autor: elvisfan
Tom stál pod schody s mobilem v ruce.
„Pepperoni, Bille?“ Zakřičel nahoru.
„Jo,“ zakřičel Bill zpátky.
Tom čekal.
„S extra sýrem,“ dodal Bill. „A slaninou.“
Tom se při telefonování usmíval, a na poslední chvíli přidal k jejich objednávce ještě chlebové tyčinky. Právě ukončil hovor, když se ozval zvonek u dveří, a když se k nim blížil, ostražitě si je prohlížel. Otevřel je a cítil, jak se jeho srdce zastavilo.
„Mami! Tati!“
„Ahoj, zlatíčko.“ Anna Kaulitzová pohladila syna po tváři, a zároveň mu vtiskla polibek na obě tváře, než vešla do domu. „Dlouho jsme tě neviděli, tak jsme si řekli, že tě pozveme na večeři. Máme rezervaci v Il Tresco.“
„Říkal jsem, abychom ti nejdřív zavolali,“ dodal jeho otec Jorg. „Ale tvoje matka trvala na tom, že to bude příjemné překvapení.“
„To je,“ přikývl Tom. „Velmi milé překvapení. Ale zrovna jsem si objednal pizzu.“
Anna se ušklíbla nad synovými stravovacími návyky. „Nesmysl,“ řekla. „Měl by sis dát něco pořádného.“
„Uh, mami.“ Tom si promnul zátylek, jako vždy byl nervózní z matčina intenzivního pohledu. „Teď opravdu není vhodná chvíle.“ Nenápadně zahnal rodiče zpátky ke dveřím. „Ale zavolám vám později, slibuju.“
Anniny oči se rozšířily a podívala se nahoru. „Ach, zlato!“ Usmála se. „Ty se s někým vídáš! To je úžasné! Jak dlouho?“
„Anno,“ usmál se Jorg. „Teď není nejlepší čas na výslech.“
„Jen mě zajímá, s kým se můj chlapeček vídá,“ namítla Anna.
„O tohle nejde,“ odpověděl Tom. „Opravdu. Slibuju, že ti všechno vysvětlím, ale jestli nechceš, měla bys jít…“
„Tome!“
Tom ztuhl a sledoval pohled rodičů směrem nahoru.
„Tome, cítil jsem to!“ Bill seběhl ze schodů. „Cítil jsem, jak se hýbe!“ Konečně zvedl hlavu a v polovině posledního schodu se zastavil. „Oh.“
Tom stál mezi rodiči a vypadal vyděšeně.
„Mami, tati,“ řekl roztřeseným hlasem. „Tohle je Bill.“
Bill lehce zamával a pokusil se o úsměv. „Zdravím.“
„Bill je…“ Tom si promnul zátylek. „Nějakou dobu u mě zůstane.“
Anna ani Jorg ho moc nevnímali. Tom by klidně mohl recitovat Slib věrnosti a žonglovat přitom s okurkami, ale oni se dokázali soustředit pouze na chlapce před sebou. Jeho hnědé oči byly doširoka otevřené a pod černošedým pruhovaným tričkem bylo jasně viditelné těhotenské bříško. Jorg si zdvořile odkašlal, když vytahoval z kapsy telefon.
„Dám Bobovi a Claire vědět, že večeři nestihneme,“ řekl.
Tom sebou trhl a prosebně se podíval na chlapce na schodech.
„Bille, mohl bys… dát nám chvilku?“
Nic Billa nemohlo potěšit víc. Vypískl „jasně“, než se otočil a rozběhl se rovnou zpátky do svého pokoje, přičemž celou cestu cítil, jak se na něj dívají všechny oči. Teprve, když se ozvalo bouchnutí dveří, podíval se Tom zpátky na své rodiče.
„Dobře, můžu to vysvětlit.“
Anna už mířila do obýváku. „V to doufám.“
Tom tiše zasténal, když je následoval. Pohodlně se usadili na pohovce, Anna s kabelkou pevně sevřenou v klíně a Tom klesl do svého starého koženého křesla.
„Okay, tak zaprvé, nebudete prarodiče,“ slíbil jim. „Není to moje dítě, ano? Billa jsem poznal teprve před měsícem.“
„Čí tedy je?“ Zeptala se ho Anna.
„Billova bývalého,“ odpověděl Tom ve snaze ušetřit Billa alespoň trochu rozpaků. „Jeho rodiče… to neschvalovali, rozešli se a ten chlap opustil město. Billa pak vyhodili z domu, bydlel u kamarádky, ale pak odtamtud odešel a byl… v podstatě bezdomovec. Pár dní bydlel u mě v garáži, než jsem ho našel.“
Anna zděšeně zalapala po dechu. „Ve tvé garáži?“
„A ty ho tu chceš nechat bydlet?“ Zeptal se Jorg. „Někoho, koho ani neznáš?“
„Poznal jsem ho,“ odpověděl Tom. „Je to hodný kluk, který si prochází spoustou sraček, kterými by si žádný sedmnáctiletý kluk neměl pocházet. Když jsem ho poznal, byl vyděšený a hladový a.… neměl kam jít, tati. Nemohl jsem ho jen tak poslat zpátky, tak jsem mu dal svůj volný pokoj.“
„A co jeho rodiče?“ Zeptala se Anna. „Oni prostě… vyhodili svého syna z domu?“
„Vyhodili,“ přikývl Tom. „Setkal jsem se s Billovou mámou. Když jsme šli pro jeho věci, dal jsem jí svou adresu a telefonní číslo a řekl jí, že Bill bude u mě,“ zamračil se. „Ale ani jednomu z nás se neozvala.“
„Tome, jak velkou zodpovědnost za toho chlapce přebíráš?“ Zeptal se otec.
„Všechnu,“ pokrčil Tom rameny. „Hradím mu návštěvy u lékaře, vitamíny a… všechno.“ Nakonec se usmál. „On se mi odvděčuje tím, že mi občas uvaří večeři a uklízí koupelnu.“
„Tome,“ Anna se odmlčela a pečlivě volila slova. „Jsem ráda, že jsi ochotný pomáhat někomu, kdo to potřebuje, ale… vychovávat dítě s tímhle klukem, kterého sotva…“
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou. „Ne, ne, ne. Bill dává dítě k adopci.“ Podíval se na ni Tom.
„A co pak?“ Zeptal se skepticky Jorg.
„Než se to všechno stalo, plánoval, že si po maturitě se svou kamarádkou Natalií najdou byt, takže až se všechno vrátí do normálu, tak to nejspíš udělá,“ pokrčil Tom rameny. „Navíc mluvil o tom, že si dodělá maturitu a půjde na kosmetickou školu.“
Jorg jen přikývl a oba se stále tvářili nepřesvědčeně.
„Měli byste ho poznat,“ rozhodl Tom. „Myslím pořádně.“
„Myslím, že to je dobrý nápad,“ souhlasila Anna.
***
„Chtějí se mnou mluvit?“
„Chtějí mluvit s cizincem, který žije s jejich synem,“ odpověděl Tom.
Bill si skousl spodní ret a pohrával si s lemem trička.
„Oni nekoušou,“ usmál se Tom. „Slibuju. A… neřekl jsem jim, kdo tě přivedl do jiného stavu. Jen jsem řekl, že to byl tvůj bývalý přítel.“
Bill se vděčně usmál. „Díky.“ Pak se podíval směrem ke dveřím. „Okay.“
Mlčky sešli dolů a Tom nechal Billa, aby se schoulil do křesla, zatímco on se posadil na opěradlo vedle něj.
„Omlouváme se, že tě takhle dostáváme do rozpaků, Bille,“ řekl mu Jorg. „Ale já a moje žena jsme… docela překvapeni, že jsme tě tu našli.“
Anna souhlasně přikývla. „Proč nám neřekneš, jak se to stalo?“
„No…“ Bill našpulil rty a snažil se rozhodnout, kde začít. „Moji rodiče v podstatě zjistili, že jsem gay, ve stejné chvíli, kdy zjistili, že jsem těhotný,“ začal. „Můj táta…“ hlas se mu zlomil a zadíval se do klína. „Táta řekl, že nechce mít doma někoho, jako jsem já, a tak jsem šel bydlet ke kamarádce Natalii.“ Kousl se do rtu tak silně, až to zabolelo, když ucítil v očích slzy. „Ale její rodiče se kamarádí s mými, takže mi řekli, že u nich taky nemůžu zůstat. Takže… neměl jsem kam jít, tak jsem pár dní zůstal v parku, ale pak začalo pršet a já chtěl najít nějaké suché místo, a…“
Bill potlačil vzlyk a podíval se na Toma, když ucítil jeho ruku na svém rameni. Pokusil se o úsměv, když mu Anna podala z kabelky kapesník.
„Tom mě našel,“ řekl tiše. „Přespával jsem u něj v garáži a on vyšel ven, uviděl mě a…“ usmál se na muže vedle sebe. „Nechal mě tu.“ Otočil se zpátky k páru na pohovce. „Máte opravdu skvělého syna,“ řekl jim. „Bere mě k doktorovi, kupuje mi vitamíny a nezdravé jídlo a já jednou najdu způsob, jak mu to vrátit. Pořád říká, ať si s tím nedělám starosti,“ znovu se ostře podíval na Toma. „Ale já to udělám.“
„A… až porodíš?“ Zeptala se ho Anna.
„Půjde do dobrého domova a já si najdu nějakou práci,“ řekl jí Bill. „Vždycky jsme s Natalií mluvili o tom, že si po maturitě pořídíme byt, a to je zatím tak nějak odloženo, ale nebudu Tomovi viset na krku dýl, než bude nutné.“ Ucukl, když ho Tom šťouchl do boku. „No, ne, nebudeš.“
„A tvoji rodiče vědí, kde jsi?“ Zeptal se Jorg. „A nevadí jim, že tady zůstaneš?“
„Jsem tu už měsíc, a ještě mi neřekli, abych se vrátil domů,“ odpověděl Bill. „Dokonce ani nezavolali, aby mě zkontrolovali,“ pokrčil rameny. „A prvního září mi bude osmnáct, takže pak už to nebude vůbec žádný problém.“
Zazvonil zvonek u dveří a Bill musel odolat nutkání vyběhnout k nim.
„V pohodě, Bille,“ usmál se Tom, když vytáhl ze zadní kapsy peněženku a podal Billovi nějaké peníze. „Určitě už máš hlad.“
Bill na Toma nenápadně vyplázl jazyk, když zamířil ke vchodovým dveřím. Zaplatil za jejich večeři a víc než trochu se mu ulevilo, když viděl, že se Tomovi rodiče chystají k odchodu. Všichni se zdvořile rozloučili, když Bill čekal v obývacím pokoji a snažil se neposlouchat tiché hlasy u vchodových dveří.
„Myslel jsem, že už budeš mít dva kousky u sobě,“ řekl Tom, když se k němu vrátil.
„Mají mě rádi?“
Toma zaskočil zjevný strach v Billových očích. „Proč by tě neměli rádi?“
„Jen jsem se chtěl ujistit, že ano.“ Bill se zadíval do svého klína. „Musí mě mít rádi.“ Pomalu obrátil své široké hnědé oči k Tomovi. „Je to tak?“
Tom přesunul pizzu na stolek, přitáhl si Billa k sobě a pevně ho objal kolem pasu. Bill si položil hlavu na Tomovo rameno.
„Máma říká, že vypadáš jako moc hodný kluk,“ řekl mu Tom. „Takže jo, mají tě rádi. Ale byl bys tu vítaný, i kdyby ne.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
