autor: TragicStateofAffairs
Středa
„Tom Trümper?“ Zeptal se ho statný muž, který jej vyrušil od plánů městské knihovny.
Tom vzhlédl. „Ano?“ Přimhouřil oči proti slunci a znovu se zadíval dolů na plány. Málem nadskočil, když na pracovní stůl dopadla obálka.
„Považuje se za doručené,“ řekl statný muž a odešel.
Tom ho pozoroval s ústy dokořán podobně jako ryba na suchu. Krev se mu vařila v žilách a jeho tep se zrychloval. „KURVA!“ Zaklel a roztrhl obálku. Frustrovaně si prohlédl papíry uvnitř.
„Co se děje, šéfe?“ Zeptal se ustaraně jeho kolega, když k němu došel. „O co jde?“
„Žaloba, Georgu…“ odpověděl Tom skoro šeptem. „Ta obvinění jsou… VÁŽNÁ!“ Dodal.
Georg soucitně pokýval hlavou. „Tak to bys měl radši zavolat svýmu právníkovi… ne?“
„Kurva!“ Znovu zaklel Tom. Tohle se přece nemohlo stát. „Vezmu si na zbytek dne volno, jo? Chápeš to, že?“ Zeptal se svého parťáka.
„Jo, chlape, chápu,“ souhlasil Georg.
Tom zamířil ke svému pracovnímu autu, ke svému Escalade, ke svému dítěti. Naskočil dovnitř a zabouchl dveře. Zabručel a vydal se zpátky do hotelu. Věděl by, komu zavolat, kdyby byl ve svém rodném městě, což ale nebyl. Místo toho byl v nějakém zasraném městě, kde se neměl na koho spolehnout. Napadlo ho, že zavolá právníkovi z rodného města, a uvědomil si, že to je jediná cesta, jak z toho ven.
Čtvrtek
Tom se ocitl ve velkých nablýskaných dveřích advokátní kanceláře Kaulitz a spol. a stále byl naštvaný, že je žalován. Zamířil k přepážce, kde telefon obsluhoval odbarvený blonďák.
„Kaulitz a spol., vydržte prosím…“ řekl a lehce se usmál, když si všiml Tomovy přítomnosti. „Dobrý den! Můžu vám pomoci… pane…?“ Zeptal se a vstal.
„Trümper…“ řekl Tom a podal recepčnímu ruku. Sledoval, jak blonďák klouže prstem po seznamu jmen.
„Ah, pan Trümper… tady jste! Mé jméno je Andreas, prosím… posaďte se,“ řekl a pokynul směrem k židlím v čekárně. „Támhle je káva…“ ukázal na ocelový automat se dvěma karafami, pravděpodobně bez kofeinu a normální. „A kdybyste ještě něco potřeboval, klidně si řekněte, dám panu Kaulitzovi vědět, že jste tady,“ usmál se.
Tom se posadil a sledoval, jak Andreas někam volá. „Pane… je tady pan Trümper…“ řekl a zavěsil. „Za chvíli někoho pošle, pane Trümpere…“ oznámil mu Andreas zpoza svého stolu.
„Děkuji…“ odpověděl Tom. Očima bloudil po místnosti. Na televizi běžel ztlumený zpravodajský kanál, do nosu ho udeřila vůně připálené kávy a na stěně viselo několik obrazů. A v rohu se nacházel jeden z těch umělých, falešných stromů. Nečekal příliš dlouho, což bylo dobře. Jeho právník mu řekl, že tenhle Kaulitz je nejlepší v oboru, a on v to doufal. Nemohl si dovolit tohle prohrát.
„Pan Trümper?“ Zeptal se ho malý, podsaditý muž s brýlemi.
„Ano?“ Tom zvedl hlavu.
„Pojďte za mnou. Pan Kaulitz vás teď přijme,“ řekl a otočil se. Následoval tohoto muže chodbou a zastavil se u dveří kanceláře, kde muž zaklepal.
Oba uslyšeli, jak někdo vyštěkl zpoza dveří: „Vstupte!“
~*~
Bill sledoval, jak se dveře otevřely a v nich se objevila Gustavova hlava. „Děkuji, Gustave…“ řekl a dech se mu zatajil, když viděl, jak dovnitř vchází dredař. To snad ne… byl to TOM? Jako profesionál mu pokynul, aby se posadil. „Posaďte se, pane Trümpere…“ nařídil a vstal. Oba si potřásli rukama a Bill cítil, jak jeho srdce trochu poskočilo.
Sledoval, jak si Tom pohrává s kroužkem ve rtu. „Tady…“ řekl a podal Billovi papíry.
Bill si je prohlédl a co chvíli zamručel. Podíval se na velmi nervózního Toma. „No, Tome. Zdá se, že máte problém. Nechcete mi říct, co se děje? Co přesně se stalo?“ Zeptal se Bill.
Tom na něj jen zíral. Bill si byl docela jistý, že se dívá na zbytky cucfleku, který mu před několika dny udělal. Rukou si lehce sáhl na krk a snažil se ho schovat za límec košile. Pootočil krk, ale Tom i přesto stále zíral.
„Tome?“ Zeptal se Bill, srdce mu bušilo a modlil se, aby nepřišel na to, kdo vlastně je.
„Promiňte…“ zamumlal Tom. „Ztratil jsem se v myšlenkách…“ omluvil se a začal vyprávět.
Bill si nechal vyprávět jeho verzi a pozorně poslouchal. „No, jsem si docela jistý, že máte na čem stavět…“ uzavřel nakonec, když Tom skončil. „Necháme si poslat vaše telefonní záznamy a postaráme se o to. Třeba kvůli tomu nebudeme muset k soudu. Budeme potřebovat KAŽDÝ papír týkající se této záležitosti. Máte to všechno?“ Zeptal se.
„Umm… myslím, že jo, jo…“ odpověděl Tom. „A když ne já, tak Georg určitě…“ řekl.
Bill se zamračil. „Georg? Kdo je Georg?“ Zeptal se Bill trochu naštvaně. V žádném případě to nemohl být nikdo důležitý! „Jako váš právník to musím vědět…“ dodal rychle a doufal, že se vážně nezačne červenat.
Tom se usmál a odpověděl: „Můj PARTNER v PODNIKU…“ prohlásil a sledoval, jak jeho právník znervózněl, a pak se zase uklidnil.
„Jistě…“ odpověděl klidně a vymyslet nějakou trapnou výmluvu. Tohle nešlo, v žádném případě. „No, pane Trümpere…“ začal.
„Tome…“ přerušil ho a stále se usmíval.
„Okay. Tome, dejte dohromady všechny materiály a ráno je prosím doneste do kanceláře. Přeji vám hezký den a zavolám vám nejspíš v pondělí.“ Bill vstal a znovu podal Tomovi ruku. Někdo by to možná považoval za obchod, ale pro Billa to bylo čiré potěšení. Ucítil lehké mravenčení a popohnal ho ven z kanceláře, počkal, až bude Tom na chodbě, a když zahnul za roh, Bill zabouchl dveře své kanceláře. Rukou si automaticky přejel po krku, ráno si ho zkontroloval… cucflek byl téměř pryč… DÍKY BOHU.
Praštil hlavou o stůl, když padl do svého křesla. „KUUURVAAA!“ zaklel.
~*~
Když Tom odcházel z budovy, přistihl se, že myslí na Billa Kaulitze. Připadal mu tak povědomý. Odkud ho znal? S povzdechem nasedl do svého Escalade a vydal se do hotelu s vědomím, že se bude probírat tunami papírů, plánů a záznamů.
Zavrtěl hlavou. „Proč se vždycky musím dostat do takovejch průšvihů?“ Ptal se sám sebe, když parkoval auto. Ztěžka z něj vystoupil a zamířil do hotelového pokoje. Odhodil šátek a kšiltovku stranou a padl zády na postel. V hlavě mu vířily myšlenky na VŠECHNO, co se dělo, no, raději by na to nemyslel. Co ho dokázalo potěšit, byly myšlenky na tu ženu z minulého víkendu. Plánoval, že se tam vrátí, a sakra, byl rozhodnutej, že ji vezme k sobě do hotelu, ať se děje cokoli. Prostě ji musel mít. S tím zavřel oči a upadl do bezesného spánku.
~*~
Bill otevřel dveře svého domu, vstoupil do předsíně a odhodil klíče na stolek v předsíni. Povolil si kravatu, kterou hodil někam ke gauči. Obvykle takhle nepořádný nebyl, ale dnešní události ho rozhodily. Vešel do ložnice, posadil se na postel a zul si boty. Rozepnul si košili a hodil ji ke koši na prádlo, kam ji následovaly i kalhoty. Vydal se do koupelny a otočil kohoutkem, aby si napustil vanu plnou pěny. Když už nic jiného, potřeboval se umýt, a to HNED.
Shodil ze sebe boxerky, vlezl do vody a nechal ji, aby pohltila jeho tělo, bublinky mu sahaly tak vysoko, že když zaklonil hlavu, skoro hladily jeho obličej. V hlavě si přehrával události z celého dne a cuknul sebou, čímž málem způsobil, že bublinky vystříkly přes okraj vany.
„Sakra!“ Zaklel. „Co mu mám kurva říct? Ahoj, jsem tvůj právník, rád se oblékám do dámských šatů, ale jenom o víkendech, a chci ti vyšukat mozek z hlavy?“ Jen si vynadal, a pak si sám odpověděl. „Uhhhh… špatná odpověď, Kaulitzi!“
Připadal si jako idiot. Věděl, že je od něj nefér Toma obelhávat, ale jak znal typy, jako je Tom, bude na něj zítra večer čekat. A bylo víc než pravděpodobné, že si Tom myslí, že je žena. Což by bylo v pořádku, ale jak mu potom má říct, že by ho přesto rád zastupoval? Jak to dát dohromady? Jak to celé vymyslet? A co bylo důležitější, co si zítra večer oblékne?
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
