autor: TragicStateofAffairs
Když Bill došel ke svému vozu, byl udýchaný a v slzách. To, co udělal, bylo tak… osvobozující… tak špatné. Nejenže byl Tom vším, co od muže vždycky chtěl, ale byl to proboha JEHO KLIENT, a tak ze sebe vypravil dlouhou řadu nadávek, aby se pokusil zmírnit své trápení.
„Zasranej čurák, co kouří zkurvený prdele, zmrd…“ řekl, otočil klíčkem v zapalování, a pak si uvědomil, co řekl, a začal se smát. „To nedává smysl…“ Když odjížděl, bojoval s nutkáním projet parkoviště, aby se podíval, jestli tam Tom ještě je, nebo ne.
Hlavou mu proletělo, aby jel domů povolenou rychlostí, jelikož rozhodně nechtěl, aby ho takhle zastavili. Jak by proboha tuhle situaci vysvětlil? ´Promiňte, pane strážníku. Ano, vím, že v mém řidičském průkazu je jasně napsáno muž… ale…“ nad tou myšlenkou se oklepal.
Konečně dorazil domů: „Domov…“ zamumlal hořce. Kdo že to byl doma? Nikdo ho nevítal, žádná zvířata, žádní lidé. Bill si uvědomil, že se izoloval od celého světa. Opravdu neměl žádné přátele, takže nebyl nikdo, komu by mohl zavolat a říct mu, co udělal, nikdo, kdo by mu řekl, co je správné, co je špatné…
Bill se posadil na postel a mrštil botami o zeď, jen aby slyšel ten rámus. Posunul se tak, aby si mohl sundat vyzývavé oblečení, a hodil s ním taky, jen tak pro uspokojení. Jo, byl na sebe pěkně naštvaný. Napustil si vanu a ponořil se do vody v naději, že smyje své hříchy, ale věděl, že se to nestane. Zavřel oči a usnul.
~*~
Tom čekal, až se on vrátí, ano ON. Proč si namlouvat, že „žena“ jeho snů není ve skutečnosti muž? Což bylo taky v pořádku. To nebylo tak moc důležité, ale proč ta tajemství? Jistě, převlékání se za jiné pohlaví mohlo pro někoho být urážlivé, ale Tom to viděl takhle: když se člověk chce převlékat a umí v tom chodit, co je na tom špatného, trocha zábavy?
Čekal hodinu, pak to vzdal a odjel zpátky k sobě, přičemž celou cestu nadával. „Kruci…“ zaklel, odemkl dveře a vešel dovnitř. Zašmátral ve svém oblečení, jak se ho ze sebe snažil svléknout, padl na postel a čekal, až se ho zmocní spánek. Ten kluk ho naprosto vzrušil, ale pak utekl a nechal ho takhle. Nemohl se zabývat svým napůl tvrdým penisem, když se snažil přehrát si scénář, který se předtím stal, chtěl to všechno pochopit.
Poslední myšlenka, než usnul, patřila jeho právníkovi Billovi Kaulitzovi. „Jak zvláštní…“ zamumlal Tom.
~*~
Bill se probudil z noční můry a celý se třásl. Zamrkal, rozhlédl se kolem sebe a uvědomil si, že usnul ve vaně. Vylezl z ní, nechal odtéct vodu a zamířil pro mikinu a flanelové pyžamo, aby se zahřál, a pak zalezl do postele. Řekl si, že situaci s Tomem bude řešit později, a nechal hlavu dopadnout na polštář.
„Později…“ ozvalo se mu v hlavě.
Sobotní večer
Tom se objevil v klubu v naději, že opět zastihne svou tajemnou „krásku“. Právě si sedl a zapálil si cigaretu, když k jeho stolu přišel barman s pivem a něčím, co vypadalo jako obálka.
„Tady…“ řekl barman, „dnes večer zaplatila tvůj účet za piva a řekla, že ti mám dát tohle.“
Tom barmanovi poděkoval a podíval se na obálku. Byla obyčejná bílá a na vnější straně bylo napsáno „Tom“. Otočil ji v ruce a otevřel.
Tome,
chci se ti omluvit, ale už to dál nejde. Doufám, že to pochopíš, ale o odpuštění tě nežádám. Vím, že kdybych byl ve tvé situaci já, taky bych si neodpustil… Užij si piva!
Tom se opět nedozvěděl „její“ jméno. A cítil se víc prázdný než předtím. Típl cigaretu a vstal, ani jednou se nepodíval po baru, ani po barmanovi. Tom byl na něj opravdu naštvaný – jak mu to mohl udělat? To nebylo fér, stejně jako život nebyl…
~*~
Bill se většinu soboty trápil a přemýšlel, co s Tomem. Samozřejmě, že se s ním i nadále uvidí v kanceláři, ale jen na pracovní úrovni, ne jako s „milencem“ nebo něčím jiným, co by Bill chtěl. Nakonec se rozhodl, že napíše dopis a zaplatí účet za piva. Barman ho zprvu nepoznal, dokud mu Bill celou situaci nevysvětlil. Barman se zasmál a Bill se zamračil.
„Hej, chlape…“ řekl. „Je to tvoje věc, a jestli to chceš hrát takhle, tak si posluž. Bav se. Nezdálo se, že by mu to vadilo…“
Bill se začervenal a strčil mu peníze a dopis. „Prosím… uděláš to pro mě?“ Zeptal se, a když barman souhlasil, Bill zamířil zpátky domů. Jeho gauč ho volal.
Pondělní ráno
Bill si dal s příchodem do kanceláře načas. Pondělky nesnášel a zvlášť po tom posraném víkendu se mu do práce opravdu nechtělo. Celou neděli strávil válením se na gauči a litoval se, jaká je ubohá existence.
„BILLE! Teda, pane KAULITZI! PANE!“ Přivítal ho Andreas ve dveřích.
„Co se děje, Andreasi?“ Zeptal se Bill a všiml si rozrušení, které bylo v jeho hlase patrné.
„Pan Trümper-“ začal, ale Bill ho přerušil.
„Co je s ním?“ Zarazil se Bill. Tom byl to poslední, o čem chtěl slyšet.
„Čeká na vás v kanceláři, pane! Snažil jsem se mu říct, že nemáte rád, když je někdo ve vaší kanceláři, když tu nejste…“ Andreas cupital za svým šéfem.
„V pořádku, Andreasi!“ Zavolal na něj Bill a mávl rukou. „Vrať se ke svému stolu!“ Řekl a spěchal do své kanceláře.
~*~
Tom čekal několik hodin. Vlastně tam byl ještě předtím, než se kancelář vůbec otevřela, a teď tu seděl v Billově kanceláři. Čekal, až ho uvidí.
Dveře se rozletěly a dovnitř vstoupil zarudlý Bill a praštil za sebou dveřmi.
„Jak vám mohu pomoci, pane Trümpere?“ Zeptal se a posadil se.
Tom se na Billa chvíli díval a sledoval jeho tvář. Sledoval každou vrásku, každé mrknutí, každý nádech, než Bill znovu promluvil.
„Musím se vás znovu zeptat, PROČ jste tady…?“ Bill pohybem rukou mávl po své kanceláři.
Tom polkl. Tohle nečekal, ale rozhodl se hrát tu hru. „No, pane Kaulitzi. Chci jen vědět, KDY jste mi to chtěl říct?“
~*~
Bill se cítil, jako by dostal ránu do břicha. „Já… já nevím, o čem mluvíte.“ Snažil se zahnat červenání.
Tom se usmál. „Oooh, myslím, že víš…“ řekl a odmlčel se. „Myslím, že se to týká tebe a mě a možná, já nevím… mého auta a určitého oblečení, které rád nosíš…? Říká ti to něco, Bille?“ Zeptal se.
Billovo srdce vynechalo úder. Olízl si rty a snažil se uklidnit. Co mu měl říct? Začal panikařit…
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
