čekací místnosti bylo téměř mrtvolné ticho, jedinými zvuky bylo tikání hodin a šustění papírů sekretářky. Na chodbě slyšel svoje spolupracovníky, kteří pro dnešek skončili, a všichni byli nadšení, že víkend právě začíná. Konečně se dveře vedle něj otevřely a v nich se objevil jeho šéf. Tom vyskočil na nohy a cítil, jak se mu při pohledu na staršího muže sevřelo srdce.
„Pojďte dál, Kaulitzi.“
Tom nervózně polkl, když vešel do dobře zařízené rohové kanceláře a posadil se na jednu ze židlí naproti šéfovu stolu. Položil ruce na světle žlutý hebký materiál židle a doufal, že za sebou nezanechá trapné skvrny od potu. Jeho šéf se posadil do velkého koženého křesla naproti stolu a chvíli mlčky seděl, přičemž se jeho úzké zelené oči vpíjely do Tomových. Prsty poklepal na manilovou složku ležící na stole a Tom měl pocit, že se mu zastavilo srdce, když si uvědomil, že je to jeho osobní složka.
„Jak dlouho tu pracujete, Kaulitzi?“ Zeptal se ho starší muž.
„N-něco přes devět měsíců, pane Foley,“ vykoktal Tom.
Pan Foley přikývl a stále poklepával na složku. „Když jsem vás přijal, Kaulitzi,“ začal, „vysvětlil jsem vám, že jako pracovník musíte projít roční zkušební dobou.“
Tom nervózně polkl. „A-ano, pane.“
„Zjistil jsem, že jeden rok je pro nové zaměstnance dostatečně dlouhá doba,“ pokračoval muž s přísnou tváří. „Jednak proto, aby společnost zjistila, zda se nový zaměstnanec pro danou práci hodí, ale také proto, aby se nový zaměstnanec rozhodl, zda je pro něj naše společnost vhodná. Málokdy si někoho zavolám dřív, než skončí zkušební doba.“
Oh, tak tohle nemůže být dobré. Tom věděl, že měl s domem počkat, dokud nebude mít tu práci jistou. Jak si teď bez práce bude moct dovolit splácet hypotéku?
„Ale mám pocit, že ve vašem případě je to oprávněné, Kaulitzi.“ Pan Foley se naklonil dopředu s rukama sepjatýma na stole. „Víte proč?“
„Ne, ale upřímně doufám, že z dobrého důvodu, pane,“ vyhrkl Tom bez rozmýšlení.
Panu Foleymu po chvíli zaškubaly koutky a za chvíli už seděl na židli s hlavou zakloněnou dozadu a ústy plnými hlasitého drsného smíchu. Tom doufal, že je to dobré znamení.
„Líbíte se mi, Tome.“ Starší muž se posadil zpátky a opřel si nohy o hladký povrch stolu. „Proto jsem vás sem dneska zavolal. Od prvního dne tu odvádíte skvělou práci a dva klienti mi osobně volali, aby mi řekli, jak moc jsou s vaší prací spokojeni. Věřím, že tvrdá práce a pozitivní výsledky si zaslouží nějakou odměnu, nemyslíte?“
Tom horlivě přikývl. „Jistě.“
„Nový zaměstnanec je obvykle považován za pracovníka nejdřív za rok, někdy i dýl,“ vysvětlil pan Foley. „Ale tohle není vaše situace.“ Otevřel Tomovu složku a vytáhl z ní jeden papír. „Od pondělního rána, jako uznání za všechnu dobrou práci, kterou jste odvedl a kterou, jak věřím, budete odvádět i nadále, budete oficiálně nejmladším specialistou společnosti BetaTech Incorporated.“
Tentokrát se Tomovo srdce definitivně zastavilo.
„Což samozřejmě zahrnuje i zvýšení platu,“ upřesnil pan Foley. „Stejně jako týden dovolené navíc každý rok, další zdravotní výhody a omezené možnosti nákupu akcií společnosti. Co na to říkáte?“
Tom na okamžik ztratil řeč. „To je… úžasný, pane!“
Pan Foley se zasmál. „Doufal jsem, že budete rád.“ Vstal a natáhl ruku přes stůl. „Běžte domů, Tome,“ řekl mu. „Užijte si víkend a v pondělí ráno se sem vraťte připravený ukázat mi, co všechno umíte.“
„Ano, pane.“ Tom vzrušeně potřásl staršímu muži rukou. „Děkuju.“ Začal couvat od stolu. „Nebudete toho litovat. Děkuju.“
Když za sebou Tom zavíral dveře, slyšel staršího muže, jak se směje. Sekretářka se na něj podívala, když procházel kolem.
„Gratuluji,“ usmála se.
Tom jí úsměv opětoval a prakticky celou cestu zpátky na svoje místo se vznášel. Uviděl svůj mobilní telefon přesně tam, kde ho nechal, a nyní na něm opakovaně blikaly nové zprávy.
Gustav: dnes večer jako obvykle, že?
Georg: bože, potřebuju nutně pít! tenhle týden stojí za hovno!
Gustav: kde sakra jsi?
Gustav: do prdele, co se stalo?
Andy: proč se Stav ptá, jestli ses mi ozval?
Tom se usmíval, když psal odpověď.
Tom: první kolo je dneska na mě! Slavíme!
***
Tom se s Andym, Georgem a Gustavem seznámil během prvního semestru na vysoké a rychle se z nich stali nejlepší přátelé. Přes přítelkyně, kluky, jedno těsně vyhnuté zasnoubení a občasné hádky, spolu přečkali úplně všechno. Rok po promoci z nich stále byli nerozluční přátelé.
„Přípitek!“ Georg pozvedl skleničku. „Na nejnovějšího hackera juniora…“
„Specialistu na počítačovou bezpečnost,“ opravil ho Tom.
„Juniorskýho specialistu,“ vložil se do toho Gustav. „Nebuď namyšlenej.“
„To je jedno.“ Andy si se všemi rychle přiťukl. „Na zdraví.“
Všichni vypili svého panáka tequilly a současně se otřásli, když zlatavý mok stékal dolů.
„Sakra!“ Georg se okamžitě napil svojí whisky. „Proč si pořád myslíme, že tequilla je dobrý nápad?“
„Je to tradice,“ připomněl mu Andy. „Přežili jsme prvák, dali jsme si panáka. Když měl Gustav rande s Christine, dali jsme si panáka.“
Tom si odfrkl. „A taky potom, co přistihl Christine v posteli s Lauren…“
„Vypili jsme spoustu zasraných panáků.“ Gustav zvedl pivo a dlouze se napil, přičemž si každého z kamarádů prohlížel. „Je možný, že máme skupinový problém s pitím?“
„Blbost,“ zahuhlal Andy po druhém panáku. „Pijeme jen příležitostně.“
Georg odsunul láhev tequilly od svého blonďatého přítele. „Někteří z nás jsou prostě jenom společenštější než druzí.“
Jejich servírka se vrátila a všichni se s chutí vrhli na buffalo wings, jalapeňo poppers a cibulové kroužky.
„Tak co máš v plánu se svým nově zvýšeným platem, Tome?“ Zeptal se Andy.
„Nic určitýho,“ pokrčil Tom rameny. „Myslím, že si možná pořídím nějaký nový fáro.“ Zachytil Gustavův už tak skeptický pohled. „Nic přehnanýho,“ slíbil. „Možná Tahoe nebo Yukon nebo tak něco.“
„Vždyť džíp máš teprve rok, Tome,“ připomněl mu Gustav. „A právě sis koupil barák. Proč chceš všechny peníze rozházet hned, jak je vyděláš?“
„Ježišmarjá, tati,“ odfrkl si Andy. „Nech toho. Tom je dospělý. Nech ho dělat dospělácká rozhodnutí.“
„A navíc, ten džíp byl dárek, Stave,“ připomněl mu Tom. „Je zaplacený.“
„A máš ještě druhou půlku garáže, kterou musíš zaplnit,“ dodal Georg ochotně. „Takže ve skutečnosti bys jen plně využil svou investici do nemovitosti. Podle mě je to rozumné finanční plánování.“
„Ještě něco, lidi?“ Jejich servírka se blýskla svým nejzářivějším úsměvem. „Další rundu? Další jídlo?“
„Tady.“ Gustav prakticky vrazil vyděšené ženě do rukou zbývající třetinu jejich láhve tequilly. „Tohle odnes. Všichni moji přátelé přestali dávat smysl.“
***
Poté, co odříkal abecedu pozpátku a třikrát se úspěšně dotkl špičky nosu se zavřenýma očima, si Tom od Gustava vzal zpět klíčky od auta a popřál přátelům dobrou noc. Vyšel z jejich obvyklého podniku, kde trávili pátek večer, přímo do prudkého deště.
„Do prdele!“
Tom sklonil hlavu a utíkal, vděčný, že jeho džíp je blízko. Otočil klíčkem a cestou z parkoviště zamával Georgovi, který vedl potácejícího se Andyho k autu. Cesta domů byla mokrá, pomalá a on ještě nikdy nebyl tak vděčný, když odbočil do své ulice. Vjel do své garáže a stiskl tlačítko, aby za sebou zavřel dveře. Popadl tašku ze sedadla spolujezdce a vešel bočními dveřmi dovnitř, nevšímaje si vyděšených hnědých očí, které ho pozorovaly z temného kouta garáže.
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
