autor: PoorMedea
Setkání
Tom vstoupil do haly společnosti Jost Records rázným krokem. Na schůzku s Jostem si věřil. Na party sice mluvit neuměl, ale věděl, že jeho hudba je dobrá.
„Tome!“ Vykřikl vzrušený hlas, a když se k němu Tom otočil, uviděl, jak směrem k němu šťastně poskakuje Bill. „Výborně, jsi tu přesně na čas! David nesnáší, když někdo chodí pozdě.“
Tom se usmál. „Ahoj, jsem rád, že jsi tady.“
„Opravdu?“
„No jo, chtěl jsem ti poděkovat. Za včerejší večer.“
„Nemyslím si, že jsem úplně tohle chtěl slyšet.“ Ozval se Jostův hlas za Tomovými zády.
Tom se otočil a uviděl muže, jak si ho podezřívavě prohlíží. Polkl a udělal krok od Billa, jelikož si uvědomil, že by si jeho slova mohl špatně vyložit.
„Ne, já jenom myslel, víš, za to, že mě s tebou seznámil! To je celý!“ Vydechl rychle Tom. Kruci, už teď tuhle schůzku podělal.
Jost se usmál, což Toma neuklidnilo. Když se ten muž usmíval, připomínal mu aligátora, který se chystá zakousnout do své kořisti. „Neboj, já vím. Bill by nikdy ani nepomyslel na to, že by mě pustil k vodě. Že ne, kotě?“ Obrátil ten nebezpečný úsměv na Billa, který, jak si Tom s úlevou všiml, zachoval klid.
„Nikdy.“
„Protože Bill ví, co by se stalo, kdyby to udělal.“ Jost udržoval s černovlasým chlapcem ocelový oční kontakt a Tom na sucho polkl. Bill se na oplátku jen usmál jedním ze svých oslnivých úsměvů a Jost po chvíli přesunul pohled zpátky na Toma.
„Pojď, chci, abys poznal pár lidí.“
Tom nechápavě přikývl, následoval muže a podíval se zpátky na Billa. Ten ho zpod sklopených řas sledoval, když odcházel.
***
O několik hodin později se Tom vypotácel zpět do haly, vyčerpaný, ale neuvěřitelně šťastný. Schůzka proběhla lépe, než si dokázal představit, a Jost ho ujistil, že zítra odfaxuje smlouvu Tomovu agentovi. Tom tomu nemohl uvěřit. Všechno se najednou otočilo v jeho prospěch.
„Hej, Tome.“ Tom se otočil a uviděl Billa, jak postává ve dveřích kanceláře kousek od něj. Jeho pozornost se přesunula ke jménu na dveřích. „Bill Trümper“.
„Ty tady pracuješ?“
„Oh no, víš,“ řekl Bill a nevzrušeně mávl rukou. „David mě má rád nablízku, takže oba předstíráme, že tady vlastně něco dělám.“
„No, včera večer jsi hledal nové talenty, ne?“ Připomněl mu Tom. Bill se usmál.
„Asi jo, co? Takže schůzka dopadla dobře?“
„Jo, je to v podstatě hotová věc,“ připustil Tom, sklonil hlavu a usmál se.
„Oh Tome, to je tak vzrušující!“ Vypískl Bill a zatleskal. „Měli bychom to oslavit!“
„No jo, akorát jsem chtěl zavolat Georgovi a Gustavovi, jestli by nechtěli zajít do baru…“
Billův úsměv poklesl. „Oh, no jasně. Měl bys to oslavit se svými přáteli.“
Tom si okamžitě připadal jako kretén. „Ale rozhodně bys měl přijít!“ Dodal. „Udělal jsi na Georga i Gustava dojem. Hlavně… nebude to vadit Jostovi, že ne?“ Vyjádřil Tom své skutečné obavy. Viděl, jak je Jost vůči Billovi majetnický, a nechtěl udělat nic, co by mohlo jejich dohodu zhatit.
„Mám povoleno mít svůj vlastní život,“ povzdechl si Bill a vypadal trochu naštvaně.
„Já vím! Jen jsem chtěl říct…“
„Ne, to je v pohodě,“ povzdechl si Bill. „Já to chápu. Nechceš přece riskovat, že se David naštve. Běž se bavit se svými přáteli.“
„Bille…“ odmlčel se Tom, když se chlapec otočil zpátky a vešel do své kanceláře.
„Nejspíš se ještě uvidíme, Tome,“ řekl Bill a zavřel za sebou dveře.
Tom si nebyl jistý proč, ale najednou se cítil jako kus hovna.
***
„Nemůžu tomu uvěřit, chlape!“ Rozplýval se Georg. „Ještě před dvěma dny jsi o setkání s Jostem jenom snil, a teď jsi s ním podepsal smlouvu!“
„Já vím! Přísahám, že jsem nadšenější, než když jsem podepsal smlouvu se Sony.“ Tom do sebe hodil dalšího panáka a přihlouple se pro sebe usmál.
„Vážně Billovi hodně dlužíš,“ řekl Gustav. „Viděl jsi ho dneska?“
„Oh jo,“ odpověděl Tom nepřítomně. „Vlastně to chtěl jít někam oslavit, ale já odmítl.“
„Co? Po tom všem, co pro tebe udělal?“
Tom zamžoural na přítelovu šokovanou tvář. „Ne, tak to není. Chtěl jsem, aby přišel. Vlastně jsem opravdu, ale opravdu chtěl, aby přišel…“ odmlčel se, a pak ztratil nit.
„Ale?“
„Ale Jost, ty vole!“ Praštil Tom panákem o bar. „Choval se podezřívavě, jako bych se snažil dostat Billa, nebo tak něco.“ Tom se zachvěl, když si vzpomněl na Jostův pohled. „Prostě začal s takovýma těma neurčitýma výhrůžkama typu, co se Billovi stane, jestli ho někdy opustí. Bylo to děsivý, ty vole!“
„Jaký výhrůžky?“ Zeptal se ho Gustav ostře.
„No, vlastně žádný, vážně. Jen ten jeho pohled. Jasně říkal: ‚Bill ví, co by se stalo‘,“ zavrčel Tom a napodobil ho. „Nechtěl jsem ho nasrat dřív, než podepíšeme smlouvu.“ Popadl dalšího panáka a pokrčil rameny nad překvapeným výrazem svého přítele.
„Takže ses vybodnul na Billa, protože ses bál o smlouvu? Vůbec ses nestaral o to, že Jost Billovi vyhrožuje přímo před tebou?“
Toma to trochu rozhodilo, ale pokrčil rameny. „Proč bych se měl bát? Takhle prostě asi jejich vztah funguje. Billa to nejspíš vzrušuje, nebo tak něco.“
„Jo, vsadím se, že ho tyhle drsný sračky vzrušují,“ ušklíbl se Georg chlípně. „Nejspíš se taky rád nechává v posteli škrtit.“
„Možná,“ řekl nepřesvědčeně Gustav.
Tom doufal, že má Georg pravdu, ale když si vzpomněl na Billův smutný pohled, když zavíral dveře své kanceláře, nebyl si tím tak úplně jistý.
autor: PoorMedea
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
