autor: elvisfan
Tom akorát zasedl ke svému druhému šálku kávy, když zaslechl vzteklý dusot, který se k němu blížil ze schodů. Jeho oči se rozšířily, když do kanceláře vtrhl Bill bez trička a s doširoka rozepnutými kalhotami.
„Tome, co to kurva je?“ Dožadoval se.
Tom se podíval na drobné bříško před sebou. „Ehm, tvoje břicho?“
„Velmi vtipné, pane Sarkasto.“ Bill zúžil oči a ukázal na konkrétní místo na boku. „Myslím tohle.“
Tom se naklonil a přimhouřil oči. Jen stěží rozeznal na Billově kůži asi centimetr dlouhý důlek, který byl bledší než okolí.
„To je jen strie, Bille.“
„Jenom strie!“ Zamával Bill rukama nad hlavou. „Jako by nestačilo, že se už skoro nevejdu do svých oblíbených džínů, teď ještě budu mít do konce svého života tohle!“
Tom se v klidu napil kávy. „Bille, o nic nejde,“ řekl. „Natalie tě stejně po návštěvě doktora vezme na nákupy. Tak se prostě zastav v lékárně a kup si nějaký krém nebo něco. Na strie je prý dobrý kakaový máslo.“
„Jak tohle vlastně víš?“ Podivil se Bill.
Tom se zasmál a znovu se napil kávy. „Moje máma ráda vypráví historky o tom, jak jsem jí úplně zničil postavu, jelikož jsem byl vážně velké dítě.“
Billovy oči se rozšířily a Tom věděl, že přestřelil.
„Jak velké dítě?“ Zeptal se tiše Bill.
„Vždycky zapomenu,“ odpověděl Tom spěšně. „Budu se jí na to muset zeptat, až s ní budu příště mluvit.“ Viděl v Billových očích obavy a nejraději by si dal facku. „Musíš se obléknout,“ řekl Billovi. „Natalie tu za chvilku bude.“
„Do čeho se mám obléct, Tome?“ Zakňučel Bill. „Do ničeho se nevejdu!“
Tom si povzdechl a odložil hrnek s kávou. „Pojď.“
Bill následoval Toma až do jeho ložnice.
„Vždycky se sám sebe ptám, proč si nechávám tyhle staré věci.“ Tom vytáhl ze spodní zásuvky prádelníku modré kalhoty. „Teď už vím proč.“
Bill nakrčil nos. „To je pyžamo.“
„Buď tohle, nebo tepláky,“ připomněl mu Tom.
Bill ze sebe rychle stáhl ty zrádné džíny a vytrhl Tomovi z ruky modré kalhoty. Kdysi byly zářivě královsky modré, ale po letech praní barva vybledla a materiál byl neskutečně měkký. Perfektně mu seděly a byly dost možná tím nejpohodlnějším, co kdy Bill nosil. Když se podíval na Toma, měl přimhouřené oči a jeho úsměv zářil.
„Díky.“
Tom pokrčil rameny. „V pohodě.“
Když zazvonil zvonek, Bill zalapal po dechu a sprintoval do svého pokoje. Tom se cestou chodbou usmíval.
„V klidu, Bille,“ zavolal na něj. „Já to vyřídím.“
Otevřel vchodové dveře a za nimi spatřil očividně vzrušenou Natalii. Vběhla do domu a rozhlédla se kolem.
„Ještě není hotovej, co?“ Hádala.
„Trochu ráno vyšiloval,“ odpověděl Tom. „Našel si první strii,“ dodal šeptem. Podíval se nahoru, když sahal po peněžence. „Hele, vím, že jsi Billovi nabízela, že mu koupíš něco novýho na sebe,“ řekl tiše, když podával blondýnce svou Visa kartu. „Ale nech to na mě.“
„Vlastně jsem tak nějak přemýšlela, jak to asi vysvětlím našim,“ odpověděla Natalie. „Hádám, že by jim bylo jasný, že si těhotenský oblečení nekupuju pro sebe.“ Kousla se do rtu a zadívala se na malou plastovou kartičku. „Naši už nemají Billa zrovna v lásce,“ přiznala. „A můj táta by se posral, kdyby viděl účet,“ podívala se na Toma. „Slibuju, že ho nenechám moc utrácet.“
„S tím si nedělej starosti. Vážně,“ ujistil ji Tom. „Kup mu, co potřebuje, plus něco na strie,“ usmál se.
„Jen oblečení pro něj,“ slíbila Natalie a strčila Tomovu kreditní kartu do peněženky. „Oběd bude na mě.“
Tom přikývl. „Platí.“
„Jsem připravený!“ Bill seskočil ze schodů, na svou předchozí náladu už zapomněl. „Jsi připravená zavařit svou kreditku?“ Zeptal se kamarádky.
Natalie si odfrkla. „Kdykoliv.“
***
Bill při zvuku dalšího vzrušeného pištění obrátil oči v sloup.
„Uklidni se, Nat.“
„Je to dítě, Bille!“ Vykřikla blondýnka.
„Ne! Vážně?“ Odfrkl si Bill. „Myslel jsem, že ve mně roste nějaký mutant nebo tak něco.“
„Je to sladký!“
Bill si prohlížel monitor vedle své hlavy. „Je to doslova kapka.“ Podíval se na sestru, když otírala konec přístroje. „Všechno vypadá v pořádku, že?“
„Vypadá to skvěle,“ odpověděla sestra. „Už jste cítil pohyby?“
Když se Bill posadil, zamračil se „Ne.“
„Nemusíte se bát,“ uklidnila ho sestra. „Jste v šestnáctém týdnu, takže brzy byste to měl cítit. Zhruba za dalších pár týdnů byste měl pak cítit kopání.“
Natalie zalapala po dechu. „Už dokážete říct, jestli je to kluk, nebo holka?“
„Ne, Natalie,“ upozornil ji Bill.
„Ještě je trochu brzy,“ odpověděla sestra. „Pravděpodobně to budeme schopni říct na příští kontrole,“ podívala se na Billa. „Kdybys to chtěl vědět.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne.“
Natalie zkřížila ruce na hrudi a zamračila se. „Rozmazlenec.“
***
Bill vletěl zpátky do domu asi čtyři hodiny poté, co odešel, a změna jeho nálady byla okamžitě patrná. Nápadné byly i čtyři velké tašky, všechny napěchované oblečením, které přišly s ním, spolu s krabicí pomerančového džusu, který upíjel brčkem.
„Vypadá to, že jsi našel pár věcí na sebe,“ ušklíbl se Tom.
„Dělají úzké džíny i pro těhotné, Tome!“ Poskakoval Bill. „Mám troje. V pase je jen široká guma, takže se natáhnou, až ten malý spratek vyroste. A mám trička a boxerky a…“
„A šortky na plavání!“ Vypískla Natálie a zvedla tyrkysové šortky se stahovací šňůrkou v pase. „Nejsou roztomilé? Jo, a Bill by měl brzy cítit, jak se miminko hýbe, a zanedlouho ho začne kopat!“
„A pomerančový džus?“ Zeptal se Tom.
Bill se usmál, když si lokl. „Vitamin C pomáhá na strie,“ odpověděl. „Navíc jsem si koupil krém, o kterém paní v lékárně říkala, že je nejlepší.“ Odložil nápoj a zvedl tašky. „Jdu se převléknout z toho pyžama!“
***
Natalie zůstala na Billovu módní přehlídku a Tom strčil večeři do trouby, než se svalil před televizi, když se k němu na gauč připojil i Bill. Tom ani nezareagoval, když si Bill sedl přímo k němu a strčil mu prsty u nohou pod stehno tak, jak to poslední dobou dělal vždycky, když se chtěl omluvit za to, že se chová jako spratek.
„Vypadáš o něco veseleji než ráno.“
„Klidně to řekni, Tome,“ ušklíbl se Bill. „Dneska ráno jsem se choval jako malá mrcha.“
„To je v pohodě.“ Tom stiskl Billovi levé koleno. „Jsi teď jako velká koule hormonů.“
„Ale i tak.“ Bill si objal nohy a povzdechl si. „Byl jsem spratek, a ty jsi pak šel a koupil mi celou skříň,“ usmál se, když Tom hned neodpověděl. „Natalie má jednu kreditní kartu a na ní Hello Kitty,“ vysvětlil. „Ne New England Patriots.“
Tom se zasmál a protočil očima. „Okay, dostal jsi mě“ odpověděl. „A neříkej, že jsem nemusel,“ dodal dřív, než Bill stačil zareagovat. „Chtěl jsem. A později, až budeš potřebovat svetry nebo nový kabát, to udělám znovu.“
„Uh!“ Bill sebou plácl dozadu a připlácl si rukou přes oči. „To už budu jako dům! Vlastně bys mi měl koupit obrovský župan a papuče, protože se mi nebude chtít vůbec vycházet z domu.“
Tom se zasmál. „Ani do bazénu v těch svých nových tyrkysových plavkách?“
Bill se zasmál. „Natalie mě donutila koupit si je…“ Odsunul ruku a jeho oči se setkaly s Tomovými. „Ty máš bazén?“
„No, já ne, ale je tu kousek veřejný bazén,“ pokrčil Tom rameny. „Je to jeden z důvodů, proč za bydlení tady tolik platím, a to jsem tam ještě ani nebyl.“
Vzrušení v Billových očích rychle vyprchalo a on si rozpačitě přejel rukou po břiše.
„Bille, ani náhodou nebudeš první těhotný člověk v plavkách, kterého kdy někdo viděl.“
„Ale nejspíš první těhotný kluk,“ namítl Bill. „Pořád to není tak běžné, víš. Dneska jsem v obchoďáku přistihl nějakou starou paní, jak na mě zírá.“
„Zírala, protože si vzpomněla, že když jí bylo tolik jako tobě, nebyla ani z poloviny tak hezká jako ty.“
Bill se rozzářil a tváře mu zrůžověly.
„Proč jsi na mě tak hodný?“ Zeptal se.
„Protože už bylo načase, aby někdo byl.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
