autor: elvisfan
„Myslím, že se mi líbí být těhotný.
Tom se podíval přes noviny a sledoval Billa, jak si šťouchá do břicha. Uviděl vedle něj sáček se sušenkami a usmál se.
„Protože můžeš víc jíst?“
Bill se usmál s očima stále upřenýma na svoje břicho. „No dobře, je to kvůli tomu,“ podíval se na Toma. „Ale jsem zodpovědný za tohohle malého človíčka, víš? Doslova ve mně roste lidská bytost a díky mně se může dostat k někomu, kdo nemůže mít dítě,“ pokrčil rameny. „To se mi líbí. Cítím se pak jako menší sráč.“
„Bille, ty nejsi…“
Bill věnoval Tomovi pohled, kterým ho umlčel.
„Měl jsem poměr s ženatým mužem, který byl shodou okolností můj učitel matematiky, a otěhotněl jsem s ním,“ připomněl mu. „Jsem tak trochu průserář.“
„Ale něco dobrého z toho vzešlo,“ odpověděl Tom. „Teď můžeš někomu pomoct.“
Bill se usmál. „To ano.“ Znovu se podíval na své břicho a šťouchl do něj. „Hni se, ty spratku!“
***
Tom se napil ze svého druhého šálku kávy a cítil, že se začíná probouzet. Zvuk popotáhnutí přitáhl jeho pozornost ke dveřím, kde spatřil Billa se skelnýma očima.
„Přibral jsem dvanáct kilo,“ povzdechl si Bill.
„Říkal jsem ti, aby ses držel dál od váhy.“ Tom odložil šálek kávy a šel k Billovi, který se k němu okamžitě přitiskl. „Věděl jsi přece, že přibereš, ne?“
„Ale já přibírám nějak moc!“ Rozplakal se mu Bill do ramene.
„Až se dítě narodí, zase všechna ta kila navíc shodíš,“ připomněl mu Tom.
„Jo, a moje břicho pak bude celé povislé,“ zamračil se Bill. „Možná, že když už mě doktor tak či tak bude muset rozříznout, přesvědčím ho, aby mi udělal plastiku břicha, až bude ten spratek venku.“
Tom se zasmál. „Žádné plastiky, dokud ti nebude osmnáct,“ nařídil. „Nejsi žádná Kardashianka.“ Zazubil se, když konečně uslyšel tiché zajásání chlapce, kterého měl ve své náruči. „Teď už jsi šťastný?“
Bill přikývl a objal Toma pevněji. „Šťastný.“
„Dáš si sušenky?“
„Zrovna jsem brečel kvůli tomu, že přibírám, Tome,“ odpověděl Bill. „Ne, nechci sušenky.“ Vytrhl se Tomovi z náruče a zadíval se na dveře od spíže. „No, možná jen pár.“
***
„Takže, co vlastně děláš?“
Tom vzhlédl od monitoru a uviděl ve dveřích Billa s velkým sendvičem se šunkou v ruce. V druhé držel talíř se stejně velkým sendvičem, který položil na stůl před něj. „Díky.“ Tom si pořádně kousl a okamžitě se zarazil nad spoustou majonézy, kterou Bill měl nejspíš rád. „No,“ podíval se zpátky na monitor a snažil se vymyslet, jak nejlépe vysvětlit, na čem pracuje. „Okay, takže všichni v téhle firmě dostali e-mail, který se tvářil, že je od prezidenta společnosti,“ vysvětlil. „Všichni ho otevřeli, všichni klikli na odkaz, který byl v e-mailu, a všichni skončili s ošklivým malým virem na pevném disku. Pak všechny ty pevné disky najednou zkolabovaly, což způsobilo zamrznutí celého firemního mainframu, a v tu chvíli se do něj někdo naboural a podařilo se mu ukrást informace o účtech asi padesáti tisíc lidí.“
„Wow. Co to bylo za firmu?“ Bill se naklonil blíž a zamračil se, když Tom okamžitě pozavíral všechno, na čem pracoval. „Ale no tak!“
Tom se znovu zakousl do sendviče. „To jsou důvěrné informace o klientech, Bille.“
„Slibuju, že nechci provést žádnou… firemní špionáž nebo tak něco.“ Předstíral, že trucuje, a v duchu si gratuloval, když viděl, jak se Tomovo odhodlání začíná hroutit. „Prosím?“
Tom si povzdechl, odložil sendvič a znovu otevřel okno. „Wells Fargo.“
„Ta banka?“ Usmál se Bill a naklonil se blíž. „Mohl bys třeba spravit účty všech kromě mýho táty?“ Bloudil očima po obrazovce a nerozuměl ani trochu tomu, co vidí. „No dobře, co je tohle všechno?“
„To je počítačový virus,“ odpověděl Tom. „A navíc obzvlášť ošklivý.“
Bill se posadil na opěradlo Tomovy židle. „Nezasere ti to počítač?“
„Ve skutečnosti to v mým systému není,“ vysvětlil Tom a kliknul na pár věcí. „Jsem jen pozorovatel.“
„Hm.“ Bill si ukousl další sousto, jazykem se snažil dosáhnout na kapičku majonézy v koutku úst, a přitom sledoval druhý monitor na Tomově stole. „A k čemu je tenhle?“
„Tenhle je na to, abych viděl, co dělají ostatní,“ podíval se na obrazovku. „Vypadá to, že ani jim se moc nedaří.“
Billův zájem rychle opadl, místo toho soustředil veškerou pozornost na svůj vlastní oběd a přemýšlel, jestli Tom zvládne sníst celý svůj. Zrovna si vzpomněl na zmrzlinu v mrazáku, když se Tom náhle naklonil blíž k počítači.
„Je v tom nějaký vzorec,“ zamumlal. Kliknul na pár věcí na prvním počítači, a pak poklepal na Billovo koleno. „Vyskoč na chvilku.“ Přisunul si židli k druhému počítači, něco odkliknul, a pak začal zuřivě psát. Kliknul na něco dalšího, obrazovka se rozblikala a Bill si sedl zpátky na opěradlo. „Makali jsme na tom tři dny,“ řekl jen tak do éteru. „A přitom to bylo takhle snadný?“
„Dal jsi to do kupy?“
Tom přimhouřil oči a na chvilku se zamyslel, když Bill odešel pro zmrzlinu, než přikývl. „Vypadá to tak.“ Ukázal na oba monitory, které rychle blikaly a s každým bliknutím vypadaly prázdnější a prázdnější. „Vidíš tohle všechno?“
Bill pokrčil rameny. „Nemám nejmenší tušení, co to je, ale jo.“
„To, co vidíš, je rozpadající se virus,“ řekl mu Tom. „Jakmile jsem přišel na vzorec, bylo to jednoduché. Jen nemůžu uvěřit tomu, že mi trvalo tak dlouho, než jsem na to přišel.“
„Takže…“ Billova tvář se rozzářila. „Si na zbytek dne můžeš vzít volno?“
„No, měl bych zavolat do kanceláře,“ odpověděl Tom. „Zjistit, na čem dalším pracují.“ Podíval se na Billa a na jeho úsměv plný naděje. „Ale myslím, že není na škodu dát si malou pauzu.“
***
Bill netrpělivě poskakoval, když Tom platil za jejich lístky do kina, pak ho chytil za zápěstí a táhl ho k frontě, která se tvořila před stánkem s občerstvením. Když Bill k jejich popcornu a limonádě přidal ještě Milk Duds a preclíky, Tomovi se zatmělo před očima.
„Uvědomuješ si, že upadneš do potravinového kómatu a neuvidíš půlku filmu, že?“ Usmál se Tom.
„Já tady tvořím život, Tome.“ Bill si položil ruku na břicho. „Musím se najíst, aby se mohlo najíst i dítě.“
Tom i dívka za pokladnou se společně usmáli.
„Kdy máš termín?“ Zeptala se Billa.
„Někdy v prosinci,“ odpověděl Bill a už rozbaloval krabičku s cukrovinkami. „Myslím, že před Vánocemi.“
„Gratuluju.“ Dívka se na oba dva podívala. „Vy dva jste opravdu roztomilý pár.“
Tom byl zachráněn před vymýšlením odpovědi, když uslyšel Billovo tiché odfrknutí. Těsně předtím, než se Bill naklonil blíž k dívce, zahlédl v chlapcových očích zlomyslný záblesk.
„To dítě ani není jeho,“ zašeptal hlasitě.
Dívka otevřela ústa a Bill se rukou zavěsil do Toma, když odcházeli.
***
V pátek večer už byl Tom víc než připravený se trochu odreagovat. Pár piv po práci se změnilo ve večeři a pět minut poté, co vešli do baru, Andy navrhl, aby Tom držel v jedné ruce kulečníkové tágo a v druhé vychlazenou Coronu. Rychle do sebe polovinu obrátil a viděl, jak se na něj kamarádi usmívají, když se musel nadechnout.
„Špatnej den?“ Tipoval Georg.
„Špatnej týden,“ odpověděl Tom. „Byli jsme naprosto zavalení prací.“
„Oh, jsem fakt šťastnej, že jsem šéfův synovec,“ usmál se Andy škodolibě z barové stoličky. „Dělám minimum, a ještě za to dostanu zaplaceno.“
„Cože to, Andy?“ Zeptal se Gustav. „Platíš další rundu? Jé, to je od tebe strašně hezké.“
Andy se zadíval na druhého blonďáka, jak upíjí pivo. „Sráči.“
Bylo krátce po jedenácté a Tom s Gustavem právě prohráli další kolo s Andym a Georgem, když ucítil, jak mu v kapse zavibroval telefon.
Bill: bavíš se?
Tom: jen pochybuju o tom, že bylo moudrý být dneska večer v týmu s Gustavem. všechno v pořádku?
Bill: jen se nudím. a chce se mi spát. Jak dlouho se zdržíš?
Tom: ne moc dlouho
Bill: nechám ti rozsvíceno 😀
Tom si jazykem šťouchl do piercingu ve rtu, zatímco studoval svůj telefon, a představoval si naštvaného Billa. Odložil pivo a ignoroval pohledy svých přátel, když vytahoval z kapsy klíče.
„Nikam nejdeš,“ nařídil mu Gustav. „Aspoň ne, dokud ty kretény neporazíme.“
Tom se usmál. „Myslím, že jim dneska večer musíme dopřát vítězství, Gusi.“
Georg protočil očima, když dopíjel své pivo. „Spěcháš domů za tím děckem?“
„Dřel jsem jako kůň, lidi,“ namítl Tom. „Sorry, že nezvládnu pít celou noc jako na vysoký.“
„Dost ubohá výmluva,“ prohlásil Andy.
„No, tak mi to budeš muset odpustit, Andy.“
Tom se zamračil, když došel k autu a nastartoval. Ve skutečnosti nebyl ani trochu unavený. Když se zařadil do provozu, konečně si přiznal, že ano, jede domů za Billem. Ráno byl pryč dřív, než se Bill probudil, a celý den ho neviděl, ani s ním nemluvil. Bill byl venku s Natálií, když se Tom na otočku stavil doma, aby se převlékl, a teď jel domů v naději, že Bill bude ještě vzhůru, až dorazí.
Byl dva bloky od domu, když se rozhodl přestat se snažit přijít na to, co to znamená. Když vjížděl do jejich ulice, očima putoval k průčelí svého domu. Světlo nahoře v Billově pokoji nesvítilo a přes okno své pracovny neviděl žádné světlo z obývacího pokoje. Zajel do garáže, vypnul motor a spěchal do domu. Jak slíbil, Bill nechal nahoře na chodbě rozsvíceno, ale ve zbytku domu byla tma. Tom hodil klíče na kuchyňskou linku, vyšel nahoru a zastavil se před Billovými dveřmi. Tiše zaklepal a strčil do dveří hlavu.
Bill ležel na zádech a tvrdě spal. Už ze sebe stihl stáhnout peřinu a Tom na chlapcově čele spatřil lehký pot. Usmál se, když vycouval ze dveří.
„Dobrou noc, Bille.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
