autor: PoorMedea
Přátelé?
Tom se s Billem neviděl po zbytek týdne, ale nedokázal na něj přestat myslet. Chtěl ho zkontrolovat a ujistit se, že je v pořádku, ale neměl, jak ho kontaktovat. Neměl jeho číslo na mobil a věděl, že snažit se ho zastihnout v Jostově kanceláři, by způsobilo jen potíže.
Tom nevěděl, proč na Billa nedokáže přestat myslet. Jistě, ten chlapec mu vyšlapal cestičku, ale Tom už mu za to poděkoval.
A co bylo ještě horší, Tom nedokázal z hlavy dostat ten Billův dotek rtů na jeho tváři. Tom věděl, že není gay. Měl velmi pestrý sexuální život, spal se spoustou velmi ochotných a schopných dívek. Snažil se sám sebe ujistit, že ho Bill absolutně nepřitahuje. Cítil se však vůči tomu chlapci velmi ochranitelsky. Byl tak hubený, tak křehký. Jost nebyl žádný velký chlap, ale rozhodně by dokázal přemoci někoho tak hubeného, jako byl Bill.
Tom nedokázal ochránit matku před otcem a každý den svého života si to vyčítal. Chtěl toto své selhání odčinit tím, že pomůže Billovi. Ale jak mohl někoho chránit před něčím, o čem tvrdil, že to chce?
Tom věděl, že se musí vzpamatovat. Brzy měl jít do studia, aby začal pracovat na svém novém albu, a nemohl dopustit, aby mu starosti o Billa stály v cestě k profesionálnímu vztahu s Jostem. Ten muž dělal všechno, po čem Tom toužil, a ještě mnohem víc. Nechal na Tomových nových skladbách pracovat všechny nejlepší lidi v oboru a už teď mluvil ve velkém o tom, jak budou album propagovat. Tom věděl, že s Jostovou podporou je téměř nemožné nedobýt všechny hitparády.
Postě jen musel odsunout strach o Billa stranou a soustředit se na svou hudbu. To bylo koneckonců to nejdůležitější.
***
„Takže pak řekla ne tahle díra!“ Zachechtal se Georg.
Georgovy historky nikdy nebyly zas tak moc vtipné, ale Tom se zdvořile smál spolu se svým přítelem. Znal Georga a Gustava už od dětství a stáli za ním na každém kroku jeho kariéry. Věděl, že někteří lidé se proslaví, a pak se na své přátele vykašlou, ale Tom si tohle nedokázal představit. Jedním z důvodů, proč tak moc toužil po slávě a bohatství, bylo, aby se o ně mohl dělit se svými dvěma nejlepšími přáteli.
Laskavě se usmíval, když sledoval, jak se společně pochechtávají Georgovým pubertálním vtipům, ale jeho chvilku zamyšlení přerušilo zvonění telefonu. Na displeji se objevilo jméno „Jost Records“.
Okamžitě to zvedl a snažil se znít profesionálně. „Haló?“
„Ahoj, Tome,“ pozdravil ho Billův veselý hlas.
„Bille?“ Zamračil se Tom. „Co se děje?“
„Nic. Jen jsem si říkal, že ti zavolám a pozdravím tě. Od minulýho týdne jsme se neviděli, takže…“ odmlčel se chlapec, a najednou zněl nejistě.
„Ah, no jasně. Přemýšlel jsem, že ti zavolám, ale uvědomil jsem si, že ani nemám tvoje číslo,“ řekl Tom upřímně.
„Oh, já vím. Já jsem tvoje musel hledat tady v systému v práci. Doufám, že ti to nevadí?“
„V pohodě,“ ujistil ho Tom. „Jak se máš?“
Ve skutečnosti se chtěl zeptat „jak to jde s Jostem“, ale bál se, že by tím překročil hranici.
„Mám se dobře, ale strašně se nudím. David je mimo město a já nemám v kanceláři ani doma vůbec nic na práci,“ povzdechl si Bill. „Potřebuju víc koníčků. Nebo přátele, nebo tak něco.“
Tom se usmál. Poznal, na co naráží, když ho poslouchal.
„No, já jsem teď venku s Georgem a Gustavem. Nechceš se k nám přidat?“
„Uhm, nechci rušit,“ řekl Bill neupřímně.
„Ne, budeme rádi, když přijdeš. Není to tak, kluci?“ Zeptal se Tom svých přátel. „Nebyli bychom rádi, kdyby se k nám Bill přidal?“ Odtáhl telefon od ucha, aby Bill slyšel jejich odpovědi.
„Samozřejmě!“ Vykřikl Georg do telefonu.
„Bille, musíš přijít,“ přidal se Gustav. „Alespoň do tohohle večera vneseš tolik potřebnou úroveň.“
„Cože? Já pro tebe nejsem dost nóbl?“ Dožadoval se Georg odpovědi.
Tom si přiložil telefon zpátky k uchu právě včas, aby slyšel Billovo chichotání.
„Tak o tomhle se nejspíše nedá polemizovat,“ řekl chlapec vesele.
„Skvělý. Jsme ve White Trash.“
„Tak zatím ahoj.“
Tom zavěsil a otočil se ke zvědavým očím svých přátel.
„Ne že bych nebyl rád, že přijede, ale odkdy jste vy dva kámoši?“ Zeptal se Georg.
„Nejsme kámoši,“ odpověděl Tom rychle. „Ne že bych nechtěl být. Ale od té doby, co jsem podepsal smlouvu, jsem ho neviděl. Rozhodně jsem nečekal, že mi zavolá.“
„Myslel jsem, že se od něj chceš snažit držet dál, ne?“ Zeptal se Gustav vážně. „Jeho vztah s Jostem je očividně nezdravej. Nechceš přece skončit uprostřed toho všeho.“
„Nechci skončit uprostřed ničeho. To, co se mezi těma dvěma děje, není starost nikoho jinýho, jen jejich,“ ujistil Tom svého přítele. „Ale není důvod, proč bych se s tím klukem nemohl přátelit. Koneckonců, pracuje u Josta.“
„Doufám, že víš, co děláš.“
„Je to v pohodě, Gusi. Přestaň si dělat starosti.“
***
Bill dorazil do baru o chvilku později a přitáhl si židli vedle Toma. Byl oblečený stejně jako tenkrát, když se s ním Tom poprvé setkal. Vlasy mu ležely v lesklých vrstvách kolem obličeje a oči měl nalíčené do tmavě cínové barvy. Ať ho Tom viděl, kolikrát chtěl, nemohl se zbavit dojmu, jak krásný Bill je. ‚Není divu, že je Jost tak majetnickej,‘ přistihl se, že si říká.
„Ahoj, kluci!“ Pozdravil je Bill vesele. „Díky, že jste mě pozvali.“
„Nemáš zač,“ oplatil mu Tom úsměv. Najednou byl opravdu rád, že tam černovlasý kluk je.
Tom vlastně neměl příležitost Billa pořádně poznat, protože ho Jost neustále někam tahal. Ukázalo se, že je s tím klukem spousta legrace. Georga a Gustava dokonale bavil, když vyprávěl o kancelářských dramatech v Jost Records, a měl spoustu drbů z branže.
„To proto, že jsem Davidův organizátor večírků,“ vysvětlil a šibalsky se usmál. „Když do těch lidí dostaneš pár drinků, divil by ses, co všechno na sebe prásknou.“
Georg a Gustav byli fascinováni. Tom s celebritami flirtoval teprve poslední rok, ale Bill byl na každém žhavém večírku a znal každé velké jméno. I když mu bylo teprve osmnáct, stejně jako Tom žil vzrušující život.
Když ho Tom sledoval, jak vypráví jednu historku za druhou, zjistil, že Bill je stejně upovídaný, jak se zpočátku zdálo, ale také inteligentní a potutelně sarkastický, na rozdíl od toho, jak mluvil s Jostem.
O několik hodin později se Georg a Gustav rozloučili, vyměnili si s Billem čísla a už si slibovali, že se za pár dní zase sejdou. Bill se zasmál a zamával jim, když se potáceli pryč.
„Tví přátelé jsou vážně zábavní,“ zářivě se na Toma usmál.
„Ty jsi zábavný,“ složil mu Tom kompliment a hravě šťouchl ramenem do Billova.
„Díky,“ usmál se na něj Bill nesměle. „Jsem rád, že jsi mě vytáhl ven.“
„Já taky. Jen… jsi si jistej, že nebude Jost naštvanej?“ Tom nechtěl, aby jejich večer zkazil další telefonát plný křiku od jeho nového manažera. Okamžitě svých slov litoval, když koketní úsměv na Billově tváři vystřídalo zamračení.
„Omlouvám se za ten oběd,“ zamumlal a pohrával si s brčkem ve svém drinku.
„Hej, to je v pořádku, Bille,“ snažil se kamaráda uklidnit. „Všichni jsme chodili s nějakým psychopatem,“ zasmál se a snažil se to odlehčit.
„Vidíš, a to je ten problém!“ Bill vykulil oči, které planuly rozhořčením. „Teď si o mně myslíš, že jsem nějaká ubohá oběť. Ale to nejsem. David je možná někdy trochu drsnej, ale já nejsem nevinný štěňátko. V tomhle vztahu mám svou vlastní moc. Přesně vím, jak si s ním hrát, abych dostal, co chci.“
Tom nad chlapcovým výbuchem zíral.
„Chtěl jsem, aby s tebou podepsal smlouvu, tak jsem to zařídil. Chtěl jsem velkou nablýskanou kancelář, abych mohl předstírat, že dělám skutečnou kariéru, a teď ji mám. Sakra, chtěl jsem tuhle tašku za pět tisíc euro, a taky ji mám.“
„Bille…“ začal Tom váhavě.
„Ne, jsem vlastně stejně špatnej jako on. Někteří lidi si možná dokonce myslí, že jsem horší. Jsem manipulativní a chamtivý a… a…“
„Bille,“ řekl Tom důrazněji a položil chlapci ruku na štíhlou paži. „Nesoudím tebe ani tvůj vztah s Jostem, jasný? Ve skutečnosti můžu bejt rád, že jsi manipulativní. Jinak bych neměl úžasnou nahrávací smlouvu,“ usmál se na chlapce, který mu úsměv váhavě oplatil.
„Omlouvám se.“ Bill se na Toma podíval. „Už mě štve, že se mnou někdo zachází, jako bych byl tragická oběť. Nechci, aby mě někdo litoval. Tenhle život jsem si vybral sám. Možná není vždycky dokonalej, ale je takovej, jakej jsem si ho udělal. O to všechno jsem si řekl.“
„Bille, já tě nelituju. A nechci se plést do věcí, do kterých mi nic není. Ale chci, abys věděl, že nic z toho, co jsi kdy udělal, mu nedovoluje, aby ti ubližoval,“ řekl Tom vážně.
„Už jsem ti říkal,“ řekl Bill rychle, „že mi nikdy doopravdy neublížil.“
„Okay,“ odpověděl Tom a doufal, že Bill mluví pravdu. „Tak to nechme být.“
autor: PoorMedea
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
