autor: AshesPashes
Dvojitá rande jsou vždy fantastická
Tom vešel do obýváku a rychle si všiml Stephanie, která tam pobíhala s hadrem v ruce a utírala s ním všechny povrchy, na které dosáhla. Problém byl v tom, že za poslední hodinu to už bylo po třetí.
„Stephanie, on nepřijde v bílejch rukavičkách, aby zkontroloval, jestli jsi utřela prach i z těch nejvyšších polic.“
„Já vím,“ řekla a vylezla na stolek, aby dosáhla na poličku nad sebou, „jen nechci, aby si myslel, že jsme bordeláři nebo tak něco.“
Tom se natáhl a vzal jí hadřík z ruky: „Okay, tak já to tam nahoře utřu. Ještě si ublížíš. Běž zatím zkontrolovat, jestli je všechno na stole připravené, dobře?“
Rychle Toma políbila a slezla ze stolu. Sehnula se, aby upravila časopisy na stole, než na ni Tom zakřičel, aby odešla. Dům byl dokonalý a oba to věděli. Jen nechápal, proč z toho, že má přijít Georg, dělá takovou vědu.
Georg se s Tomem pořádně seznámil teprve před několika týdny, když vyzvedával Stephanii a Billa po hodině, a krátce spolu mluvili, když byl u nich kvůli třídnímu projektu. Tom prostě nechápal, co je na brunetovi tak úžasného.
Tom zůstal v obýváku ještě několik minut, aby si Stephanie myslela, že uklízí, a pak se vrátil do kuchyně zkontrolovat časovač na sporáku. Obvykle měl vaření na starosti on, protože Stephanie měla tendenci věci připalovat. Ona a Bill měli na starost salát, koupit dezert a víno.
***
Tom byl v kuchyni jen pár minut, když se ozval zvonek. Slyšel nahoře kroky Stephanie i Billa, a tak zamířil ke dveřím, aby je otevřel. Za nimi objevil Georga, který byl sotva vidět za kyticí kopretin.
„Ach, Tome, myslel jsem, že dveře otevře Stephanie. Tohle je pro ni.“
„Můžu je zase zavřít a nechat tě čekat, dokud je neotevře ona.“
Georg se zasmál, když překročil práh a vstoupil do obýváku. Oba muži chvíli rozpačitě postávali a dívali se na sebe.
Georg byl první, kdo prolomil ticho a zeptal se: „Máš tu něco, do čeho by se to mohlo dát?“
„Jo…“ odpověděl Tom, když se otočil k odchodu, a pod nosem si zamumlal: „… do koše.“
Zatímco mířil ke skříňce, kde byla váza, zakřičel u schodů, že Georg už přišel.
***
Večeře byla po celou dobu poněkud trapná. Tom neměl moc co říct, jeho odpovědi byly strohé a věcné. S Georgem nepromluvil ani slovo, jen ho požádal, aby mu podal chléb položený na stole. Stephanie a Georg cítili potřebu zabránit nepříjemnému tichu, a tak mluvili skoro nepřetržitě.
Bill se snažil usmívat a říkat vtipné věci, ale Tomovo chování na něj mělo vliv. Kopl pod stolem do jeho židle, ale bylo to zbytečné. Tom si toho sotva všiml, když upíral oči do svého talíře.
Po večeři a dezertu si čtveřice povídala a dopíjela kávu. Rychle se připozdívalo a Tom se stále snažil naznačovat, že chce, aby Georg odešel.
Stephanie konečně pochopila narážky, které jí Tom naznačoval.
„Tome, pomoz mi uklidit nádobí, než Bill vyprovodí Georga,“ řekla Stephanie a popadla Toma za ruku, aby ho odtáhla do jídelny.
„Vážně jsem se dobře bavil, Bille, ale doufám, že až vyrazíme na večeři příště, půjdeme jen my dva do nějaké útulné restaurace.“
„Půjdu moc rád. Tohle úterý mám volno.“
„Rande uprostřed týdne, to zní super. Vyzvednu tě v sedm.“
„Skvělý, tak se budu těšit.“
Georg chvíli stál a snažil se přečíst Billovu řeč těla. Rozhodl se, že dá Billovi malý polibek na dobrou noc. Naklonil se k němu a jemně položil své rty k černovláskovým. Bill na zlomek vteřiny nevěděl, zda má polibek opětovat, nebo Georga odstrčit. Rozhodl se, že polibek opětuje. Jejich rty se spojily, ale ani jeden se nesnažil polibek prohloubit. Bill se odtáhl a na bruneta se usmál.
„Dobrou noc, Georgu.“
Když Georg odjel, Bill se vrátil do domu a zamířil do jídelny, aby posbíral další nádobí, které bylo třeba po večeři uklidit. Tom se na Billa podíval, když vešel dovnitř, a všiml si lehkého ruměnce v jeho tváři.
„Bylo to tak hezký mít s tebou a Georgem dvojité rande, viď, Tome?“
„Co? Jo, bylo to skvělý. Dvojitá rande jsou vždycky fantastická.“
„Nemusíš být tak protivný, Tome. Mimochodem, taky jsi na něj mohl být trochu milejší.“
„Jak to myslíš, milejší? Vždyť jsem mu nic neřekl.“
„No právě, sotva jsi s ním promluvil nebo mu věnoval pozornost.“
„Promiň,“ zamumlal Tom a obrátil oči v sloup.
Stephanii zazvonil mobil, a tak si osušila ruce utěrkou a zamířila do obýváku telefon zvednout. Bill a Tom několik minut mlčeli, zatímco Tom skládal nádobí do myčky a Bill dával zbytky jídla do plastových nádob.
„Byl jsi pěkně hrubej,“ řekl Bill Tomovi a periferním viděním se na dredaře podíval.
Tom se najednou otočil k Billovi a v očích se mu zračila zlost. „Nedokážu se dívat na tebe s tím chlapem, Bille. Nechci, aby se na tebe ani podíval, natož, aby se tě dotýkal.“
„O tom ty ale nerozhoduješ, Tome. Musím se přes tebe zkusit přenést.“
„Máš toho chlapa vůbec rád?“
Bill se otočil k Tomovi. „Musím si dát šanci to zjistit. Nemůžu jen tak sedět a toužit po někom, koho nemůžu mít. Potřebuju být s někým, kdo může být se mnou, a to ty nejsi. Byla to jen jedna noc, zkusme oba zapomenout na to, že se to vůbec stalo.“
„Vážně tohle chceš?“ Zeptal se Tom a chytil Billa za zápěstí, aby ho udržel na místě. Pomalu mu rukou přejel od zápěstí, za které ho držel, až na jeho předloktí.
„Jo,“ řekl Bill a zjistil, že jeho hlas zní sebevědoměji, než se ve skutečnosti cítí.
Bill se vrátil do jídelny, aby přinesl zbytek nádobí, a stále cítil mravenčení v místě, kde se ho dredařova ruka dotýkala. Tom tam stál a zíral na vzdalujícího se Billa. Byl tak frustrovaný, že měl chuť něčím hodit. Spokojil se s tím, že co nejsilněji mrštil utěrkou o zeď, a pak se vyřítil z kuchyně k autu. Potřeboval někam vypadnout, kamkoli; v tom domě s Billem a Stephanií prostě být nemohl.
***
Tom bezcílně jezdil už víc než hodinu. Jeho mobil na vedlejším sedadle každých pět minut zvonil. Věděl, že je to Stephanie, a to nejen kvůli vyzváněcímu tónu, ale i kvůli tomu, že bez vysvětlení odešel z domu. Podíval se na telefon, než se pro něj natáhl. Stiskl tlačítko a vypnul ho. Už ho nebavilo poslouchat jeho zvonění. Prostě jel, dokud nedojel na Pershing Square, do parku v centru města.
Zaparkoval a vystoupil z auta, aby se prošel. Bylo teprve devět večer, ale park byl skoro prázdný. Tu a tam se procházeli nějací lidé, ale nebylo to jako ve dne. Našel lavičku poblíž fontány a posadil se, aby přemýšlel. Bill měl pravdu, potřeboval být s někým, kdo by se mohl věnovat jen jemu. Tom se rozhodl, že Billa nechá na pokoji a dá mu prostor, aby si našel někoho, kdo by s ním mohl být.
Znovu zapnul telefon a všiml si, že má v hlasové schránce deset zpráv od Stephanie. Rychle naťukal Billovi zprávu: „Máš pravdu, měl by sis někoho najít. O té noci v Chicagu už ode mě neuslyšíš ani slovo.“
Tom zavolal Gustavovi, aby se zeptal, jestli u něj může zůstat přes noc. Poté, co Gustav souhlasil, poslal Stephanii zprávu: „Zůstanu přes noc u Gustava. Ráno přijedu. Nevolej mi.“ Vypnul telefon a nasedl zpátky do auta, aby strávil noc na Gustavově gauči.
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
