autor: Haylzee
Řekni mi všechno
„No, hádám, že ty vaše dva ošklivý ksichty uvidíme až tak za týden, že?“
Bill sledoval, jak se Tom se zíváním protahuje a usmívá se na Gustava. „Jo, snaž se, abych ti moc nechyběl, zlatíčko.“
Gustav si jen odfrkl. „Na tuhle ranní dobu jsi nějak moc bystrej a veselej.“
Tomův úsměv se ještě rozšířil a Bill ho chtěl kopnout do kolena… nebo možná do koulí. Za svými velkými slunečními brýlemi se zamračil a nevrle následoval ostatní přes letiště. Tom měl dobrou náladu, a taky jak by ne, když většinu noci a brzkou část dnešního rána strávil tím, že si kompenzoval týden, který měl strávit bez sexu. Bill se šoural kupředu a vrávoral, ale uvědomil si, že si za to může sám; to on tohle chtěl a oba to věděli, a taky to byl on, kdo slíbil svému dvojčeti, že ho může zničit, než se vydají k matce.
Ale Tomova samolibost Billa neskutečně dráždila, ten parchant skoro zářil. Bill mu bude muset velmi brzy připomenout, že by si to měl vychutnat, dokud to jde, protože nějakou dobu nic nebude.
„Mohl by ses přestat tvářit tak zasraně spokojeně?“ Vyjel na něj, jakmile byli konečně sami.
„Oh, copak se děje, Bille?“ Škádlil ho Tom, když nakládali kufry na vozík.
„Jsem unavený a bolavý,“ zdůraznil Bill.
Tom se v tu chvíli zastavil a měl tu slušnost, že se alespoň zatvářil znepokojeně, možná dokonce trochu provinile. „Ale uhm… líbilo se ti to… že?“
„Neřekl jsem, že se mi to nelíbilo,“ povzdechl si Bill, obrátil oči v sloup a popadl řídítka vozíku, převzal nad ním kontrolu a rychle ho tlačil k východu. „Tak pojď!“ Vyštěkl a ignoroval nepříjemný pocit, který cítil. „Ujede nám vlak.“
~*~
Jak již tradičně, Simone je později vyzvedla na nádraží a Billovi kručelo v břiše, když zastavili u domu. Netrvalo dlouho a Bill naložil do Tomovy náruče jídlo, které vyhrabal z lednice a skříněk, a poslal ho na zadní terasu, kde se rozhodli, že budou ten večer večeřet. Večeře měla být až za pár hodin, ale Bill potřeboval svačinu, aby umlčel svůj žaludek, protože ve vlaku měl jen pytlík arašídů.
„Kam šla máma?“ Zeptal se Tom s plnou pusou hranolků. Houpal se na židli a nakláněl ji tak, že balancoval na jejích zadních nohách, za což na ně jejich matka vždycky křičela, a Bill se nad tou známou scénou usmál. Ve chvíli, kdy prošel vstupními dveřmi, začal se uvolňovat. Doma bylo všechno tak normální.
„Hledá zahradnický rukavice nebo tak něco,“ odpověděl Bill. „Říkala něco o stříhání růží.“ Tom jen přikývl a Bill sledoval, jak se na bratrově tváři objevil malý úsměv. Bill obrátil oči v sloup; přesně věděl, na co Tom myslí. „Nevím, proč jsi tak šťastný,“ zamumlal Bill. „Ještě jsi to nejspíš nepochopil, po celou dobu, co budeme tu.“
Tom pokrčil rameny a blýskl se obrovským úsměvem. „Abych byl upřímnej, stále se ještě vyhřívám.“
Než mu Bill stačil něco vpálit, objevila se jejich matka ze zadních dveří za místem, kde seděl Tom, a dala mu za ucho.
„Au, do prdele!“ Tom s hlasitým žuchnutím přirazil přední nohy židle a zadíval se na ni.
„Sedni si pořádně!“ Vyštěkla a Bill se rozesmál tak, jak to dokáže jen dítě, které je svědkem průšvihu svého sourozence.
„Obešel bych se bez fyzického násilí, díky,“ řekl Tom suše.
„Jednou se převrátíš a rozbiješ buď židli, nebo svoji hlavu,“ varovala ho Simone a nasadila si silné hnědé rukavice, které používala na zahradu.
„Koupil bych ti novou židli,“ uvažoval Tom.
„A koupíš mi i nového syna?“ Popadla ho za ramena a hravě s ním zatřásla.
„Nedělej to,“ zakňučel Tom a Bill se zachichotal, když se Tom snažil vymanit z jejího sevření.
„Mám dovolené obejmutí!“
Billovo chichotání se změnilo v záchvat, když viděl, jak matčiny rukavice dusí Tomovu tvář, když se sklonila, aby ho políbila na hlavu, protože věděla, jaký je blázen ohledně čistoty.
„Jsou špinavý, jsou špinavý!“ Tom měl skoro záchvat a Bill se dusil kouskem sýra, jak se smál.
Simone zavrtěla hlavou, když se od ní Tom odtrhl a vběhl do domu, aby si pravděpodobně umyl obličej.
„Nevím, kde se to v něm bere, protože ani váš otec, ani já nejsme tak přehnaní.“ Zmizela po schodech vzadu, aby se postarala o své růže, a Bill spokojeně pokračoval v pojídání své svačiny.
Když se Tom vrátil, přinesl dvě piva, která ukořistil cestou kolem kuchyně, a jedno podal Billovi.
„Nudím se, měli bychom se zhulit,“ navrhl Tom.
„Proč?“ Zeptal se Bill, lokl si z láhve a hřbetem ruky si otřel ústa od pěny, která vytékala vrchem.
„Protože co jinýho budeme sakra dělat? Protože víš…“
Bill si říhnul. Tom měl pravdu; nestávalo se často, že by normálně měli tolik volného času, takže tu trochu, kterou měli, obvykle trávili zalezlí sami společně v hotelových pokojích, kde měli trochu soukromí. Pak pokrčil rameny. „No proč ne?“
~*~
V době, kdy slunce začalo rychle zapadat, se Bill cítil dobře a plně, a ještě víc uvolněně. Na stole ležely prázdné sáčky od chipsů a krabičky od sušenek plné drobků, spolu s několika prázdnými lahvemi od piva. Snědli už skoro všechno jídlo, které si předtím přinesli, ale poplácání po břiše Billa ujistilo, že večeři bez problémů zvládne.
Líně se usmál na Toma, který na něj mžoural a tvářil se pobaveně. Tom byl ten nejlepší člověk, se kterým se mohl zhulit, protože nikdy nepotřebovali mluvit, stačil jediný pohled na bratra, který rozpoutal skoro půlhodinový záchvat smíchu, aniž by řekli jediné slovo.
„Okay,“ řekla jejich matka a s těžkým povzdechem se vrátila po schodech. „A je to.“ Začichala, než se natáhla a zvedla ze stolu Tomovu dýmku. Podívala se na oba dva, což vyvolalo nový záchvat chichotání. „Zhulení jako papriky, fakt skvělý!“
Tom zavrtěl hlavou. „Vlastně jsme v pohodě, pořád vnímáme,“ mrkl na Billa.
Žena si dýmku prohlédla pozorněji. „S touhle malou sračkou mě to ani nepřekvapuje. Měli jste si dát prostě bong.“
Bill zasténal a Tom si znechuceně odfrkl. „Mami, tuhle prastarou věc fakt používat nebudeme. Bože, ty jsi takový hipísačka.“
Simone se ušklíbla a přičichla k dýmce. „Kolik jsi za tuhle sračku zaplatil?“
„Až moc,“ přiznal Tom se zamručením.
Přísně se na něj podívala. „Vždycky jsi nejchytřejší.“
Tom jen zafuněl, když Simone odešla k zadním dveřím.
„Mami, co bude k večeři, mám hlad,“ zasténal Bill a třel si břicho.
„Bille, vždyť už jsi snědl skoro všechno jídlo v domě!“
Bill se na ni jen nechápavě díval a stále si třel břicho.
„Peču kuře,“ povzdechla si Simone, když vešla dovnitř.
Bill zachytil Tomův pohled a oba se rozesmáli, až Bill sípal smíchy.
„Co je na tom k smíchu?!“ Zeptala se jich matka přes kuchyňské okno nad místem, kde seděli.
„Co ti to kuře udělalo?“ Zeptal se Tom a Bill zavyl, až ho od smíchu bolelo břicho.
„Ha ha,“ odpověděla Simone sarkasticky, než se znovu objevila venku s lahví vína a skleničkou. Rozsvítila venkovní světlo, protože už byla skoro tma, a posadila se tak, aby na oba dva viděla. „Kuře ještě není. Tak… mi všechno povyprávějte.“
Bill ztuhl a s vytřeštěnýma očima se na ni podíval. Jeho paranoia se přihlásila o slovo.
Všimla si jeho paniky a zvedla obočí. „Beru to zpátky, některé věci matka prostě vědět nemusí. Takže se drž toho zbytku, ano?“
Bill se nervózně zasmál a snažil se nedat příliš najevo úlevu, když sledoval, jak Tom odvrací zrak a klopí do sebe skoro polovinu z lahve, kterou držel v ruce.
„No… co chceš vědět jako první?“
~*~
Bill zívl, když zvedl mokrý umytý talíř, který Tom právě postavil do odkapávače, a utřel ho. Byl tak plný a ospalý; nemohl se dočkat, až padne do postele. Usmál se sám pro sebe, když si vzpomněl na jejich večeři, a na to, jak zábavné bylo jen tak sedět se dvěma lidmi, které měl na světě nejraději, smát se, dohadovat se a mluvit o všem možném. Tedy skoro o všem. Když byla jejich matka nablízku, bylo to, jako by se mezi ním a Tomem nikdy nic nezměnilo, a Bill nemohl popřít útěchu, kterou kvůli tomu cítil, což bylo samo o sobě znepokojivé, mátlo ho to.
Z myšlenek ho vytrhl Tom, který ho lehce šťouchl bokem do boku. Bill se na něj ospale usmál a šťouchnutí mu opětoval, přičemž si vzpomněl, kolikrát tuhle hru hráli, když každý večer stáli u dřezu a myli nádobí.
„Víš,“ zamumlal Tom a přerušil relativní ticho v kuchyni, „nemůžu uvěřit, že jsme jí po tak dlouhý době nekoupili myčku.“
„Máš pravdu, koupíme jí ji k Vánocům.“
„Nejspíš by to brala jako urážku nebo tak něco,“ řekl Tom, Bill se zasmál a souhlasně přikyvoval hlavou.
Tom si odkašlal. „Chybíš mi.“
„Tome,“ řekl Bill a břicho se mu příjemně zavlnilo, „celý den jsem stále s tebou.“
„Víš, jak to myslím,“ zamumlal Tom. Vytáhl ruce z jarové vody a pohladil Billa po tváři, kde za sebou nechal obláček pěny, která Billa polechtala na nose a donutila ho kýchnout.
„Oooh,“ zasmál se Tom a pohladil Billa po tváři.
Bill se také smál, ale přestal a odtáhl se, když se ho Tom pokusil políbit. „Tome… ne.“
„Je ve vaně,“ zašeptal Tom, jeho rty se vznášely nad Billovými, jeho dech lechtal Billa na kůži a způsoboval mu husí kůži. „A ty jsi právě teď příliš roztomilý na to, abych tě nepolíbil.“
„Nejsem roztomilý,“ vysmíval se mu Bill a doufal, že Toma odradí tím, že bude předstírat uraženost. Ano, jejich matka byla ve vaně, a Bill věděl, že tam je, ale cítil takovou nervozitu, že skoro vyskočil z kůže.
„Bille…“ Tom ho prokoukl a Bill věděl, že ho to bolí. „Říkal jsi, že se můžeme líbat, a teď se nikdo nedívá.“ Znovu se k němu naklonil a Bill ho nechal, srdce mu divoce bušilo, když pootevřel rty, aby Toma pustil dovnitř.
Bylo to zvláštní po dni, který měli za sebou, potom, co Bill sklouzl do jiného módu, který se podle něj více hodil k místu, kde se právě nacházeli. Po tom všem mu to připadalo špatné. Tomovy ruce sklouzly na jeho záda a přitiskly si Billa více k sobě. Billova víčka se zachvěla, když Tom jazykem přejel po jeho, a on se přes tričko rozpouštěl v žáru Tomových dlaní. Zároveň cítil, že je to tak nějak správné.
„V kuchyni ne,“ vydechl Bill a konečně se odtáhl. „Nemůžeme… v kuchyni, nemůžeme se líbat v kuchyni,“ zasmál se nad svými zmatenými větami.
Tom si odfrkl. „Fajn.“
Bill objal Toma kolem pasu a otřel se nosem o jeho. „Doděláme nádobí, a pak se půjdeme dívat na televizi, ano? Můžeme se přitulit na gauči jako doma.“
Tom se usmál. „Okay, ale nevím, jak dlouho vydržím koukat na televizi, mám pocit, že už teď spím.“
Billovi se začaly zavírat oči hned, jak se přesunuli před televizi, kde se přitulil k Tomovu boku. Ani jeden z nich neměl dost energie na to pustit DVD, a tak Tom jen projížděl kanály, zatímco Bill se k němu pohodlně přitulil.
„Mám rád, když jsme doma,“ řekl Tom tiše a prsty sklouzl na jeho zátylek a prohrábl mu vlasy. „Necháš své vlasy v klidu.“
Bill se unaveně zasmál. Tom nesnášel, když měl vlasy vyčesané, protože potom se jich nechtěl dotýkat, jelikož říkal, že takhle jsou nechutné. Bill se pak urazil, až na to, že to byla pravda.
Tom ještě něco řekl, ale Billovy oči se zavřely, a než si to vůbec uvědomil, usnul.
~*~
Když se znovu probudil, byla tma a ticho a Bill si na okamžik nemohl vzpomenout, kde je. Vyskočil, když zaregistroval pohyb v pokoji, a pak si uvědomil, že je to jeho matka a přikrývá ho dekou. Musela zhasnout světlo a vypnout televizi, což ho nejspíš probudilo.
„To jsem jenom já,“ zašeptala Simone a Bill rozeznal její úsměv, když se temný pokoj více vykreslil. Prohrábla mu rukou vlasy a políbila ho na čelo. „Děti moje.“
Bill v jejím hlase slyšel vřelost a v tu chvíli si vzpomněl, že neusnul sám. V panice se pokusil odtáhnout od místa, kde se opíral o Toma, který tvrdě spal a tiše pochrupoval, ale jeho matka se už dávno otočila a po špičkách odcházela z místnosti.
Bill si povzdechl, protřel si oči a zkoumal celou scénu. Očividně bylo vše v pořádku, jeho matce to nepřipadalo ani trochu divné a Bill věděl, že pro ni nikdy nebude. Od chvíle, kdy byli Bill a Tom sotva dost velcí na to, aby se byli schopni za pomoci jeden druhého dostat na gauč, usínali schoulení vedle sebe až do jejich poslední oficiální noci, kdy žili doma, kdy byli tak nervózní, vzrušení a vyděšení k smrti, celou dobu se k sobě tiskli a celou noc seděli a povídali si, až nakonec nervozitu přemohlo vyčerpání a usnuli v poloze, která byla velmi nápadně podobná té, ve které byli právě teď.
Simone si nejspíš myslela, že je kurevsky roztomilé, že to dělají stále, a Bill cítil ostrou bolest v břiše, kterou přičítal pocitu viny nebo možná i velké porci kuřete s bramborem.
Podíval se na Tomovu spící tvář a trochu se uklidnil, když si prohlédl bratrovy třepotající se řasy a jemné rysy, nedokázal odolat, aby Tomovi nepřejel prstem po tváři. Tom byl od přírody dost neposedný a nervózní člověk, který se buď neustále hýbal, protože nedokázal sedět v klidu, nebo příliš brebentil, než aby si člověk mohl udělat představu o tom, jak je vlastně křehký.
Bill zabořil tvář do Tomova krku a políbil ho tam, znovu se k němu přitulil a znovu zavřel oči.
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
