autor: Haylzee
Můžeš si mě nechat
„Nesnáším rozhovory po telefonu,“ zakňučel Tom a se zjevnou úlevou položil telefon.
Bill pokrčil rameny. „Mně to zas až tolik nevadí, protože se aspoň nemusím starat o to, jak vypadám.“
„Ty se vždycky staráš o to, jak vypadáš,“ škádlil ho Tom.
„Jo, proto tu sedím v otrhanejch teplákách a s vlasama naprosto na hovno před jediným člověkem, na jehož názoru mi naprosto záleží,“ odsekl Bill.
Tom se ušklíbl. „Pojď, bručoune, umyjeme nádobí od snídaně, aby se, až mamka přijde domů, neposrala jako včera.“
Bill zasténal, ale vstal a následoval Toma do kuchyně. Byl nevrlý, protože byl strašně unavený. Zůstali vzhůru až skoro do rána a povídali si, pak Billa znovu hrubě probudil David a připomněl mu, že mají s Tomem v deset telefonický rozhovor, kvůli kterému musel Bill vstát z postele.
„Mohl by ses vrátit do postele,“ navrhl Tom, když stáli před dřezem. „Zdřímnout si nebo tak něco.“
Bill zavrtěl hlavou, i když zíval. „Ne, už jsem vzhůru. Kromě toho bych s tebou rád strávil nějaký čas bez mámy,“ řekl rozhodně, vklouzl za Toma a pohladil ho po pažích, zatímco ho líbal na rameno.
„Bille,“ zamumlal Tom. „Nedráždi mě.
„Hmm? Co tím myslíš?“ Zamumlal Bill a zezadu se k němu přitiskl.
Tom pokrčil rameny. „Víš, jak je to pro mě těžký, tak se přestaň snažit, abych tu sázku prohrál. Bože, po včerejší noci je to ještě horší.“
„O to se nesnažím,“ odpověděl Bill mrzutě. „Přísahám.“ Šťouchl do Toma, dokud se k němu konečně neotočil čelem a Bill se k němu naklonil a ulevilo se mu, když ho Tom objal. „Pro mě je to stejně těžký jako pro tebe.“
„Jasně, jasně,“ zamumlal Tom, i když Bill poznal, že se usmívá.
~*~
„Panebože, já se tak nudím,“ postěžoval si Tom hlasitě už popáté za posledních dvacet minut.
Bill si povzdechl. „Tak si běž hrát sám se sebou nebo tak něco, hlavně mě přestaň otravovat.“
Bylo pozdní odpoledne a dvojčata už udělala skoro všechno, co je napadlo, aby se zabavila činností, která nezahrnovala vzájemné svlékání. Sledovali filmy, pracovali na dalších písničkách, dělali si legraci z Georga i Gustava, a dokonce chvíli seděli venku a předstírali, že jim příroda není tak úplně u prdele.
Teď se Bill intenzivně věnoval hře Crash Bandicoot na Playstationu a Tom začínal být neklidný.
„Bille…“
Bill odmítal odtrhnout pohled od obrazovky, ale koutkem oka viděl, jak se k němu Tom na pohovce přibližuje. „Nerozptyluj mě, skoro mám tuhle úroveň splněnou se všemi drahokamy i krabicemi!“
„Billeeee,“ zopakoval Tom a přejel Billovi rukou po noze přes džíny, do kterých se převlékl.
„Tome,“ povzdechl si Bill. „Máš vůbec ponětí, jak jsi teď kurevsky otravný?“
Tom ho ignoroval a odhrnul Billovi vlasy z krku, načež se k němu sklonil a olízl mu místečko těsně pod čelistí. „Panebože, za chvíli ti tímhle rozbiju hubu!“ Vyštěkl Bill, přičemž měl na mysli ovladač ve svých rukou. Televize najednou zhasla, Bill ztuhl a snažil se pobrat, co se právě stalo. Vypadl proud? Pak si ale všiml dálkového ovladače v bratrově ruce a samolibého úsměvu na Tomově tváři. „Ty sráči!“ Vykřikl Bill.
Vtom se na něj Tom vrhl, a i když se ho Bill snažil odstrčit, nešlo to. Tom byl příliš těžký, příliš odhodlaný. Bill byl přitlačen na záda a jeho protesty utnula Tomova ústa, která se přitiskla na jeho, právě když jeho rozkrok narazil na Billův, jak Tom ležel mezi jeho nohama.
Bill se vzdal a sotva si všiml tichého zadunění, když mu ovladač vypadl z ruky a dopadl na podlahu. Byl příliš zaneprázdněn tím, aby Toma dychtivě líbal nazpět a zajel mu rukama pod tričko, aby ucítil jeho horkou kůži na zádech. Ačkoli věděl, že je to nejspíš špatný nápad, Bill se k Tomovi přirážel a byl rád za tření mezi nohama. Chybělo mu být s Tomem, mít ho takhle na sobě.
„Uh, Tomi,“ zavrčel. „Musíme přestat.“ Jeho činy však byly v rozporu s jeho slovy; přitiskl se k Tomovi a silněji se o něj otřel a Tom místo odpovědi ještě zrychlil.
„To je v pohodě,“ zachraptěl Tom, odtáhl hlavu a podíval se na Billa, jehož oči byly tmavší než obvykle a rty měl rudé a oteklé. „Nedovolím, aby se něco stalo, jasný? Oblečení zůstane tam, kde je, slibuju. Hlídám to, jestli se potřebuješ udělat, tak se udělej.“
Bill přikývl a tupě na něj zíral, víc než konsternovaný Tomovým autoritativním tónem hlasu a slastným pocitem Tomova tvrdého penisu, který se mu otíral o džíny.
Vtom se zabouchly dveře a Billovo srdce se zastavilo. Tom se od něj odtrhl tak rychle, až se Billovi při pohledu na něj málem zatočila hlava, a roztřeseně z podlahy zvedl ovladač Playstationu. Jejich matka se vrátila domů dřív a oni ani neslyšeli dveře jejího auta. Málem byli chyceni.
„Co se tady děje?“ Zeptala se jich obou Simone, když vešla do obývacího pokoje s taškou zřejmě plnou potravin. „Co děláte?“
„Hraju Crash Bandicoot,“ odpověděl Bill tiše, jelikož nevěděl, co jiného říct. Musela to vědět, dokázala v Billovi tak snadno číst. On i Tom vypadali provinile, i když Tom byl až na druhém konci pohovky.
Simone se podívala na vypnutou televizi a zavrtěla hlavou. „Do prdele, moje děti jsou divný,“ zamumlala si pro sebe a zamířila do kuchyně. „Doufám, že nejste sjetý!“ Zavolala na ně. „Mám doma jen tohle jídlo!“
„Sakra, tak tohle bylo těsný,“ zamumlal Tom.
„Hodně těsný,“ zasyčel Bill. „Ježíši.“
Billovi chvíli trvalo, než se uklidnil, a Tom ho nakonec nechal o samotě, aby pokračoval v hraní, i když se Billovi stále lehce třásly ruce, když si vzpomněl, jak snadno je mohla matka nachytat, jak jsou na sobě na pohovce se spojenými ústy a prudce přirážející k sobě jejich klíny. Z té představy se mu chtělo umřít. Připomnělo mu to, že měl pravdu, když byl paranoidní, že si od sebe musí udržovat odstup. Ano, bylo to těžké, ale za pár dní ho Tom mohl šukat, jak chtěl, do té doby se s tím prostě musel smířit.
Jak Bill očekával, Tom se za chvíli do obýváku vrátil a vypadal stejně znuděně jako předtím. Bill se rozhodl, že se nad ním slituje; vypnul hru a hodil po Tomovi jeden z polštářů na gauči.
„Čím jsem si to vysloužil?“ Zeptal se Tom.
„Za to, že jsi byl kokot,“ řekl mu Bill. „Za to, že jsi nás málem dostal do problémů,“ zašeptal.
„Oh, jo?“ Bill vypískl, když se k němu polštář plnou rychlostí vrátil a praštil ho do obličeje.
„Přesně za to.“ Bill popadl polštář a vyskočil z gauče, potěšen vyděšeným zvukem, který jeho bratr vydal, když se snažil utéct. Bill ho s polštářem honil po obýváku a mlátil ho jím. Připomnělo mu to dobu, kdy byli mnohem mladší, i když předměty, které po sobě házeli, nebyly vždycky tak měkké jako polštář.
Po chvíli se Tom pokusil polštář Billovi sebrat, aby s ním nemohl zaútočit, ale Bill mu podrazil nohy a Tom spadl na zem. Bill se na něj rychle zřítil.
„Ty jsi ale slaboch, Tome,“ zavrčel Bill a hravě přitiskl své dvojče k zemi.
„Ty jsi,“ zněla Tomova chabá odpověď.
Bill zapištěl, když se ho Tom pokusil polechtat na bocích, a nejspíš právě to donutilo Simone, aby se podívala, co se děje.
„Co je to tady za kravál?“ Zeptala se s rukama v bok a prohlížela si své dva syny zápasící na podlaze. „Bille, zlato, dávej pozor na jeho koule, jednou bych chtěla mít vnoučata. Mimochodem, večeře je hotová.“ Zamířila zpátky do kuchyně a nechala za sebou Billa jen tiše sedět a dívat se kamkoli jinam než na Toma.
Chtěla vnoučata.
~*~
„Co se děje, Bille? Celý večer jsi zamlklej,“ zeptala se Simone, když seděli u jídelního stolu. „Kde je ten můj štěbetavý kecálek?“
Bill pokrčil rameny. „Jsem jen hodně unavený, včera jsem byl dlouho vzhůru.“
„Zítra mám volno,“ informovala je Simone. „Napadlo mě, že bych vás oba vzala na oběd – nic extra luxusního, jen na nějaké pěkné místo.“
„To zní dobře,“ řekl Tom. „Už se nemůžu dočkat, až vypadnu z domu.“
„Mohli jste si prostě vzít Gordonovo auto, pokud jste chtěli někam jet,“ podotkla Simone, „klíčky jsou pořád tady,“ odkašlala si. „Vlastně byste si mohli vyjet třeba zítra večer nebo tak.“
Bill sledoval, jak Tom přimhouřil oči. „Okay… jo, to by mohlo být fajn.“ Bill i Tom si vyměnili pohledy. „Co máš v plánu zítra večer?“
„Ah, jen jsem zapomněla, že jsem si domluvila návštěvu, jen pár žen z knižního klubu, do kterého patřím. Jsem na řadě, abych je pohostila.“
Tom se zasmál. „Jestli jsi nás chtěla vyhodit ven, mohla jsi nám to prostě říct.“
„Nikdy bych vás nevyhodila,“ odpověděla Simone a znělo to zděšeně. „Já jen, že, no okay, okay, přijde Abigail Fischerová.“
„Uh,“ vykřikl Bill a podíval se na Toma, zatímco se jeho bratr smál.
„Paní Fischerová? Nevěděl jsem, že se s ní pořád kamarádíš?“
„No, nějak jsme to vyřešily,“ řekla Simone pomalu. „I když pro ni asi nebylo snadný vidět tvůj obličej, který je všude, kam přijde,“ dodala a ukázala vidličkou na Billa.
„To je jedno,“ povzdechl si Bill.
Abigail Fischerová a Simone se kamarádily opravdu dlouho, až do té noci, kdy se Bill vrátil domů s rudým obličejem a ponížený, do noci, kdy připravil drahou Katrinu Fischerovou o panenství spolu s tím svým.
Paní Fischerová Billovi nikdy neodpustila, že „poskvrnil“ její dceru, jak sama řekla, a mezi ní a Simone to způsobilo velké problémy. Vše skončilo poměrně náhle několik nocí poté, co se to stalo, když paní Fischerová přivedla Katrinu k Billovi, aby se jim oběma omluvil, a Bill ji poslal do prdele a oznámil jí, že se to její dceři „kurva líbilo“.
„No jo,“ řekl Tom a pořád se smál. „Zítra večer půjdeme ven a necháme tě, aby ses s paní Fisherovou dobře bavila.“
~*~
Bill uklízel poslední nádobí a přemýšlel, jestli už šel Tom spát, když přišla Simone a vytáhla z mrazáku zmrzlinu. „Dáš si?“ Zeptala se.
Bill zavrtěl hlavou a tiše sledoval, jak si nabírá čokoládový dezert.
„Mami, byla bys hodně naštvaná, kdybys nikdy neměla vnoučata?“ Jeho matka zvedla oči od zmrzliny a věnovala mu nechápavý výraz. „Chci říct, jak moc ti na tom záleží?“ Zeptal se.
„Proč se mě na to ptáš?“ Zeptala se ho Simone a olízla naběračku od zmrzliny, aby ji očistila.
„Protože děti mít nebudeme,“ řekl Bill, který nechtěl chodit kolem horké kaše.
Simone se zasmála. „Nebuď hloupý, Bille, to přece nemůžeš vědět. A neříkej ani ‚my‘, nemluv za svého bratra, ten má svůj vlastní život.“
Billovi se rozšířily nosní dírky a musel si říct, aby se trochu uklidnil, než promluví. „Mami, nemluvím za něj, ale vím, že nebude mít děti. Už jsme o tom mluvili, víš?“
„Bille, oba jste příliš mladí na to, abyste vůbec věděli, co chcete. Vím, že se to teď možná nezdá, ale ty a Tom spolu nebudete navždy, dřív nebo později dospějete, zamilujete se, oženíte se a tak podobně,“ řekla odmítavě.
Bill si odfrkl. V jeho životě byla spousta nejistot, jeho kariéra, jeho hlas, jeho přátelé, ale jedinou věcí si byl Bill naprosto jistý: že on a Tom budou navždy spolu. O tom vůbec nepochyboval.
„Nebudeme se brát ani rozcházet,“ řekl Bill mrzutě a věděl, že řekl příliš mnoho. Prostě to měl nechat být, byla to věc, kterou opravdu nebylo třeba řešit hned teď, ne dokud nebudou starší a Simone se jich nezačne vyptávat, jak to, že ve svém životě nemají žádné vztahy.
Simone dramaticky obrátila oči v sloup, aniž by si uvědomila, jak moc je Bill naštvaný. „Nebuď hloupý. To je normální, zlatíčko. A i když ty nemáš zájem se usadit a mít rodinu, nemůžeš se zlobit, jestli to Tom udělá. Dřív nebo později to budeš muset nechat být, Bille. Nemůžeš si ho nechat navždycky.“
Billova ústa nevěřícně poklesla. „To je… Já nejsem… Uh!“ Bill vyhodil ruce do vzduchu a ignoroval šok, který jeho reakce matce způsobila. „Ty vůbec nic nevíš!“
Když se kolem ní prohnal pryč z kuchyně, vrazil do Toma, který zřejmě stál za dveřmi a poslouchal. Bill se kolem něj protlačil a vyběhl po schodech nahoru, když slyšel, jak Tom matce něco říká, znělo to, jako by spíš křičel. To Billovi jen přitížilo; neměl v úmyslu vyvolat hádku.
Jakmile dorazil do svého pokoje, zabouchl dveře a zamkl je, nechtěl teď nikoho vidět. Cítil se poníženě, měl pocit, že ho matka vidí jako nějakou vlezlou holčičku nebo tak něco, že Bill je určitě to divný děcko, které skončí samo, zatímco Tom je ten normální, má přítelkyně a všechno ostatní. Bill nebyl ten vlezlý, a nenáviděl pocit, že všichni tomuhle skálopevně věří. Věděl, že reagoval přehnaně, že jeho matka nemůže vědět, že jsou její synové tak oddáni jeden druhému, že by je od sebe mohla rozdělit pouze smrt.
Někdo zaklepal na dveře a Bill věděl, že to je Tom, který se přišel podívat, jak mu je, aby ho případně uklidnil. Bill ale nechtěl s nikým mluvit.
„Bille, to jsem já. Pusť mě dovnitř,“ prosil Tom. Bill věděl, že by měl, věděl, že to nejkrutější, co může bratrovi udělat, je postavit mezi ně zamčené dveře, ale přesto se nepohnul. „No tak, Bille.“
Bill usoudil, že to Tom vzdal a odešel, protože už pár minut bylo ticho. Pak mu na nočním stolku zavibroval telefon, který mu oznámil novou textovou zprávu. Neochotně ho zvedl a otevřel, nebyl připraven na bratrovy výčitky. Povzdechl si, když viděl, že zpráva je od Toma, a stiskl tlačítko, aby zprávu otevřel.
Můžeš si mě nechat navždy, bylo jediné, co v ní stálo, a Bill tiše popotáhl, když doklopýtal ke dveřím a odemkl je, aby mohl najít své dvojče. Nemusel chodit daleko, ve dveřích stál rozrušený Tom a v ruce svíral telefon.
Bill ho vtáhl dovnitř a objal Toma kolem krku, okamžitě ho uklidnila teplá ruka, která mu dělala malé kroužky po zádech.
„Je to hloupost,“ zamumlal mu Bill do ramene. „Byla to moje chyba, neměl jsem nic říkat. Ona to nikdy nepochopí, a my jí ani nemůžeme dovolit, aby to pochopila.“
„Já vím,“ řekl Tom. „Jen pokud víš, že všechno, cos jí řekl, je pravda.“
Bill se usmál a pevně Toma stiskl. „Jsem strašně unavený. Asi proto jsem na ni tak vyjel.“
„Neměla říkat to, co řekla,“ řekl Tom a věrně se držel po Billově straně. „Pojď.“ Odvedl Billa k posteli a Bill si na ni vděčně lehl, připraven dohnat všechny ty hodiny promeškaného spánku. Ani se neobtěžoval s oblékáním pyžama.
„Zůstaň,“ zamumlal a stáhl Toma na postel.
„Mám?“ Zeptal se Tom, vklouzl vedle Billa a přetáhl přes oba peřinu.
„Jo,“ řekl Bill a přitulil se do bratrova krku.
„Ty dveře nejsou ani zavřený,“ zašeptal Tom a znělo to nervózně.
„To je mi jedno,“ zamumlal Bill. „Pokud sem vůbec přijde, stejně si bude myslet, že se chovám jako malý vlezlý spratek.“
Tom se zasmál do Billových vlasů. „Ty jsi malý vlezlý spratek.“
„To si myslí všichni,“ řekl Bill nešťastně.
„Ne, nemyslí,“ řekl Tom a konejšivě ho pohladil po ruce. „Hlavu vzhůru, spratku. Nezapomeň, že tě zítra beru na rande.“
Bill se posadil. „Cože? Na rande?“
„Jo, slyšel jsi mámu, zítra večer berem auto, takže tě vyvezu ven,“ řekl Tom jednoduše.
Bill vydal trapný pisklavý zvuk a tvrdě Toma políbil na rty. „Tommy?“
„Hmm?“
„Zamkni dveře.“
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
