autor: AshesPashes
Překvapení, překvapení
Když se Bill ráno probudil, uvařil si velkou konvici kávy, kterou bude potřebovat, jelikož bude muset zavolat Georgovi a omluvit se mu za včerejší večer.
Odnesl si obrovský hrnek ke stolu a zvedl telefon. Jakmile našel Georgovo jméno, jeho prst se vznášel nad tlačítkem hovoru, ale nedokázal ho stisknout. Místo toho otevřel e-mail a přečetl si zprávu, že má na Facebooku novou žádost o přátelství.
Otevřel svůj účet a uviděl, že je od Stephanie. Usmál se a přijal ji, než kliknul na její profil. Přečetl si její info: Žena, hledá přátele, ve vztahu s Tomem Trümperem.
Kliknul na jeho jméno a byl zvědavý, jestli uvidí Stephaniina přítele. Profil byl soukromý a on přimhouřil oči, aby si prohlédl malou miniaturu obrázku vedle jména, ale bylo zbytečné snažit se na malém obrázku něco vidět, když měl dotyčný na hlavě kšiltovku.
Poté, co přijal žádost o přátelství a přečetl si další e-maily, Billovi došly výmluvy.
Zvedl telefon a vytočil Georgovo číslo. Telefon zazvonil čtyřikrát, než ho někdo zvedl; Bill usoudil, že Georg neví, zda s ním chce mluvit, nebo ne.
„Haló?“ Řekl Georg do telefonu s náznakem otázky potvrzující Billovo podezření.
„Ahoj Georgu, tady Bill. Chtěl jsem ti zavolat a omluvit se ti za včerejšek.“
„Bille, co se stalo? Vypadal jsi, jako bys viděl ducha.“
„Skoro jo. Viděl jsem posledního člověka, kterýho jsem čekal, že ještě kdy uvidím, a nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem zmizel. Vystrašilo mě to a vážně mě to mrzí. Rád bych ti to ale vynahradil, možná bychom mohli znovu někam vyrazit.“ Bill si odlupoval oprýskaný lak na nehtech. Nevěděl, proč je tak nervózní, ale chtěl mít šanci ještě někam s Georgem vyrazit.
„Jo, myslím, že to bychom mohli. Jeden můj kamarád má v neděli večer vernisáž, nechtěl bys jít se mnou?“
„Jasně, to zní jako velká zábava,“ řekl Bill s malým úsměvem na tváři.
***
Bill chtěl Georgovi vynahradit to hrozné první rande, a tak si dal na svém vzhledu obzvlášť záležet a vymýšlel různé věci, na které by se Georga zeptal. Měl o něj opravdový zájem a chtěl mu to dát najevo.
Na tomto rande byl Bill mnohem víc sám sebou a s Georgem se skvěle bavil. Rozhodli se, že po vernisáži zajdou na dezert a kávu. Měl možnost si s Georgem popovídat a byl rád, že zjistil, že není jen hezká tvářička. Povídali si o svých rodinách, Chicagu a Los Angeles, herectví a různých zaměstnáních, která měli.
Když Georg doprovodil Billa domů, stáli na chodbě jeho činžovního domu a smáli se něčemu, co Georg řekl. Smích utichl a Bill se zpod řas podíval na Georga a poprvé po několika týdnech nemyslel na Toma.
Udělal krok ke Georgovi a naklonil se, aby ho políbil. Brunet se předklonil a spojil jejich rty v pomalém polibku. Jejich ústa se proti sobě pootevřela a společně se hýbala, ale ani jeden z nich se nesnažil polibek prohloubit. Bill se odtáhl a usmál se.
Když se rozloučili, Bill se vydal ke svému bytu, a jakmile byl uvnitř, opřel se o zavřené dveře. Skvěle se bavil, ale necítil tu jiskru, kterou doufal, že ucítí. Ale i tak chtěl dát Georgovi opravdovou šanci, takže se rozhodl, že až ho ve středu ve třídě uvidí, pozve ho na další rande.
***
Tom souhlasil, že se s Gustavem sejde v klubu, aby mu pomohl s malou inventurou. Tomovi tohle nevadilo, ale Gustav z toho měl vždy zkaženou náladu. Když mu však někdo pomohl, obvykle to zvedlo Gustavovu morálku a Tom byl ochotný mu pomoci.
Když oba vedle sebe tiše pracovali a počítali zásoby v klubu, netrvalo dlouho a byli hotovi. Tom se podíval na hodinky a zjistil, že Stephaniina hodina už měla být u konce. Vytáhl z kapsy mobil a poslal jí rychlou SMS, zatímco šel k autu. „Stihli jsme inventuru rychle, nechceš se sejít na oběd?“
Tom se opřel o auto a pozoroval lidi, kteří procházeli kolem, zatímco čekal, až mu Stephanie odepíše. Když mu odepsala, podíval se na telefon. „Jdu na oběd s kamarádem ze třídy. Přijeď za námi, akorát jsme si sedli.“
Poté, co zjistil, kde jsou, nasedl Tom do auta, aby se mohl setkat se Stephanií.
***
Tom prošel dveřmi do restaurace. Hosteska se na něj podívala a usmála se.
„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“
„Jo, mám tady sraz se svou přítelkyní a jejím kamarádem. Říkala, že už sedí venku.“
„Skvělé, dveře na terasu jsou přímo tudy,“ řekla a vedla ho k nim.
Stephanie a Bill seděli jen kousek od dveří na terasu.
„Tak jaký bylo tvoje rande s Georgem?“ Zeptala se Stephanie, když se podívala směrem ke dveřím a hledala Toma.
„Katastrofální. Měl jsem v Chicagu známost na jednu noc, což není úplně můj styl, a byl v tom baru! Byl to zatracený…“
Bill se zarazil, když Stephanie mávla na Toma, který vyšel na terasu. Bill se natáhl pro vodu těsně předtím, než otočil hlavu na stranu, nadšený, že se konečně setká se Stephaniiným přítelem.
Tom se podíval dolů ve stejnou chvíli, kdy se na něj podíval Bill, a zatajil se mu dech. Bill seděl a zíral na Toma snad celé dny, i když to nemohlo být víc než pár vteřin.
Billova ruka se stále pohybovala směrem ke sklenici, aniž by to Bill vnímal. Převrhl ji a vylil vodu, čímž je oba vytrhl z transu.
Stephanie se Billově nešikovnosti zasmála a číšník přispěchal ke stolu, aby rozbitou sklenici uklidil a donesl Billovi novou vodu.
„Bille, nikdy by mě nenapadlo, že jsi takový nešika. Tome, tohle je můj kamarád Bill ze třídy. Bille, tohle je můj přítel Tom.“
Bill zůstal beze slova.
Tom se posadil na jedinou volnou židli u kulatého stolu, čímž se ocitl mezi Billem a Stephanií, ale dostatečně daleko od obou.
„Jak šla inventura s Gustavem?“ Zeptala se Stephanie, nevšímajíc si trapného napětí mezi dvěma muži, s nimiž seděla u stolu.
„Bylo to fajn. Ani to netrvalo tak dlouho jako obvykle,“ řekl Tom, a konečně odtrhl pohled od Billa, který se teď díval do svého prázdného talíře. „Jaká byla hodina?“
Stephanie několik minut blábolila o tom, že byli první dva, kteří předvedli své monology, a jak jim to šlo. Snažila se Billa přimět, aby jí to pomohl rozvést, ale on jen řekl, že ona už všechno řekla a není co dodat.
Poté, co Tomovi pověděla všechno o své hodině, omluvila se a odešla na toaletu, přičemž nechala oba muže o samotě.
Bill měl stále sklopenou hlavu, když se na něj Tom podíval, a tak se rozhodl, že by měl promluvit jako první.
„Myslel jsem, že žiješ v Chicagu,“ řekl Tom nechápavě, když nevěděl, kterou z milionu otázek položit dřív.
„No jo, přestěhoval jsem se sem asi dva týdny poté, co jsem tě… potkal,“ odpověděl Bill a konečně se na Toma podíval.
„Proč jsi nepočkal, abychom si promluvili, když jsme se v pátek večer viděli v klubu?“
„Měl jsem rande a upřímně jsem nevěděl, co ti mám říct, stejně jako to nevím ani teď.“
Chvíli seděli mlčky, než se Bill na Toma podíval se šokovaným výrazem ve tváři.
„Chodils se Stephanií, když jsme se potkali?“
Tomova tvář se rozpaky zbarvila do tmavého odstínu červené, když odpověděl: „Jo, chodíme spolu už osmnáct měsíců. Bolelo by ji, kdyby se o té noci dozvěděla, ale nelituju toho, co se mezi námi stalo. Vlastně jsem na to nedokázal přestat myslet.“
„Panebože, ty prase. To jako vážně?! Chceš mi říct, že jsi podvedl svou přítelkyni, a teď na to nedokážeš přestat myslet?“
„Chceš říct, že jsi na to od té doby, co se to stalo, vůbec nemyslel?“ Pozvedl obočí Tom.
„Ne… chci říct jo. Počkej, jo, myslel jsem na to, ale ty máš přítelkyni, která je shodou okolností moje kamarádka, a já se teď taky s někým tak trochu vídám. Už se to nikdy nebude opakovat, je to definitivně pryč.“
Než Tom stačil odpovědět, uviděl Stephanii, jak se vrací na terasu. Když Bill uviděl Stephanii, jeho tvář zrudla. Než popadl tašku, vytáhl mobil a sluneční brýle.
„Hej Steph, promiň, musím běžet. Právě mi volali z agentury, že je jedna z modelek nemocná a potřebují mě na focení.“
„Musíš odejít hned?“
„Jo, potřebují mě tam za hodinu a bude chvíli trvat, než se tam dostanu. Dáme si oběd jindy.“
„Rád jsem tě poznal, Bille,“ řekl Tom a jazykem si olízl kroužek ve rtu.
Billova tvář ještě víc zrudla a jediné, co dokázal říct, bylo: „Ahoj,“ když se otočil a odcházel od stolu. Když se otočil, aby se ohlédl, viděl, že ho Tom pozoruje, jak odchází, a stále si hraje s tím zatraceným kroužkem ve rtu.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
