autor: AshesPashes
Jak dlouho?
Tom se probudil brzy ráno, když ho na tvářích polechtaly sluneční paprsky. Cítil Billa vedle sebe, a tak otočil hlavu, aby se na něj podíval. Bill ležel na polštáři vedle něj a jeho hnědé oči na něj hleděly Tom se na černovláska sladce usmál, když zvedl ruku a dotkl se Billovy tváře. „Dobré ráno. Už jsi vzhůru dlouho?“
„Ne, ani ne. Asi deset minut,“ řekl Bill a protáhl si dlouhé ruce nad hlavou, zatímco ho Tom s nadšeným zájmem pozoroval, jelikož se tak odhalilo ještě více jeho porcelánové pokožky.
„Chtěl jsem navrhnout, že bychom mohli posnídat někde venku, ale myslím, že teď už chci zůstat celý den v posteli.“
Bill se zahihňal. „Oh, dost těch sraček. Pojďme posnídat ven, a až se vrátíme, můžeme dělat, co budeš chtít.“
„Vážně?“ Zeptal se Tom a přitiskl se do Billova krku, zatímco rukou přejížděl po Billově hladkém boku.
„Cokoli,“ řekl Bill a olízl Tomovu klíční kost, „slibuju.“
„Než půjdeme, skočím si dát sprchu. Přidáš se?“
„Jasně, sejdeme se u tebe v pokoji, jen si připravím něco na sebe. Sprcha tam je větší než ta na chodbě. Vzpomínáš, jak to dopadlo, když jsme to zkoušeli posledně?“
„Jo, skončilo to sexem v zamlžený sprše,“ řekl Tom a přitáhl si Billovo tělo k sobě.
Bill Toma rychle políbil na rty, a pak ho od sebe lehce odstrčil. „Běž,“ řekl.
„Okay, pohni si, odpustím zatím vodu. Nenech mě dlouho čekat.“
***
Tom dal Billovi rychlý polibek na rty, než vstal a oblékl si boxerky. Zamířil ke své ložnici a těsně před prahem se zastavil. Tam před komodou s otevřeným kufrem u nohou stála zády k Tomovi Stephanie. Podívala se do zrcadla, před kterým stála, když Tom vešel do pokoje. Rychle se k němu otočila čelem, aby mu čelila.
„Jak dlouho, Tome? Jak dlouho už šukáš s mým kamarádem?“ Zeptala se tiše skrz zaťaté zuby, ale i tak ji slyšel.
„Měl jsem s Billem sex na jednu noc, když jsem byl v Chicagu, a nevěděl jsem, že je v LA nebo že je to tvůj kamarád, dokud jsem se s ním nesetkal, když jste spolu byli na obědě.“
„Neptala jsem se tě na výmluvy, ptala jsem se, jak dlouho. Od toho oběda?“
„Ne, tři týdny.“
„Jak jsi mi to mohl udělat… nám?! Myslela jsem, že pro tebe něco znamenám,“ skoro křičela.
Její vztek rostl, což způsobilo, že se její tvář zbarvila do ruda. Její ruce svíraly okraje komody tak pevně, až jí zbělely klouby.
„Je mi opravdu, opravdu líto, že ses to musela dozvědět takhle, to jsme nechtěli. My jsme ti to chtěli říct, až se vrátíš. Nechtěl jsem ti ublížit.“
Bill zaslechl křik a spěchal chodbou k ložnici. Ke dveřím se dostal právě včas, aby viděl, jak se Tom přikrčil před letícím těžítkem sněhovou koulí, která narazila do zdi kousek od místa, kde měl Tom hlavu, a rozlila vodu a bílé konfety po podlaze.
„My! My? Takže vy dva jste teď my?“
„Stephanie, já…“
„Já tě kurva nenávidím a nenávidím tyhle zasraný sněhový koule,“ vykřikla Stephanie, když proti zdi hodila další, tentokrát neletěla přímo na Toma, ale byla blízko.
Bill vešel do místnosti a postavil se vedle Toma, až se jejich ramena otřela. Nechtěl, aby Tom musel čelit Stephanii sám a vzal na sebe veškerý její hněv.
„Ty!“ Stephanie se otočila na Billa, když vstoupil do místnosti. „Nikdy jsem tě neměla pustit do svého domu, ty rozvraceči vztahů! Jak jsi mohl?!“
„Ne, neopovažuj se to dávat za vinu jemu. Jestli chceš někoho obviňovat, tak mě, že jsem se s tebou nerozešel už před rokem, kdy jsem poprvé zatoužil tenhle vztah ukončit, ale neudělal jsem to, protože ses zrovna přistěhovala. Obviňuj mě, že jsem ti to neřekl, hned když jsem si začal s Billem, ale nic z toho není jeho vina.“
„Na tango jsou potřeba dva, Tome, a ty jsi v tomhle nebyl sám. Klidně mi to mohl říct, nebo si nechat zapnutý kalhoty a nepíchat mýho přítele, ZNOVU! On nese stejnou vinu jako ty.“
„Má pravdu, Tome, je to i moje vina. Měl jsem jí říct pravdu hned, když mi nabídla, abych tu bydlel.“
„Neopovažuj se! Od začátku jsi věděl, že je to chyba. Tak nedělej, jako bys nevěděl, co se stane, když se sem nastěhuješ!“
„Máš pravdu, ale nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo. Myslel jsem, že to, co se stalo v Chicagu, můžu hodit za hlavu a jít dál.“
Ve Stephanii se vařila krev a hněv se z ní valil ve vlnách. Když je viděla stát bok po boku, měla chuť je praštit. Nemohla se rozhodnout, koho nenávidí víc, jestli Toma za to, že ji podvádí s mužem, a ještě k tomu s jejím nejlepším kamarádem, nebo Billa za to, že spí s jejím přítelem, nebo sebe za to, že stále touží být s Tomem a doufá, že by to ještě mohlo fungovat. Stephanie zvedla další sněhovou kouli a hodila ji proti zdi.
„Tohle je to, co chceš?“ Zeptala se nedůvěřivě, ruce zaťaté v pěsti. „Nebudu tu stát a žadonit, aby sis vybral mě, ale jestli stále chceš být se mnou, jsem ochotná se pokusit na to zapomenout. Chci si tě vzít a mít s tebou rodinu. S ním nic z toho mít nemůžeš. Teď se budeš muset rozhodnout, koho chceš, jestli jeho, nebo mě, ale jestli to budu já, tak už nikdy nechci vidět jeho ksicht, NIKDY!“
Tom se natáhl a vzal Billovu ruku do své. Chvíli se na Billa díval, než odpověděl: „Chci Billa, a než se zeptáš, ano, Stephanie, jsem si jistý. Jsem do něj zamilovaný. Myslím, že od první chvíle, kdy jsem ho viděl, ho miluju.“
„Ty mě miluješ?“ Bill se na Toma šokovaně podíval.
„Rozhodně ano,“ odpověděl Tom a hladil palcem hřbet Billovy ruky. Bill mu ji stiskl pevněji. Chtěl vyskočit až do stropu a říct Tomovi, že ho taky miluje, ale věděl, že teď není vhodná chvíle říct dredařovi, že cítí totéž.
„Víš, že jsi mi ta slova nikdy neřekl… nikdy? Já jsem ti je řekla, ale ty jsi mi je nikdy neoplatil,“ řekla Stephanie poraženě a byla stále naštvaná a smutná. „Jen mi dej čas, abych si sbalila pár věcí, které si vezmu s sebou. Až si najdu něco svýho, přijdu si pro zbytek věcí,“ řekla, otočila se k nim zády a obrátila pozornost ke svému kufru.
„Stephanie, já vím, že mě teď určitě nenávidíš, ale proč si nevezmeš můj byt? Můžu zavolat bytnýmu a nechat přepsat nájemní smlouvu na tvoje jméno.“
Stephanie se otočila a hněv v ní znovu vzkypěl, když se Billovi chladně zadívala do očí. Udělala dva kroky k němu a pěst sevřela tak pevně, že se jí nehty zaryly hluboko do kůže.
„To by se ti líbilo, viď, jen tak přijít a zaujmout moje místo?! No, já od tebe nechci ani hovno!“ Vyplivla na něj ta slova. „Tajně šukáš s mým klukem, a pak se na mě každý den sladce usmíváš, jaký nejsi můj kamarád, je mi z tebe kurevsky zle. Vypadni. Oba dva, prostě vypadněte!“
Cítil, jak se mu ta slova zabodávají do kůže. Kdyby měl být sám k sobě upřímný, byl jen rozvraceč vztahů se dvěma tvářemi, ale upřímný sám k sobě být nechtěl. Cítil, jak ho Tom tahá za ruku, aby ho dostal z místnosti, a dovolil si ho následovat.
„Tak tohle nedopadlo tak, jak jsem doufal,“ řekl Tom a svalil se na postel v Billově pokoji.
„Jak sis myslel, že to dopadne, Tome? Přistihla nás spolu v posteli. Cítím se fakt hrozně.“
„Tomu rozumím. Myslel jsem, že jí to budeme moct říct jinak a že mi na hlavu bude lítat míň těžkých věcí.“
Několik minut poté, co vstoupili do Billova pokoje, uslyšeli, jak se vchodové dveře zabouchly.
„Tome?“
„Jo?“ Zeptal se Tom a otočil se k němu čelem.
„Taky tě miluju.“
***
Stephanie vynesla kufry k autu, které stálo v garáži pro dvě auta, a začala je nakládat do kufru. Rychle nasedla na místo řidiče a začala couvat z příjezdové cesty. Zkontrolovala zpětné zrcátko a boční zrcátka a všimla si, že je velmi blízko k Tomovu autu.
Zastavila se, aby otočila volantem a namířili auto přímo na to druhé. Zařadila rychlost a vyrazila vpřed, čímž se ještě více přiblížila k Tomovu drahému Escalade. Zařadila zpátečku a couvala, dokud neuslyšela uspokojivý zvuk kovu o kov, jak se její auto dotklo bočního zrcátka druhého auta.
Stephanie se usmála, když si to rozbité zrcátko prohlédla, a pak pokračovala na ulici.
***
Tom a Bill seděli a usmívali se na sebe. Bill mu právě řekl, že ho miluje. Věci nemohly být zas tak špatné, když měl Billovu lásku.
Najednou z Tomovy tváře úsměv zmizel.
„Slyšel jsi to?!“ Zeptal se s panikou v hlase.
„Co přesně máš na mysli?“
Tom přiskočil k oknu právě ve chvíli, kdy mu Stephanie ukázala prostředníček a křičela: „Jděte do prdele, vy kreténi!“ Pak odjela. Podíval se dolů na příjezdovou cestu a spatřil na zemi úlomky černé a červené barvy.
DJ vyběhl z ložnice a seběhl po schodech dolů, aby otevřel dveře. Zaslechl nějaké hvízdání, když se dostal na příjezdovou cestu jen v boxerkách, aby si prohlédl škody způsobené na bočním zrcátku. Přístroj nebezpečně visel na několika drátech, které sloužily ke změně úhlu skla, jež bylo nyní rozbité. Zrcátko bylo v podstatě rozdrcené; barva, která ho kdysi zdobila, teď zdobila zem spolu se střepy a úlomky červené barvy ze Stephaniina auta.
Toma přemohla nepochopitelná touha plakat, když ucítil, jak se Billova ruka dotýká té jeho, než ji pevně sevřel.
„Moje auto. Narazila do mýho zasranýho auta!“
„Chtěla ti ublížit. Kdyby mohla, přejela by mě.“
„Máš vůbec představu, kolik mě bude stát výměna zrcátka a přelakování?“
„Mohlo to dopadnout i hůř. Mohla to do něj prostě naprat.“
„A taky si to nejspíš zasloužím, ale kurva, proč moje auto?“
„Byl bys radši, kdyby to odnesla tvoje Gibsonka?“
„Skvělá připomínka. Věděl jsem, že existuje důvod, proč tě miluju,“ řekl Tom, než si Billa přitáhl k sobě a políbil ho.
„Přestaň, jsme na příjezdové cestě ve spodním prádle,“ uchechtl se trochu rozpačitě Bill.
„To je mi fuk. Jestli je na celý tý věci něco pozitivního, tak to, že už nemusím skrývat své city k tobě. A chci, aby všichni věděli, že jsi můj a že já jsem tvůj.“
Zářivý úsměv ozdobil Billovu tvář, když si Toma přitáhl k sobě a pevně ho objal. Rychle svého přítele políbil, než se od něj odtáhl.
„Okay, pojďme se obléknout, abychom mohli odvézt tvoje auto rovnou do servisu.“
autor: AshesPashes
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
