autor: TragicStateofAffairs
Páteční ráno
Tom našel příslušné dokumenty, které právník potřeboval, a chystal se je odnést do kanceláře, a poté se vydat na stavbu. Zaparkoval svůj Escalade a hodil do parkovacího automatu pár drobných, přičemž se musel zasmát tomu, že musí platit za parkování. Byl zvyklý na mnohem větší města s garážemi a podobně. Měl za sebou pekelně dlouhou noc, kdy se kvůli celé situaci v posteli jen zmítal. Byl v právu a on i Bill to věděli. Zavolal kvůli tomu i Georgovi. Georg připustil, že tomu tak skutečně je, a že i přestože jsou v práci, ZVOLILI nový plán a upravili smlouvu s bývalým klientem. To, co klient požadoval, nebylo v souladu s městskými předpisy, ale jelikož změnili smlouvu, byli žalováni.
„Porušení smlouvy…“ zamumlal si Tom pro sebe, když otevřel nablýskané dveře kanceláře Kaulitz a spol.
„Dobré ráno, pane Trümpere!“ Zacvrlikal Andreas zpoza stolu.
Tom se usmál, proč si to vybíjet na tom klukovi, že? „Dobré ráno i vám…“ řekl. „Poslyšte, tady je všechno, co po mně Bill chtěl. Myslím, že moje číslo má, že?“ Zeptal se a položil na stůl pořádnou hromadu papírů.
Andreasovi se chtělo protočit očima nad tím štosem papírů, ale vzhlédl a usmál se. „Jsem si jistý, že ano. Je nějaká doba, kdy vás nebude moci zastihnout? Vím, že občas v sobotu a neděli pracuje i z domova.“
Tom se usmál. „Ne, to je v pořádku. Měl jsem v úmyslu se sejít s jednou holkou, kterou jsem potkal minulý víkend v baru, takže možná, když to půjde dobře, tak bych v sobotu mohl mít společnost, ale kdo ví?“ Řekl a mrkl na něj.
Andreas se usmál a snažil se na Tomův malý flirtovací tah příliš nereagovat: „Samozřejmě, pane Trümpere. Rozumím, vyřídím to…“ řekl, vzal štos papírů a vstal.
Tom mu poděkoval za jeho čas a zamířil z kanceláře zpátky ke svému Escalade. „KURVA!!!!“ zaklel, když nějaká policistka vypisovala pokutu, kterou mu strčila za stěrač. „HEJ, zaplatil jsem!“ Zakřičel a rozběhl se ke svému autu.
„Ne… nezaplatil.“ Policistka strhla lístek a podala mu ho. „Zaplatil jste za parkování na druhé straně,“ řekla a kývla palcem k protější straně Escalade.
„Vážně? Vy mi vážně dáváte pokutu?“ Zeptal se nedůvěřivě.
„Nemůžu za to, že neumíte pracovat s taxametrem…“ řekla a odešla.
„TO MĚ POSER!“ Zasténal. S funěním nasedl zpátky do SUV. Otočil klíčkem v zapalování, a nějakým velmi záhadným způsobem se resetovalo jeho rádio, takže teď hrálo místní rozhlasovou stanici – něco, co Tom nikdy neposlouchal – ale tuhle písničku kupodivu skutečně znal.
Alright already we’ll all float on.
Alright already we’ll all float on.
Alright don’t worry even if things end up a bit too heavy.
We’ll all float on…alright.
Already we’ll all float on.
Alright already we’ll all float on, ok.
Don’t worry we’ll all float on.
Even if things get heavy, we’ll all float on…
Už budeme proplouvat v pohodě
Už budeme proplouvat v pohodě
V pořádku, neboj se, i když věci končí trošku těžce
Všichni budeme proplouvat v pohodě
Už budeme proplouvat v pohodě
Už budeme proplouvat v pohodě, ok
Neboj se, i když jsou věci těžké
Budeme proplouvat v pohodě
Už budeme proplouvat
~*~
Bill seděl ve své kanceláři a poslouchal rádio. Opíral se o opěrku, přemýšlel o tom večeru a neustále si dělal starosti… bude tam Tom?
Vtom se ozvalo hlasité zaklepání na dveře, načež je rovnou rozrazil, čímž Billa vyrušil z přemýšlení. „Pane Kaulitzi?“
Bill se naklonil dopředu. „Andreasi, kolikrát ti mám říkat, abys zaklepal a ČEKAL na vyzvání?“ Zeptal se s povytaženým obočím.
Andreas sklopil oči k zemi. „Promiňte, pane Kaulitzi.“
Bill se skoro usmál. „Tak co jsi potřeboval?“
Andreas vzhlédl. „Ah, tady! Stavoval se tady pan Trümper. Říkal, že tohle jste od něj potřeboval,“ řekl a strčil Billovi do ruky papíry. „A já mu říkal, že občas v sobotu voláte klientům, a on říkal, že vám mám vyřídím, že možná bude mít společnost, jelikož se minulý víkend seznámil s nějakou dívkou a zřejmě doufá, že bude s ním…“
„Děkuju ti, Andreasi! Můžeš jít!“ Odbyl Bill recepčního. Cítil, jak se mu do krku vkrádá ruměnec, a opravdu by byl nerad, kdyby to Andreas viděl. Trochu úlevně vydechl, když se za ním zavřely dveře a on mohl volně přemýšlet o Tomovi.
Tom ho chtěl vidět?!
„Oh, do prdele…“ řekl Bill nahlas.
~*~
Páteční večer
Tom se po zvážení všech věcí uklidnil. Chystal se zjistit její jméno za každou cenu, a pokud bude mít štěstí, pak, ty vole, ó, ty vole. Ta žena bude jeho. Čekal u baru a s postupujícím večerem byl čím dál nervóznější, protože nevěděl, jestli se opravdu ukáže. Zdálo se, že barman s ním soucítí a ví, že Tom si ještě nějakou chvilku počká, a tak mu neustále posílal další piva, kdykoli Tom to své dopil. Také si myslel, že ten barman ví, proč tu je, a že je mu ho líto. Každopádně pivo uklidnilo nervy.
Napil se piva a znovu se zadíval do davu. Blikající světla a rytmy hudby mu otupovaly mysl. Skoro si nevšiml martini, které barman začal připravovat. Skoro. A v tu chvíli vešla ONA. Vlasy měla rozpuštěné a jemně se jí pohupovaly, jak ladně mířila k baru. Tom sledoval, jak lehce zaklonila hlavu, aby si dala první doušek martini, a očima přitom skenovala místnost. Její pohled spočinul na Tomovi a přísahal by, že se její oči rozzářily.
~*~
Bill si pečlivě vybral své oblečení a snažil se alespoň trochu nalíčit. V hlavě se mu stále přehrávala Andreasova slova: „Minulý víkend se seznámil s nějakou dívkou a zřejmě doufá, že bude s ním.“ Ta slova ho dostala, a to doslova, protože mu pod sukní, kterou si vybral, zuřivě pulsovala erekce. Naštěstí byl chytřejší než on a vzal si punčocháče, aby ho zkrotil. Vyběhl ze dveří a jen na chvíli se zastavil, aby zamával sousedce. Paní Gonzalesová mu zamávala, když nasedal do auta a odjížděl na to známé místo.
Barman se znovu předvedl a připravil mu martini. Byl opravdu tak předvídatelný? „Nah…“ zamumlal nahlas a jeho hlas se ztratil v hudbě. Očima bloudil po místnosti, hledal Toma a věděl, že je to nebezpečná hra, protože kdyby na to přišel, hodně by riskoval – jeho kariéra by určitě skončila, byl by ponížen, byl by…
„Ahoj…“ řekl Tom a postavil se před něj.
„Ahoj…“ odpověděl Bill, a než se nadál, Tom ho táhl ke stolu. Posadili se, a než Bill stačil promluvit, Tom začal mluvit, a jak se zdálo, byl už opilý.
„Takže, čekal jsem, až se objevíš, protože tě nemůžu dostat z hlavy, a chtěl jsem, abys věděla, že bych si moc přál, abys mi řekla, jak se jmenuješ.“ Pronesl Tom a podíval se Billovi hluboko do očí.
Bill otevřel ústa, aby promluvil. „Já…“ ale byl přerušen.
„Ne, víš, co jsem si řekl? K čertu s tím. Nezáleží na tom. Nechceš mi to říct a já to chápu. Chceš mít tajemství. Tak jo, ser na to. Pojďme si užít trochu zábavy v tom mezičase…“ Tom se naklonil a políbil Billa přímo na rty. Bill nevěděl, jestli se mu chce zvracet, nebo ho ulíbat k smrti. Každopádně jo, rozhodl se, že se bude bavit. Nemohl uvěřit svému štěstí – Tom nebude zjišťovat jeho jméno? Bill polibek opětoval a jen velmi tiše do polibku zasténal.
~*~
Tanec s tou ženou byl pro Toma fakt něco. Sledoval, jak se od ní odrážejí světla, její úsměv jako by rozzářil celou místnost, uměla se kroutit a natřásat, a sakra, byla v tom TAK dobrá. Přitáhl si její obličej k sobě a začal ji líbat po celém krku, když si najednou uvědomil, že ONA je ON.
Tom se uchechtl. Za normálních okolností by to většinu mužů odradilo, ale jeho? Ne. Místo toho se na „ni“ podíval a naklonil se k „jejímu“ uchu. „Pojďme do kabinky.“
„Okay…“ odpověděl/a a nechal/a se Tomem odtáhnou k jedné z kabinek. Dostali se dovnitř a on začal jemně laskat „její“ krk a něžně „ji“ hladil po přední části krku. Bingo! Poznávací znamení tam bylo, ohryzek. Nebyl příliš výrazný, ale byl tam. „Ona“ se pod jeho péčí kroutila a on se usmíval. Pomalu posunul svoje ruce dolů a položil ruku na jedno z „jejích“ ňader. Nezaznamenal skoro žádnou reakci a pochopil, že nejspíš jeho ruku na umělém prsu necítí, a tak sjel ještě níž a nepřestával „ji“ líbat. Jeho ruka spočinula na „jejím“ rozkroku. Jo, bylo to tam.
„Okay…“ uchechtl se. „Vidím, že máš tajemství, co?“ Zeptal se a vtáhl „ji“ do dalšího polibku.
„Ona“ se kroutil/a a snažil/a se jeho polibkům uhnout. „Já… já… promiň…“ vykoktala.
~*~
Kurva, kurva, kurva! Bill zpanikařil. Vykoktával ze sebe omluvy, ale pak si uvědomil, že ho Tom nejenže NECHCE pustit, ale vlastně ho v tom ještě podporuje! „Mmm…“ zamumlal Bill, když se Tomova ruka dostala pod jeho sukni. Tohle přesně chtěl, po tomhle toužil.
„Pojď se mnou ke mně…“ prosil Tom, přitiskl své rty na Billovy a stiskl mu stehno.
Bill málem řekl ano, ale nemohl to riskovat. Nechtěl, aby Tom věděl, kdo je, vlastně nechtěl, aby vůbec NĚKDO věděl, kdo je. „Nemůžu…“ zasténal Bill, když Tom našel způsob, jak mu přes punčocháče stisknout vrcholek penisu.
„No… vypadá to, že TY máš problém a já mám taky problém, o který se musím postarat…“ Tom opřel svoje čelo o jeho, ale ruku nestáhl.
„Nemůžu…“ řekl Bill a sundal Tomovu ruku. „Kéž bys to pochopil…“
„KURVA!“ Zaklel Tom a Bill děkoval Bohu za to, že hudba byla tak hlasitá, že je nikdo nemohl slyšet.
„Poslouchej mě…“ Bill ho vzal za ruku, která předtím byla na oněch místech. „Přál bych si, abys pochopil, že s tebou NEMŮŽU jít k tobě…“
„Co je špatně?!“ Namítl Tom. „Už jsi mi řekl, že nemáš přítele, takže o TOHLE nejde. Tak o co? Máš manželku?“ Obvinil ho.
„Ne… jsem svobodnej,“ odpověděl Bill.
„Takže o tohle jde? Prostě si se mnou pohraješ, a pak mě necháš takhle?“ Zeptal se Tom a v každém slově byla cítit ublíženost.
„NE!“ Bill ztratil nervy. „Jde o to, že NIKDO neví, kdo doopravdy jsem…“ sotva zašeptal.
„To…“ řekl Tom s lehkým úsměvem na tváři, „je mi jedno…“
Bill zůstal v šoku. Samozřejmě, že Toma chtěl. Samozřejmě, že nechtěl nic jiného než se mu otevřít a říct mu, kdo skutečně je. Ale než vůbec stačil mrknout, už ho táhl do svého Escalade. Dvojice nastoupila do vozu, ale Tom nenastartoval. Místo toho se otočil k Billovi a začal ho líbat naléhavěji. Bill ucítil, jak mu zajel rukou pod sukni, a něco proti Tomovu jazyku, který mu právě vnikal do úst, zamumlal.
Tom se odtáhl. „Nebraň se mi… prosím. Prostě to nedělej,“ prosil ho.
A Bill to neudělal. Nechal Toma, aby si našel cestu k jeho penisu. Usyknul, když jeho penis ovál chladný noční vzduch, a docela slyšitelně zalapal po dechu, když ho Tom začal hladit. „OH! Tome!“ Skoro zavrněl.
„Ano… takhle je to správně…“ zašeptal Tom, políbil ho na čelist a začal ho nenasytně honit. „Nebraň se tomu…“ povzbuzoval ho.
Bill se prohýbal a sténal, chytal se všeho, co mu přišlo pod ruku. Opěrka, volant, bezpečnostní pás, nic nepomáhalo, protože ho Tom přiváděl k šílenství. Nakonec s úlevou sáhl za sebe a chytil se opěrky hlavy, lapal po dechu, když byl na pokraji orgasmu.
Tom líbal Billa na ústa a líbilo se mu, jak s otevřenou pusou lapá po dechu. „Udělej se pro mě…“ vyžádal si, a to bylo vše, co stačilo, aby se Bill udělal a způsobil nepořádek v Tomově autě i v jeho ruce.
Billovi trvalo několik vteřin, než popadl dech, ještě nikdy nezažil tak intenzivní vyhonění. Prohnul se, stáhnul si punčocháče a zmocnila se ho panika, když Tom všechno utíral. Bill se na Toma dlouze podíval a cítil, jak ho v očích štípou slzy. „Já… já musím jít…“ zamumlal, vyskočil z auta a utíkal pryč přes temné parkoviště.
Bill byl pryč dřív, než si to Tom uvědomil. „Sakra!“ Vyhrkl a praštil rukou do volantu. „Co se to právě kurva stalo?“
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
