autor: elvisfan
Tom nikdy moc nenakupoval.
Prostě mu vyhovovalo jít do obchodu, koupit si, co potřebuje, a co nejrychleji zmizet. Nikdy nechápal prolézání obchodů a vánoční nákupy raději řešil přes svůj notebooku.
Proto na celodenní nakupování s Billem nebyl absolutně vůbec připravený.
Začalo to ještě dřív, než vůbec odešli z domu. Bill se toho rána překvapivě probudil v „nekřesťanskou“ hodinu, a to v devět ráno a prakticky seběhl dolů.
„Hádám, že se můj mozek prostě rozhodl, že budu vzhůru.“ Pokrčil rameny, když rovnou odsunul židli od stolu, kde obvykle sedával. „Slyšel jsem, jak tady dole děláš hluk, a už jsem nemohl usnout.“
Tom se usmál, když z lednice vyndal vajíčka a mléko. „Jsi si jistý, že nejsi jenom nadšený z toho, že máš narozeniny?“
Bill se rozzářil a namlouval si, že to chvění, které pocítil, byl jenom ten malý spratek, který dostal hlad.
„Vzpomněl sis.“
„No, za posledních pár týdnů ses o tom párkrát zmínil,“ podotkl Tom. „Ale vlastně jsem si to uložil do telefonu.“
„Vážně?“
Když Tom uslyšel Billovo překvapení, vytáhl telefon z kapsy a položil ho na pult. Bill otevřel kalendář a znovu se ušklíbl při pohledu na „Billovy 18. narozeniny“ zapsané pod datem toho dne. Bohužel tam nebylo nic dalšího, co by mu napovědělo, jaký je plán na zbytek dne.
***
Bill se přehraboval v hromadě huňatých svetrů a pozoroval Toma, který byl zaneprázdněn zíráním do svého telefonu.
„Tome, jsi si jistý, že ti nevadí, že jsi tady?“ Dělal si starosti.
„Vůbec ne.“ Tom zasunul telefon zpátky do kapsy a posunul si všechny věci v náruči, které už si Bill vybral. „Až se začne ochlazovat, budeš potřebovat víc než jen trička, a protože Natalie nemá čas, znamená to, že tu jsem já.“
„Ona je taky hrozně tajnůstkářská, co má asi tak důležitýho na práci?“ Bill se nemohl rozhodnout mezi černým a šedým svetrem, a tak je oba podal Tomovi. „Nevíš, co má za lubem?“
„Nemám tušení,“ odpověděl Tom až příliš rychle.
„Nejspíš mě vezme na večeři.“ Bill si prohlédl pár mikin a pak přešel k džínám. „Nevím, co je na tom tak strašně tajného.“ Znovu se podíval na Toma. „Víš, kam mě bere?“
Tom mu věnoval úsměv. „Ty vážně nemáš rád překvapení, co?“
„Ne, já miluju překvapení!“ Zamračil se Bill, když si vzal elastické džíny větší velikosti. „Prostě mě to jen zajímá.“
Tom se zasmál. „Chceš říct, že jsi zvědavý.“
„No jo, mám přece narozeniny.“
Tom zaplatil za všechno, co si Bill vybral, a když odcházeli z obchodu, každý nesl dvě tašky.
„Chceš ještě něco?“ Zeptal se ho Tom.
„Ne,“ ohlédl se Bill přes rameno. „Myslím, že už mám všechno, co potřebuju.“
„Na to jsem se neptal.“ Podíval se Tom na Billa s jedním obočím zvednutým. „Chceš ještě něco?“
Bill se zastavil. Ostražitě se na Toma podíval a vsál si spodní ret do úst. „Vážně?“
Tom se usmál a vlastně mu ani moc nevadilo, když ho Bill zavedl do dalšího obchodu.
***
Georg: ty? A nakupování?
Tom: nemá žádné zimní oblečení, které by mu sedělo.
Georg: to neznamená, že musíš být u toho, když nakupuje.
Tom: no, je to přece moje kreditka
Georg: kterou už předtím bez problémů použil, aniž bys byl u toho
Tom: Co tím chceš říct?
Georg: Víš přesně, co tím chci říct
„Tome, potřebuju tě!“
Tom nakoukl za roh do šatny a neviděl nic než řadu zavřených dveří.
„Jen pojď sem,“ slyšel Billa volat.
Tom se pomalu vydal středem šatny, aniž by tušil, ze které kabinky Billův hlas vyšel. Zastavil se uprostřed uličky.
„Bille?“
Dveře za ním se otevřely a Tom se otočil. Jeho oči se rozšířily a Bill se před ním zavrtěl.
„Co myslíš?“ Bill se přistihl, že si dělá starosti.
Byl od hlavy až k patě zahalený v teplém huňatém overalu. Byl bílý s malými černými lebkami po celém povrchu a Bill se do něj zamiloval, když ho před několika týdny poprvé uviděl. Tom si ho pomalu prohlížel odshora dolů, a pak mu naprosto upřímně odpověděl.
„Vypadáš roztomile,“ usmál se, když zachytil Billův ruměnec. „Ale uvědomuješ si, že se celý budeš muset svléknout, jen aby sis mohl dojít na záchod, že?“
Bill se ušklíbl a vyplázl na Toma jazyk, když za sebou zavíral dveře.
***
„Nezkrať mi je moc!“
Bill vyčesal další část Tomových vlasů a začal stříhat. „Já vím, co dělám, Tome.“
Tom sebou trhl, když na zem spadl další chomáč jeho vlasů, a znovu, když se na něj Bill zamračil s rukama v bok.
„Díky, že ses do toho pustil,“ řekl jako omluvu.
„No, vlastně mám postranní úmysl.“ Bill naklonil Tomovu hlavu doprava. „Těžko bych se mohl na ulici ukázat se zarostlou opicí, že?“
Tom se zasmál a po zbytek stříhání byl zticha. Oči se mu pomalu zavřely a skoro usnul, když se soustředil na Billovy ruce ve vlasech. Pak ho ale bzučení zastřihovače vousů okamžitě probralo.
„Kolik mám shodit?“ Zeptal se ho Bill.
Tom pokrčil rameny a rychle se rozhodl. „Většinu.“ K Billovu překvapení jen přikývl. „Ne úplně dohola, ale takové… malé strniště.“
Bill něco upravil na zastřihovači a ušklíbl se. „Tak jdeme na to.“
Párkrát přejel přes Tomovy vousy a pleskl staršího muže po ruce, když se snažil nahmatat, co mu provedl. Nakrčil čelo a vystrčil špičku jazyka, když se soustředil na Tomovy vousy, a neměl nejmenší tušení, že Tom se soustředí na něj. Jakmile Bill zastřihovač vypnul, Tom se pokusil vstát, ale Bill ho rukou na rameni zatlačil zase zpátky.
„Musím zkontrolovat, jestli je všechno rovný,“ informoval ho.
Bill dlouhými prsty prohrábl Tomovy vlasy, když obcházel jeho židli, a zvědavě si Toma prohlížel, když zaslechl tiché uchechtnutí.
„Tvoje břicho,“ usmál se Tom. „To je teď… jediný, co vidím.“
Bill přimhouřil oči, když si dál prohlížel Tomovy vlasy. „Víš, Tome,“ řekl nenuceně. „Chlap s tak pěkně dlouhými vlasy by neměl naštvat kluka, který má po ruce nůžky a strojky.“
Tom si odfrkl. „Zvlášť těhotného kluka.“
„Jsem rád, že si rozumíme.“ Bill se odmlčel a podíval se na své břicho. „Je to trochu divný,“ řekl. „Vědět, že už je skoro po všem, víš? Už jen tři měsíce a ten malý spratek bude ze mě venku.“
„Ale taky je to trochu vzrušující, ne?“ Zeptal se ho Tom. „Teď už jsi právoplatně dospělý a všechny plány, které jsi kvůli tomu spratkovi musel odložit, se konečně můžou stát skutečností.“ Při té myšlence se zamračil a nebyl si úplně jistý proč. „Můžeš si najít práci a taky si s Natalii pořídit společné bydlení.“
„A taky ti konečně zmizím z očí,“ dodal Bill tiše. V zrcadle na stěně zachytil smutek v jeho očích. „Můžeš se vrátit ke klidnému a mírumilovnému životu, který jsi vedl, než jsem se ti připletl do cesty.“
Tom ignoroval náhlý svíravý pocit v žaludku a zasmál se. „Díky Bohu za to.“
Bill se sklonil a přidržel Tomovi konečky vlasů pod bradou, aby se ujistil, že jsou v rovině. Z jedné strany ještě kousek odstřihl, a pak to znovu zkontroloval. Podíval se Tomovi do očí a uvědomil si, jak blízko jsou od sebe. Tom mu pohled opětoval a oba se usmáli.
***
Natalii vůbec nepřekvapilo, když později toho večera otevřel dveře Tom.
„Ještě není připravenej, že?“ Hádala, když vešla dovnitř.
„Ty ho znáš nejlíp,“ usmál se Tom, když zavíral dveře. „Co bys řekla?“
„Možná bych si měla udělat pohodlí, zatímco budu čekat.“
„Nebo možná jdi nahoru a ujisti se, že je naživu.“ Tomovy oči putovaly nahoru. „Je tam nahoře už tři hodiny a je tam nějak moc podezřele potichu.“
„Tuší něco?“ Zeptala se tiše Natalie a zkontrolovala, zda Bill už nejde dolů.
„Počítá s večeří pro vás dva,“ zamumlal Tom.
„No tak, Bille!“ Křikla Natalie směrem nahoru. „Chtěla bych tam být dřív, než zavřou!“
„Oh, přestaň si stěžovat.“ Bill se konečně objevil na schodech. „Už jsem připravený.“
Pomalu začal sestupovat dolů, protože věděl, že je středem pozornosti. Natáliino překvapení bylo zřejmé, protože její ústa zůstala otevřená, ale Tom na něj jen zíral a očima sjížděl z Billových nohou obutých do kovbojských bot na jeho černé džíny a černý rolák s dlouhými rukávy. Billovu hlavu zdobila černá čepice a pod ní měl narovnané vlasy, které mu splývaly těsně pod ramena. Obličej mu rámovalo několik pramínků, které si před chvílí odbarvil. Tom udělal krok blíž, když Bill došel na poslední schod.
„Sakra, Bille, odvedl jsi skvělou práci,“ řekla mu Natalie.
Bill se na svoji nejlepší kamarádku usmál, a pak nervózně čekal na Tomovu reakci.
„Co si myslíš?“ Zeptal se a doufal, že jeho hlas není tak nervózní, jak se ve skutečnosti cítil.
Tom spolkl náhlý knedlík v krku, když se podíval do Billových tužkou orámovaných očí.
„Nádhera.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
