autor: elvisfan
Billova ústa zůstala otevřená s vidličkou jen pár centimetrů od nich. Ani si nevšiml, že mu kostka šunky, kterou napíchl, spadla zpátky na talíř.
„Takže jsi placený hacker?“
Tom se při žvýkání usmál. „To je příliš jednoduchý způsob, jak to popsat,“ odpověděl. „Ale jo. Firmy nám platí za hackování jejich webových stránek, abychom zjistili, kde jsou jejich slabiny, a pak se do toho pustíme a problémy opravíme. Jiné společnosti si nás najímají poté, co jsou jejich stránky hacknuty, a ty potom opravujeme.“
„Hm,“ Bill chvíli mlčky žvýkal. „Takže hádám, že jsi dobrý hacker, když tě tvůj šéf najednou povýšil.“
„Odvádím docela dobrou práci,“ odpověděl Tom skromně. „A co ty?“
Bill zmateně nakrčil čelo. „Co, co já?“
„No, tvoje práce zřejmě spočívá v tom, že jsi dítě a chodíš na střední…“
„Dřív to tak bylo,“ ušklíbl se Bill, když dojedl večeři. „To jsem ale trochu posral, že?“
„Posraný je, že tě nenechali ani odmaturovat,“ zamračil se Tom, když sbíral jejich prázdné talíře. „Kolik ti zbývalo do maturity?“
„Měl jsem maturovat za dva týdny,“ odpověděl Bill smutně. „Ale nejspíš tam ještě půjdu, abych se viděl s Natalií.“
„Ale maturitu by sis mohl dodělat,“ zavolal Tom z kuchyně.
„Budu muset,“ souhlasil Bill a přikývl. „Jestli to chci v životě někam dotáhnout.“
Tom se vrátil na pohovku s druhým pivem pro sebe a modrým sáčkem Chips Ahoy pro očividně spokojeného Billa.
„Co bys chtěl dělat?“ Zeptal se.
Bill se stydlivě usmál a rozlomil sušenku napůl. „Chtěl bych jít na kosmetickou školu,“ odpověděl a okusoval čokoládovou sušenku. „Prostě mám slabost pro líčení,“ dodal. „A když potřebuju, zastřihnu si ofinu, a i Natalie mi dovolí, abych jí stříhal vlasy.“ Prohlížel si Tomův obličej. „Mohl bych ti zastřihnout vousy, kdybys chtěl.“ Oči se mu zvětšily, když se Tom zatvářil uraženě. „Ne že by to vypadalo špatně!“ Vykřikl. „Jen… víš, trochu je upravit. Někdy. Když budeš chtít.“
Tom se zasmál. „Možná tě někdy nechám.“
„To doufám,“ řekl mu Bill. „Musím udělat něco, abych…“ odmlčel se, když zachytil Tomův pohled. „Chtěl bych udělat něco, čím bych se ti odvděčil.“
„Co kdybych tě někdy nechal udělat večeři?“ Usmál se Tom. „To Casserole bylo skvělý, Bille.“
„Moc se nevzrušuj,“ odfrkl si Bill. „Míchaná vajíčka, šunka a bramborové Casserole jsou jediné věci, které umím udělat.“ Zamračil se, když viděl, že v sáčku zbylo jen pár sušenek. „Bylo by lepší ze strouhaných brambor,“ dodal. „Ale ty jsem neměl a nehodlám si zničit nehty strouháním těch věcí. Natalie by byla naštvaná, kdyby mi musela už po jednom dni dělat novou manikúru.“
„Jak dlouho se znáte?“ Zeptal se ho Tom.
„Od sedmé třídy,“ odpověděl Bill a při té vzpomínce se usmál. „Přestěhovala se sem z Filadelfie a dostala se do mé třídy dějepisu. Dělali jsme projekt o prezidentech a učitel ji přiřadil do mojí skupiny a od prvního dne jsme si padli do oka. Máme skoro všechno společný,“ usmál se. „Včetně kluka, do kterého jsme se oba zamilovali, když jsme byli v prváku.“
Tom se zasmál, když se napil piva. „Očividně to vaše přátelství nijak neohrozilo.“
„No, bohužel pro mě byl heterák,“ pokrčil Bill rameny a sáhl po další sušence. „Naneštěstí pro Natalii se mu líbila jedna holka, Andreja, která je asi největší mrcha na celé naší škole. Chodila s tím klukem jenom proto, že věděla, že to Natalii pěkně naštve.“ Sklopil oči a olízl si čokoládu z prstu. „Neskutečná mrcha.“
Tom přikývl. „To teda.“
„Jak ses seznámil se svými přáteli?“ Bill se usmál nad Tomovým zmateným výrazem a ukázal směrem ke kanceláři. „S těmi na fotce.“
„Nejlepší parta kluků na světě,“ odpověděl Tom. „Všichni jsme se potkali, když jsme byli v prváku na BU, a… prostě jsme si padli do oka,“ usmál se. „V jednu chvíli se dokážeme hádat jako nepřátelé na život a na smrt, a vzápětí jsme zase nejlepší kamarádi.“ Uchechtl se nad vzpomínkou. „Ve škole jsme se dostávali do šílených sraček.“
Billovy oči se rozšířily. „Jako třeba?“
„Jednou večer jsme stáli před kolejí jedné holky a byli jsme úplně namol,“ řekl mu Tom. „Georg byl do ní blázen už… víc než rok. Tak jsme si všichni mysleli, že by bylo skvělý, kdybychom jí jednou v noci zahráli serenádu. Stáli jsme v kruhu kolem Georga a zpívali jsme I Want To Know What Love Is. Falešně.“
Bill se zachichotal. „Fungovalo to?“
„Ani náhodou,“ zasmál se Tom. „Od doby, co ho znám, měl Geo na ženský strašnou smůlu. Myslím, že nejhorší bylo, když se jeho rande dalo dohromady se svým bývalým, zatímco ona byla venku s Georgem.“
„Ne!“ Bill zděšeně vykřikl.
„Zřejmě si s někým skoro celou noc psala,“ odpověděl Tom. „Nakonec se jí Geo zeptal, co se děje, a ona řekla, že se právě znovu dala dohromady s tím druhým klukem.“
Billovo chichotání se změnilo ve smích, při kterém se mu třásla ramena, a Tomovi se při zvuku netaktního zachrčení zvětšily oči, což mladšího chlapce rozesmálo ještě víc.
„Promiň!“ Bill si položil ruku na břicho, když jeho smích utichl. „Vím, že bych se neměl smát, ale…“
„Ale je to k popukání,“ dokončil za něj Tom. „Dokonce i Geo se tomu teď směje.“ Sledoval, jak se Bill ze všech sil snaží setřít slzy smíchu, aniž by si rozmazal linky. „A co ty?“ Zeptal se. „Kromě toho posledního, nějaké další příběhy neopětované lásky?“
„Jen platonická láska,“ Bill se stydlivě usmál. „Okay, docela vážná platonická láska, ale… jo. Christian. Bylo nám patnáct a byl to můj první polibek.“ Bill se snažil působit nenuceně, přesto cítil, jak se červená, když vytáhl z pytlíku další sušenku. „Hodně jsme se líbali, trochu blbli, a když se o tři měsíce později přestěhoval do Michiganu, byl jsem si naprosto jistý, že umřu na zlomené srdce.“
„Ale nakonec ses přes něj přenesl, ne?“ Hádal Tom.
„Tak nějak,“ povzdechl si Bill dramaticky. „Okay, teď ty.“
Tom předstíral nevědomost. „S čím jsem přišel na řadu?“
Bill pokrčil rameny. „Se vším,“ odpověděl. „První polibek, první sex, nejhorší sex. Řekl jsem ti svůj příběh, teď mi ty řekni ten svůj.“
Tom si povzdechl. „Všechny tři body vyhrává bohužel stejná osoba“ odpověděl. „Jamie Websterová. Bylo nám šestnáct, měla narozeniny a bylo to hrozné. Jediný případ, kdy jsem cítil potřebu něco předstírat.“
Bill vzhlédl od své sušenky. „To jsi neudělal!“
„Co jsem měl dělat?“ Zeptal se Tom defenzivně. „Nechat ji cítit, jak malý Tom ochabuje? Ona se už… bavila a já věděl, že já ne, takže… jsem si myslel, že je to gentlemanské gesto, jasný?“
„A navíc v den narozenin té chudinky,“ zavrtěl hlavou Bill. „Předpokládám, že tuším, jak to s vámi dvěma dopadlo.“
„Nijak,“ potvrdil Tom s přikývnutím. „Já, ehm, už jsem s ní potom nikdy nemluvil.“
„Tome!“
„Já vím, já vím!“ Vykřikl Tom. „Puberťák Tom byl kretén, já vím!“
„Hrozný,“ povzdechl si Bill, když dojedl poslední sušenku. „Prostě hrozný. Ale zřejmě jsi změnil způsoby. Koneckonců necháváš u sebe bydlet úplně cizího člověka. Kdy se z toho malého kreténa stal hodný chlap?“
„Když mu zlomili srdce,“ odpověděl Tom a přikývl na Billovo překvapení. „V létě před posledním ročníkem někdo uspořádal večírek a já přistihl kluka, se kterým jsem skoro rok chodil, jak se líbá s klukem, se kterým mě zřejmě pár měsíců podváděl.“
Bill si odfrkl. „Au.“
„Jo,“ přikývl Tom. „Ale nakonec jsem se přes něj přenesl. Pak jsem měl na vysoký pár ne moc vážných vztahů, a teď jsem už… páni, skoro dva roky single.“
„No, já mám v plánu být sám ještě dlouho,“ rozhodl se Bill. „S Davidem jsem se definitivně vyrovnal, ale na nového přítele nechci v dohledné době ani pomyslet.“
„A ani nemusíš,“ připomněl mu Tom. „Kolik že ti je? Osmnáct?“
„Skoro.“
„Jsi mladý,“ pokrčil Tom rameny. „Nemusíš si hned teď začít hledat lásku svého života.“
„Možná bych měl úplně změnit tým,“ řekl mu Bill. „S přítelkyní alespoň neotěhotním.“
Tom si odfrkl. „To ne, ale ona by mohla otěhotnět s tebou.“
Bill se rozhořčeně ušklíbl. Sbalil sáček Chips Ahoy a hodil ho po Tomovi, čímž ho zasáhl přímo do čela.
„Na čí straně vlastně jsi?“ Dožadoval se Bill a zkřížil ruce na hrudi. „Možná jsi ještě trochu kretén,“ zamumlal.
Tom se ušklíbl. „Kretén by ti zítra cestou z práce nekoupil další sušenky.“
Billovy oči se rychle změnily z úzkých a naštvaných na široké a smutné. „To mě necháš čekat celý den, Tome?“
Tom věděl, že nemá šanci, dřív než Bill vystrčil spodní ret. S těžkým povzdechem se zvedl z pohovky.
„Můžeš tentokrát vzít ty žvýkací?“ Požádal ho Bill a lehce zamrkal řasami.
„Ano, Bille.“
„A mléko!“ Vykřikl Bill, když Tom otevřel dveře do garáže. „K sušenkám musí být mléko!“
„Ano, Bille.“
„Děkuju, Tome.“
„Nemáš za co, Bille.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
