autor: Haylzee
Trochu něco jako romantika
Bill tiše zasténal, když se jeho oči otevřely a spánek mu rozmazal vidění. Ucítil jemný tlak na zátylku a jemné hnětení těsně kolem linie vlasů.
„Dobré ráno.“
Bill se usmál, lehce pootočil hlavu a opřel se do Tomových prstů, které ho masírovaly. „Dobré ráno,“ odpověděl a jeho hlas zněl ochraptěle.
„Myslel jsem, že tě bude bolet krk, spal jsi ve zvláštní poloze,“ řekl Tom tiše.
Billův úsměv se změnil v úšklebek a úplně se otočil, aby se bratrovi mohl podívat do tváře. Trochu se posadil, ovinul ruce kolem Tomova krku a přitiskl se k němu. „Do prdele,“ řekl náhle a odtáhl se.
„Je venku,“ zašeptal Tom a očima sklouzl k Billovým rtům. Vzal Billovu tvář do dlaní.
Bill přikývl a všiml si, že Tomův jazyk vykoukl, aby si mohl pomalu přejet po piercingu ve rtu. Naklonil se k němu, a právě se chystal připojit svůj vlastní jazyk, když ho náhlý hluk zvenčí přiměl nadskočit v Tomově náručí.
„Je doma,“ řekl smutně.
Tom si povzdechl a Bill nenáviděl zklamání, které měl jasně vepsané ve tváři. Než si to stačil rozmyslet, pevně přitiskl své rty k Tomovým a věnoval mu jen rychlý pohyb jazyka, než z něj úplně slezl a postavil se vedle pohovky.
Slyšel, jak se vchodové dveře otevřely, a pak zase zavřely a krátce nato se objevila Simone s platem vajec a krabicí mléka.
„Ah, konečně jste vzhůru,“ řekla a na oba se rozzářila. „Právě včas na pozdní snídani.“
„Oh, ty jo, to už je tak pozdě?“ Zeptal se Tom se zívnutím.
„Ano, ospalci. Teď si běžte dát věci nahoru, než tu o ně zakopnu, a já udělám vajíčka a pak půjdeme nakupovat.“
Bill si vzpomněl na všechna jejich zavazadla, která po příchodu odložili u schodů a neobtěžovali se je uklidit, než vtrhli do kuchyně. Od té doby, co přijeli, ani nebyl nahoře ve svém pokoji. Bill se zhrozil; přemýšlel, jestli si jeho matka náhodou nemyslí, že se chovají jako spratci, nebo jestli to všechny matky s dospívajícími chlapci prostě berou jako normální chování.
„Nakupování? Je vůbec v neděli něco otevřeného?“ Zeptal se Tom a nezněl zrovna nadšeně.
„V obchoďáku ano,“ ozvala se Simone z kuchyně. „Potřebuju nějaké věci, a protože je to váš první celý den tady, chci ho strávit s vámi, kluci.“ Bill se ohlédl a uviděl matku, jak stojí u dveří s rukama v bok. „Nevadí vám to?“
„Samozřejmě, že ne,“ řekl a věnoval jí ten nejzářivější úsměv, jaký dokázal ve svém ospalém stavu vykouzlit. Když procházel kolem ní na chodbu pro svá zavazadla, políbil ji na hlavu. „Pojď si vzít ty svoje sračky, Tommy.“
Slyšel, jak Tom zabručel, ale přesto ho bratr následoval a zasténal, když se sklonil.
„No jasně, mýho krku si vůbec nevšímej,“ vynadal mu Bill. „Nejspíš máš v háji záda z toho, že jsi spal vsedě.“
„Tak úplně jsem neseděl,“ namítl Tom. „Ale jo… uh.“
„Dneska večer pořádná postel,“ řekl Bill a zamířil po schodech nahoru.
„Jo, ale čí?“ Slyšel Toma tiše říkat, ale Bill neodpověděl. Tenhle malý problém ještě nevyřešil.
~*~
„Co myslíš, jak dlouho tu budeme muset trčet?“
„Dokud neskončím.“ Simone Toma slyšela a otočila se, aby se na něj přísně podívala.
„No tak, není to tak zlý,“ zašeptal Bill a zatahal Toma za rukáv.
„Všichni na mě zírají,“ zakňučel Tom.
„To proto, že jsi oblečený, jako bys byl pod ochranou svědků nebo tak něco,“ ušklíbla se Simone. „Upřímně řečeno, Tome, až moc si o sobě myslíš.“
Bill se zasmál, když Tom zalapal po dechu a posměšně si přitiskl ruku na hruď. Trochu to přehnal, když se snažil skrýt za svými velkými slunečními brýlemi a jasně červenou mikinu s kapucí, kterou měl přetaženou přes hlavu, což samozřejmě přitáhlo ještě více pozornosti.
„Hele, všechno se změnilo,“ řekl Tom své matce bezstarostně. „Teď se procházíš po obchoďáku s rockovými hvězdami.“
Simone se otočila a usmála se na něj. „Hej, rocková hvězdo,“ řekla a zastavila se. „Můžeš mi vzít tašky.“ Natáhla ruku s několika taškami, které už nashromáždila, a Tom je se zasténáním vzal.
Bill si myslel, že zatím měli docela štěstí. Ano, pár dívek na ně zíralo, ukazovalo si na ně a vzrušeně pištělo, ale nikdo se k nim nepřiblížil. Nevěděl, jestli to bylo kvůli tomu, že se styděly, ale byl si docela jistý, že to nebylo kvůli respektu z toho, že by je chtěly nechat na pokoji, když s nimi byla jejich matka, jelikož věděl, že jejich fanoušci postrádají značnou část sebeovládání. Tom byl přesvědčený, že se Simone všichni bojí, a Bill musel uznat, že když neměla náladu na všechny ty cizí lidi, kteří se vrhají na její děti, vypadala docela děsivě.
„Kam se na ni hrabe Tobi, prostě ji vezmeme s sebou místo něho,“ řekl Tom a znělo to dost hrdě.
„Napadá mě spousta důvodů, proč by to byl špatnej nápad,“ zamumlal Bill potichu.
„Okay, vy dva, potřebuju si koupit nějaké nové podprsenky, takže vám dávám na chvíli volno.“
„Ale… kdo nás ochrání před holkama?“ Zeptal se Tom a přisunul se blíž k matce.
Simone ho plácla po hlavě. „Nebuď směšnej, měl bys být vděčný, když ti nějaká holka věnuje pozornost, šupáku. Hodila by se ti nějaká přítelkyně, která by ti tu tvoji hrdost pěkně srazila.“
Bill se zamračil a cítil se uražený. Tom musel poznat, že se schyluje k bouři, protože ho chytil za paži a táhl ho pryč.
„Tak pojď, koupím ti zmrzlinu.“
„Sejdeme se ve fastfoodu!“ Křikla na ně Simone přes rameno, než zmizela v obchodě.
„To je na hovno,“ řekl Bill nevrle, když rychle zamířili k eskalátoru a snažili se, aby neupoutali moc pozornosti.
„To jsi řekl ty,“ zamumlal Tom. „Jakou si dáš?“
Vtom Bill vzhlédl a jeho nálada se okamžitě zlepšila. „Ty mi ji vážně koupíš?“
„Jo, a co jako?“ Zeptal se Tom, když vstoupili na eskalátor, který je měl dovézt dolů. „Mohli bychom si koupit klidně tisíc zmrzlin, kdybychom chtěli.“
„Já vím,“ řekl Bill a šťouchl Toma do boku. „To je prostě… roztomilý.“
Tom zasténal. „Okay, teď už vím, proč jsi nechtěl, abych ti tohle včera večer říkal. Hnus.“
„Ale jsi,“ řekl Bill a usmál se od ucha k uchu. „Měli bychom dělat víc takových věcí, hodně z nich jsme promeškali, víš?“
„Hodně čeho?“
„Roztomilých věcí,“ dodal Bill. „Přemýšlej o tom, přes noc se z nás stali víc než bratři, ani jsme neměli čas na flirtování.“
„Moje city tu byly už dávno předtím.“
„Oh, to moje taky,“ ujistil ho Bill. „Jen jsem chtěl říct, způsob, jakým se to stalo. Muselo to takhle být, jelikož to bylo až příliš intenzivní, ale není to tak, že bychom spolu mohli chvíli chodit a čekat, jak se věci vyvinou.“
„Jo, to máš pravdu, bylo to všechno, nebo nic, buď hned, nebo nikdy,“ souhlasil Tom. „Takže o co přesně jsme přišli?“
„O normální věci. Plížení se uprostřed noci do oken ložnice toho druhého, psaní milostných dopisů, chození na večeře, zadní řady v kině a tak,“ odpověděl Bill a pokrčil rameny. „Romantika.“
„Hej, hej, vzpomínám si, že ses mnohokrát vkradl na moji palandu v autobuse uprostřed noci,“ namítl Tom a koutky úst se mu roztáhly do úsměvu. „A není snad každá písnička, kterou napíšeš, milostný dopis pro mě?“ Bill ho za to pleskl, ale Tom pokračoval. „Pořád spolu večeříme o samotě, a kdykoli se potmě koukáme na film, tak se na mě vrhneš a já skončím s milostnými cucfleky po celým krku.“
Bill jen pokrčil rameny. „No a?“
Tom se zasmál. „Tak jakou si dáš?“
~*~
Přimět Toma, aby spal ve vlastní posteli, nebyl snadný úkol, dokonce se kvůli tomu pohádali, ale Bill si nakonec dupl. Teď když byl ve tmě sám, na což už nebyl zvyklý, toho velice litoval. Nebyl v posteli ani půl hodiny a Tom už mu chyběl víc, než si kdy myslel, což bylo šílené, protože jeho dvojče bylo hned naproti přes chodbu, kde bývalo vždycky. Ale Bill ho potřeboval blíž, potřeboval cítit jeho teplo, cítit jeho kůži.
Zamračil se, když uslyšel podivný skřípavý zvuk, než mu došlo, že to je jeho telefon, který vibruje na nočním stolku a ohlašuje novou textovku. Ve tmě přimhouřil oči a usmál se, když na displeji uviděl blikat Tomovo jméno.
Jsi vzhůru?
Bill si povzdechl a padl zpátky do polštáře, než odpověděl.
Jo. jsem vzhůru. co děláš?
nic, nemůžu spát. kéž bys byl se mnou.
Bill pocítil záchvěv v břiše a tiché zapištění, které mu uteklo z úst, utlumil tím, že se otočil a zabořil obličej do polštáře. Když vyťukával odpověď, nadšeně se usmíval.
jen se do mě snažíš dostat
Poklepával nohou pod dekou, zatímco čekal na odpověď. Když se mu jí dostalo, rozesmál se.
pokaždý v tobě toužím bejt, mimochodem… nesnažil jsem se tě svést
to je dobře, protože by to byla pěkná kokotina
Chvíli trvalo, než Billův telefon znovu zavibroval, až si skoro říkal, jestli Tom třeba konečně neusnul, a cítil se provinile, když se mu ulevilo, že ne.
Tohle je kokotina, patříme k sobě. Taky máme zámky.
Bill zasténal. Tom stále nebyl připraven to vzdát a podlehnout vypadalo čím dál lákavěji. Neodpověděl a trhl sebou, když jeho telefon znovu zavibroval.
Mohl bych se vplížit do tvýho domu.
Bill si pobaveně odfrkl.
Kdyby tě mamka chytla, zabila by tě
Klidně to risknu. nemusíme nic dělat, přísahám. nebo se bojíš, že mi nedokážeš odolat? 😉
„Uh,“ Bill kopl nohou do matrace.
Ať už máš cokoli, nic nebude
Takže můžu k tobě?
Bill se usmál, když stiskl tlačítko „odeslat“
Jo, pojď.
Položil telefon zpátky na stůl, přitáhl si deku k bradě a lehce se zavrtěl. Připadal si směšně, že je takhle nadšený, ale nemohl se dočkat. Chtěl, aby tam Tom byl. Po několika minutách, kdy Tom stále nepřišel, Bill znovu popadl telefon.
Tak jdeš?
Žádná odpověď. „Co to kurva?“ Zabručel Bill. „Kde je?“ Po několika dalších minutách Bill usoudil, že si jeho bratr asi musel odskočit, a tak se znovu uvelebil a snažil se být trpělivý, což mu nikdy moc nešlo.
Uběhlo dalších několik minut a Bill se začínal cítit prostě podrážděný. Možná si z něj Tom dělal legraci, možná to byl Billův trest za to, že mu nedovolil, aby s ním Tom spal hned od začátku. Byl si ale jistý, že to tak není, věděl, jak moc s ním Tom touží být a rozhodně uměl být někdy vlezlý. Od té doby, co prostě tvořili pár, se spolu dost hádali a Billův dětinský způsob, jak Toma potrestat, byl, že vždy zůstal ve své posteli nebo na své palandě, místo aby si zalezl k Tomovi jako obvykle, a Tomův způsob, jak Billa potrestat, byl ten, že prostě přišel za ním, schoulil se za jeho zády a Bill se cítil jako čurák, aniž by řekl jediné slovo.
Bill se posadil a poslouchal, jestli se Tom neobjeví u jeho dveří. Nakonec se rozhodl, že tam prostě půjde a zjistí, co mu kruci tak dlouho trvá.
Dveře se se zavrzáním otevřely a on do nich strčil hlavu jen natolik, aby viděl, že Tomovy dveře jsou zavřené a po jeho dvojčeti není ani památky. Bill se snažil prohlédnout oba konce chodby ponořené do tmy, ale nic neviděl ani neslyšel. Napadlo ho, jestli Tom náhodou nešel dolů připravit jim něco na zub; což se mu vlastně zdálo jako docela pravděpodobné.
Bill se vrátil do pokoje a tiše za sebou zavřel dveře. Po špičkách přešel k nočnímu stolku, znovu sáhl po telefon a zjistil, že stále na jeho zprávu neodpověděl.
Tomi?
Vtom ho z přemýšlení o tom, kde je Tom, vyrušil hluk zvenčí a Bill ucítil, jak se do jeho těla vkrádá nepatrný záchvěv strachu. Byl oficiálně vyděšený. Zaklepání na okno ho málem donutilo vyskočit z kůže a pomalu couval ke dveřím, když najednou zahlédl tvář, která na něj přes sklo hleděla.
„Tomi?“ Přispěchal k oknu a tiše se zasmál. „Co to sakra děláš?“ Zasmál se ještě víc, když posunul okno nahoru a uslyšel Tomovo funění a spatřil pot na jeho tváři.
„Ježíši!“ Tom zalapal po dechu a protáhl se škvírou.
Bill ho chytil kolem pasu, aby mu pomohl dostat se dovnitř, a stále se nevěřícně smál.
„Do prdele,“ zabručel Tom, jakmile byl uvnitř a postavil se na nohy. „Vůbec se nedivím, že se k nám nikdy žádný holky nevkradly oknem do domu, to je kurva těžká mise!“
Bill si přitiskl ruku na ústa, aby se nesmál příliš nahlas. Tom vypadal trochu omámeně a Bill viděl, jak mu z masy dredů trčí zatoulané prameny. Bill ho přitlačil k oknu a políbil ho, ale byl překvapený, když ho Tom od sebe odstrčil.
„Potřebuju si vydýchat,“ zaúpěl Tom.
„Co jsi tam dělal?“ Zeptal se Bill a trochu se pohupoval na nohách.
„Jak to asi tak vypadá? Chtěl jsi romantiku, tak tady ji máš,“ řekl Tom a mával rukama kolem sebe.
Bill se zasmál. „Ty a romantika?“
Tom vypadal uraženě. „Sakra, jo. Klidně ti dám romantiku až do kalhot.“
Bill si založil ruce na hrudi. „Moje kalhoty zůstanou tam, kde jsou, díky, a ty tvoje taky.“ Podíval se na Tomovy pytlovité kalhoty a všiml si, že je Tom kompletně oblečený i s botami. „No, možná by sis mohl sundat pár vrstev.“
Tom se zazubil a zul si boty. „Měl bys zamknout dveře.“
I když Bill věděl, že nemohou nic moc dělat, stejně ho zamrazilo z toho, jak se na něj Tom díval, a z tónu, jakým mluvil, nemluvě o vědomí, že se chovají tak trochu nezbedně.
Jakmile Bill zamkl dveře, otočil se a zjistil, že Tom stojí vedle jeho postele a sundává si tričko. Bill se zavrtěl a pomalu se k němu přiblížil.
„Budeš muset být zticha,“ řekl Tomovi a sklopil oči. „Měl bych hroznej průšvih, kdybychom vzbudili rodiče.“
Tom si sundal kalhoty a stál tam jen v boxerkách. Ušklíbl se. „Budu velmi, velmi potichu,“ zašeptal. Najednou chytil Billa za pas a ten se jen tak tak udržel, aby nezapištěl nahlas, když ho velmi tvrdě a rychle stáhl na postel.
Tom ho přetočil, dokud oba neleželi na boku proti sobě, s rukama a nohama propletenýma.
„Nemůžeme… víš,“ řekl Bill, jako by to Tomovi neopakoval už milionkrát.
„Já vím,“ řekl Tom, než spojil jejich ústa tak silně, až Billa zabolely rty.
Zasténal, otevřel ústa a okamžitě ucítil, jak mu Tomův jazyk přejíždí po rtech. Jejich ruce byly všude, sápali jimi po sobě, jako by se jeden druhého nedotýkali už měsíce. Bill už cítil, jak začíná tvrdnout, a věděl, že to je velmi špatné.
„Počkej, počkej,“ zalapal po dechu a odtrhl jejich ústa od sebe. „Zpomal.“ Tom ho vždycky dokázal přemoci, vyvolat v něm pocit, že se topí.
Tom přikývl a přitiskl své čelo na Billovo. „Jen tě potřebuju.“
„Já vím,“ zamumlal Bill na Tomovy rty. Jemně ho políbil a snažil se nasadit klidnější tempo. Tom mu polibky opětoval, pomalu sál Billův jazyk a rty, zatímco jeho ruka jemně klouzala po Billově boku.
„Myslím, že tohle jsme ještě nikdy nedělali,“ vydechl Tom. „Jen se takhle líbat.“
Bill se usmál a otřel se nosem o bratrův, chtěl se líbat víc. Bylo to snad ještě horší než předtím; Tomovy doteky a polibky byly tak něžné a pomalé, že se z nich Bill rozplýval a rychle zapomínal, proč si mají držet odstup.
Zavrčel, když Tomova ruka zabloudila po jeho boku a sklouzla mu dolů přes rozkrok, kde ho pohladila přes přední díl boxerek. Bill zavrčel a odsunul Tomovu ruku zpátky nahoru, pryč z nebezpečné zóny.
„Promiň,“ zamumlal a lehce se zasmál do Tomových rtů. „Tohle držení se zpátky je těžký, já vím.“
„Vlastně je to docela žhavý,“ informoval ho Tom a prsty zapletl do Billových vlasů.
„Až moc žhavý,“ souhlasil Bill a odvrátil pohled.
„Nechceš zkusit spát?“
Bill se nechal vtáhnout do pevného objetí a přitulil se k Tomovi. „Kolik dní ještě?“
„Než prohraješ sázku? Řekl bych, že moc ne,“ odpověděl Tom a vyjekl, když ho Bill kopl kolenem přímo do břicha.
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
