autor: PoorMedea
Plán
V bytě černovlásek zamířil ke skříni v ložnici a prohrabával se hromadami oblečení, dokud neobjevil malou skříňku na zámek. Tom si ji zvědavě prohlížel. Bill mu po cestě odmítl prozradit svůj plán a Tom musel přemýšlet, co v malé krabičce vlastně je.
Bill rychle otočil kombinaci, odemkl zámek a beze slova podal krabičku Tomovi.
Byla plná fotek. Tom zalapal po dechu a prsty se prohraboval tou hromádkou. Všechny byly v podstatě stejné. Bill s fotoaparátem v ruce, který fotí sám sebe, očividně přesně v téhle ložnici. Jediné, co se na obrázcích měnilo, byla zranění, která byla na každém z nich vyobrazena. Černé oči, rány na rtech, modřiny kolem krku, zápěstí a stehen. Fotografií bylo snad tucet. Tom chtěl odvrátit zrak, ale nedokázal se na ně přestat dívat, dokud mu slzy v očích nezakalily zrak.
„Co-?“ Podíval se na Billa, který odvrátil pohled.
„Říkal jsem, že by se mi jednou mohl hodit důkaz,“ pokrčil rameny, zjevně ponížený tím, že takhle vystavuje na odiv sebe a své utrpení.
„Chceš jít na policii?“ Zeptal se Tom těžkým hlasem, jak se snažil zadržet slzy.
„Ne!“ Podíval se na něj vyděšeně Bill. „Bože, ne. To by byla noční můra.“
„Tak co s tím chceš dělat?“
„Přesvědčíme Josta, aby tě vyvázal ze smlouvy,“ řekl Bill chladně, plný odhodlání.
„Chceš ho… vydírat?“ Zeptal se ho nejistě Tom.
„Ne, jen mu chci připomenout, že on není jedinej, kdo zvládne zničit něčí kariéru,“ řekl Bill a Tom v jeho hlase cítil pevnost ocele. Bill zněl pevně a Tom se díky tomu cítil silnější.
***
Tomovi se před schůzkou s Jostem udělalo špatně kvůli nervům. Nechtěl toho muže vidět a nechtěl, aby s ním Bill musel být v jedné místnosti. Ale Bill byl neoblomný. Setkali se ve vydavatelství, jako by šlo o normální obchodní jednání, a ne o něco jako vydírání. Bill se postaral o to, aby Jost přišel sám.
Když muž vešel do místnosti, tvářil se vítězoslavně.
„Ale podívejme se, kdo se připlazil zpátky,“ ušklíbl se, když se posadil naproti nim. Tom sevřel Billovu ruku pod stolem a věděl, že kdyby ho nedržel, rozmlátil by Jostovi úšklebek z tváře.
„Nikdo se nikam neplazí, Davide,“ odpověděl Bill čistě profesionálním tónem. Tom nevěděl, jak si zachoval klid. „Jsme tu, abychom probrali Tomovu smlouvu.“
„A co s ní?“ Usmál se Jost.
„Chce se z ní vyvázat.“
„Myslím, že oba víme, že to neudělám. Mám v plánu si Toma na hodně dlouho hezky udržet u sebe,“ opřel se Jost v křesle a stále mu na tváři hrál úsměv.
„Chceme také všechna práva na veškerý nový materiál, který Tom nahrál od doby, kdy podepsal smlouvu s Jost Records,“ pokračoval Bill, jako by druhý muž nic neřekl.
Jost si odfrkl. „Oh, no jasně. Nech mě hádat, taky chceš poníka?“
Bill na jeho hru nepřistoupil. Jen po stole posunul velkou obálku směrem k němu a ostře se na Josta podíval, dokud muž neuhnul pohledem a nepodíval se dovnitř.
Tom věděl, co v obálce je: kopie všech fotek Billových zranění. Pozorně sledoval Jostovu tvář. Zaznamenal šok pak zmatek, a nakonec vztek, když muž konečně jejich hru pochopil.
„Na co si to hrajete?“ Zavrčel a znechuceně strčil obrázky zpátky do obálky.
„Tohle je jen jedna z mnoha kopií, klidně bych všechny mohl předat policii. Navíc mám seznam svědků, kteří jsou ochotni dosvědčit, že viděli, jak jsi mi ta zranění způsobil.“
Jost zúžil oči a vstal.
„Nikdo z nás nechce, aby se to stalo, Davide,“ řekl Bill rychle. „Tom nežádá nic nerozumného. Všichni můžeme odejít spokojení.“
Jost se posadil zpátky a navzdory svému hněvu se na Billa se zájmem podíval. „Nejsi tak bezpáteřní, jak jsem si myslel, Bille.“
„Nikdy ses neobtěžoval mě tak dobře poznat, Davide,“ pokrčil Bill rameny. „Tak co, dohodli jsme se?“ Posunul přes stůl smlouvu, kterou Tom dostal od Katriny.
„Ah. Copak mi nedůvěřuješ?“ Zasmál se Jost.
„To těžko.“
„Nikdy jsem si neuvědomil, jaký jsi vlastně divoch.“ Zamyslel se Jost a s novým zájmem si Billa prohlížel. „Jsi si jistý, že nám nechceš dát další šanci? Bylo nám spolu tak dobře, zlato.“
Poprvé toho dne Bill dovolil, aby jeho ledový klid polevil, ale jen na vteřinku. Znechuceně nakrčil nos. „Prostě podepiš ty zasraný papíry, Davide,“ vyhrkl.
Tom rychle objal Billa kolem ramen a zadíval se na muže naproti nim.
„Není k mání,“ dodal škodolibě.
„To jsem si mohl myslet.“ Jost se na Toma zadíval, ale natáhl se pro pero. „Okay, Kaulitzi. Vezmi si svou hudbu. Beze mě budeš stejně nikdo. Vy oba,“ načmáral na smlouvu své jméno a hodil ji zpátky Billovi.
„A teď vypadněte z mýho zasranýho baráku.“
„S radostí.“ Bill popadl smlouvu a vytáhl Toma na nohy. „Sbohem, Davide.“
***
Jakmile Tom vyšel ven, s úlevou si oddechl a upřel na Billa úlevný pohled.
„Bille, byl jsi tam úžasnej!“ Zalapal po dechu a přitáhl si chlapce do náruče.
Bill se zasmál a z jeho smíchu čišela stejná úleva, kterou cítil i Tom. „Dokázali jsme to! Nemůžu uvěřit, že jsme to opravdu dokázali!“
„Já zas nemůžu uvěřit tomu, že mi nechal ty nahrávky.“ Tom překvapeně zavrtěl hlavou, když ruku v ruce odcházeli od budovy. „S těma songama najdu nový vydavatelství levou zadní.“
Bill mu stiskl ruku a usmál se na něj.
„Bille,“ začal Tom váhavě a podíval se na chlapce. „Myslel jsem vážně to, co jsem řekl včera ve studiu. Opravdu s tebou chci nahrávat.“
Bill se začervenal, ale nedokázal se ubránit velkému úsměvu, který se mu rozlil po tváři. „Děkuju, Tome. Ale vezmeme to postupně. Musíš přimět Katrinu, aby začala domlouvat schůzky s dalšími vydavatelstvími!“
„Neměň téma,“ okřikl ho lehce Tom. „S Katrinou už jsem mluvil, a pokud máš zájem, můžu ti tento týden zařídit nějaký studio. Nebude to nic tak extra, jako to, na co jsi byl zvyklej u Josta, ale pracoval jsem na nějakým textu, kterej je podobnej tomu, co jsi mi zpíval včera večer.“ Tom se kousl do rtu a cítil se trochu nejistý. Pro Toma byla práce na písničkách s někým stejně intimní jako sex.
„Ty jsi pro mě napsal text?“ Zeptal se Bill a jeho hlas naplnila vřelost.
„Jo,“ zamumlal Tom. „Chci říct, že jestli se ti nebude líbit, nemusíme ho použít. Nechci ti tvoji písničku pokazit.“
Bill se zastavil a otočil Toma čelem k sobě. „Myslím, že to by nešlo, ani kdyby ses o to snažil,“ řekl upřímně, naklonil se dopředu a přitiskl své rty na Tomovy.
Tom vydechl do jeho úst a schoval chlapce ve svém náručí.
„Tak co? Jdeš do toho?“
„Moc rád.“
***
Tom ten večer zavolal svým dvěma nejlepším kamarádům. Ani s jedním z nich od incidentu ve studiu nemluvil. Byl příliš zaneprázdněn seznamováním se s Billem, a to všemi možnými způsoby, než aby je informoval o změnách ve svém životě. Nebyl si jistý, co řeknou na rozhodnutí, která učinil.
Oba chlapci vstoupili do baru, kde si sraz domluvili, a tvářili se ustaraně.
„Tome, kámo, co se děje?“ Zeptal se Georg, když se posadili. „V telefonu jsi zněl opravdu vážně.“
„Máš problémy s tím albem?“ Zeptal se Gustav soucitně.
„Tak nějak,“ pokrčil Tom rameny. „Tenhle tejden se stalo hodně věcí. Víš, jak jsem byl minulý týden ve studiu…“
Oba jeho přátelé přikývli a pobídli ho, aby pokračoval.
„No, přišli tam Bill i Jost. Pohádali se a Jost uhodil Billa. Přímo přede mnou.“
„Věděl jsem, že jejich vztah není úplně v pohodě,“ zamumlal Gustav a zavrtěl hlavou.
„To jsi měl rozhodně pravdu. Samozřejmě jsem tam nemohl jen tak stát, takže jsem zasáhl. Jost se naštval a, zkrátka a dobře, už nejsem u Jost Records.“
„Panebože. To může udělat?“ Dožadoval se Georg odpovědi.
„Takhle je to nejlepší, vážně,“ ujistil své přátele. „Teď si můžu najít novej label, kde není v čele urážlivej kretén. Věř mi, beru to jako výhru.“
„Jestli si seš jistej…“ Ani jeden z jeho přátel nevypadal přesvědčeně, ale Tom doufal, že ho oba podpoří. Ve všem, co jim musel říct.
„Je tu ještě jedna věc. Bill a já jsme teď spolu.“ Rychle se napil a díval se všude možně, jen ne na své přátele.
„Spolu jako… že spolu šukáte?“ Zeptal se Georg a nakrčil obočí.
„Fakt sladký, Georgu,“ protočil očima Gustav a praštil kamaráda do ramene.
„Co?“ Vykřikl Georg naštvaně a třel si paži.
„Ty jsi někdy takovej idiot.“ Gustav ignoroval Georgovo trucování a vážně se obrátil k Tomovi. „Jste spolu vy dva šťastní?“
„Moc,“ usmál se Tom, když si uvědomil, že je díky Billovi šťastný. Georg pozvedl obočí nad přihlouplým úsměvem, který panoval na Tomově tváři, a Gustav pokrčil rameny.
„Tak to jsme šťastní za tebe. Oba.“ Gustav znovu plácl Georga přes ruku.
„Hej! Přestaň mě mlátit,“ zabručel brunet. „Ale jo, když jsi šťastný ty, jsem šťastný i já. To přece víš.“
Tom se na své přátele usmál. Měl vědět, že není důvod být nervózní; oni ho podpoří ve všem.
„Takže, jaký to je? Šukat s klukem?“ Zeptal se Georg a vzrušeně se naklonil blíž.
„Georgu!“ Vykřikl Gustav a výhružně zvedl ruku. Druhý chlapec sebou trhl a rukama si chránil paži. „Přísahám, že tě už nikdy nikam nevezmu.“
„Jsem jen zvědavej,“ zamumlal Georg.
„No, můžeš být zvědavý dál. Já ti nic neřeknu. Po Anně jsem se poučil,“ usmál se Tom.
„Řekl jsem to jen pár lidem!“
„Georgu, řekl jsi to celýmu maturitnímu ročníku. A teď mlč,“ vynadal mu Gustav, než se znovu otočil k Tomovi. „Jak je na tom Bill?“
„Vlastně skvěle. Je tak silný, že je to až k neuvěření,“ zavrtěl Tom hlavou a lehce se usmál. „A vlastně jsem vás chtěl požádat o laskavost,“ řekl.
„Jasně, o cokoliv,“ odpověděl Gustav okamžitě.
„Chceme s Billem nahrát písničku. Zamluvil jsem nám studio a doufal jsem, že byste nám mohli přijít pomoct.“
„Vážně? Skvělý!“ Řekl Georg nadšeně. „Miluju bejt ve studiu.“
„Jo, jo. Můžeš předstírat, že jsi slavnej hudební producent,“ zasmál se Tom. „Takže příští týden?“
„To zní dobře,“ souhlasili jeho přátelé.
***
Tom v Billově písničce slyšel poselství o útěku a touze po lásce a napsal text, který mu měl být odpovědí; text, který mu sliboval, že ho odvede a ochrání, že ho nikdy neopustí. Pro rappera to bylo naprosto něco nového. V jeho muzice nebylo nic o přestřelkách a zločinech, spíše se v textech soustředil na party a sexy ženy. Nikdy předtím nevložil do písničky něco tak osobního. Ale potřeboval Billovi všechny tyhle věci říct a hudba pro něj byla tím nejlepším způsobem, jak to udělat.
První den ve studiu byl Tom naprosto nervózní. Takhle nejistý si nebyl od doby, kdy nahrál své první demo. Až na to, že teď se nebál o to, co si o jeho hudbě budou myslet šéfové vydavatelství nebo rozhlasových stanic, ale co si o tom bude myslet ten krásný kluk po jeho boku. Na nikom jiném mu nezáleželo. Tenhle song byl jen pro Billa.
Tom sledoval Billa, rozkošného s obrovskými sluchátky nasazenými na hlavě, když poslouchal, jak Tom poprvé projíždí jeho text. Přál si, aby si Billovu reakci natočil a mohl se na ni dívat stokrát denně. Oči se mu rozšířily, přitiskl si ruku na ústa a hrozilo, že se rozbrečí, když mu Tom vyzpíval své pocity. Ještě nikdy se na Toma nikdo nedíval s takovou láskou.
„Oh, Tome,“ vydechl Bill, když dredatý chlapec skončil.
„Je to okay?“
„Je to víc než okay. Bylo to krásný.“ Bill se dusil slovy, když se vrhl Tomovi kolem krku a bylo mu jedno, že je Georg a Gustav pozorují z řídicí kabiny. „Nemůžu uvěřit, že jsi tohle napsal pro mě!“
„No, takhle jsem, ehm… však víš. Takhle to cítím,“ vykoktal Tom, mimo hudbu se nikdy neuměl pořádně vyjadřovat.
Bill se odtáhl, aby se mu podíval do očí. „Já taky.“ Sladce se usmál, naklonil se k němu a přitiskl své rty na Tomovy s takovou něhou, až měl Tom pocit, že by se také mohl rozbrečet. Přitiskl si Billa k sobě, hladil ho po zádech a jazykem mu něžně otevřel ústa, vnikl dovnitř a slyšel, jak Bill tiše sténá.
„Ehm, lidi?“ Georgův váhavý hlas zapraskal z interkomu do malé místnosti. „Mohli byste to dělat… ne tady? Třeba později?“
Tom se neochotně odtáhl a zasmál se, když viděl, jak jeho kamarád zrudl v obličeji.
„Sorry, lidi,“ řekl neupřímně a dál držel Billovo tělo ve svém náručí.
***
Píseň se dokonale propojila, jak Tom věděl, že se to stane. Nikdy se necítil tak dokonale, jako když odcházel ze studia s touhle hotovou skladbou v ruce.
„Takže… zařadíš Monsoon na svoje demo?“ Zeptal se Bill později večer a snažil se vypadat, že ho Tomova odpověď nezajímá.
Tom se nad chlapcovým nezájmem ušklíbl. Bill byl ve studiu přirozený talent a Tom věděl, že i Bill se chce prosadit v hudbě stejně zoufale jako on.
„Ne, to jsem v plánu neměl,“ odpověděl nenuceně.
„Ah.“ Billův obličej poklesl, ale i tak se snažil znít pozitivně. „To bude asi nejlepší. Nechceš si v tom dělat zmatek.“
„Bille,“ zasmál se Tom a přitáhl si k sobě chlapcův obličej. „Nechci to dávat na demo, protože jsem měl lepší nápad.“
„Jakej?“
„No, ty přece znáš všechny, kdo mají v týhle branži nějaký jméno, ne? Všechny Jostovy kontakty?“
„Já… asi jo,“ zaváhal Bill.
„Chci ten song distribuovat rozhlasovým stanicím. Uvidíme, jestli ji budou hrát.“
„Není to trochu unáhlené?“
„No, Jost všem ostatním vydavatelstvím řekl, aby mi nezvedali telefon,“ připustil Tom. „Katrina má problém domluvit nějakou schůzku.“
„Oh, to je mi moc líto, Tome,“ povzdechl si Bill.
„Ne, to je v pohodě. Protože jestli se tenhle song dostane do éteru, jsem si jistej, že minimálně jedno vydavatelství bude ochotný jít proti Jostovi, aby nás dostalo.“
Bill se zamračil a přemýšlel o tom. Byl to jistě netradiční přístup, ale Tom měl pravdu. Billovy kontakty v branži jim dávaly výhodu, kterou většina bojujících umělců neměla.
„Zkusím to,“ souhlasil nakonec s úsměvem.
autor: PoorMedea
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
