autor: elvisfan
Tom povytáhl obočí, když v telefonu zaslechl matčino tiché uchechtnutí.
„Něco k smíchu?“ Zeptal se.
„No, miláčku, nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť překvapilo,“ odpověděla Anna. „V den, kdy jsme se s Billem seznámili, jste se mi vy dva zdáli… dost blízcí. I když jste tenkrát ještě tak úplně nebyli spolu, dokázala jsem si představit, že se to stane.“
Tom se usmál. „Mateřská intuice?“
„Rodičovská intuice,“ opravila ho matka. „Tvůj otec se mnou souhlasil.“
Tom se s povzdechem opřel o pult. „Chci vědět, na čem dalším jste se shodli?“
„Je to hodný kluk, Tome.“ Pak Anna trochu zaváhala. „Ale je pro tebe trochu mladý.“
„Je mi teprve třiadvacet, mami,“ namítl Tom a otevřel ledničku. „Pět let není moc. Není táta o sedm let starší než ty?“
„To je něco jiného,“ odpověděla Anna. „Před třiceti lety nebyl velký věkový rozdíl tak neobvyklý, navíc jsme s tvým otcem začali dělat kariéru ještě předtím, než jsme se poznali. Ty jsi teprve rok po vysoké, Tome.“
„A já už mám velmi dobrou práci.“ Tom začal na stůl pokládat různé ingredience. „V oboru, který jsem vystudoval na BU,“ usmál se. „Nejspíš by se to dalo nazvat i kariérou.“
Anna si slyšitelně povzdechla. „Nikdo nemá rád chytráky, Tome.“
„Mami, to, jestli nám to s Billem vyjde nebo ne, nemá nic společného s mou prací nebo s tím, kolik nám je let,“ odpověděl Tom. „Záleží na tom, jak to cítíme.“
„A?“ Zeptala se ho matka s očekáváním. „Miluješ ho?“
Když Tom uslyšel ránu, otočil se a uviděl Billa dole pod schody. Bill se na něj usmál, když vešel do kuchyně, a věnoval Tomovi něžný polibek, než obrátil pozornost k jídlu na lince.
„Hádám, že se to děje.“
***
„Jak přesně jsme se do toho zapletli?“
„První rande bývá trapný, Tome,“ vysvětlil Bill. „Natalie chce, abychom jí pomohli.“
Tom se zamračil. „Pomohli s čím?“
„Abychom udrželi konverzaci,“ odpověděl Bill. „Ty můžeš nadhodit zajímavé věci o Georgovi a já můžu nadhodit zajímavé věci o Natalii.“
„I když už ji Georg má rád natolik, že ji pozval na rande, a Natalie ho má ráda natolik, že to přijala?“
Bill si povzdechl, když vjeli na parkoviště restaurace. „Nezpochybňuj tu logiku, Tome.“ Mlčky se na Toma podíval, když zajížděl na parkovací místo, a chytil ho za ruku, když sahal po klíči. „Tome?“ Nervózně se kousl do rtu, když se na něj Tom podíval. „Jak to máme?“
Tom se zmateně zamračil.
„Jen stěží zvládnu být v tvojí přítomnosti dýl než deset minut, aniž bych tě políbil,“ připomněl mu Bill a nedokázal skrýt úsměv. „Navíc znám Natalii. Ta určitě pozná, že se něco děje.“
Tomovo překvapení bylo zřejmé. „Tys jí to ještě neřekl?“
„Nejsem si… úplně jistý, co jí mám říct,“ vysvětlil Bill.
Tom se posadil, zkřížil ruce na hrudi a usmál se na roztomile nervózního chlapce, který seděl vedle něj. „Tak co jí chceš říct?“
„Já nevím,“ pokrčil rameny Bill a zadíval se z okna. „Vím jen… že se mi moc nelíbí představa, že bys líbal někoho jiného.“
Tom beze slova vypnul motor a vystoupil z auta. Obešel zadní část vozu a otevřel Billovi dveře. Vzal Billa za ruku a políbil ho na hřbet.
„My jsme my.“
Ruku v ruce vešli do restaurace a následovali hostesku ke stolu, kde už seděli jejich přátelé. Natalie je uviděla jako první a zamrkala, když spatřila jejich spojené ruce. Její radost byla zřejmá, když se na své rande usmála největším úsměvem na světě.
„Říkala jsem ti to!“
***
„Takže, jak se to stalo?“ Zeptala se Natalie, jakmile si objednali večeři. „A co se vůbec stalo?“
„Políbil mě,“ odpověděl Bill a usmál se na Toma přes stůl. „V den mých narozenin.“
Nataliiny oči se rozšířily. „A?“
Tom se zasmál. „A teď nechce, abych se líbal s někým jiným.“ Věnoval Billovi pohled. „Takže asi nebudu.“
***
O dva dny později seděl Bill na gauči a objímal si kolena, vedle sebe měl ženu, kvůli které si připadal jako malý kluk, kterého kárá matka.
„Tak tedy,“ žena se podívala do svých desek. „Wille…“
„Jmenuje se Bill,“ připomněl jí Tom už podruhé.
„Ach, ano,“ opravila jméno ve svém formuláři. „Bill Trotter.“
„Bill Trümper,“ řekl jí Bill.
„Promiňte, omlouvám se.“ Žena provedla další změnu ve svých formulářích. „A vaše dítě se má narodit v prosinci?“
Bill přikývl. „Sociálka se postará, aby se dostalo do dobrého domova, že?“ Zajímal se.
„No, děláme, co můžeme,“ odpověděla žena. „Nejspíš bude nějakou dobu u pěstounů, než ji dáme k adopci.“ Podívala se na Billa přes horní okraj brýlí. „Bohužel je tu přemíra nezodpovědných teenagerů, kteří chtějí dát své děti pryč. Může být těžké všem najít domov.“
Tom se zamračil a Billovi bylo jasné, že se zuby nehty snaží nevybuchnout a sociální pracovnici z domu nevyhodit.
„A co víte o druhém otci?“ Zeptala se žena.
Bill se zamračil. „Druhém otci?“
„Existuje nějaká možnost genetické nemoci nebo vady?“
„Pokud vím, tak ne,“ pokrčil Bill rameny. „My… jsme toho moc nenamluvili.“
Sociální pracovnice se nahrbila a udělala si poznámku do formulářů. Položila ještě několik otázek, z nichž každá měla zřejmě za cíl, aby si Bill připadal čím dál víc jako kus hovna, a pak ji Tom s radostí doprovodil ke dveřím. Viděl Billa, jak míří ke schodům se svěšenou hlavou. Vzal ho za ruku a přitáhl si ho k sobě.
„V pohodě?“
„Jo,“ povzdechl si Bill. „Jsem jen unavený. Půjdu si na chvíli lehnout.“
Dal Tomovi rychlou pusu a Tom ho držel za ruku, dokud nebyl v polovině schodů. Tom se zamračil, a pak vzal ze stolku svůj notebook. Otevřel Google a zadal tři slova.
soukromé adopční agentury
***
„Cítil jsi to teď?“
Tom se zamračil. „Ne.“
Bill obrátil oči v sloup, když si po břiše přejížděl Tomovou rukou. „Nejspíš mám zevnitř modřiny, a ty to necítíš“ Přitiskl si Tomovu ruku na břicho víc. „Už to cítíš?“
„Myslím, že…“ Tom zavrtěl hlavou. „Ne.“
Bill se naštvaně šťouchl do břicha. „Spratku.“ Schoulil se pod Tomovou paží. „Ještě dva měsíce, a pak už tady nebudu nikomu sloužit jako boxovací pytel.“ Povzdechl si a cítil, jak ho náhle zaplavila vlna melancholie. „Tome, občas se mi stýská po mámě.“
Tom překvapeně povytáhl obočí a políbil Billa na temeno hlavy. „Vážně?“
Bill pokrčil rameny. „Tak nějak,“ odpověděl. „Vždycky jsme si byli blízcí, dokud se tohle všechno nestalo, a… prostě mi tak nějak chybí. Jasně, pořád mám Natalii, ale… já nevím.“
„Víš přece, že máš i mě,“ připomněl mu Tom.
Bill se zachichotal. „Což je dobře, protože ty jsi v podstatě teď můj jediný zdroj příjmů,“ usmál se.
„Záleží mi na tobě, Bille,“ řekl Tom tiše. „Doufám, že to víš.“
„Vím,“ zvedl hlavu a podíval se Tomovi do očí. „Je hezký vědět, že na tobě někomu záleží,“ usmál se.
Tomovy konečky prstů sklouzly po Billově čelisti a ten sklonil hlavu k něžnému polibku. Bill pootevřel rty a nechal Tomův jazyk, aby se pomalu mazlil s tím jeho, než si s povzdechem položil hlavu zpátky na Tomovo rameno.
„Je to zvláštní, že?“ Zeptal se ho Tom.
„Co?“
„Jak rychle se můžeš do někoho zamilovat.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
