autor: elvisfan
„Takže to je celý?“ Nedůvěřivý Bill zamával rukama nad hlavou. „Nemáte ponětí, co se mnou je, ale všechno je v pohodě a můžu jít domů?“
„Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by se tolik bránil odchodu z nemocnice.“ Doktor Jenkins se na Toma usmál, když vyplňoval Billovy papíry. „I když to zní jako klišé, někdy se dějí divné věci bezdůvodně,“ řekl Billovi. „Horečka je pryč, nemáte žádné nevolnosti ani zvracení a vy i dítě jste v pořádku. Není důvod, abychom si vás tu nechávali.“
„Jasně.“ Bill zíral na ostatní, jak se očividně baví. „Dokud zase neskončím na podlaze v koupelně.““
„Bille, už jsi v pořádku,“ řekl mu Tom. „Jestli se ti znovu udělá špatně, vezmu tě zpátky a oni tě zase dají do pořádku. Ale teď tady být nesmušíš,“ podíval se na něj Tom.
„Postarejte se, aby odpočíval,“ instruoval Toma doktor. „Pro jistotu mu příštích čtyřiadvacet hodin dávejte jen lehká jídla.“
„Ah, najednou se staráte, abych byl v pohodě,“ zabručel Bill a natáhl si tenisky. „Až zase omdlím, budete se oba cítit jako idioti.“
„Bille.“ Tom zíral na podrážděného mladíka a vzal si papíry, které mu doktor podal. „Děkuji, doktore.“ Potřásl staršímu muži rukou. „Za všechno.“
„Jo, díky.“ Bill si zavázal boty, vstal a mile se na Toma usmál. „Můžeme jít.“
„Jsi hrozný pacient,“ odpověděl Tom, když se vydali k výtahům. „Víš to, že jo?“ Usmál se, aby dal Billovi najevo, že se na něj ve skutečnosti nezlobí. „Ale když se chováš jako spratek, musí to znamenat, že se cítíš dobře.“
Bill svěsil hlavu, když stáli vedle sebe ve výtahu. Udělal krok doprava, opřel se o Tomův bok a ulevilo se mu, když uslyšel tiché uchechtnutí.
„To je v pohodě, Bille,“ Tom stiskl Billovi rameno. „Odpouštím ti.“
***
Cestou domů byl Bill zticha a Tom správně odhadl, že je jen unavený z celodenního dramatu. Bill prohlásil, že si chce zdřímnout, a vydal se po schodech nahoru, ale na druhém se zastavil a otočil se.
„Tome?“ Kousl se do rtu a přemýšlel, jestli opravdu chce znát odpověď na svou otázku. „Vědí to naši?“
Tom neochotně přikývl. „Nemám jejich číslo, takže je kontaktovala nemocnice,“ vysvětlil. „Sestra s tvou mámou mluvila.“
„Chci vědět, co říkala?“ Zadíval se na něj Bill.
„Řekla jim, aby udělali cokoliv, aby ti pomohli,“ odpověděl Tom. „A taky jim řekla, že je v pohodě s tím, aby tě se mnou pustili.“
„Přišla za mnou?“ Zadíval se na podlahu. „Než jsem se probudil nebo tak něco?“
Tom si povzdechl. „Ne.“
Bill přikývl a pomalu vyšel nahoru.
***
Bill si docela užíval být středem pozornosti.
Když se vyspal, Tom ho zavinul pod deku na gauči. Bill vždycky nesnášel, když se o něj matka starala, když byl nemocný, ale s Tomem mu to už tolik nevadilo. Tom mu připravil večeři, a i když to byla jen polévka z konzervy a smažený sýr, bylo to výborné. Teď měl ruku v Nataliině dlani, která mu pečlivě pilovala nehty, a na DVD přehrávači běžel Zápisník jedné lásky. Bill přistihl Toma, že film opravdu sleduje, a Tom se zase rychle znovu schoval za noviny, když si uvědomil, že je přistižen. Zazvonil zvonek a Bill vyskočil z gauče.
„Návštěva!“ Vykřikl cestou ke dveřím.
Přivítala ho velká kytice balonků, která se odsunula stranou a odhalila Georga stojícího na prahu.
„To je pro mě?“ Bill zalapal po dechu.
Georg se usmál, když vešel dovnitř. „Byl snad ještě někdo další teď v nemocnici?“
„Děkuju! Podívej, Tome!“ Bill si vzal balónky a vrátil se do obývacího pokoje. „Mám balónky!“ Přes opěradlo pohovky viděl, jak se oči jeho nejlepší kamarádky rozšířily. „Geo, tohle je moje kamarádka Natalie,“ usmál se. „Natalie, tohle je Georg.“
Bill se svalil zpátky na pohovku a nenechal si ujít oční kontakt, který se odehrával mezi Georgem a Natalií, když se Georg posadil do křesla. Podíval se na Toma a ušklíbl se, když si uvědomil, že si toho všiml i Tom.
„Andy a Gustav tě pozdravují,“ řekl Georg Billovi. „Ty balonky jsou i od nich.“ Podíval se na právě probíhající manikúru. „Takže hádám, že když pečuješ o svoje nehty, znamená to, že je ti dobře, co?“
„Z větší části,“ povzdechl si dramaticky Bill. „Ale úplně dobře by mi bylo, kdyby mi tady někdo dovolil dát si svačinu.“
Tom přesně jako na pokyn složil noviny a upustil je na stůl, aby okamžitě zamířil do kuchyně.
„Wow,“ odfrkl si Georg. „Tady je někdo pěkně vycvičenej.“
„Tom je prostě starostlivý a soucitný člověk,“ ušklíbl se Bill. „A vyloženě si užívám, když se o mě stará.“
Usmál se, když se Tom vrátil, jen aby se zděsil, co má starší muž v rukou.
„Slaný krekry, Tome?“ Zadíval se na něj. „Vážně?“
„Říkal jsi, že už je ti líp.“ Tom se ležérně posadil zpátky a otevřel noviny. „Ahoy si můžeš dát, až ti bude úplně dobře.“
Bill se zadíval na noviny zakrývající Tomovu tvář. „Jsi velkej blbec.“
***
„No tak, krasavče. Pojď zpátky sem, ať si tě můžu pořádně prohlídnout.“
Bill se ušklíbl a přes sluneční brýle se podíval na muže, který přes ulici sekal trávník.
„Natalie, ty ses zbláznila,“ řekl své zaražené kamarádce. „Ten chlap by mohl bejt tvůj táta.“
„Tak starej není!“ Protestovala tiše Natalie a zpoza bezpečí tmavých slunečních brýlí potutelně okukovala Tomova souseda. „Je jen… lehce prošedivělý.“
„To je zvrácený.“ Bill vrátil pozornost ke kapotě Tomova auta. „Mohla bys toho dědu na chvíli nechat na pokoji a pomoct mi tady? Doufal jsem, že budeme hotoví, než se Tom vrátí.“
„Jak myslíš.“ Natalie vyždímala mokrý hadr v ruce a pokračovala v útoku na Tomovy disky kol. „Ty jsi klidně nech tu dvacítku, se kterou teď sdílíš střechu. Já jsem na dospělejší chlapy.“
„Tímhle způsobem mě Tom vůbec nezajímá,“ namítl Bill naprosto nepřesvědčivě.
„Okay, Bille,“ pokrčila Natalie rameny. „Jak myslíš.“ S úsměvem pohlédla na svého přítele. „No vida. Tom je doma a je bez trička.“
„Huh?“ Bill otočil hlavu směrem ke vchodu do domu a rychle si uvědomil, že ho Natalie nachytala. „Lhářko.“
„Donutila jsem tě se tam podívat.“
Bill se na kamarádku zamračil a pomalu si klekl, aby popadl hadici. Natalie s výkřikem vyskočila, když ji ledově studená voda zasáhla do obličeje. Hodila po Billovi namydlenou houbu a zasáhla jeho holou hruď, když se přikrčila za zadní část auta. Bill se za ní rozběhl s hadicí a následovala honička plná křiku. Natalie popadla kbelík a Bill okamžitě hadici upustil.
„To bys neudělala,“ Bill zvedl ruce, jakože se vzdává. „Nejsem ozbrojený a jsem těhotný.“
Natalie si odfrkla. „Ale to víš, že udělala.“
Bill vypískl, uskočil z cesty a Natalie nakonec zmáčela přední sklo Gustavova auta, které vjíždělo na příjezdovou cestu.
„Co se to tu děje?“ Usmál se Tom, když vystoupili z vozu.
„No, jsem hodný a myju ti auto,“ odpověděl Bill. „Natalie má plné ruce práce s očumováním tvýho postaršího souseda.“
„On není postarší!“ Vyjekla Natalie.
„No, ať už tu děláš cokoli, vypadá to, že se dobře bavíš.“ Tom se rozhlédl po své důkladně promočené příjezdové cestě. „A hádám, že příjezdová cesta potřebovala pořádně zalít.“
„Vypadám jako zasraná velryba,“ odpověděl Bill a najednou se v plavkách cítil nesvůj. „Ale jo, velryba, která se baví.“
„Přibral jsi jen osmnáct kilo,“ řekl mu Tom.
„A dítě už tě slyší,“ dodala Natalie. „Tak si začni dávat bacha na pusu.“
„Oh, drž hubu a starej se támhle o dědu.“ Bill s úsměvem přenesl pozornost na Toma. „Jaký jsi měl den?“
„Asi dobrý,“ pokrčil Tom rameny a nenápadně si posunul tašku v ruce za záda. Kývl hlavou směrem k domu. „Nedáme si oběd?“
„Nejdřív chci dodělat tohle,“ Bill znovu zvedl hadici. „Ale za chvilku jsme tam.“
Tom se otočil k domu, jen aby těsně předtím, než došel ke dveřím, ucítil na zádech proud studené vody. Pomalu se otočil a oči se mu zúžily, když spočinuly na chichotajícím se Billovi. Než stačil Tom zareagovat, zasáhl ho další proud vody, který ho promočil od krku až k pasu. Bill naklonil hlavu na stranu a na okamžik ho rozptýlila Tomova promočená košile, která teď odhalovala každý záhyb jeho těla. Jeho pohled se pomalu přesunul nahoru a úsměv mu z tváře zmizel, když uviděl v Tomových očích hněv. Pomalu si klekl a pustil hadici na zem.
„To byl Nataliin nápad!“ Snažil se obhájit.
Natalie se mu vysmála. „Bille, ty lžeš, jako když tiskne!“
Tom stál jako socha, dokud se najednou nepřiblížil k Billovi. Bill zalapal po dechu a rozběhl se kolem auta, přičemž se těsně vyhnul Natalii, která mu uskočila z cesty. Bill vypískl, když ho Tom zezadu chytil, a svíjel se v jeho náručí, dokud neucítil, jak se mu tryska hadice přitiskla ke spánku.
„To od tebe nebylo moc hezký, Bille,“ řekl mu Tom a v jeho hlase byl jen náznak pobavení. „Myslím, že malá odplata je spravedlivá, nemyslíš?“
Bill přivřel oči a zavrávoral, aby vzápětí vyjekl, když ho do zad udeřil proud vody. Otočil se, rukama sevřel Tomovy bicepsy a zamračil se na staršího muže.
„Ty hajzle.“
Tom se ušklíbl. „Slovník, Bille.“ Jeho paže se sevřely kolem Billova pasu. „Ten malý spratek už tě slyší.“
„Bože, tak ty taky?“
Gustav a Natalie, kteří byli svědky celé té scény, se na sebe vědoucně podívali. Gustav si nenápadně odkašlal a Bill si rychle uvědomil, že se s Tomem stále pevně drží. Neochotně se odtáhl a Billovy tváře zrůžověly, když oba stydlivě sklonili hlavy.
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
