autor: elvisfan
„Bille?“
Bill málem vyskočil ze židle. S hlavou skloněnou k zemi se přes ofinu podíval na muže sedícího naproti němu.
„Máte… něco na srdci?“ Zeptal se doktor.
Bill pokrčil rameny. „Nevím, proč mám problém položit tuhle otázku,“ přiznal. „Vzhledem k tomu, že jste vlastně můj doktor.“
Doktor Mallory se usmál, protože tušil, proč je jeho mladý pacient najednou tak nervózní. Než však stačil promluvit, Bill se zhluboka nadechl a vyhrkl svou otázku.
„Můžu mít sex?“ Okamžitě ucítil, jak zrudl. „Chci říct, že samozřejmě vím, že obecně můžu mít sex, ale myslím tím… když jsem těhotný?“
Doktorova ramena se zachvěla tichým smíchem. „Do určitého bodu ano,“ odpověděl. „Ale vzhledem k tomu, že jste ve třetím trimestru a že se vaše dítě už otočilo, nedoporučuje se to.“
Bill se zamračil. „Jak to myslíte, že už se otočila?“
„To znamená, že se otočila hlavičkou dolů,“ vysvětlil lékař. Uviděl v pacientových očích zmatek. „Vaše dcera je už připravena k porodu, Bille,“ usmál se. „Teď jste ve třiatřicátém týdnu. Měla by tu být před Vánocemi.“
Billův úsměv byl pomalý, ale naprosto očividný. „Opravdu?“ Jednou rukou si nečinně pohladil břicho. „Tak proto poslední dobou cítím její nohy kolem hrudníku, a ne na bocích, že?“
Doktor Mallory přikývl. „To to rozhodně vysvětluje,“ posadil se zpátky na židli. „Chápu to správně, že se vaše… situace změnila?“ Hádal. „Když jsme se setkali poprvé, neměl jste zájem si dítě nechat a druhý z otců se zřejmě taky nestaral, a teď…“
„A teď se ptám na sex,“ vydechl Bill. „Jo, situace se drasticky změnila,“ odpověděl. „Vlastně je to trochu divný. Kdybych neotěhotněl, nikdy bych Toma ani nepotkal, a teď…“ cítil, jak se jeho tváře znovu začervenaly. „Miluju ho,“ řekl tiše. „A on miluje mě a chce být jejím otcem.“
„Úsměv na vaší tváři mi napovídá, že jde o pozitivní změnu,“ ušklíbl se doktor Mallory. „Takže gratuluji.“ Otočil se k počítači a něco do něj naťukal. „Teď vás budu chtít vidět každý týden, jelikož termín porodu je velmi blízko. Jen vás chci ujistit, že tohle je úplně normální,“ dodal, když viděl Billovy obavy. „Každý týden budeme dělat ultrazvuk, sledovat velikost miminka, prostě se jen ujistíme, že všechno po zbytek vašeho těhotenství bude probíhat hladce.“
Bill se zamračil a kousl se do rtu. „Ale… zatím je všechno v pořádku, že?“ Zeptal se Bill.
„Všechno jde dobře, Bille,“ ujistil ho lékař. „Prostě se připravte na to, že se vám narodí naprosto zdravá holčička.“
Billovi náhle zmizel úsměv z tváře a ztěžka si povzdechl.
„Vážně už musíme vymyslet nějaké jméno.“
***
Tomovy zuby pustily Billův ušní lalůček, když mu chlapcova slova pomalu došla. Zvedl hlavu a podíval se Billovi do očí.
„Ne?“ Zeptal se a vůbec si nelámal hlavu s tím, jak smutně to zní.
Bill zavrtěl hlavou. „Měl ses snažit dřív, Tome,“ usmál se. „Teď už je pozdě.“
Tom zasténal do prohlubně Billova krku a štípl ho do boku, když uslyšel tiché zachichotání.
„Asi bych ti měl poděkovat.“ Bill se zavrtěl, když ucítil polibek na krku, a otočil se na bok, aby se podíval na muže ležícího vedle sebe. „Díky tomu, že se mnou chceš mít sex, když jsem obrovskej jako malej nosorožec, se cítím mnohem líp.“
„Přestaň,“ Tom lehce plácl Billa přes zadek. „Ty nejsi nosorožec.“
„Řekl jsem malý,“ připomněl mu Bill a přitulil se blíž, když ho Tom pevněji sevřel. „Už jen můj zadek je…“
„Nádherný,“ usmál se Tom.
„To říkáš jen proto, že jsi můj přítel,“ odtušil Bill.
„Bille, nemusíš být můj přítel, abych dokázal ocenit tvůj zadek,“ zazubil se Tom, když viděl, jak Bill obrací oči v sloup. „Ocenil bych tvůj zadek, i kdybys nebyl můj přítel.“
Bill si odfrkl. „Jestli je tohle tvůj pokus o sladký přemlouvání, tak je to hodně chabý, Tome.“
Tom se zasmál a přitiskl rty na Billovo čelo. „Jen se snažím, aby ses cítil líp.“
„To ale nejde,“ povzdechl si Bill. „Když mám břicho velký jako malá zeměkoule.“
Tom roztáhl prsty na Billově břiše a ucítil, jak mu něco malého naráží do ruky, když políbil Billův vystouplý pupík. „To je naše dítě v tvém břiše,“ připomněl mu něžně.
Bill rukou hladil Tomovu tvář, a pak konečně vykouzlil malý úsměv. „Miluju tě,“ řekl tiše.
Tom krátce zachytil Billovy našpulené rty, a pak položil jejich hlavy k sobě na polštář.
„Miluju vás oba.“
***
Tom si odfrkl a polkl zbytek svého příliš kyselého punče. Jeho úšklebek se změnil v úsměv, když Bill rozbalil nový kočárek, který jim dal Andy.
„Tome, podívej, to je úžasný!“ Vypískl Bill, když si prohlédl ruční brzdy a dva držáky na nápoje. „To je jako Rolls Royce mezi kočárky!“
„Moji kámoši jsou chytří zákazníci,“ uchechtl se Tom.
„Dost pomohlo, že to byl jedinej kočárek, který jste chtěli,“ odpověděl Andy.
„Teď tenhle.“ Natalie podala kamarádovi velkou krabici s růžovými mašlemi. „Tohle je ode mě a Georga.“
Billova ústa se otevřela, když rozbalil všechny ty doplňky s leopardím vzorem, které se hodily k soupravě do postýlky, již s Tomem vybrali teprve před dvěma týdny. Bill svého přítele objal, zatímco Tom a Georg sdíleli obezřetný úsměv.
„Promiň, že tě neobejmu,“ zašeptal Tom, když se Bill natáhl pro další dárek.
„Nic ve zlým,“ ujistil ho Georg.
„Okay, tenhle je od…“ Bill si přečetl visačku a podíval se na Tomovy rodiče. „Jorg a Anna? Ale vy už jste nám koupili tu postýlku!“
„Ale i tak jsme chtěli, abyste dneska rozbalili i něco od nás,“ usmála se Anna.
„Ne, jen potřebovala záminku, aby mohla nakupovat všechny ty holčičkovský věci,“ dodal Jorg.
Bill podal krabici Tomovi. „Chceš ho otevřít?“
„Jasně.“ Tom si dárek od něj vzal a usmál se, když vedle něj Bill vzrušeně poskakoval. Otevřel krabici a odhalil maličký zimní kabátek a sněhule, stejně jako asi tucet dalších oblečků. „Děkuju vám.“
Bill a Natalie se rozplývali nad maličkými modrými džínami Hello Kitty, když Jorg zachytil synův pohled. Otec na něj kývl a Bill si ani nevšiml, když Tom opustil své místo. Vstoupili do kanceláře, těsně následováni Annou, a Jorg zkontroloval, zda mají soukromí.
„Nebudu se ptát, jestli si tím vším jsi jistý, Tome,“ začal Jorg.
„Jediný pohled na tvůj úsměv nám na tu otázku odpovídá,“ odpověděla Anna.
Tom obrátil oči v sloup, když jeho otec sáhl do kapsy saka. „Mami, nezačínej,“ prosil. „A ty, tati, ať už se mi chystáš dát cokoli…“
„Vezmi si to, Tome,“ naléhal otec a vtiskl synovi do ruky složený šek. „Vím, že si vedeš dobře, ale věř mi. Budeš potřebovat každý cent.“
„Vy jste nám koupili i plenky?“ Vykřikl Bill a jeho úsměv zářil, když se Tom a jeho rodiče znovu vrátili na večírek.
„Ach, to balení vydrží tak dva možná tři dny,“ informovala ho Anna.
Billova tvář poklesla. „Dny?“ Podíval se na Toma. „Dny, Tome.“
Tom si znovu sedl na své místo a políbil Billa na tvář. „Proč mám pocit, že všechny ty plenky budou hlavně moje starost?“
Bill se zamračil a hravě praštil svého přítele do břicha. „Taky jich plánuju pár vyměnit.“
Tom si odfrkl, když se natáhl pro poslední dárek. „Říká, pár,“ podíval se na Gustava. „Vylučovací metodou předpokládám, že tenhle je od tebe?“
Gustav přikývl. „Předpokládáš správně.“
Tom rozbalil velkou krabici obsahující největší a nejošklivější tašku na pleny, jakou kdy viděl. Byla jasně žlutá, prošívaná a zdobená tučňáky v šátcích.
„Ehm, díky, Gusi,“ řekl Tom a jeho tvář byla zcela bez emocí. Podal ji Billovi, který se ani nesnažil skrýt nespokojené ohrnutí horního rtu. „Díky.“
„Ať je to poučení pro vás oba,“ napomenul je Gustav. „Takhle to dopadá, když si věci nevyberete sami.“
Tom se usmál, když zachytil Billův pohled. „Myslím, že taška na pleny je jediná věc, kterou jsme zapomněli vybrat.“
Bill se k Tomovi naklonil blíž. „Můžeme si ji vyměnit, že jo?“
„To nebude potřeba,“ odpověděl Gustav. „Jen se podívej dovnitř.“
Bill okamžitě s úlevou rozepnul zip na žluté obludě a vytáhl mnohem hezčí tašku. Byla navržena jako batoh a černošedý maskáčový vzor se oběma nastávajícím otcům líbil.
„Není zač,“ usmál se Gustav škodolibě ze svého místa.
„Okay, naprosto jsi to napravil, Gusi,“ usmál se Bill. „Děkuju.“ Otevřel tašku a nahlédl dovnitř. „Tome, uvnitř je tolik místa! Vejde se tam úplně všechno!“
„Doporučovala bych vám, abyste si všechno zabalili hned, kluci,“ poradila jim Anna. „Málem jsme Toma z nemocnice přivezli domů jen v plence. Divili byste se, na co všechno zapomenete, až se to stane.“
„Tak to by bylo,“ povzdechl si smutně Bill, když Tom přidal tašku na plenky k jejich malé hoře dárků. „Myslím, že už můžeme jíst.“
„Ještě ne.“ Tom se podíval na Georga, který svému příteli podal malou krabičku, kterou propašovali do Natáliiny kabelky, jakmile dorazila. Usmál se, když Bill otevřel oči dokořán. „Ledaže bys ses chtěl opravdu prvně najíst.“ Položil krabičku Billovi do otevřené dlaně. „Dnešek byl celý o dítěti, ale tohle je jen pro tebe.“
Bill cítil, jak se mu derou slzy do očí, když Toma něžně políbil. „Děkuju.“
„Ještě jsi to ani neotevřel.“ Tom pohladil Billa lehce po zádech. „Ale není zač.“
Bill strhl papír a Tom náhle znervózněl, když Bill zalapal po dechu při pohledu na krabičku z klenotnictví. Obával se, že se ten dárek nebude Billovi líbit, i když si ho mladší muž před pouhým dnem nechtěně vybral sám. Bill otevřel krabičku a vytáhl z ní lesklé stříbrné hodinky s jasně modrým ciferníkem.
„Kdy jsi…“
„To je ta věc, kterou jsem chtěl udělat včera po večeři, ale nestihl jsem to.“ Tom usadil těžké hodinky na Billovo zápěstí a zacvakl sponu. „Doufám, že se ti pořád líbí.“
„Tome, jsou úžasný.“ Bill přejel palcem po přední straně hodinek. „Jsou ještě nádhernější než v obchodě,“ rozzářil se na muže vedle sebe. „Miluju je.“
„Když jsem se pro ně vrátil, zjistil jsem něco zajímavého,“ usmál se Tom, když Bill všem ukazoval svůj nový šperk. „Ciferník hodinek je vyrobený z tanzanitu, což je vlastně kámen lidí, kteří jsou narozeni v prosinci.“
Bill se odmlčel a podíval se ze svých nových hodinek na Tomův široký úsměv. „Takže to je její kámen?“
Tom přikývl. „Přesně tak.“
Bill se na něj rozzářil a znovu se uvelebil v Tomově objetí.
„To je naprosto úžasné.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
