autor: elvisfan
„A to je vše.“ Žena sedící na druhé straně stolu vrátila svůj zápisník do aktovky. „Spojíme vás s několika potenciálními rodiči, většinou se dvěma nebo třemi, seznámíte se s nimi, a pak si vyberete novou rodinu pro své dítě.“
„To je všechno?“ Zamračil se Bill. „Všechno to bude na mně? Takže… když se mi někdo z nějakého důvodu nebude líbit…“
„Tak vám vybereme někoho jiného.“ Žena se na Billa a Toma usmála. „Je to opravdu na vás, Bille.“
„A co když nenajdete nikoho, komu bych toho spratka chtěl dát?“ Zeptal se jí Bill.
„Můžu upřímně říct, že se mi to ještě nikdy nestalo,“ odpověděla. „Za čtrnáct let ani jednou.“ Jemně položila ruku na Billovu. „Najdeme vám tu správnou rodinu, Bille. Slibuji vám to.“ Podívala se na oba muže, kteří seděli naproti ní. „Máte ještě nějaké otázky?“
Bill pokrčil rameny. „Nic, co by mě teď napadlo.“
„Moc jste nám pomohla,“ řekl Tom a vstal. „Děkuju.“
„Kdybyste si vzpomněli na nějaké otázky, máte moji vizitku.“ Žena vstala a zvedla svůj kufřík. „Za pár dní se vám ozvu a do týdne byste se mohli začít setkávat s potenciálními rodiči.“
Tom ji doprovodil ke dveřím, a pak se vrátil k zmateně vypadajícímu chlapci, který seděl u stolu v jídelně. „Pěkná změna oproti té první ženské, se kterou jsi mluvil, co?“ Zeptal se.
„Jako den a noc,“ přikývl Bill. „Ten spratek by už za pár dní mohl mít rodiče, Tome.“ Zadíval se na místo na stole. „Prostě… dní. Tak brzo.“
„Taky se ti to už blíží,“ usmál se Tom. „Jsi skoro v osmém měsíci.“
„Ne, vážně?“ Obrátil oči v sloup. „Myslel jsem, že jsem právě spolkl plážovej balon.“ Začal vstávat, a když se k němu Tom přiblížil, vrhl na něj jízlivý pohled. „Pořád se dokážu zvednout ze židle, Tome,“ vyštěkl. „Možná vážím tunu, ale nejsem invalida.“
„Promiň.“ Tom zvedl odevzdaně ruce, protože si na Billovy nové výkyvy nálad rychle zvykl. Následoval Billa do kuchyně a překvapeně zvedl obočí, když Bill vzal z lednice sklenici salsy a ze spíže pytlík tortillových chipsů. „Dáváš si svačinku?“
Bill praštil sklenicí o pult tak silně, až se Tom divil, že se nerozbila. Otočil se a v očích se mu zableskl vztek. „Takže teď zase jím moc?“
„Já ne…“
Bill ukázal na svoje břicho. „Malý človíček ve mně, Tome?“ Vyjel na něj. „Jím za dva? Už ti to došlo? Bože, na to, jak jsi chytrej chlap, dokážeš být někdy opravdu hloupej.“
Tom ho nechal jít a poslouchal, jak Bill pomalu, ale naštvaně dupe po schodech. Otevřel ledničku a snažil se vymyslet, co udělá k večeři. Po několika minutách vzal do ruky chipsy a salsu a vyšel nahoru. Bill byl schoulený na jejich posteli, rukama objímal Tomův polštář a smutně vzhlédl, když si Tom sedl vedle něj a položil na noční stolek plánovanou svačinu.
„Bille, jestli chceš, můžeš jíst nezdravý jídlo klidně celý den,“ řekl mu Tom. „Mně je to jedno. Když jsem se tě ptal, jestli si dáváš svačinu, bylo to jen proto, že jsem se chystal udělat večeři.“
Bill neodpověděl. Zavřel oči, zabořil obličej do polštáře a Tom zaslechl tichý tlumený vzlyk.
„Hej,“ lehl si za Billa a objal ho kolem pasu. „To je v pohodě. Nezlobím se na tebe a vím, že ty se ve skutečnosti nezlobíš na mě.“
„Opravdu?“ Zašeptal Bill tlumeně.
„Samozřejmě,“ Tom položil ruku na Billovo břicho. „Tenhle malý spratek ti poslední dobou rozvášnil hormony šíleným způsobem, takže vím, že sis vážně nemyslel, že jsem debil, když jsem si včera v Taco Bell nevzpomněl na tvou zakysanou smetanu navíc.“
Billova ramena se zachvěla, a když se převalil na záda, usmál se. „Řekl jsem ti, že jsi kretén, ne že jsi debil.“ Odfrknul si a otřel si oči. „Ale ať už to bylo jakkoliv, nemyslel jsem to tak.“ Položil ruku na Tomovu. „Díky, že jsi to se mnou vydržel.“
„Rád jsem to vydržel,“ usmál se Tom a sklonil se k polibku. „A už jen pár týdnů a nebudeš muset řešit hormony, chutě ani to, že už si nevidíš na nohy.“ Zamračil se, když Bill zavřel oči a odvrátil hlavu. „Bille, mluv se mnou. Co se děje?“
„Já vlastně nevím,“ pokrčil Bill rameny a znovu se otočil na Toma. „Už ani nevím, co si myslím nebo co cítím.“
Tom se usmál a zašimral Billa pod uchem. „Ten malý spratek tě pěkně rozhodil, co?“
Bill se pokusil o úsměv. „Tak něco.“
Jejich oči se do sebe ještě chvíli vpíjely, než Bill natáhl ruku, objal Toma zezadu kolem krku a přiměl ho, aby se sklonil. Jakmile se jejich rty setkaly, otevřel je a Tom jemně vklouzl dovnitř. Dostal se hluboko, přesně jak věděl, že to má Bill rád, a propletl jejich jazyky. Bill do polibku vzdychl, kousl Toma do spodního rtu a rychle si uvědomil, že Tom už mu polibky neopětuje. Otevřel oči a zjistil, že Tom hledí na jejich ruce.
„Bille, to byla… ona?“
Bill se rozzářil. „Ty jsi to cítil?“
Tom přikývl. „Myslím, že jo.“
Bill posunul Tomovu ruku asi o centimetr doprava a tentokrát Tom ucítil na dlani zřetelný šťouchanec.
„Do prdele, to je tak zvláštní,“ vydechl Tom. „Je tam dítě.“
„Díky, Tome. To jsem vážně nevěděl.“ Bill se na oplátku šťouchl do břicha. „A teď přestaň vyrušovat. Za chvíli tě zase nakrmím.“
Bill vzal Tomovu ruku ze svého břicha a propletl jejich prsty, když pokračovali tam, kde přestali.
***
„Jsme prostě nadšení z toho, že se ti narodí holčička.“ Jeremyho modré oči zářily, když stiskl manželovu ruku. „Samozřejmě, že bychom byli šťastní, i kdyby to měl být kluk. Ale Patrick má prostě tolik nápadů na holčičí dětský pokojíček.“
„Jsem interiérový dekoratér,“ vysvětlil Patrick a jeho tmavě zelené oči byly vřelé a láskyplné, když sdílel pohled s mužem vedle sebe. „Takže od té doby, co jsme se rozhodli pro adopci, sním prostě o holčičce.“
Bill se na oba usmál. „Co děláš ty?“ Zeptal se Jeremyho.
„Jsem koordinátor vizuálního merchandisingu v Lord & Taylor,“ odpověděl Jeremy hrdě.
„Což znamená, že aranžuje výlohy,“ vtipkoval Patrick.
Jeremy si povzdechl a plácl Patricka do kolena. „Dělám toho mnohem víc než jen tohle, díky.“
„Oh, Tom má odtamtud spoustu věcí.“ Bill se podíval do kuchyně, kde se Tom snažil zůstat zaměstnaný. „Má jedny džíny, ve kterých má zadek jako…“ Tom se na něj podíval. Kousl se do rtu a stydlivě pohlédl na oba muže na pohovce. „Oni tam, ehm… mají opravdu skvělé oblečení.“
„Musím říct, že se mi líbí to, co máš na sobě.“ Jeremy si uznale prohlédl Billův svetr a legíny. „Ne každý si může dovolit legíny s leopardím vzorem.“
„A ještě méně lidí dokáže v těhotenským oblečení vypadat tak dobře,“ dodal Patrick.
„Ale tobě to jde, Bille,“ odpověděl Jeremy. „A taky se správným množstvím doplňků. Máš na sobě krásný řetízek.“
„Oh, děkuju.“ Bill si prstem přejel po lesklém zlatém přívěsku na krku. „Dostal jsem ho od Toma k narozeninám.“
„Jak dlouho jste vy dva spolu?“ Patrick se zasmál nad manželovým pohledem. „Jsem jen zvědavý.“
„No, poznali jsme se v létě, ale jsme spolu teprve asi měsíc,“ vysvětlil Bill.
„Ah,“ Patrickovy oči se rozšířily, když mu to došlo. „Ah! Takže Tom není… chci říct…“
„Správně,“ usmál se Bill. „Já a Tom jsme prostě jedno zamotané klubko.“
O hodinu později je Bill doprovodil ke dveřím a Tom okamžitě vystrčil hlavu z kuchyně.
„Tak co myslíš?“ Zeptal se.
„No, jsou fakt milí.“ Bill se naklonil do dveří a zamračil se. „Ale já nevím. Nechtěl bych, aby toho spratka šikanovali kvůli tomu, že má dva táty, víš? Děti dneska dokážou být příšerný, Tome.“
Tom přikývl. „Takže Brad a Janet?“
Bill pokrčil rameny. „Jsou ještě trochu mladí, ne?“ S Tomovou pomocí si vyšplhal na pult a kopl nohama o dvířka skříňky. „Je jim teprve devatenáct a jsou svoji teprve šest měsíců. Mohli by se nakonec rozvést, a pak by ten spratek musel vyrůstat v rozvrácené rodině.“
„Nebo by spolu mohli být sedmdesát let a spratek by mohl mít hromadu sourozenců a být naprosto šťastný,“ odpověděl Tom.
„Možná.“ Billovy oči se zvětšily, když mu Tom podal talíř s celerovými tyčinkami potřenými arašídovým máslem. „Není celý tenhle proces naprosto svévolný, Tome? Chci říct, že pomocí počítače si najdeš nového přítele, ne dítě.“ Zatímco žvýkal, vypadal zamyšleně. „Je to prostě divný, nemyslíš?“
„Nebo můžeš jednoho dne vejít do garáže a najít tam těhotného teenagera, který se schovává v rohu.“ Tom sklouzl rukama kolem Billových boků a políbil ho na špičku nosu. „To je taky divný, nemyslíš?“
„Myslím to vážně.“ Bill se poškrábal na nose a snažil se vykroutit z jeho sevření. „Tihle lidi by vážně mohli být sérioví vrazi nebo tak něco.“
„Já to taky myslím vážně,“ odpověděl Tom. „Ti lidi prostě chtějí dítě, Bille. A jsem si docela jistý, že nikdo z nich není sériový vrah.“
Bill si povzdechl. „Kdy se setkám s tou další ženou?“
„Až zítra.“ Tom sebral z Billova talíře kousek celeru. „A jestli se ti nebude líbit ani ona, tak se prostě seznámíme s dalšími lidmi, dokud nenajdeš někoho, kdo se ti bude líbit.“
***
O čtyřiadvacet hodin později Bill zavřel domovní dveře a už když se otočil, kroutil hlavou.
„Ona ne.“
Tom obrátil oči v sloup a následoval Billa do obývacího pokoje. „Proč?“
„Matka samoživitelka, Tome? A navíc má vlastní firmu?“ Bill se svalil na pohovku. „Ten spratek bude prakticky vyrůstat v jeslích.“
„Vlastní pekárnu, Bille,“ odpověděl Tom, když se Bill schoulil vedle něj. „A zmínila se, že má vzadu v obchodě vyhrazený prostor pro ohrádku.“
„Ah, takže až ten spratek začne chodit, může se dostat k různým ostrým věcem? Nebo přijít na to, jak otevřít rozpálenou troubu?“ Vykřikl Bill. „Ne, díky.“ Povzdechl si, když mu Tom položil ruku kolem ramen. „Prostě zavolám tý ženský přes adopci a řeknu jí, ať sem pošle další lidi.“
„Jsi si opravdu jistý, že to chceš udělat?“
Bill se zamračil a podíval se na Toma. „Co myslíš?“
„Chci říct… že důvod, proč jsi na každém, koho jsi zatím potkal, našel něco, co se ti nelíbí, je možná ten, že… přemýšlíš o tom, že si ji necháš.“
Bill zaváhal až příliš dlouho, než se od Toma odtáhl. „Nebuď hloupý.“ Vystřelil z pohovky, ale nedokázal z pokoje odejít dostatečně rychle „Samozřejmě, že ne.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
