autor: Haylzee
Skittles nad mraky
Bill si pro sebe tiše broukal, zatímco pozoroval mraky malým okénkem letadla a jeho mysl byla jako obvykle zaneprázdněná. Nestávalo se často, že by si skutečně dovolil odpočívat, bylo toho příliš mnoho, co musel udělat, příliš mnoho toho, co chtěl udělat, a spousta toho, o čem musel přemýšlet. Podíval se doleva a usmál se na spící tvář svého dvojčete. Tom očividně neměl problém vypnout mozek a zdřímnout si; usnul téměř okamžitě po startu.
Bill se mu vlastně ani nemohl divit, předešlou noc se neobtěžovali spát, jelikož museli vstávat strašně brzy, aby stihli tenhle let. Všem tvrdili, že zůstali vzhůru, aby se sbalili, ale pravda byla taková, že se rychle sbalili a zbývající hodiny strávili v posteli – spolu. Bill se spokojeně zavrtěl na sedadle, když si vzpomněl, co dělali ještě před pár hodinami. Novinka sexu s Tomem z něj stále ještě nevyprchala. Začali s tím před pouhými pár měsíci a využívali každé příležitosti, která se jim naskytla.
Když si vzpomněl na cestu domů, která je čekala, jeho břicho se nervózně zkroutilo. Nejen domů do jejich malého bytu, ale domů jako úplně domů. Po návratu z Ameriky se s Tomem chystali na týden rovnou k jejich matce. Jejich nevlastní otec měl být pryč a Simone navrhla, aby přijeli a zůstali u ní, a Tom i Bill s tím z celého srdce souhlasili, Bill si už ani nepamatoval, kdy naposledy byli společně jen oni a ona.
Byl nervózní, protože když se s matkou viděli naposledy, ještě spolu nespali, a Bill byl přesvědčený, že když se na něj podívá, okamžitě jí to dojde. Od chvíle, kdy naplánovali tuto návštěvu, jeho obavy rostly. Oklamat ji nebylo vůbec snadné, jelikož dvojčata znala lépe než kdokoli jiný a Bill si stále pamatoval tu noc, kdy se vrátil domů poté, co se poprvé vyspal s dívkou. Matka si svýma korálkovýma očima prohlédla jeho zarudlou tvář, a to, jak se vyhýbal očnímu kontaktu, načež se začala smát, rozcuchala mu vlasy, dala pusu na dobrou noc a zmizela v koupelně, takže ho nechala zcela poníženého vyběhnout nahoru do Tomova pokoje.
Pod její střechou by jim žádná zábava neprošla, a Bill byl stejně příliš paranoidní, než aby to vůbec zkoušel. Taky se ohledně toho cítil divně, představa, že by s Tomem dělali tyhle věci v domě, kde vyrůstali, mu připadala poněkud zvláštní a nemyslel si, že by se někdy dokázal dostatečně uvolnit natolik, aby to v domě své matky dělal. Bill by tohle neudělal ani s přítelkyní nebo přítelem, natož, aby to udělal se svým bratrem.
S obavami si kousal nehty. Bill s Tomem vlastně nic z toho neprobíral, protože předpokládal, že to Tom cítí stejně. Znovu se podíval na bratra a usilovně přemýšlel. Opravdu se potřeboval ujistit, že jsou na stejné vlně, jinak by týden u jejich matky mohl všechno zničit.
Bill si přál, aby Tom nespal, opravdu to ze sebe potřeboval dostat pro případ, že by na to zapomněl, i když to bylo velmi nepravděpodobné. Cítil se provinile, ale ne zas tak moc, a tak Toma několikrát zatahal za rukáv.
„Tome,“ zašeptal. „Tomi…“ naklonil se přímo k němu a vydechl mu do ucha jeho jméno.
Když se Tom probudil, vydal podivný zvuk a na sedadle sebou trhl. Otočil hlavu Billovým směrem, rozespale se usmál a láskyplně se otřel nosem o Billův. Billovy oči se panikou rozšířily, odtáhl se, a když si Tom všiml jeho chování, rozhlédl se kolem sebe, a konečně se probral natolik, aby si uvědomil, že teď není vhodný čas ani místo na mazlení.
„Už jsme tam?“ Zeptal se ho Tom tiše a zívl.
Bill zavrtěl hlavou a provinile se kousl do rtu.
Tom se zamračil. „Jak dlouho už letíme?“
„Chvíli,“ odpověděl Bill rozpačitě.
„Uh. Tak proč jsi mě vzbudil?“ Zasténal Tom a lehce naklonil hlavu. „Bojíš se?“
Bill si odfrkl. „Víš, že ne, Tome. To ty máš strach z létání.“ Což byla pravda, Bill si vzpomínal jen na jeden případ, kdy se ve vzduchu opravdu bál.
Tom si povzdechl a sáhl do kapsy, aby vytáhl velký sáček Skittles, které koupil, když čekali na let. „Takže se nudíš.“
„Ne, musím s tebou mluvit,“ zašeptal Bill.
„Poslouchám,“ Tom nabídl Billovi sáček Skittles, ale ten zavrtěl hlavou.
„No, víš, jak jedeme na týden k mámě…“ Bill se naklonil blíž, aby nemusel mluvit příliš nahlas. Tohle nebyl rozhovor, který by měl slyšet i někdo jiný. Rozhlédl se kolem Toma přes uličku, aby zjistil, co dělají Georg a Gustav. Gustav měl zavřené oči a sluchátka pevně nasazená na uších. Georg listoval časopisem a cpal si do úst chipsy. Podíval se na Billa, který si ho prohlížel, a vyplázl na něj jazyk.
Bill se nervózně zasmál, a pak se odtáhl, aby si opřel bradu o Tomovo rameno.
„Ehmm, jo. A co s tím?“ Zeptal se Tom.
„No, nebudeme moct… však víš… když tam budeme, chápeš?“
„Nebudeme moct, co?“ Zeptal se Tom tiše a rty se mu zkroutily do vědoucího úsměvu.
„Tommy,“ zakňučel Bill a lehce ho udeřil do paže.
Tom se zasmál. „No, ne. Samozřejmě, že ne, přímo před mámou.“
„Vůbec ne,“ řekl Bill.
Tom se na sedadle trochu posunul. „A co přesně nebudeme dělat?“
Bill obrátil oči v sloup. „Nebudeme mít sex u ní doma,“ zašeptal. „Je to až příliš riskantní.“
Tom se zamračil. „Určitě celou tu dobu nezůstane doma, nemohla si vzít volno na celej týden, pamatuješ?“
Bill zavrtěl hlavou. „To je jedno, já do toho nejdu. Kromě toho, nepřipadá ti to divný?“
Tom se ušklíbl, když si přiblížil sáček Skittles k obličeji, aby si prohlédl jeho vnitřek, a nepochybně se snažil spočítat, kolik červených je uvnitř. Ty červené měl totiž nejraději.
„Co?“ Naléhal naštvaně Bill.
„Nic,“ zamumlal Tom a vytáhl jednu červenou Skittlesku. „Já jen… to je jedno. Takže… spal jsem a ty jsi mě vzbudil, abys mi řekl, že s tebou nebudu moct být celý týden. Jé, díky, Bille,“ mluvil sarkasticky, ale usmíval se.
„Tommyyyy,“ Bill přitiskl svou tvář na Tomovo rameno. „Nezlob se.“
„Já se nezlobím,“ řekl Tom a s úsměvem vytáhl další červenou Skittlesku a strčil ji Billovi mezi rty. Červené byly i Billovy nejoblíbenější. Tom si ze sedadla před ním stáhl tác a opatrně vysypal všechny zbývající Skittles ze sáčku na velkou hromadu.
Bill se musel zasmát, když jeho bratr začal třídit jednotlivé bonbony na menší hromádky podle barev.
„Takže,“ zašeptal Tom. „Nemůžeme mít sex… můžu tě ale objímat a tak? Teda když budeme sami, samozřejmě.“
Bill se usmál. „Vždycky jsme se objímali a tak, nemusíme se od sebe držet dál nebo tak něco.“
Tom přikývl. „Okay. A co třeba… můžu tě políbit?“
„Hmmm.“ Bill se podíval na hromádky na Tomově podnosu. „Líbání tě bude stát… pět červených Skittles.
„Pět? Oh, ty vole.“ Tom neochotně vytáhl z hromádky pět svých oblíbených a hodil je Billovi do ruky.
Bill se zasmál, stáhl svůj vlastní podnos a položil na něj nově získané bonbony, přičemž se rukama snažil zabránit jejich kutálení ze strany na stranu.
„Okay, můžu se tě třeba dotýkat? Jako tvýho zadku a tak?“ Zeptal se s nadějí Tom.
„Já nevím…“ Bill předstíral, že o tom usilovně přemýšlí. „Osahávání by tě v podstatě stálo všechny zelené.
Tom zasténal a zamyšleně si poklepal prstem na piercing ve rtu. Po chvíli oběma rukama nabral hromádku zelených Skittles a vysypal je doprostřed Billova tácu. Bill se snažil moc nesmát. Až příliš dobře znal Tomovu měnu Skittles a věděl, jakou hodnotu má která barva. Zelená byla až na druhém místě za fialovou, která měla tu čest se skoro vyrovnat červené, i když ne úplně. Oranžová a žlutá byly jen drobné.
Tom si povzdechl. „Ani nemám odvahu zeptat se na honění,“ zašeptal.
Bill zvedl obočí. „No, pokud máš deset fialových.“
„Ou,“ vydechl Tom a přitiskl si ruku k hrudi.
Bill se tiše zasmál. Tom vypadal tak rozkošně, že měl chuť nasoukat se do jeho klína a zůstat tam po zbytek letu. Tom napočítal deset, čímž jeho fialová hromádka prakticky zmizela.
„Za to to stojí,“ zamumlal a položil bonbony do Billovy rostoucí zásoby. Podíval se na Billa, jehož tvář zrůžověla.
„Jestli se chceš zeptat na kouření, myslím, že by ti na to nestačil ani celý pytlík červených,“ řekl mu Bill.
„Kurva!“ Ulevil si Tom, trochu moc nahlas.
Bill si zakryl ústa a nos rukama a zafuněl do nich, když Georg vzhlédl od svého časopisu a zvědavě se na Toma zadíval.
„Co?“ Vyštěkl Tom a díky úsměvu na jeho tváři se nedokázal zbavit podráždění. Bill se ušklíbl do svých dlaní a Georg na ně jen zakoulel očima a podíval se zpátky dolů.
Tom vypadal, jako by chtěl ještě něco říct, ale sklopil oči a tahal se za konec jednoho z rukávů.
„Takže?“ Šťouchl do něj Bill.
„Takže, co?“
„Vím, že chceš ještě něco dalšího.“
„To, co chci, mít nemůžu,“ řekl Tom tiše.
„Řekni mi to,“ zašeptal Bill a naklonil se, aby si opřel hlavu o Tomovo rameno.
„Ne, je to blbost.“
„Řekni mi to,“ naléhal Bill a pevně stiskl Tomovo koleno.
„Au!“ Vyjekl Tom a vrhl na Billa naštvaný pohled zpoza slunečních brýlí. Pak si povzdechl „Fajn, jen jsem vždycky strašně chtěl…“
„Co?“ Naléhal Bill a po tváři se mu rozlil úsměv.
Tom se sklonil, aby zašeptal Billovi do ucha: „Udělat ti to v mojí posteli.“
Bill si odfrkl. „To děláš pořád.“
„Ne, myslím v mojí staré posteli doma,“ upřesnil Tom.
„Oh.“ Billa překvapil záblesk tepla v břiše, který jako by se šířil jeho tělem a rozpálil jeho tváře. Tom ho chtěl dostat do svého pokoje, dostat ho nahého do postele, ve které spal, když vyrůstal. Bylo to trochu zvrácené, přesto z toho Billovi přeběhl mráz po zádech. Pak se cítil trochu provinile; v podstatě Tomovi řekl, že mu tohle nedovolí, a Bill vlastně ani netušil, že by o tomhle Tom přemýšlel a už jen z toho pomyšlení cítil motýlky v břiše. „Nemůžeme…“
„Já vím,“ řekl Tom a skutečnost, že se kvůli tomu nehodlal hádat, Billovi jen přitížila. „Ale,“ dodal, „chtěl bych… chtěl bych s tebou spát.“ Na okamžik vypadal úplně rozrušeně. „Chci říct, prostě jen spát, víš?“
Bill se kousl do rtu, vůbec ho nenapadlo, jak to udělají se spaním, a ani ho nepřekvapilo, že o tom začal Tom mluvit, protože od chvíle, kdy v něm byl Tom poprvé, nespali odděleně ani jednu jedinou noc.
„Oh Bože,“ zašeptal. Nevěděl, jak by to mohli udělat, ale nesnášel představu, že by při usínání neměl Toma po svém boku. Podíval se na něj a tiše si odfrkl. „Spát v jedný posteli by tě stálo celý pytlík Skittles.“
Tom nic neřekl, ale opatrně nasypal všechny bonbony zpátky do pytlíčku a s úsměvem ho podal Billovi.
Bill se nevěřícně zasmál. „Ty by ses vzdal celého pytlíku jen proto, abys se mnou spal – bez sexu?“
Tom přikývl a souhlasně zamručel. Bill se usmál a posbíral všechny zbloudilé Skittles ze svého tácu, nasypal je zpátky k ostatním, a pak je podal zpět svému dvojčeti.
„Co? Moje peníze ti nejsou dost dobrý?“ Zeptal se Tom a zněl uraženě.
„Přesně tak,“ zamumlal Bill a všiml si bratrova zmateného výrazu. Naklonil se blíž. „Protože to všechno máš stejně zadarmo,“ zašeptal.
Tom se na něj rozzářil a zasmál se, když Billova ruka hrábla do pytlíčku, aby si vzala pár Skittlesek. Oba věděli, že Bill nejspíš nakonec sní aspoň polovinu balíčku, než přistanou.
„Myslím to vážně, Tome, žádný sex,“ řekl Bill tiše.
„Jo, jo, uvidíme,“ řekl Tom a usmál se. „Tak dlouho mi nezvládneš odolávat.“
„Uh,“ zafuněl Bill rozhořčeně. „To mluví ten pravej – víš, že to budeš ty, kdo něco zkusí.“
Tom zavrtěl hlavou. „Nééé, já se dokážu ovládat. Ale ty… někdy stačí, abych promluvil určitým způsobem, a už ti padaj kalhoty.“
„No jasně,“ vyštěkl Bill, vytrhl Tomovi z ruky pytlík se Skittles a zadíval se z okýnka. Projel jím záchvěv, když ucítil prsty, které mu klouzaly po ruce, a teplý dech na krku.
„Víš, že je to pravda,“ zašeptal mu Tom do ucha, jeho hlas byl jako hedvábí a vystřelil Billovi přímo do slabin.
„Tommy!“ Usykl Bill, zkřížil nohy a vrhl vražedný pohled na Toma, který teď seděl zpátky na svém sedadle a hlasitě se smál s pytlíkem bonbonů v bezpečí svého tácu. Po chvíli Bill zafuněl, popadl z tašky u svých nohou malou láhev coly a napil se, aby Tom neviděl, že se směje taky.
„Fajn,“ řekl a otřel si ústa hřbetem ruky. „Vsadím se s tebou, že nevydržíš celý týden, aniž bys to na mě zkusil.“
„A já se vsadím, že to budeš ty, kdo se pokusí svést mě,“ řekl Tom klidně. „O co se vsadíme?“
„O čest.“
„Nuda. Co takhle když prohraješ, budeš mi muset umýt auto,“ navrhl Tom.
Bill zkřivil obličej. „Prostě ho vem do zasrané myčky.“
„Ale já bych tě radši viděl mokrýho a zpocenýho,“ usmíval se Tom.
„S tím nesouhlasím,“ zasyčel Bill. Opravdu neměl rád manuální práci.
„Bojíš se, že prohraješ?“ Posmíval se mu Tom. „Nedivím se, na tvým místě bych se taky bál.“
Bill zúžil oči. „Jak chceš. Ale jestli prohraješ ty…“
„To se nestane, ale okay, ať se pobavíme.“
„Když prohraješ,“ pokračoval Bill a ignoroval ho, „tak musíš…“ zachichotal se sám pro sebe, když přemýšlel o nějakém pořádném trestu.
„Co?“ Zeptal se netrpělivě Tom.
Bill se k němu naklonil, něco mu zašeptal do ucha a zasmál se nechápavému výrazu ve tváři svého dvojčete.
„Tohle?“ Zeptal se Tom.
Bill přikývl. „Jo.“
„Ale… oni se zblázní,“ řekl Tom.
Bill pokrčil rameny. „Už jsem si vybral.“
„Jo, a oni se zblázněj.“
„No, ale už jsem řekl,“ odpověděl Bill pevně. „Buď to přijmi, nebo sázka padá.“
„Ale mohl bys vymyslet něco trochu míň zlýho,“ namítl Tom. „Třeba… to nebude zas tak hrozný.“
„No, pro takovýho stydlivýho kluka, jako jsi ty, asi jo,“ řekl Bill a zachichotal se.
„Jo, jen se tomu směj,“ zamumlal Tom a ukázal na místo, kde si kameraman připravoval vybavení, aby je mohl natáčet. „Řeknu světu, proč jsi mě vzbudil.“
Bill se zasmál. „Tak do toho, někomu by se to nejspíš i líbilo.“
„Mysleli by si, že jsi strašně zlej, když jsi jim tohle zatajoval.“
Bill na něj vyplázl jazyk a odvrátil pohled, když se před Tomovým obličejem náhle objevila kamera.
„Užíváš si let?“ Zeptal se ho kameraman.
„Ani ne,“ řekl Tom suše.
„Jo, je to na hovno,“ řekl Bill ze svého místa a znovu si lokl svojí coly.
„Vy už se teď kompletně nudíte, a to jsme vzlétli teprve před hodinou,“ podotkl kameraman.
Tom se lehce usmál Billovým směrem a posunul si sluneční brýle na nose. „Nenudil bych se, kdyby mě Bill, ten idiot, nevzbudil.“
Bill málem vyprskl colu, kterou právě upil ze své láhve, když se zasmál.
Čekal ho dlouhý let.
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
