autor: PoorMedea
Pozvánka
Tom Kaulitz vešel do klubu a snažil se vypadat sebevědoměji, než se cítil. Byl to podnikový večírek, který pořádal David Jost z Jost Records. Tom byl překvapený, že dostal pozvánku. Překvapený, ale radostí bez sebe. Nebylo žádným tajemstvím, že chce svoje staré vydavatelství hodit přes palubu. V sedmnácti byl nadšený, že s ním podepsali smlouvu, ale teď, o rok později, pro jeho kariéru nic nedělali. Klidně si tomu říkejte ješitnost, chcete-li, ale Tom věděl, že má talent. Měl potenciál stát se největším jménem německého rapu, ale jeho vydavatelství sedělo na prdelích a říkalo mu, že jeho hudba by měla „propagovat sebe sama“. Kecy. Dřel pro ty kravaťáky jako kůň a oni mu za to nedali nic na oplátku.
Kdyby podepsal smlouvu s Davidem Jostem, všechno by se změnilo. Jediný pohled na hudební žebříčky a bylo jasné proč. Jostovo jméno bylo všude. A teď Jost projevil zájem. Stačilo jen, aby ho Tom přesvědčil o tom, že Tom Kaulitz je dobrá investice. A dnes večer k tomu měl příležitost.
Klub byl přeplněný, zakouřený a Tom si nebyl jistý, kde začít. Byl mizerný v přemlouvání, zvlášť když šlo o jeho kariéru.
„Bude to v pohodě, chlape.“ Tom se otočil na svého nejlepšího přítele Georga, který mu věnoval povzbudivý úsměv.
„Jo, Jost by byl rád, kdyby tě měl,“ přidal se jejich další kamarád Gustav.
Tom si dovolil malý úsměv, i když se to k jeho image nehodilo. Byl rád, že se rozhodl vzít s sebou své přátele. Na velké firemní akci sice tak úplně nezapadli, ale poskytli mu morální podporu, kterou potřeboval.
„Seženem ti nějakej drink, a pak můžeme pracovat na hledání Josta.“ Georg ho přátelsky poplácal po zádech a vydal se davem k baru.
„Tekutá odvaha rozhodně není na škodu.“ Souhlasil Tom a následoval svého přítele.
U baru si Tom vzal drink, který mu Georg podal, a otočil se, aby si prohlédl dav. Byla to obvyklá směsice manažerů středního věku a mladých floutků, mezi nimiž se občas objevil nějaký talent. Tom sledoval skupinku dívek, které se kousek od nich pohybovaly proti sobě. Zavrtěl hlavou. Nemohlo jim být víc než šestnáct, ale mužům u jejich stolu bylo určitě přes čtyřicet. Někdy se mu ta branže hnusila, jen trochu.
Jedna z osob se od skupinky oddělila a potácela se k baru. Tom si uvědomil, že ne všechny tanečnice byly dívky, když si prohlédl zženštilého chlapce před sebou. Kluk došel k baru, zastavil se, aby popadl dech, a úkosem se podíval na Toma.
„Panebože!“ Tom zvedl obočí, když se k němu chlapec vzrušeně otočil. „Tom Kaulitz! Jsem tvůj velkej fanoušek.“
„Vážně?“ Zeptal se Tom a prohlížel si toho kluka. Rozhodně nevypadal jako jeden z Tomových fanoušků. Byl od hlavy až k patě oblečený v upnutém černém oblečení a dlouhé lesklé černé vlasy mu v rozcuchaných vrstvách padaly kolem obličeje. Obličeje, jak si Tom všiml, který byl nalíčený.
Chlapec se zasmál, protože dokázal uhodnout, co si asi Tom myslí. „No jasně, mám rád všechny hudební styly. Takže, jak se ti zatím líbí tenhle večírek?“
„No, právě jsme se sem dostali.“ Tom odtrhl oči od chlapce a znovu se rozhlédl po davu. Nemohl si dovolit ztrácet čas povídáním s nějakou nickou.
„Jo, stejně se to pořádně rozjede až ve dvě,“ zasmál se chlapec. „Mimochodem, jsem Bill.“
Tom roztržitě přikývl a protočil očima, když se jeho kamarádi zdvořile představili.
„Hledáš někoho?“ Zeptal se Bill a šťouchl do něj loktem. Tom se na něj podíval. Vypadalo to, že chlapec to gesto úplně nepochopil.
„Jen se koukám, kdo tady je.“
„Jo, to určitě. Slyšel jsem, že hledáš novej management?“
Tom vyprskl svoje pití zpátky do sklenice. „Co o tom víš?“
Bill povytáhl dokonale tvarované obočí a zasmál se. „To vlastně není žádný tajemství, ne? Vždyť kvůli tomu jsi tady.“
„Já… asi jo.“ Kdo byl ten kluk?
„Podívej, určitě by bylo fakt zábavný sledovat, jak tu celou noc bloudíš, zvlášť proto, že to vypadá, že ti to vůbec nejde, ale já bych radši přešel rovnou k věci. Slyšel jsem, že chceš odejít ze Sony, tak jsem ti poslal pozvánku.“ Bill se zasmál třem párům rozšířených očí, které se k němu obrátily. „Pravidlo číslo jedna ohledně nezávazné konverzace, Kaulitzi. Vždycky věz, s kým mluvíš.“
„A já mluvím s kým?“ Tom usilovně přemýšlel, ale nedokázal toho kluka nikam zařadit.
„Ah, já jsem nikdo. Ale to neznamená, že někoho neznám. A jak jsem řekl, jsem fanoušek. Myslím, že David by byl hlupák, kdyby po tobě nesáhl, dokud jsi na trhu. Takže, chceš se s ním setkat?“
Tom měl problém to celé pobrat. „David… Jost? Ty znáš Josta?“
„Neříkal jsem právě, že jsem tě na tuhle party pozval já?“ Obrátil Bill oči v sloup. „Tuhle malou akcičku jsem naplánoval pro Davida já. On tyhle věci nesnáší, takže to nechává dělat mě. Já si myslím, že je to zábava. Každopádně ti nemůžu nic slíbit, ale můžu tě Davidovi představit a nechat na tobě, aby ses postaral o zbytek. I když, být tebou, snažil bych se být trochu důslednější.“
Tom na chlapce jen zíral, což Billa znovu rozesmálo a chytil ho za ruku. „Pojď.“ Začal táhnout překvapeného Toma přeplněným klubem.
Tom rychle pochopil, že Bill nelže. Došli k první VIP sekci, kde stačil jediný úsměv na vyhazovače, aby byl okamžitě vpuštěn dovnitř. Bill ho táhl dál a dál do útrob klubu, kolem mnoha sametových lan a impozantních vyhazovačů. Každý z nich nechal Billa bez otázek projít.
Nakonec došli k boxu zastrčenému v zadním rohu. Uprostřed luxusního gauče neseděl nikdo jiný než David Jost.
„Bille!“ Zavolal muž, když si jich všiml. „Kde jsi byl?“ Tomovo srdce se zastavilo. Jost zněl naštvaně. Nervózně se podíval na Billa, ale chlapec vypadal naprosto nezaujatě.
„Tancoval jsem. Řekl jsi mi, abych si šel zatančit, pamatuješ?“
Jost přimhouřil oči. „Myslel jsem tančit tam, kde na tebe vidím.“ Natáhl se po Billovi a stáhl si štíhlého chlapce na klín. Bill se nechal, ale obrátil oči v sloup.
„V tomhle tmavým koutě by se mi tančilo fakt blbě. Kdybys na tu party vážně přišel, tak bys na mě viděl.“
„Možná chci, abys mi zatančil přímo tady.“ Řekl Jost tiše, chytil Billa za čelist a otočil k sobě chlapcův obličej. Bill neuhnul, ani když stisk na jeho čelisti zesílil a zanechal na jeho bledé kůži drobné stopy.
„Tak bys měl být příště konkrétnější,“ pronesl drze.
Jost své sevření přesunul na Billovo hrdlo a prsty stiskl kolem chlapcova dlouhého krku. Přitiskl se k Billově tváři a hrozivě se zasmál. „Ty jsi ale zasranej spratek,“ zašeptal mu do tmavých vlasů.
Křehký chlapec reagoval lehkým zalapáním po dechu a Jostovo sevření jeho krku ještě zesílilo. Tom zíral na scénu před sebou a bezmocně se podíval na ostatní muže u stolu. Zdálo se však, že jsou k výjevu naprosto lhostejní, dál popíjeli a mluvili, jako by se nic nedělo.
Jost se temně zahleděl na Billovu tvář, která nedostatkem kyslíku zrudla. Náhle mu vtiskl na zarudlou tvář polibek a uvolnil sevření. Bill zalapal po dechu, když se mu do plic znovu dostal vzduch.
Jost sledoval, jak chlapec lapá po dechu a tvářil se potěšeně, než jeho oči sklouzly k místu, kde stále poněkud v rozpacích postával Tom a jeho přátelé. „Ty jsi kdo?“ Zavrčel.
Tom netušil, co říct. O Jostovi a jeho temperamentu už nějaké drby slyšel, ale nečekal, že to uvidí takhle zblízka.
Naštěstí pro něj se Bill na Josta rozzářil, jako by se nic nestalo, a odpověděl za Toma.
„Davide, tohle je Tom Kaulitz! Vážně se s tebou toužil seznámit, tak jsem řekl, že vás představím!“
„Kaulitz?“ Zamračil se Jost. „Ten rapper, o kterým pořád mluvíš?“
Bill se usmál a lehce poskakoval na mužově klíně. „Jsem tak rád, že ses ho rozhodl pozvat, abych se s ním mohl seznámit!“
„Vážně?“ Nakrčil Jost čelo. Tomovi bylo jasné, že Jost s jeho pozváním nemá nic společného.
„Ano, hlupáčku! Vždycky pro mě děláš ty nejhezčí věci,“ řekl Bill sladce. Jost se stále tvářil lehce zmateně, ale zřejmě se kvůli tomu nehodlal s Billem dohadovat.
„Přesně to dělám, že, zlato?“ Usmál se na Billovu krásnou tvář a Tom si úlevně oddechl. „No, Kaulitzi, klidně se posaď, když ses se mnou chtěl tak moc seznámit.“ Jost gestem ukázal na pohovku naproti sobě a Tom do ní klesl, šokován svým štěstím.
„Víš, co mi Tom před chvílí říkal?“ Bill se obrátil k Jostovi a dál používal ten vzrušený, chorobně sladký hlas, který se tolik lišil od způsobu, jakým chlapec mluvil s Tomem u baru. „Jak příšerný Sony je. Vím, že je taky nenávidíš…“ Bill se odmlčel a zářivě se na Josta usmál. Ten se návnady okamžitě chytil.
„Je to naprostá banda amatérů,“ ušklíbl se a otočil se na Toma. „To je tvůj label, co? No, není divu, že je nesnášíš. Nemají ani páru o tom, jak svoje talenty rozvíjet.“
Tom vrhl udivený pohled na Billa, který se na něj místo odpovědi jen usmál a mrkl.
***
Na konci večera Tom nemohl uvěřit svému štěstí. Jost si vzal jeho poslední cédéčko k poslechu a na další den si s ním domluvil schůzku, aby si „promluvili o Tomově kariéře“. A za to všechno vděčil Billovi. Tom mu chtěl poděkovat, ale Jost ho poslal vyřešit nějaký problém se seznamem hostů, a ještě se nevrátil. Tom musel jen doufat, že chlapec ví, jak moc je mu vděčný.
V autě se Georg obrátil na Toma s vytřeštěnýma očima. „Jost to s tebou určitě podepíše, kámo!“
Tom měl chuť vypísknout nadšením, ale ovládl se. „Ještě není ruka v rukávě,“ připomněl svému příteli.
„Ale už je na půl cesty. Byl z tebe celej pryč!“
„Já vím!“ Tom si dovolil chvilkovou radost. „Měl bych Billovi poslat kytku nebo tak něco.“
„Když už mluvíme o Billovi,“ Gustav zaváhal. Tom pohlédl na svého blonďatého přítele, který byl celý večer podivně zamlklý. „Co to sakra bylo?“ Gustav zvedl ruku a gestem naznačil, že tiskne něčí hrdlo. Tom zbledl, ale pokrčil rameny.
„Jo, to bylo trochu divný,“ přiznal, „ale Bill vypadal v pohodě.“
„Jo, ale on ho, jakože škrtil, přímo před náma!“
„Hele, Gusi, do jejich vztahu nám nic není. Nemůžeš bejt prostě šťastnej za mě?“
„Samozřejmě, že jsem. Já jen…“
„Prostě toho nech, Gusi,“ řekl Georg přísně. „Slavíme!“
Popravdě řečeno, způsob, jakým Jost komunikoval s Billem, znepokojoval i Toma. Ale černovlasý chlapec se choval, jako by to bylo úplně normální. Kdo byl, aby ho soudil?
autor: PoorMedea
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
