autor: Haylzee
Lepší pusa
Bill si spokojeně pobrukoval nad svým kouskem pizzy s dvojitým sýrem, dvojitým masem a dvojitým vším a smál se, když se Tom snažil vyrvat matce z rukou dálkové ovládání videopřehrávače.
„Přestaň to přetáčet!“ Naléhal Tom, svalil se na gauč vedle Billa, přetáhl si deku přes klín a trucoval.
„Kuš,“ ozvala se Simone, která seděla vedle Billa z druhé strany. „Když se budu chtít pořád dokola dívat, jak tancuješ v mé staré noční košilce a na vysokých podpatcích, tak se na to prostě budu dívat.“
Všichni tři byli zalezlí doma, obklopeni jídlem, které si nechali přivézt, jelikož venku bylo škaredě. Bylo pozdní odpoledne, ale Bill byl ještě v pyžamu, spal dlouho, jelikož se domů dostal až skoro za svítání. Teď byl pohodlně vklíněný mezi matkou a bratrem pod velkou dekou a díval se na stará domácí videa, na kterých byli hlavně on a Tom, a i když některá byla lehce trapná, většina z nich byla k popukání.
„Přetoč to na tu část, kde Tom zakopne o kočku,“ požádal Bill s pusou plnou jídla. „To bylo vtipný.“
„Uh.“ Tom se na něj zamračil, ale jeho tvář trochu změkla, když Bill šťouchl svou bosou nohou do Tomovy a propletl jejich nohy pod dekou. Po jejich včerejším rande se stále cítil vůči bratrovi přehnaně něžný a usilovně se snažil nemyslet na jejich dovádění na zadním sedadle, když seděl hned vedle matky, což nebylo vůbec snadné; všechno, co Tom dělal, bylo v Billových očích buď nesnesitelně roztomilé, nebo rušivě erotické.
Málem ho zabilo, když se brzy ráno vrátili domů a Bill věděl, že se budou muset rozejít do svých pokojů, jelikož by spali celé hodiny a nemohli riskovat, že Simone přijde a najde je v posteli omotané kolem sebe. Tom přišpendlil Billa k rámu dveří Billova pokoje a nehodlal ho pustit, líbal ho, olizoval a musel se smát, když se ho Bill bez větší snahy snažil odstrčit. Nechal se docela dlouho olizovat, než se vymanil z Tomovy teplé náruče a zavřel za sebou dveře dřív, než si stačil znovu prohlédnout Tomovu tvář a zatáhnout ho k sobě do postele. Už jen dva dny, řekl si Bill.
„Oh, počkejte, tohle je moje oblíbený,“ řekla jim Simone a zachichotala se takovým způsobem, že to muselo znamenat něco opravdu trapného pro jedno nebo obě dvojčata. Bill obrátil oči v sloup, ale se zájmem sledoval obrazovku a pochichtával se nad miminkem, které se batolilo jen v plenkách.
„Kterej z nás je to?“ Zeptal se Tom.
„To je Bill,“ řekla Simone. „Nějakým způsobem se mu vždycky podařilo ze všeho svléknout, věčně běhal jen v plenkách nebo vůbec v ničem.“
„Kolik nám bylo?“ Zeptal se Bill a snažil se hádat.
„Oh, hodně málo, teprve jste se učili chodit,“ zasmála se Simone, když se malý Bill zakymácel na svých nemotorných nožičkách a spadl rovnou na zadek, přičemž vypadal šokovaně, že spadl, ale nebyl rozrušený.
„Očividně,“ zamumlal Tom a usmál se, když sledovali, jak se Bill zvedá z podlahy a drží se stolku, aby nabral balanc.
„Ty jsi na nohách nebyl o nic elegantnější, věř mi,“ řekla Simone.
Což nastalo jen o několik okamžiků později, když se na obrazovku vyřítil Tom, s ústy sevřenými kolem malé pěstičky a s nožičkama rychle kmitajícíma po koberci. Bill se na gauči rozesmál, když Tom na obrazovce pokřikoval na své dvojče nějaké nesmyslné blbiny a snažil se upoutat jeho pozornost. Bill byl příliš zaneprázdněný prohlížením si barevné kostky, kterou objevil pod konferenčním stolkem, než aby bratrovi věnoval pozornost, a to, co se dělo dál, bylo pro všechny kromě Simone překvapením. Tom sebral ze stolku další kostku, mrštil ji po Billovi a trefil ho přímo nad oko.
Malý Bill vypadal chvíli šokovaně, pak se mu zkřivil obličej a vydal ze sebe obrovský nářek.
„Kreténe!“ Vykřikl Bill a udeřil silně Toma do ramene.
„Co?“ Zasmál se Tom a zvedl ruku, aby se pokusil bránit dalším úderům. „No tak, byl jsem ještě děcko.“
„Bude to ještě lepší, sledujte,“ řekla Simone.
„Nemůžu uvěřit, že tohle je tvoje oblíbený,“ řekl Bill s naštvaným výrazem. Sledoval, jak se jeho vlastní tvář zbarvuje do jasně červena a tváře má mokré od slz. Malý Tom stál na místě, němě sledoval svého bratra, a pak se přišoural k Billovi, aby mu dal na tvář nedbalou, vlhkou pusu.
„No ty vole,“ zasténal Tom a sklonil hlavu, zatímco Bill vedle něj tleskal rukama a smál se.
„Uh, podívej se, jak si mě celého oslintal!“ Vykřikl Bill.
Simone si povzdechla. „Vy dva jste byli tak roztomilí.“ Otočila se ke dvojčatům na pohovce a lehce přivřela oči. „Co se to s váma stalo?“
Tom se ušklíbl. „Jsme ještě roztomilejší.“
~*~
Bill si ztěžka povzdechl a převalil se na záda, neschopen se v posteli pořádně uvelebit. Kvůli celodennímu spánku nemohl usnout a byl nedočkavý, protože týden se blížil ke konci a on byl víc než připravený vrátit se do svého bytu, do své normální rutiny, pokud se to tak vůbec dalo nazvat. Také se cítil zmatený; Tom se ani jednou nepokusil dostat ho do postele. Když Bill oznámil, že jde spát, Tom byl dole v obýváku se svou akustickou kytarou a nevěnoval mu pozornost, ztracený ve svém vlastním malém světě, jak se často stávalo, když měl náladu hrát. Když Bill odešel, ani se na něj skoro nepodíval, ale Bill věděl, že není důvod být kvůli tomu uražený.
Když však ležel v posteli, překvapilo ho nutkání jít za Tomem, zjistit, co dělá. Chtěl mu být nablízku, i kdyby to znamenalo riskovat, že s ním skončí v jeho posteli, což právě v tu chvíli Billovi připadalo jako naprosto úžasný nápad. Tom by byl nadšený, kdyby se Bill objevil v jeho ložnici, kdyby porušil svá vlastní pravidla jen proto, aby Toma viděl.
Bill si pevně omotal ruce kolem těla a po špičkách, jak nejtišeji dokázal, se vydal na krátký výlet ze své postele přes chodbu do Tomova pokoje. Když strčil hlavu do dveří, byla v pokoji tma, ale díky slabému měsíčnímu světlu pronikajícímu oknem, které osvětlovalo Tomovu postel, Bill poznal, že je prázdný, že tu Tom není. Zamračil se, vycouval ven z pokoje a zamířil ke schodům.
Trhl sebou při nevyhnutelném zavrzání, které vydal třetí schod od spodu, a natáhl uši k melodii, kterou zaslechl, k sladkému zvuku Tomovy kytary, kterou by poznal kdekoli. Přikradl se ke dveřím do obýváku a usmál se; Tom stále ještě seděl na pohovce, s vážným výrazem palcem brnkal na struny kytary, a když přestal, něco načmáral na pomačkaný kus papíru, který měl vedle sebe a Bill si uvědomil, že píše noty.
„Hraješ něco konkrétního?“ Zeptal se Bill tiše ode dveří. Tom vzhlédl a Billovi se zdálo, že na jeho tváři zahlédl náznak rozpaků, ale ty rychle zmizely a jen pokrčil rameny.
„Ne, vlastně ne. Co ty?“
Když Tom položil kytaru na podlahu, Bill přešel k pohovce. „Nic moc, nemohl jsem spát.“
„Mmm, to proto, že jsi mě neměl u sebe,“ zamumlal Tom, když si mu Bill sedl do klína a ovinul Tomovi ruce kolem krku.
„Možná,“ řekl Bill a přitiskl se k Tomovu krk. Z nějakého důvodu neměl náladu na žádné rádoby vtipné žertování ani hravé dohadování, jen chtěl mít Toma blízko sebe, cítit jeho vůni, dýchat ji a nasávat teplo, které mu Tom vždycky nabízel. Tom nejspíš vycítil jeho melancholickou náladu a už nic neřekl. Bill zavřel oči a usmál se, když ucítil ruce kolem svých zad. Někdy bylo prostě být s Tomem lepší než cokoli jiného, i když vlastně nic nedělali.
„Nebojíš se, že by nás mohla načapat?“ Zašeptal Tom a jeho dech lechtal Billa na uchu.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, drž hubu, tak paranoidní nejsem.“
Tom se zasmál. „Tak trochu jsi, vždyť celej týden, když nepočítám postel, jsem se tě nesměl ani dotknout.“
„A co včera večer?“
„To jsme nebyli doma,“ podotkl Tom.
Bill si povzdechl. „Já vím, bylo to hezký.“ Lehce Toma kousl do krku a pak se lépe uvelebil, aby ho políbil.
„Zlobíš,“ zamumlal Tom na jeho rty.
„Co je špatnýho na tom, že chceš pusu?“ Než se Tom zmohl na odpověď, Bill mu vklouzl jazykem do úst.
Tom zasténal a odtáhl se. „Chci víc než tě jen líbat.“ Pohledem těkal mezi Billovýma očima a jeho rty a Bill se více opřel do Tomova pohlazení na své tváři.
„Takže prohráváš sázku?“ Zeptal se Bill drze.
„Co?!“ Vyprskl Tom. „Ne, to ani náhodou.“
„Okay,“ řekl Bill a sladce se usmál. „Protože víš, i kdybys to zkusil a přiznal svoji porážku, neznamená to, že bychom to opravdu udělali.“
Tom si odfrkl. „Počkej… cože?“
Bill si založil ruce na hrudi. „Pamatuješ? V letadle jsem ti říkal, že to neudělám, ne tady, ne v mámině domě. A nic by se na tom nezměnilo ani proto, že mi prostě nedokážeš odolat.“
„Uh, to je taková kravina, Bille,“ řekl Tom a unaveně si protřel oči. „Oba víme, že kdybych se opravdu snažil dostat do tvých kalhot, tak bys mi to dovolil.“
Už jen ta samotná slova vystřelila přímo do Billova rozkroku a moc tomu nepomohl ani fakt, že si Tom položil ruce na jeho boky. Bill věděl, že se bude muset opravdu hodně ovládat, protože když došlo na tyhle věci, Tom byl bezpochyby nebezpečný protivník.
„Tohle je důležitý,“ řekl Bill mrzutě a odstrčil Tomovy ruce. Ani se nesnažil zapírat, že by se Tomovi vzdal, protože to nemělo smysl, ne když se hádá s někým, kdo ho zná lépe než on sám sebe.
„Hej,“ Tom chytil jednu Billovu ruku do své a stiskl ji. „Takže o tohle jde.“ V jeho hlase nebyl žádný škádlivý tón a Tomův výraz zvážněl. „Chceš… si to, co je mezi námi, rozmyslet nebo co?“ Bill se zamračil, a než stačil cokoli říct, Tom zalapal po dechu. „Ty jsi zaváhal!“ Zněl rozhořčeně, ale Bill poznal, že to myslí vážně jen napůl.
„Ne, ne, jak tě to vůbec napadlo?“ Bill lehce praštil Toma do hrudi a zamračil se.
„Protože… já nevím, prostě jsi celej týden divnej. Myslel jsem si, že díky tomu, že jsme tady, jsi zjistil, že bychom spolu neměli být, nebo tak něco.“ Tom se kousl do rtu a Bill měl pocit, že vypadá trochu znepokojeně, jako by se bál, že mu Bill řekne něco, co nechce slyšet.“
„No…“
„Kurva, já to věděl.“
„Ne, takhle to není,“ slíbil Bill a pevně stiskl Tomovu ruku. „Jo, když jsem tady, tak se kvůli tomu občas cítím divně, ale to je normální, ne? Vždyť, neříkej mi, že ty se takhle necítíš.“ Tom jen pokrčil rameny. „Uh, ty jsi k vzteku. Stejně to nic neznamená,“ pokračoval Bill rozmrzele. „Nedokážu si představit, že bych s tebou nebyl, prostě…“ Bill zavrtěl hlavou. „Ne, to se nikdy nestane.“
Tom se usmál a Bill se okamžitě cítil lépe.
„Díky,“ řekl Tom tiše.
„Omlouvám se, že jsem tě nechal myslet si tohle,“ zamumlal Bill a byl vděčný, když ho Tom objal.
„Ne, to jen já byl hloupý,“ řekl Tom. „Kurva, nebýt tebe, nejspíš by nás při něčem někdo chytl, a máš pravdu, bylo by to špatný, fakt hodně špatný. Nebral jsem to dost vážně. Já jen… strašně moc tě chci.“
Bill se zachvěl. „Tommy, tohle nedělej. Když mi říkáš takové věci…“ zaryl Tomovi nehty do ramen a Tom se rozesmál.
„Okay, okay, pokusím se to nedělat. Mimochodem, předtím jsem lhal.“ Měl prsty hluboko v Billových vlasech a masíroval mu zátylek.
„Hmm?“
„Když jsi přišel, něco jsem hrál,“ řekl Tom a odkašlal si.
„Jo? Co?“ Zeptal se Bill, aniž by se jakkoliv hnul ze své pohodlné pozice, schoulený na Tomovi.
„No… napsal jsem ti písničku, tak nějak.“
To upoutalo Billovu pozornost. Posadil se a usmál se na Toma, který se lehce začervenal. „Vážně?“
„Jo, teda, je to blbost,“ řekl Tom rychle. „Protože k tomu ani nemám slova, no.“
„Můžu ji slyšet?“ Zeptal se Bill a sklouzl z Tomova klína.
Tom přikývl, sáhl po kytaře na podlaze a neohrabaně ji zvedl, jako by byl opravdu nervózní. Jeho neobratné pohyby způsobily, že mu nástroj vyklouzl, a když ho znovu zvedl, aby si ho položil do klína, krk kytary se zhoupl a praštil Billa do spánku.
„Do prdele!“ Tom pustil kytaru a natáhl se po Billově obličeji, zatímco se jeho bratr smál a třel si bolavé místo. „Promiň.“
„To je v pohodě,“ řekl Bill a kývl na Toma. Ukázal na místo, kam ho kytara udeřila. „Ale tentokrát chci lepší pusu.“ Tom se ušklíbl a naklonil se dopředu, aby mu vtiskl polibek na spánek. „A tentokrát mě celého neoslintej.“ Bill zaječel, když mu Tom olízl tvář a zanechal za sebou vlhkou stopu, kterou si otřel dlaní. „Bleeee.“
„Promiň,“ smál se Tom a neznělo to ani trochu lítostivě.
„Prostě začni už hrát,“ zamumlal Bill a vyplázl na bratra jazyk.
Tom přikývl, znovu se zatvářil stydlivě, a Bill se usmál.
Bill se do té písničky zamiloval hned od prvního tónu a jeho žaludek dělal všelijaké divné věci. Písnička byla jednoduchá a naprosto typická pro Toma. Nepotřebovala žádná slova, protože Bill jí rozuměl skrze hudbu, skrze způsob, jakým ji Tom hrál. Jeho výrazy a způsob, jakým se jeho palec a prsty pohybovaly, byly věci, které se Bill musel učit roky, ale když se Tomovy oči setkaly s jeho, Bill z nich dokázal vyčíst naprosto všechno.
Bill měl po celou dobu písně ruku na Tomově koleni a opravdu se musel ovládat, jelikož jediné, co chtěl, bylo dostat se Tomovi znovu do klína. Sledovat Toma, jak hraje na kytaru, mělo na Billa vždycky jistý účinek, vždycky to v něm vyvolávalo zvláštní a nevysvětlitelné nutkání přiblížit se k němu, a teď to bylo snad ještě desetkrát horší.
Tom konečně brnkl na poslední strunu, a když skončil, položil otevřenou dlaň na struny a s očekáváním se na Billa podíval. Ten se k němu přisunul co nejblíže, jak jen to přes kytaru šlo, a otřel se nosem o Tomův.
„Ani nevím, co říct,“ zašeptal. „Já… děkuju.“
„Mohli bychom k tomu napsat text nebo tak něco, kdybys chtěl,“ pokrčil Tom rameny a znovu se zatvářil nervózně.
Bill zavrtěl hlavou. „Můžu si ji nechat? Chci říct, takovou, jaká je, nepotřebuje slova, a tak trochu nechci, aby ji slyšel někdo jiný. Nechci, aby to dopadlo jako posledně…“
Tom přikývl. „Posledně,“ zopakoval a znělo to pobaveně, „když jsme to ještě beznadějně popírali.“
Posledně, když Tom složil písničku pro Billa, měl Bill velký nápad napsat k ní text, který se pak rozrostl v opravdovou píseň, kterou nakonec společně hráli během jejich celého evropského turné. Bill stále věděl, že je to jejich píseň, a stále myslel vážně každé slovo, když ji zpíval, ale teď už neměl pocit, že je jen jejich, ale i všech ostatních. Nechtěl, aby se to stalo znovu, a cítil se výjimečně, že má píseň jen pro sebe.
Tom odsunul kytaru a Bill si na něj znovu sedl, přitiskl ho k opěradlu pohovky a tvrdě ho políbil. Tom ho zastavil, když mu Bill začal přes kalhoty masírovat rozkrok.
„Co to děláš?“ Zeptal se ho Tom chraplavě.
„Chci se tě dotknout,“ odpověděl Bill a jeho ruka už se vsunula do kalhot. Trpělivost nikdy nebyla jeho silnou stránkou.
„Nevím, jestli je to dobrej nápad,“ řekl Tom, ale to Billa neodradilo.
„Chci si s ním jen pohrát,“ vydechl a jemně ho pohladil po celé délce.
Tom sebou trhnul a Bill cítil, že už mu stojí. „Mohla by přijít dolů.“
„Slyšeli bychom ji,“ namítl Bill. „Vrzající schod, pamatuješ?“
Tom zasténal, stále ne moc přesvědčen, ale i přesto si stáhl kalhoty a osvobodil svůj penis. „Fajn, ale jestli si s ním chceš hrát, měl bys tu hru dotáhnout do konce.“
„To udělám,“ slíbil mu Bill se smíchem a rovnou zaměstnal svou ruku hlazením jeho horkého penisu, kterého se tenhle týden nemohl nabažit.
Přistihl se, že si olizuje rty už jen při pohledu na něj, předešlou noc ho nemohl vidět, protože byla příliš velká tma, ale teď měl nádherný výhled a nemohl od něj odtrhnout oči. „Bože, je tak velký,“ zamumlal uznale. „Nemůžu uvěřit, že se celý vejde… však víš…“ Odmlčel se a jeho tvář hořela.
„Jo, moc dobře vím, jak jsi kurva úzký, Bille. Díky,“ zamumlal Tom.
„Promiň, promiň,“ řekl Bill rychle, pohnul rukou a jeho zadek se automaticky sevřel. Přesně to byl ten důvod, proč by Tom dostal, co by chtěl, kdyby se rozhodl, že zvládne tu sázku prohrát; jediné, co Bill chtěl, bylo sundat si kalhoty, sednout si přímo na Toma a dostat ho hluboko dovnitř.
„Víš, já fakt nechápu, proč je okey, že děláme tohle, ale není oukej, kdybychom dělali tamto,“ zavrčel Tom, pohnul boky nahoru a přirážel se do těsného tunelu, který Bill vytvořil ze své pěsti.
„Při čem by ses nechal chytit radši?“ Zeptal se ho Bill.
„Kurva, okey,“ zasípal Tom a obrátil oči v sloup, když Bill láskyplně přejel palcem po špičce jeho penisu. Když viděl, jak se Tomovi třesou stehna, přitlačil palec silněji. „To ale pořád nic nevysvětluje.“
„Tohle je prostě vzájemná pomoc,“ řekl Bill a zahýbal rukou nahoru a dolů. „Nic zvláštního. Sex je… něco jiného, je to mnohem víc.“ Měl pocit, že Tom už ani nevnímá, hlavu měl zakloněnou a prsty jedné ruky se tak silně zarývaly do opěradla pohovky, až se Bill bál, že Tom látku roztrhne. Bill poznal, že Tom rozhodně nemyslí na Billovu ruku, ale na něco úplně jiného, a z té myšlenky pocítil v břiše horké návaly vzrušení.
Ucítil na palci vlhkost a rozetřel první kapičky kolem vrcholku Tomova penisu a rozhodl se, že Toma rozhodně chce mít v ústech. Sklouzl dolů a olízl to vlhko, spokojený s překvapeným výkřikem, který ze sebe Tom dostal. Držel ruku pevně sevřenou kolem kořene Tomova penisu a jazykem slízával zbytky kapiček touhy, jelikož věděl, že Tom má rád, když to dělá.
„Kurva… joooo,“ zavzdychal Tom s rukou na Billově zátylku a prsty zamotanými do vlasů, čímž je úplně rozcuchal.
V tu chvíli to Bill uslyšel, a kdyby byl Tom jen o něco hlasitější, možná by se tak nestalo. Rychle se zvedl, a přestože Tom nejspíš neslyšel vrznutí toho třetího schodu, nebyl hloupý; popadl kytaru z podlahy a přitáhl si ji na klín. Bill viděl, jak se snaží uklidnit svůj dech.
„Ještě jste vzhůru?“ Zeptala se Simone, když se konečně objevila ve dveřích a protřela si oči.
„Mhm.“ Bill seděl opřený o pohovku, kolena přitisknutá k hrudi. Byl si jistý, že mu z čela trčí obrovský neonový nápis, na kterém bliká slovo ‚VINEN‘.
Simone zívla, zřejmě si nevšimla nepohodlí dvojčat a ani toho, že Tom má kalhoty stažené do půli stehen a klín zakrytý kytarou.
„Nemůžu usnout,“ řekla a zamířila do kuchyně. „Udělám si čaj, dáte si taky, kluci?“
„Ne, já už půjdu spát,“ zavolal Tom, dal stranou kytaru a spěšně si natáhl kalhoty, jakmile zmizela z dohledu. Na Billa se ani nepodíval, než se skloněnou hlavou vyběhl po schodech nahoru.
Bill se kousl do rtu, v útrobách měl nepříjemný pocit, o kterém věděl, že je víc než jen pocit viny. Byl na něj Tom naštvaný? Byla to Billova chyba; trval na tom, že se chce Toma dotknout a vzrušit ho, a jeho bratr byl docela blízko k tomu, aby se udělal, než byli vyrušeni.
„Do prdele,“ řekl si Bill tiše pro sebe. Vstal a jeho vlastní vzrušení bylo jasně viditelné. „Taky už půjdu spát,“ řekl nahlas a ani nečekal na matčinu odpověď.
Když Bill došel nahoru, Tom už byl ve svém pokoji a dveře byly zavřené. Váhavě před nimi stál a přemýšlel, jestli má jít dovnitř a Toma dodělat. Pokud by na něj byl Tom naštvaný, mohl ho klidně poslat do háje, ale na druhou stranu to klidně mohl přijmout a možná by se pak nezlobil. Bill o tom v hlavě chvíli debatoval, nakonec se otočil a zamířil do svého pokoje. Na jednu noc už pokoušeli štěstí dost, a vlastně jim zbývala už jen jedna další noc, než se vrátí do svého bytu.
Tom a jeho pták budou muset prostě počkat.
autor: Haylzee
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
