autor: AshesPashes
Nepřítomnost dělá srdce silnějším?
Tom se rozhodl, že nejlepší bude se vrátit domů až odpoledne. Doufal, že přijede do prázdného domu, a ještě pár hodin se bude moct vyhýbat Stephaniiným otázkám. Takové štěstí ale neměl. Seděla na gauči se zkříženýma rukama a čekala, až vejde do dveří.
„Co se včera večer stalo, Tome?“
„Jen jsem potřeboval na chvíli vypadnout z baráku.“
„A to jsi mi nemohl říct, že odcházíš, místo abys za sebou práskl dveřmi? Bill něco provedl? Vždyť tu bude už jenom dva, maximálně tři týdny.“
„Ne, Bill za to nemohl. Jen jsem potřeboval vypadnout a vyčistit si hlavu.“
„Tome, chci, abys věděl, že se mnou můžeš mluvit o čemkoliv, co se děje.“
„Stephanie, nic se neděje. Jen jsem potřeboval trochu prostoru.“
„To i ode mě?“
„Proč se na něco takovýho ptáš?“
„Nevím, jen jsi poslední dobou tak odtažitej. Už skoro dva měsíce jsme spolu nespali. Pokaždé, když se o něco pokusím, vypadá to, že nemáš zájem.“
„Takhle to není, Stephanie. Jen jsem poslední dobou hodně pracoval a jsem unavený. Navíc Bill je přímo tam dole, nemyslím si, že bychom měli mít sex, když je doma.“
„To myslíš vážně, Tome?! Je dospělý, ví, že lidi mají sex.“
„Já vím, jen z toho nemám dobrej pocit. Promiň, že jsem byl tak mimo, ale slibuju, že se budu snažit, abych ti ukázal, že tě stále chci.“
„No, já ti chci taky něco ukázat,“ řekla Stephanie, naklonila se a políbila Toma na rty. On jí polibek opětoval, zatímco ji hladil rukou po zádech.
Její ruce putovaly po jeho hrudi, až se dostaly k přezce jeho opasku. Snažil se její ruce odstrčit, ale ona byla vytrvalá.
Stephanie mu pomalu rozepnula opasek, než rukou vklouzla pod jeho džíny. Vzala ho pevně do ruky, kterou pohnula směrem nahoru. Zavřel oči, zaklonil hlavu a soustředil se na pohyb její ruky. Cítil, jak mu rozepíná knoflík u džínů a také zip.
Zalapal po dechu, když ucítil chladný vzduch na právě odhalené kůži. Cítil, jak mu špičkou jazyka zajíždí do štěrbiny a jeho napůl tvrdý penis se v jejím sevření chvěje. Pevně ho hladila a snažila se přivést jeho vzrušení do plné délky.
Tom jí zajel rukama do vlasů a snažil se představit si, že mezi jeho nohama je Bill. Úplně mu ztvrdl, jen když si představil, že je to Billova dlouhá štíhlá ruka, která ho pomalu honí.
Když se Stephaniina ústa přesunula na jeho vrcholek, zasténal a představil si, že ho pomalu pohlcují Billova teplá ústa. Za zavřenými víčky viděl jen černovláska, jak přejíždí jazykem po celé jeho délce až k žaludu a pak zpátky dolů. Pocity ho rychle přemohly, když vlhké teplo, které ho obklopovalo, na něm v pravidelném tempu pracovalo.
Podařilo se mu Stephanii varovat, že je blízko. Ústa, která ho obklopovala, ho hluboce pohltila a silně sála, čímž ho přivedla k vrcholu. Udělal se tvrdě s hlasitým zasténáním a očima pevně zavřenýma. Přerývaně dýchal, když pomalu otevřel oči. Podíval se dolů a uviděl Stephanii, jak k němu vzhlíží. Usmál se na ni.
„Wow, má pocit, že takhle silně ses ještě nikdy neudělal,“ řekla Stephanie a zvedla se z kolen.
„Bylo to skvělý, díky.“
„Kdykoli,“ odpověděla, když odcházela z místnosti.
Později toho večera vešel Tom do klubu, kde ho přivítali zaměstnanci a štamgasti. Když nenašel Gustava za barem, zamířil do malé kanceláře, kterou majitel klubu používal.
„Ahoj Tome, zrovna tebe jsem chtěl vidět. Před chvílí mi volal můj kámoš Marc a oficiálně jsi pozvanej do New Yorku jako jeden z finalistů DMC US DJ Battle. Pozvali jen dvanáct DJů z celý země.“
„Gusi, víš, jak dlouho jsem čekal, až se do té soutěže dostanu? Nevěděl jsem, že už udělali výběr.“
„Letos fakt nestíhají. Tak moc nestíhají, že musíš odjet už pozítří. Už jsem nám zabookoval letenku a hotel, jelikož budeš reprezentovat náš klub. Mluvil jsem s Davidem o tom, že to tu bude mít na starost, až budu pryč.“
„To je neskutečný,“ řekl Tom a v rukách sevřel kšilt čepice.
„Už jen to, že tě vybrali, tady zvýší návštěvnost, a teď si představ, co by se stalo, kdybys vyhrál.“
„Nepředbíhejme, Gusi, budou tam fakt úžasní DJové. Než odletíme, musím ještě kurva hodně zamakat a vytvořit nějaký nový mixy.“
Celý ten večer byl Tom v sedmém nebi. Nemohl uvěřit, že byl vybrán do mezinárodní soutěže DMC. Být vybrán do amerického finále byla pocta sama o sobě. Potřeboval dát dohromady nový mix, ale věděl, že když dostane dobrý nápad, nebude trvat dlouho, než ho dá dohromady.
***
Když se Tom vrátil domů a oznámil Stephanii tu skvělou novinu, nebyla moc nadšená, že musí odjet tak narychlo. Chtěla jet s ním, ale v den odjezdu měla konkurz. DJovi se vlastně docela ulevilo, že pojede jen s Gustavem. Jeho přítel ho uměl udržet v klidu, ale zároveň ho na soutěž nabít tím správným způsobem. To poslední, co potřeboval, byl stres nebo až moc nuceného povzbuzování.
Tom strávil dva dny před odletem balením a mixováním svých skladeb. Ve sklepě měl malý prostor, kde měl své mixážní vybavení.
DJ se proplétal mezi krabicemi a dalšími různými věcmi z Billova bytu až do provizorního studia. Měl v plánu usilovně pracovat na několika mixech a různých playlistech, které by se hodily na všechny druhy battlů, kterým by mohl čelit.
Bill zaslechl hudbu vycházející z otevřených dveří do sklepa a zamířil dolů. Zastavil se před malou místností, kde uviděl Toma, jak přehrává a zastavuje různé nahrávky a zuřivě si při tom něco čmárá do sešitu. Stephanie mu vyprávěla o battlu, na který byl Tom pozván, a jeho zajímalo, jak DJové dělají své mixy.
Stál tam skoro deset minut a jen pozoroval Toma, jak pracuje. Mohl říct, že DJ je ve svém vlastním světě, když přepínal tlačítka, která upravovala basy a tempo různých skladeb, které hrál. Po dalších pěti minutách se Bill pro sebe usmál, než se odpíchl od stěny, o kterou se opíral, a vrátil se nahoru.
***
Stephanie vyprovodila Toma a Gustava na letiště, když odlétali do New Yorku a celou dobu živě mluvila o tom, jak skvělá ta soutěž bude a jak dobře si Tom určitě povede. To ho jen utvrdilo v tom, že je opravdu rád, že s nimi nemohla letět. Soutěž bude tvrdá a Tom neměl na její žvanění náladu.
Stephanie Toma pevně objala. „Dávej na sebe pozor a žádný spaní s fanynkama.“
„To by mě ani ve snu nenapadlo,“ zasmál se Tom.
***
Tom s údivem sledoval vystoupení ostatních DJ. Využívali systému „bracket“, kdy se spolu utkali dva DJové. Vítěz kola se utkal s vítězem další dvojice, a tak to šlo dál, dokud nezůstali jen dva. Ti dva se pak utkali o první místo. Vítěz pak postoupí do finále, které se odehraje v Londýně. Dredař si psal do mobilu detailní poznámky o silných a slabých stránkách každého DJe, který vyhrál. Zatímco si dělal poznámky o DJce Omecce, o které si myslel, že bude jeho největší konkurentkou, dostal SMS zprávu. Zjistil, že je od Billa a rychle ji otevřel.
´Chtěl jsem ti jen popřát hodně štěstí v překonání rekordu nebo jak tomu vy DJové říkáte =p´
Tom se usmál a uložil si zprávu do telefonu.
„Proč se usmíváš? To, že DJka Omecka vyhrála tenhle battle, je špatná zpráva. Co když to bude ona, kdo tě porazí?“
„Ne, Gusti, to já budu ten, kdo porazí jí,“ řekl Tom s namyšleným úsměvem na tváři a zamířil k baru pro další zázvorové pivo. Brzy ho čekala bitva a on si chtěl zachovat čistou hlavu.
Snadno porazil prvního DJe ve své skupině, aniž by odhalil všechny své triky nebo musel sáhnout po speciálním mixu, který si připravil. Věděl, že zítra to nebude tak snadné.
Druhý den ráno Tom vstal brzy, aby se vydal na malý nákup a prohlídku města. Pokaždé, když někam jel, přivezl Stephanii těžítko ve tvaru sněhové koule města, kde byl. Už měla docela velkou sbírku.
Našel jednu velkou se Sochou svobody a Empire State Building uvnitř, spolu s nápisem New York City s velkými kulatými žárovkami, jaké jsou na Broadwayi. Koupil tu těžkou kouli a tahal ji s sebou, zatímco si dál prohlížel město.
Když procházel přes tržiště, minul prodavače šperků. Jeho pozornost upoutal dlouhý řetízek, který byl masivní a široký. Napadlo ho, že by Billovi moc slušel, jelikož mu tolik připomínal ty, které měl Bill na sobě tu noc, kdy se poprvé setkali. Rychle ho koupil a nechal ho zabalit do krabičky.
Později toho večera byl Tom zpátky v klubu a připravoval se na další battle. Jednalo se o semifinále a DJ, který vyhraje každou z těchto dvou posledních bitev, si to rozdá o titul.
Chlapík, se kterým Tom bojoval, byl opravdu dobrý. Rozhodně dával Tomovi zabrat. Jeho nevýhodou bylo, že už použil svou nejlepší skladbu a jeho triky byly staré, a ne moc kreativní. Zdálo se, že publiku se ten stálý beat Tomova soupeře líbí. Když přišla řada na něj, Tom přesně věděl, co zahraje. Přesto necítil potřebu použít svůj tajný mix.
Beat pulzoval a dav křičel, když tančil do rytmu, který Tom hrál. Rozhlédl se po davu, vzpomněl si na zprávu od Billa a usmál se. Vložil do toho battlu srdce, i když to vlastně nepotřeboval. Celý battle patřil jemu a on si jen mohl vychutnávat své vítězství.
Poté, co souboj vyhrál, si Tom vzal z baru láhev s vodou a posadil se na své místo, kde čekal na souboj DJky Omecky s jejím novým soupeřem.
„Tom, že? Já jsem Sharon.“
Tom vzhlédl a všiml si vysoké brunetky s modrýma očima, která mu podávala ruku. Byla to DJka Omecka.
„Ahoj, sleduješ soutěž?“ Zeptal se, když jí podal ruku a ona se posadila vedle něj.
„Jo a líbí se mi, co vidím. Co takhle soukromý vítězný večírek, až skončí můj battle?“ Zeptala se a olízla si rty, světlo se jí zatřpytilo na kuličce v jazyku.
„Wou, neztrácíš čas, co? Promiň, ale jsem zadanej.“
„To je škoda, protože až porazím toho posledního, budu potřebovat někoho, s kým budu oslavovat. I když je to takhle možná lepší, bylo by trapný, kdybych ti zítra nakopala zadek, když bych se s tebou dneska vyspala.“
Tom se zasmál, když ji sledoval, jak odchází ke své soupravě gramofonů. Pokud tenhle battle vyhraje, ten poslední si rozdají spolu.
***
Tom seděl na gauči, netrpělivě poklepával nohama a čekal, až se Bill a Stephanie vrátí z hodiny. Na stolku před ním ležely dvě dárkové krabičky. Popadl ovladač a začal přepínat kanály, zatímco čekal.
Dveře se brzy otevřely. Slyšel, jak Stephanie říká něco o Georgovi, než se otočila směrem k obýváku.
„TOME!“ Vykřikla a vrhla se mu do klína. „Panebože… jsem tak šťastná, že jsi doma. Jak to šlo? Vyhrál jsi?“
Bill s očekáváním postával na protější straně stolku.
„Tak co?“ Zeptal se znepokojeně Bill.
„Poslední DJka, proti který jsem stál, byla naprosto úžasná. Měla spoustu skvělejch mixů a publikum ji milovalo… ale mě milovalo víc,“ řekl Tom. Po tváři se mu rychle rozlil obrovský úsměv: „Zabil jsem to. Když už mluvíme o finále, Gustav právě teď plánuje cestu do Londýna.“
Stephanie vzrušeně poskakovala na Tomově klíně. „To je skvělý. Víš, co to bude, jestli vyhraješ? Oh můj Bože,“ vykřikla znovu.
„Ještě jsem to finále nevyhrál. Mám asi měsíc na to, abych se připravil a zjistil o své konkurenci co nejvíc. Ale dost o tomhle, přivezl jsem dárky.“
Tom něžně odstrčil Stephanii ze svého klína na pohovku vedle sebe. Natáhl se ke stolu a podal Stephanii i Billovi krabičku.
„Ty jsi něco přivezl i mně?“ Zeptal se Bill s náznakem překvapení a zvědavosti v hlase, když přejel prsty po krabičce, kterou mu podal.
„Jo, prostě jsem to uviděl a připomnělo mi to tebe, tak jsem to vzal. O nic nejde.“
Stephanie sledovala, jak Bill zvedá víko krabičky. Pomalu z ní vytáhl masivní stříbrný řetízek.
„Děkuju moc, Tome. Strašně moc se mi líbí,“ řekl Bill, objal ho a zůstal v tom objetí o vteřinu déle, než bylo nutné. Odtáhl se a jeho tváře lehce zrůžověly.
„Myslel jsem, že by se mohl hodit k jiným, který jsem na tobě viděl,“ řekl Tom a snažil se zbavit Billovy omamné vůně.
„Otevři ten svůj, Stephanie,“ řekl Bill a stále přejížděl prsty po novém náhrdelníku ve své ruce.
Stephanie otevřela těžkou krabičku na klíně a vytáhla z ní velkou sněhovou kouli.
„Díky, Tome, už se nemůžu dočkat, až ji dám k ostatním,“ řekla a napůl se na něj usmála. „Měli bychom uspořádat něco speciálního, nějakou večeři na oslavu. Půjdu se podívat, co bychom mohli objednat,“ řekla Stephanie, zvedla se z pohovky a zamířila do kuchyně.
„Ještě jednou děkuju za ten řetízek, je to od tebe vážně pozorné.“
„V pohodě. Koupil jsem ho na jednom úžasným trhu a prostě jsem si myslel, že se k tobě hodí.“
„Moc se mi líbí a už přesně vím, k čemu ho budu nosit.“
Tom taky věděl, k čemu přesně by ho měl nosit; k ničemu. Představil si náhrdelník na Billově bledé kůži, visící jen pár centimetrů nad jeho propíchnutou bradavkou. Tom zatřásl hlavou, aby se té představy zbavil.
„Už se na to těším,“ řekl a věnoval Billovi pokřivený úsměv.
Billovi se zadrhl dech v krku. Toužil ty rty políbit. Místo toho se rychle rozloučil a zamířil do svého pokoje.
***
Bill seděl se zkříženýma nohama na posteli, v jedné ruce držel telefon a v druhé nový dárek od Toma. Stiskl Andyho číslo a poslouchal, jak dvakrát zazvonil, než to jeho přítel zvedl.
„Bille, ahoj, kámo, co se děje?“
„Pomalu mě dohání k šílenství.“
„Tom?“
„Jo. Nejdřív se mi úplně vyhýbal, ale pak jsme si povídali, poznávali se a musím přiznat, že se mi jako člověk opravdu líbí. A teď mi přivezl z New Yorku tenhle naprosto dokonalý náhrdelník.“
„Hele, já vím, že tam žiješ a je těžký se mu vyhýbat, ale prostě se o to musíš snažit. Přece s ním nechceš bejt, Bille. Je to přítel tvojí kamarádky. Nebyl by moc dobrej nápad si s ním cokoliv začínat.“
„Moje hlava ví, že máš pravdu, ale strašně mě to k němu táhne a je čím dál tím těžší se od něj držet dál.“
„Bille, mysli na špatnou karmu, která se ti vrátí za to, pokud si budeš zahrávat s kamarádčiným přítelem. Stačí, když vydržíš odolat ještě pár týdnů. To přece zvládneš, ne?“
„Upřímně, Andy, tím si nejsem tak úplně jistej.“
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
