autor: elvisfan
„Jsi až moc hodný, Tome.“
Tom se usmál, když na odbočce doprava zastavil na červenou. „Proč jsem věděl, že to řekneš, Gusi?“
„Nic o tom klukovi nevíš!“ Vyhrkl Gustav do telefonu.
„Vím, že je těhotný a má strach,“ odpověděl Tom. „A vím, že ho opustili lidé, kterým věřil. Nemůžu ho jen tak vyhodit, když nemá kam jít.“
„Fajn,“ povzdechl si Gustav. „Ale ne, abys mi pak brečel, až se večer vrátíš domů a všechno, co máš, bude pryč.“
„On není zloděj,“ namítl Tom.
„To přece nemůžeš vědět!“
„Tak tomu říkej pocit.“
„Já tomu říkám, že můj nejlepší přítel úplně přišel o rozum,“ řekl mu Gustav.
„Je to ještě dítě, Gusi,“ připomněl mu Tom. „Dostal se do blbý situace a já mu chci pomoct.“ Pokrčil rameny, i když ho jeho přítel nemohl vidět. „Myslím, že mu můžu věřit.“
***
Bill se posadil a protáhl se, telefon mu sdělil, že je krátce po desáté. Tom říkal, že obvykle vstává v půl sedmé, aby se připravil do práce, ale Bill prostě spal a neslyšel žádné další známky života v domě.
Rozhlédl se po pokoji a ztěžka si povzdechl, přičemž sledoval kufry, které ještě nevybalil. Předpokládal, že tohle je teď jeho domov, i když tomu zčásti stále nemohl uvěřit. Jeho vlastní rodiče ho vyhodili, ale nějaký náhodný cizinec ho vzal k sobě. Naslouchal tichu a cítil se trochu divně, že je v Tomově domě sám.
Pak se probudil jeho žaludek a on se rozběhl do koupelny, přičemž záchodové prkénko zvedl jen tak tak. Zasténal a položil si ruku na břicho, když vyprázdnil obsah žaludku.
„Už se nemůžu dočkat, až tohle konečně přestane,“ zamumlal.
Rychle se osprchoval a oblékl se, vlasy si nechal uschnout na vzduchu, a zamířil rovnou do kuchyně. Uprostřed dvířek mrazáku byl pod červeným magnetem přilepený vzkaz.
Vezmi si cokoli, co je tady nebo ve spíži.
Napiš mi, kdybys něco potřeboval
626-3147
Pracovní číslo 635-9947
Měl bych být doma kolem páté.
T.
Bill si do telefonu přidal nová čísla, a pak si dal misku Froot Loops a pár borůvkových Pop Tarts. Vysoká sklenice pomerančového džusu ho doprovodila do obývacího pokoje, kde se usadil na pohovku s ovladačem od televize v ruce.
O tři hodiny a 253 kanálů později se začal oficiálně nudit. Zkontroloval čas na telefonu, a pak otevřel konverzaci s kamarádkou Natalií.
Bill: co děláš?
Natalie: škola blbec. někteří z nás do ní ještě musí chodit 😉
Bill: ale už jenom dva týdny 😀 napiš mi později.
Natalie: Miluju tě!
Bill odhodil telefon na gauč, povzdechl si a zabubnoval si prsty o břicho. Prohlížel si telefon a pak ho zase zvedl.
Bill: ahoj, tady těhotnej puberťák, co spí ve tvém volném pokoji.
Tom: lol, všechno v pohodě?
Bill: jo, jen se nudím. Jsi zaneprázdněn?
Tom: trochu
Bill: Tak se uvidíme večer
Tom: Ahoj
Bill si na chleba namazal majonézu, přidal krůtí maso, sýr a rajčata a se sendvičem v jedné ruce a sklenicí koly v druhé vyšel nahoru. Ukousl si několik velkých soust sendviče, a pak se dal do práce. Všechno, co potřeboval, se do prádelníku v pohodě vešlo, ale ve skříni nebyla žádná ramínka, na která by mohl dát svoje bundy. Kousl se do rtu a podíval se přes rameno na chodbu. Snažil se ignorovat pocit, že někomu narušuje soukromí, a zamířil do Tomova pokoje.
Stál ve dveřích, zíral na Tomovu neustlanou postel a zvažoval, že se vrátí do svého pokoje a až Tom večer přijde domů, požádá ho o ně, ale pak obrátil oči v sloup.
„Nebuď idiot,“ vynadal si. „Jsou to ramínka.“
Když v ložnici neviděl žádné dveře, zabočil rovnou do koupelny. Usmál se nad poměrně velkým sortimentem přípravků na péči o pleť na pultu, a pak uviděl velkou šatní skříň po své pravici. Pracovní oděvy byly oddělené od obyčejného oblečení a každý pár bot měl svou vlastní malou vestavěnou přihrádku. Napočítal osm párů džínů a věšák na kravaty na zadní straně dveří obsahoval tři kravaty. Tři těžké zimní kabáty visely v plastových pytlích z čistírny a mezi nimi a stěnou byla nějaká náhradní ramínka. Bill jich několik popadl a vrátil se do svého pokoje, kde brzy obdivoval svou cennou sbírku bund, která teď visela v novém domově.
Otočil se od skříně a očima přelétl místnost. Byl rozhodně obyčejný, protože to byl jen pokoj pro hosty, a jediná malá lampička u postele nijak nepomáhala rozjasnit prostor. Bill přešel k holému oknu, zatáhl za šňůru, která zvedla žaluzie, a vpustil dovnitř trochu slunečního světla.
„Mnohem lepší,“ usoudil.
Poklepal jedním oprýskaným nehtem o horní desku komody a s povzdechem se zadíval na svou dlouho zanedbávanou sbírku líčidel. Když odcházel z domova, vzal si jen pár věcí, včetně své oblíbené tužky na oči, a od té doby ani necítil potřebu se líčit. S drobným úsměvem se rozhodl to změnit. Vytáhl z organizéru pár věcí a zamířil do koupelny, kde všechno hodil na pult. Vyfoukal si ještě vlhké vlasy, a pak si je celé stáhl černou gumičkou. Rychle si na obličej nanesl tónovaný hydratační krém, po tom si po víčkách přejel stříbrnými stíny a kolem linie řas si zkušeně udělal tlustou černou linku. Přejel řasy dvěma vrstvami řasenky, rty přetřel světle růžovým leskem a usmál se na svůj odraz.
„Bille, už zase vypadáš skoro jako člověk,“ zamumlal.
Vytáhl z vlasů gumičku, trochu je rozčesal a natupíroval, pak na ně nanesl velké množství laku na vlasy. Jeho úsměv se rozzářil, a když zhasínal světlo, poslal svému odrazu v zrcadle pusu.
***
Další hlubší průzkum domu odhalil malou pracovnu u obývacího pokoje. Počítač na stole byl vybaven dvěma masivními monitory a police napravo od stolu byly zaplněny různými technickými příručkami. Na stěně visel diplom z Bostonské univerzity z oboru informatiky.
„Hmm,“ povytáhl obočí Bill. „To bych do něj neřekl, že je počítačový šprt.“
Police nalevo od stolu byly pokryty různými zarámovanými obrázky; Tom se skupinou kluků, Tom v čepici a taláru stojící mezi dvěma lidmi, o nichž Bill předpokládal, že jsou Tomovi rodiče, zjevně opilý Tom s přihlouplým úsměvem a neonovou havajskou košilí.
Naproti stolu byly posuvné dveře, které vedly na malou terasu a malý oplocený dvorek. Na jedné straně terasy stál velký černý gril a na druhé straně kulatý stůl obklopený čtyřmi židlemi. Bill si povzdechl a vzpomněl si na velký bazén v domě svých rodičů na Cape Cod, kde si myslel, že bude trávit léto.
Známé pípnutí vykouzlilo Billovi úsměv na tváři a on se vrátil do obývacího pokoje pro telefon.
Natalie: Stýská se mi po tobě! kdy se můžu přijet podívat do tvého nového bytu?
Bill: ne zrovna mého :/ měl bych se prvně zeptat Toma, jestli by mu nevadilo, kdybych si někoho pozval.
Natalie: proč by mu to mělo vadit? jsem sladký človíček, který každému, koho potká, přináší jen radost.
Bill: jo, ale to on neví.
Natalie: *smutný obličej*
Bill: brzo! slibuju!
***
Jak Tom slíbil, pár minut před pátou vešel do dveří. Zavolal na pozdrav a podíval se na Billa, který se na něj usmíval z druhého patra.
„Wow,“ Bill si prohlédl Tomův culík, khaki košili a tmavě modrou kravatu. „Firemní Tom vypadá naprosto nudně.“
„Velmi vtipné.“ Tom položil tašku na stolek u dveří a vyrazil po schodech nahoru. „Ale vypadat takhle nudně se vyplatí.“ Když došel nahoru, zastavil se a zadíval se na úplně jiného Billa. „Vypadáš… jinak.“
Billův úsměv se vytratil. „Jo,“ souhlasil. „Většina lidí ten make-up moc nechápe,“ sklonil hlavu. „Ale já ho nosím už od třinácti a vážně se mi líbí.“ Zvedl hlavu a svádivě si přehodil vlasy přes rameno. „Tohle jsem prostě já.“
Tomovy rty se zformovaly do úsměvu. „Nemusíš mi nic vysvětlovat, Bille,“ řekl mu. „A neřekl jsem, že to vypadá špatně.“ Uvolnil si kravatu a vydal se směrem ke své ložnici. „Takže, co jsi celý den dělal?“
„Oh, plno vzrušujících věcí.“ Bill následoval staršího muže chodbou. „Nejdřív jsem zvracel, pak jsem se osprchoval. Pak jsem si vybalil všechny svoje krámy a půjčil si pár ramínek z tvojí šatny.“ Posadil se na okraj Tomovy postele a zíral na Tomova nahá záda, když vešel do šatny. „Já… nasnídal jsem se a naobědval.“ Odmlčel se a zaváhal. „Možná jsem snědl i zbytek tvých čokoládových sušenek.“
Tomova horní část těla vykoukla ze šatny. „Ty jsi dojedl moje Chips Ahoy?“
Bill přikývl. „Promiň.“
„To je v pohodě,“ pokrčil Tom rameny a znovu zmizel v šatně. „Myslím, že mám ještě jedny.“
„Máš tu víc sušenek?“ Odpověděl Bill spíše sám pro sebe.
Tom se vynořil v jedněch ze svých mnoha džínů a Bill si naposledy prohlédl jeho nahý hrudník, než si Tom natáhl volné šedé tričko. Bill seskočil z postele a následoval Toma do kuchyně, kde se posadil k pultu a pozoroval, jak Tom sype těstoviny do hrnce s vařící vodou.
„Takže umíš vařit,“ poznamenal.
Tom se zasmál. „Umím víc než jen jídla z mikrovlnky,“ odpověděl. „Ale vařit jen pro sebe mě moc nebaví, takže jím hodně jídla z donášky.“
Bill fascinovaně a náhle opět hladově sledoval, jak Tom krájí rajčata, zelenou papriku a česnek a vše míchá se solí, pepřem a nějakou bylinkou. Jakmile byly linguine hotové, nandal na dva talíře velkorysé množství, podíval se na Billa, pak ještě do jednoho talíře trochu přidal a oba je přelil studenou omáčkou.
„Tome, vypadá to nádherně.“ Bill si přidržel talíř těsně pod nosem a zhluboka se nadechl. „Ach můj Bože, tak krásně to voní!“
Tom se uchechtl, když otevřel ledničku. „To jsem rád,“ odpověděl. „Kdyby tady byli na večeři kluci, urazili by se, kdybych se jim odvážil naservírovat něco bez masa.“ Nalil Billovi sklenici coly a pro sebe si otevřel pivo. „Odmítají uvěřit, že v životě existuje něco víc než jen hamburgery a steaky.“
Odnesli si večeři a pití do obýváku, pohodlně se usadili na opačných koncích pohovky a Tom zapnul večerní zprávy. Když hlavní večerní zprávy skončily, zaslechl z druhého konce pohovky zvuky. Pomalu otočil hlavu a viděl, že Bill už má více než polovinu jídla v sobě. Množství linguine, které mizelo v chlapcových ústech, bylo větší než cokoli, co Tom kdy viděl. Bill ho přistihl, jak se snaží nesmát, zrudl a rychle spolykal tu dobrotu v ústech.
„Nemůžu si pomoct!“ Vykřikl. „Obyčejně ani nejsem takový Otesánek, ale tohle…“ ukázal vidličkou na svůj žaludek. „Ten malý spratek ze mě dělá prase!“ Sklopil oči a znovu zatočil vidličkou v těstovinách. „Nevím, jak přežiju příštího půl roku,“ postěžoval si. „Budu velký jako dům.“
Tom viděl, že se mu tím právě otevřela příležitost, které hned využil.
„Takže jsi asi ve třetím měsíci?“ Zeptal se.
„Jo,“ Bill pokrčil rameny, když si ukousl další sousto. „Aspoň myslím. Nejsem si ale jistý už ničím.“
„Víš… co budeš dělat, až se narodí?“
„Nejspíš si najdu nějaký hezký pár, který ho bude vychovávat.“ Bill dojedl zbytek jídla, které mu na talíři zbylo, a pak ho položil na stůl. „Na nic z toho nejsem připravený, Tome,“ přiznal. „Ani jsem nebyl u doktora. Jak vůbec nějakýho najdu? Na Googlu?“
„Přesně tak jsem našel svůj dům,“ odpověděl Tom.
Vzal ze stolku u dveří svůj notebook, přihlásil se a podal ho Billovi. Bill si ho podezřívavě prohlížel, a pak si ho s pokrčením ramen vzal. Tom se opět věnoval večeři a zprávám a občas se podíval na Billa. Odnesl jejich nádobí do myčky, oběma přinesl další pití a Billovu sklenici postavil na stůl před něj.
„Myslím, že jsem někoho našel.“ Podíval se s nadějí na Toma. „Specializuje se na mužská těhotenství.“ Projížděl dál po webové stránce, kterou našel. „Přijímá nové pacienty,“ četl. „Můžu se objednat online,“ znovu se podíval na Toma. „To se dá objednat k doktorovi online?“
Tom se usmál. „Asi jo.“
„Hm,“ Bill se podíval na webové stránky a povzdechl si. „No, doktore Michaele Mallory, myslím, že jste můj nový doktor.“
„Zkus se objednat na středu,“ řekl mu Tom.
Bill nakrčil čelo. „Proč na středu?“
„Ve středu pracuju z domova,“ odpověděl Tom. „Budu tě tam moct odvézt.“
Bill překvapeně zamrkal, a pak se usmál. Rychle se znovu zadíval na Tomův notebook a zamrkal, aby zahnal další nával slz.
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
