autor: elvisfan
Skleněné dveře se otevřely a Bill s Tomem se náhle ocitli obklopeni dětskými věcičkami. Regály s plenkami, kočárky a chůvičkami se táhly na míle daleko.
„Do prdele,“ zašeptal Bill s vytřeštěnýma očima. „Nějaký plán?“
„Moc pastelových barev,“ odpověděl Tom a rozhlédl se kolem. „To je můj jediný požadavek.“
Přistoupili k přepážce zákaznického servisu a oznámili tamějšímu mladíkovi, že chtějí založit dětský registr. Zjistil jejich jména a přibližné datum Billova porodu, rychle jim vysvětlil, jak se používá skener, a s úsměvem jim řekl, ať se baví.
„Takže, Tome,“ Bill naskenoval čárový kód tašky na pleny ve tvaru batůžku. „Můžeme nějaké věci vzít domů už dnes, že?“ Zeptal se s nadějí. „Nemusíme čekat až mi praskne voda a doufat, že všechno pořídíme až potom, ne?“
Tom se usmál, když studoval dvě zdánlivě stejné dětské chůvičky, jednu o třicet dolarů dražší než druhou. „Tím chceš říct, že chceš nakupovat, Bille?“
„Musíme být připraveni, Tome.“ Bill si nenápadně prohlížel dětskou postýlku, která byla kousek. „Co když se zaměříme na něco opravdu důležitého…“
Tom sledoval Billův pohled. „Třeba na tuhle postýlku?“
„A co když nám ji nikdo nekoupí, Tome?“ Zeptal se Bill s nevinnýma širokýma očima. „Naše dcera nebude mít kde spát!“
„Moji rodiče už řekli, že nám koupí jakoukoli postýlku, kterou budeme chtít, Bille.“ Povzdechl si, když uviděl Billa trucovat, objal mladšího muže kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. „Kup, co chceš, Bille.“
Bill tiše zavýskl a poskakoval v Tomově objetí. „Vážně?“
„Asi je zbytečný předstírat, že nemám v úmyslu tuhle malou holčičku pořádně rozmazlovat.“ Tom si od Billa vzal skener. „Ty si teď vyber, co chceš, a já zaregistruju ty ostatní věci.“
„Máš seznam?“ Zeptal se Bill, když se od něj odtahoval.
„Mám ho v kapse,“ odpověděl Tom. „Bav se.“ Pak zamířil pryč, než se zastavil a otočil se zpátky. „Jen se snaž, aby to bylo míň než tisíc dolarů,“ zavolal.
***
O třicet minut později, kdy už přetížená pokladní odebírala velkou hromadu věcí, se Bill vyřítil z levé uličky s plenkami a oči mu skoro vypadly z důlků při pohledu na všechny ty vzory a provedení, které měl najednou před sebou. Natáhl ruku, ale pak ho Tomův smích přiměl zastavit se.
Předpokládal, že Tom by přece jen měl mít nějaké slovo v tom, co dnes nakoupí.
Následoval Tomův smích zpátky k pultu zákaznického servisu a oči se mu zúžily při pohledu na to, co tam spatřil. Tom se bokem opíral o pult, na tváři měl lehký poloúsměv a blonďák za pultem měl oči dokořán a hltal ho pohledem, když se oba něčemu smáli. Bill napochodoval přímo k Tomovi, a teprve když Bill propletl jejich prsty, zdálo se, že si Tom jeho přítomnosti vůbec všiml.
„Bavíš se?“ Zeptal se ho Tom.
„Jo.“ Bill se přinutil k úsměvu. „Promiň, že tě ruším, ale nechtěl by ses vyjádřit k nové ložní soupravě pro naši dceru?“
Blonďák při setkání s Tomovým pohledem potlačil úsměv a Tomův úšklebek se změnil v úsměv, když ustoupil od pultu a stále držel Billa za ruku.
„Rád jsem tě poznal,“ mávl rukou, když ho Bill táhl pryč.
Veškerá zábava dne pro Billa skončila ve chvíli, kdy Tomovi ukázal růžovo hnědé povlečení s leopardím vzorem, které našel.
„Co myslíš?“ Zeptal se, i když už byl rozhodnutý, že ho koupí, ať se děje, co se děje.
Tom přikývl. „Líbí se mi,“ odpověděl. „Je to holčičí, ale pořád docela v pohodě.“
„Skvělý.“
Bill popadl tašku z regálu a zamířil k pokladně, přičemž za sebou uslyšel pípnutí skeneru, když Tom přidal do jejich registru několik dalších kousků.
Nic neřekl, když nakládal kufr Tomova auta, nezúčastněně zavrčel, když Tom vyjmenovával věci, které dal do jejich registru, a pokračoval v mlčení, dokud se Tom nedotkl jeho ruky, když byli v polovině cesty domů.
„Co se děje, Bille?“ Povzdechl si Tom.
„Co by se mělo dít?“ Vysmál se mu Bill. „Můj přítel jenom flirtoval s nějakým náhodným klukem, to je všechno.“
„Já jsem neflirtoval…“
„Ne, to je v pohodě, Tome,“ trval Bill na svém. „Já to chápu. Byl roztomilý a nevypadá jako velryba jako já. Samozřejmě, že máš o něj zájem.“
„Ale já nemám.“ Tom sledoval, jak Bill odtáhl ruku a zkřížil ruce na prsou. „Je to jen nějaký kluk, který…“
„Který nemá dost soudnosti a flirtuje s mužem, který je očividně zadaný a chystá se stát otcem,“ odseknul Bill.
Tom sevřel čelist a usoudil, že další hádka je zbytečná. Zanedlouho vjel na příjezdovou cestu, a ještě než Tom stačil vypnout motor, měl Bill už odepnutý bezpečnostní pás a otevřené dveře. Tom prozatím zapomněl na všechno v kufru a následoval Billa do domu. Když se otočil ke schodům, natáhl se po Billově ruce.
„Jsem unavený, Tome,“ povzdechl si Bill. „Chci si jít lehnout.“
„Bille, omlouvám se,“ Tom jemně sevřel Billovu tvář v dlaních. „Mrzí mě, že jsem tě rozrušil, ale opravdu se nemáš čeho bát.“
Bill neodpověděl. Odvrátil hlavu a Tom ho nakonec pustil, díval se, jak Bill odchází nahoru, a pak se otočil a vyšel zpátky z domu.
***
Tomovi se podařilo vypadat dostatečně zničeně, když se posadil naproti svému nejlepšímu příteli. Podíval se na Natalii, která stála u toalet s telefonem u ucha.
„Promiň, že jsem pokazil rande,“ povzdechl si Tom.
„To je v pohodě,“ pokrčil Georg rameny a napil se koly. „Bill jí zavolal asi třicet vteřin předtím, než jsi zavolal ty mně, takže rande už je nějakou dobu na druhý koleji.“ Namočil si hranolky do kečupu, když se servírka zastavila, aby zjistila, jestli si Tom něco neobjedná. „Vlastně mu můžete přinést účet,“ ušklíbl se.
Tom si odfrkl. „Myslím, že to je fér.“
„Tak co se stalo?“
„Nic,“ trval Tom na svém. „Vím, že tomu Bill nevěří, ale je to pravda. Registrovali jsme věci pro dítě a ten kluk, co tam pracoval, mě poznal. Ani si ho nepamatuju, ale zřejmě jsme spolu chodili do třídy ve druháku.“
„Wow,“ uchechtl se Georg, když si namáčel další hranolky. „On si tě pamatuje i po třech letech? Musel jsi na něj fakt udělat dojem.“
„Moc mi nepomáháš, Geo,“ zazubil se Tom. „Takže Bill se naštval a řekl, že chápe, když se mi ten kluk líbí, protože není obrovskej jako velryba, jako je teď Bill, což je kurevsky směšný…“
„Přestaň, Tome.“ Georg na kamaráda namířil hranolky. „Nebuď ten kluk, co říká, že si nevšiml, kolik jeho těhotný přítel přibral. Nejsi slepý a Bill rozhodně není tak hloupý, aby ti na to skočil.“
„Okay, fajn,“ pokrčil Tom rameny. „Přibral, ale teď je v osmém měsíci. Vážně bych měl strach, kdyby tomu tak nebylo. Pro mě je krásný, Geo, a nemám ho o nic míň rád, a jsem si jistý, že mě nikdo jinej nezajímá.“
„No, to ráda slyším,“ usmála se Natalie, když se posadila. „Teď to řekni Billovi.“
Tom si prohlížel blondýnčin telefon. „Co říkal?“
„Bill je teď trochu… nejistý,“ odpověděla Natalie. „Velikej jako dům, byla jeho přesná slova. Je plný hormonů a iracionální… a možná si nějaká jeho malá část myslí, že s ním a s dítětem zůstáváš jen proto, že je ti ho líto,“ zavrtěla hlavou. „Ale neříkej mu, že jsem ti to řekla.“
Tom se sesunul na židli a zadíval se na blondýnku naproti sobě. „To je šílený,“ řekl jí se zamračením. „Zůstávám s nimi, protože je miluju, Natalie.“
„Hele, na mně si to nevylívej,“ odfrkla si Natalie a vzala si jednu z Georgových hranolek. „Jen tlumočím, co mi bylo řečeno.“
Tom pomalu zavrtěl hlavou, úplně otupělý. „On to tak opravdu cítí?“
„Část jeho já ano,“ odpověděla Natalie. „Ta větší část je do tebe úplně blázen a nemůže se dočkat, až založíte malou rodinku, ale… sakra, přece mu to nemůžeš vyčítat, ne? Jeho poslední přítel, jeho jediný další přítel, ho opustil, když zjistil, že je těhotný. Myslím, že část Billa si myslí… že by ses mohl rozhodnout, že vlastně to cizí dítě nechceš.“
Tom se zamračil. „Už to není cizí dítě.“ Vytáhl peněženku a hodil na stůl pár bankovek. „Chci si ji nechat stejně jako jeho.“ Vstal a natáhl si kabát. „Díky, lidi.“
Oba ho sledovali, jak odchází, a Natalie objala Georgovu paži a usmála se, když se k ní naklonil pro polibek.
„Mám ho ráda,“ řekla. „Je to dobrej chlap.“
„To je,“ souhlasil Georg a ukousl další hranolku, kterou mu Natalie ukradla. „On to dá do pořádku.“
***
Billa probudil zvuk tlumeného bouchnutí a jeho rozespalé oči se rozšířily, když přistály na fialových, bílých a červených cíniích ležících na nočním stolku. Pomalu se posadil, zvedl skleněnou vázu a přitáhl si květiny k nosu, aby se zhluboka nadechl. Všiml si kartičky zastrčené mezi květinami, otevřel ji a cítil, jak ho v očích pálí slzy.
Miluju tebe.
Miluji ji.
Nechci nikoho jiného.
Tom
Našel Toma ve volném pokoji, kde se snažil být naprosto potichu, když rozebíral postel. Všiml si Billa, jak nervózně postává ve dveřích, a rychle se zvedl na nohy.
„Ahoj.“
„Ahoj.“ Bill pomalu vstoupil do pokoje. „Děkuju. Ta kytka je krásná.“
„Jsem rád, že se ti líbí.“ Tom tam stál rozpačitě s rukama v kapsách. „Jsme v pohodě?“
Billovy oči se naplnily dalšími slzami, zakňučel a vrhl se Tomovi do náruče a vzlykl, když ho Tom pevně objal.
„Je mi to tak líto.“ Tom zavřel oči a přitiskl se k Billovu krku. „Nikdy jsem nechtěl udělat nic, kvůli čemu bys měl pocit, že nejsi ta nejdůležitější osoba v mém životě, protože ty jsi, Bille.“ Políbil Billa na krk a potom na tvář. „Miluju tě.“
Bill při pohledu do Tomových očí spolkl další vzlyk. „Opravdu?“
Tom se usmál. „Ano, opravdu.“ Palcem setřel slzy na Billově tváři a vtiskl mu něžný polibek na našpulené rty. „Jak bych taky nemohl?“
Bill se usmál. „Protože jsem žárlivý a malicherný a…“
„A krásný,“ odpověděl Tom. „A zábavný a chytrý a… docela slušný kuchař.“
Bill se zasmál. „Kdybys řekl, že jsem dobrý kuchař, věděl bych, že kecáš.“ Naklonil hlavu k dalšímu pomalému polibku. „Taky tě miluju,“ zašeptal. „A mrzí mě, že jsem to takhle přehnal.“
„Svedeme to na spra…“ Tom se při pohledu na Billovo pozvednuté obočí kousl do rtu. „Dítě,“ opravil se.
Oba ucítili lehké kopnutí a Tom se s úsměvem podíval dolů. „Znamená to, že mi odpouští i ona?“
„Buď to, nebo má prostě hlad,“ zachichotal se Bill, když ho Tom plácl přes zadek. „Okay, odpouští ti.“ Sklonil hlavu a lehce zatahal Toma za spodní lem trička. „Takže, ehm, ten kluk se ti vážně nelíbil?“
„Absolutně ne,“ trval si Tom na svém a sevřel Billa pevněji. „Líbí se mi vysocí kluci s dlouhými černými vlasy a hnědýma očima, a pokud možno hodně hodně těhotní.“
Bill obrátil oči v sloup. „To je ale náhoda.“ Sklouzl Tomovi kolem krku. „Taky mám rád hnědé oči a dlouhé vlasy,“ usmál se. „Dlouhé hnědé vlasy a vousy.“ Přejel konečny prstů po Tomových vousech. „Ale ne vousy jako jeskynní muž,“ dodal. „Pěkný krátký vousy.“
Tom se zasmál a dal Billovi pusu na krk. „Jako mám já?“
Bill přikývl a rychle zachytil Tomovy hebké rty svými. „Rozhodně.“
Tom na okamžik vklouzl do Billových úst jazykem a olízl jeho piercing.
„To zní, jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
