autor: TragicStateofAffairs
varování: násilí a náznak m-preg
„Perfektní…“ vydechl, „prostě perfektní.“
Byla tma; zataženo, a v té uličce, aniž by to restaurace nebo její zaměstnanci věděli, na NĚJ čekal ON.
Zapálil si cigaretu – její konec krásně hořel; zářil při každém nádechu a potáhnutí. Byl opřený o zeď; a někde dole v uličce blikala žárovka, která se snažila rozhodnout, jestli má zůstat svítit, nebo ne.
A když takhle čekal, zatoulala se tam kočka; jejímž jediným cílem bylo prohrabat se odpadky a zbytky, aby našla něco k jídlu. Přiblížila se a přičichla k mužově botě, ten bez váhání vykopl a poslal zvíře do vzduchu. To zamňoukalo a nakonec zasyčelo.
Netrvalo dlouho a zadní dveře restaurace se rozletěly a ven se vypotácel zaměstnanec, který s sebou táhl pytel s odpadky. Byl plný až po okraj a celý se kymácel. Ten muž se ho snažil udržet v klidu, aby nedělal tolik hluku; zvuky města kolem ho utlumily. Pytel se začal houpat a muž se ho snažil udržet v klidu. „Kuuurvaaaa…“ zaklel, natáhl ruku, aby ho ustálil. Měl zatracené štěstí; dveře se v tom zmatku zabouchly. Muž věnoval dveřím prostředníček a posunul hromadu odpadků směrem ke kontejneru, který byl asi třicet metrů od něj. S pohledem upřeným do dálky zamumlal: „Kruci.“
Druhý muž ho pozoroval a vyčkával ve stínu; viděl, jak se ten muž snaží s odpadky pohnout, a se zasténáním je všechny zvedl a prudkým hodem je s řinčením mrskl na dno popelnice. Zamračil se směrem k zavřeným dveřím, sáhl do kapes zástěry a usmál se, když nahmatal krabičku cigaret a zapalovač. Vytáhl z krabičky cigaretu, zmačkal ji a prázdnou ji hodil přes rameno. Několikrát škrtl zapalovačem; neúspěšně.
Druhý muž se beze slova přikradl k němu, škrtl vlastním zapalovačem a přidržel plamen u jeho cigarety. Muž se naklonil dopředu, zaclonil plamen, a jakmile si zapálil a do vzduchu se vznesl obláček nebo dva kouře, promluvil: „Díky, chlape…“ řekl a jen letmo se na muže podíval.
„Nemáš zač,“ zasmál se druhý.
Muž si potáhl z cigarety, a nakonec pohlédl na druhého muže: „BILLE?“ Zareagoval rychle: „Co tady děláš?“
„To je od tebe milý, že sis všiml… TOME…“ zasyčel Bill a sklonil se dolů k botám, a s rychlým úderem, zasténáním, žuchnutím těla v bezvědomí a řinčením kovové trubky dopadající na zem se Bill usmál.
Tři měsíce předtím
„Vítej v naší malé skupince…“ řekl muž a vtáhl ho dovnitř, „ty musíš být Tom. Já jsem Bill a tohle je naše podpůrná skupina. Máš žízeň?“ Zeptal se a ukázal směrem ke konvici s kávou, která se nacházela v zadní části místnosti.
Tom zavrtěl hlavou se slovy „nemám“ a Billův obličej poklesl.
„Nevadí…“ řekl a táhl Toma do přední části místnosti, rukou a nehty se zarýval do Tomova ramene: „Hej lidi! Rád bych vám představil Toma. Pozdravte všichni Toma!“ Usmál se Bill na skupinu. Tom polkl a podíval se na lidi, samí muži, vypadali unaveně a opotřebovaně, samí muži, které znal ze své společnosti, než vybuchla.
„Ahoj, Tome…“ ozval se monotónní sborový hlas, každý z mužů vypadal vyčerpaně a jejich slova byla pravdivým odrazem jejich bytí.
„Teď!“ Billův hlas prolomil ticho: „Tome, můžeš si sednout vedle Georga! Georgu, zvedni ruku, ať Tom ví!“ Usmál se, když to Georg udělal, a Tom se došoural k volnému místu: „A teď… opět všichni víte, proč jsme tady, že? Žádná nejistota?“ Zeptal se Bill a prohlédl si dav: „Dobře! Skvělé! Teď jste tu všichni kvůli radiačnímu výbuchu ve vaší společnosti. Každý z vás byl po lékařské prohlídce objednán sem na tuto terapii, abychom si mohli promluvit o změnách, kterými vaše tělo prošlo. Pamatujte si, že terapie, a v tomto případě SKUPINOVÁ terapie, je životně důležitá pro vaše duševní zdraví, správně?“
„Sprááávně,“ ozvalo se z davu.
Tom polkl. U některých z nich byly „změny“ patrné, jednomu muži vyrostlo z čela další ucho a Tom se ušklíbl. Jiný měl dva jazyky, které občas vyplázl, aby si olízl rty, což Toma rozechvělo. Bill stále pokračoval, mluvil, ale neposlouchal, dokud se najednou Georg nepostavil.
„Jak mi má kurva pomoct terapie?“ Zařval a vyhrnul si tričko, „do prdele! Mám šest bradavek! Jako zatracená nadržená děvka!“
Bill se kousl do rtu. „No tak, Georgu,“ vynadal mu, „sedni si. Mluvení. To je všechno, co budeme dělat. Mluvení pomáhá, a mluvení se svými vrstevníky je dobré.“
Georg zrudl. „Mluvení?“ Ušklíbl se a přistoupil k chlápkovi s uchem na čele. „Jak to tomuhle pomůže?“ Ukázal na něj. „Hádám, že s uchem navíc uslyší i ty ufňukaný kecy, který se tu melou, a TENHLE!,“ pokračoval a ukázal na muže se dvěma jazyky. „Aspoň může zdvojnásobit požitek při orálu! Ale já?! Sundám si tričko a všechny děvky utíkají co nejdál! Celej můj sexuální život je kvůli nim v prdeli!“
Tom situaci přihlížel s vytřeštěnýma očima a Georg se dál pohyboval po místnosti, mluvil, a když se dostal k Tomovi, naklonil se k němu, přímo k obličeji, sevřel jeho tvář a zlostně s ní pohyboval, aby si ji prohlédl.
„A CO JE, KURVA, TOBĚ?!“ Zařval mu Georg do obličeje. „MÁŠ TAKY VÍC BRADAVEK JAKO JÁ?!“
Tom se na židli zavrtěl. „Ne…“ zamumlal, „nemám víc bradavek.“
„Tak co?!“ Vykřikl Georg.
Tom mu odrazil ruku. „NE, KURVA! KDYŽ TO TEDA MUSÍŠ TAK NUTNĚ VĚDĚT, JÁ…“ hlas se mu zadrhl.
„Georgu! Do ničeho Toma netlač!“ Varoval ho Bill. „Sedni si a chovej se slušně.“
„Mám dělohu,“ dokončil Tom a všichni zalapali po dechu.
Současnost
„Uh, ty jsi těžkej!“ Zazubil se Bill a poslouchal, jak Tomovy šaty šustí po podlaze, když ho táhl. A když stoupal po schodech, Tomova hlava udeřila do každého schodu, a kdyby byl Bill alespoň trochu slušný, alespoň by se zachvěl. Když se zastavili, Tom zasténal, oči se mu pod víčky rychle pohybovaly a Bill ho nakopl. „Drž hubu!“ Varoval ho a táhl Toma do svého doupěte.
O několik hodin později Tom zamrkal slzy, když ho oslepilo bílé světlo. Mžoural proti světlu, nemohl se hýbat a cítil pulzující bolest hlavy, ze které se mu houpal žaludek. A byl připoutaný! Zahýbal zápěstím, zaslechl řinčení kovu o kov, což způsobilo, že ho pulzování hlavy bolelo ještě víc. Chtěl si zacpat uši, ale na to neměl dost místa, a tak ještě chvíli mžoural do světla.
„Vidím, že jsi vzhůru…“ zašeptal hlas a Tom se zamračil nad jeho povědomostí.
„Kdo jsi?!“ Dožadoval se Tom a snažil se zvednout hlavu a spatřit osobu ve stínu, ale světlo bylo tak oslepující, že mu bránilo vidět, co se skrývá ve tmě, a zoufale se snažil vzpomenout si na řetězec událostí, které se seběhly, než se ocitl tady.
Hlas se zachechtal. „Překvapení!“ Řekl Bill, když se vynořil. „Stýskalo se ti po mně, Tome?“ Zavrčel, plazil se po Tomově těle a objal ho kolem pasu.
„PUSŤ MĚ!“ Zakřičel Tom a spoutanýma nohama se snažil Billovo tělo ze sebe shodit.
Bill si na něj obkročmo sedl a zúžil oči, zatímco kolena zaryl do jeho lýtek. „POSLOUCHEJ MĚ, TEĎ TĚ MÁM POD KONTROLOU, ROZUMÍŠ?“ Ušklíbl se a jeho tvář se vznášela jen pár centimetrů od jeho.
Místo odpovědi Tom Billovi plivl do obličeje a ten ho udeřil přímo do čelisti.
***
Nakonec se Tom naučil ovládat a nechal Billa velet. Zvykl si na bití a násilné krmení, ale na jednu věc si nikdy nezvykl, a to na znásilňování.
„Pr-proč?“ Zaskřehotal a hlas se mu zlomil, když ho Bill znásilňoval, podobně jako to dělal každý den, dvakrát, někdy i třikrát denně.
Bill se usmál a rozmazal Tomovi krev po celém zadku. „Líbí se ti to, děvko! Líbí se ti moje péro! Řekni to! Řekni to!“ Pobízel ho a plácal Toma po tváři, když ho dál píchal, přičemž sledoval, jak se Tomova tvář zkřivila a lapá po dechu, když mu po tvářích stékají slzy. „Ty víš proč!“ Zabroukal Bill. „Uděláme si miminko!“
„Já nechci dítě!“ Vzlykal Tom.
„ALE JO, CHCEŠ!“ Hádal se Bill, s každým slovem do něj vnikal a pleskal svými varlaty o jeho zadek. „Mmm, jo! Budeme žít šťastný život!“ Vzdychl, když se do Toma udělal tvrdými přírazy, a s mručením z něj vytáhl penis a začal Toma otírat studeným hadříkem.
„Jen blouzníš…“ vzepřel se mu Tom a ztěžka zalapal po dechu, když ho Bill začal škrtit.
„Miluješ mě! Budeme spolu žít šťastný život! Ty, já a DÍTĚ!“ Křičel Bill, svíral ho pevněji a Tomův svět se stával černějším, než už byl.
***
Tak šel každý den; každý den končil násilím, stejně jako se do násilí probouzel.
Až na den, kdy se Tom probudil, aby zjistil, že z okna dovnitř proudí denní světlo. Protáhl se, i když ho všechno bolelo, a najednou se všechno zdálo být v pořádku. Začal být poněkud nedůvěřivý, co když to všechno byla jen noční můra? Usmál se a zarazil hlavu více do polštáře, když uslyšel, jak cvakly dveře, a jeho oči se rozšířily. Srdce se mu sevřelo, když uslyšel hlas svých nočních můr.
„Dobré ráno, Sluníčko! Je čas vstávat!“ Bill se posadil poblíž konce postele.
Tom se posadil a přitáhl si přikrývku blíž k tělu. „Proč?“ Podařilo se mu zamumlat.
Bill se usmál a natáhl k Tomovi ruku. Ten se odtáhl, což Billa opět přimělo zamračit se. „Protože jsme to dokázali!“ Řekl a zabroukal: „Moc tě miluju, můj Tome! Čekáš miminko!“ Zazpíval a sledoval, jak Tomova tvář posmutněla. „Měli bychom slavit…“ zašeptal a plazil se po posteli k Tomovi, který se snažil dostat co nejdál. Bill pevně držel jeho ruce na místě a sledoval, jak se ten druhý svíjí. „Škoda, opravdu velká škoda, že to budu muset udělat,“ řekl, pustil ho a sáhl pro injekční stříkačce. „Taaak, tohle miminku neublíží a tobě to ublíží jen trochu…“ vrazil Tomovi stříkačku do paže a sledoval, jak analgetika uvolňují Tomovu tvář, zatímco se jeho víčka pomalu zavírají.
Bill se přitiskl k Tomovu bezvládnému tělu, vzdychl, když do něj vnikl, a sledoval, jak se mu Tomovo tělo v kómatu stále snaží vzdorovat. „Víš…“ promluvil Bill. „Budu to dělat každý den, dokud mě nebudeš milovat. Není fér, že jsi mě ve skupině tak provokoval,“ zazubil se, když se Tomova hlava střetla s čelem postele. „Moji rodiče tě budou milovat stejně jako já…“ zasyčel, když se blížil k vrcholu. „Jsem si jistý, že tví rodiče mě budou taky milovat, koneckonců… jak to bude krásné, když si jejich syn přivede domů svého terapeuta…“ Naklonil se a políbil Toma na chladné rty, než vykřikl, když na něj přišel orgasmus.
Přitiskl se k Tomovu tělu a poslouchal vzdechy a zvuky, které z Toma vycházely. Posadil se a podíval se na Tomovo břicho. „Tebe taky miluju, děťátko… Jednou nás bude mít rád i tvůj tatínek…“ zašeptal a pohladil místo, kde měla být Tomova děloha. „Donutím ho, aby nás měl rád, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám…“ řekl Bill, zhasl lampičku v pokoji a znovu si lehl k muži v kómatu.
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
