autor: TragicStateofAffairs
Soudce bouchl kladívkem. „Pane předsedo, dospěla porota k rozhodnutí?“
„Rozhodla, Vaše Ctihodnosti.“ Slova předsedy se rozléhala tichou soudní síní.
„Mohl by obžalovaný povstat?“ Nařídil soudce.
Tom se nadechl, vstal ze židle a postavil se čelem k porotě. Věděl, že by se měl soustředit na soud, protože jakkoli to bylo hloupé, v sázce byla jeho stavitelská licence a možný trest, ale, malá města jdou obvykle do všeho po hlavě, protože nemají nic lepšího na práci. Jeho mysl byla jinde, konkrétně u Billa. Měl by tu být Bill, ne tenhle Ronny. Bill měl být ten, kdo sleduje soudní proces a pomáhá mu. Ale ne. Byl tady on a čekal na to rozhodnutí, které ho buď očistí, nebo zlomí.
„My, porota, shledáváme Thomase Trümpera nevinným ve všech bodech obžaloby,“ řekl předseda poroty.
Tom se podíval směrem ke Georgovi, který stál za ohrádkou a vypadal vzrušeně, a Tom předpokládal, že by se měl usmívat, ale ve skutečnosti ho celá ta věc s Billem sžírala. A když byl soud odročen, podal tomu Ronnymu ruku, napůl mu poděkoval a potkal se s Georgem před soudní síní.
„Tak co budeme dělat teď, šéfe?“ Zažertoval Georg, zjevně uvolněný díky rozhodnutí.
Tom se zamračil. „Potřebuju si vyřídit pár věcí…“ odmlčel se. „Uvidíme se později, jo?“ Řekl a odešel, aniž by Georga nechal něco říct.
Tom zamířil ke svému Escalade a nastoupil dovnitř. Vzduch se nehýbal a byl poněkud dusivý. Přesně jako můj život… pomyslel si a otočil klíčkem v zapalování.
Jak se ocitl v kanceláři Kaulitz a spol., to už byl jiný příběh. To nedokázal vysvětlit, ale byl tam jen proto, že chtěl odpovědi, a chtěl je zoufale. Jak tohle může někdo někomu udělat? Nechat ho, aby se namotal, a pak prostě zmizet? A ještě ke všemu ho úplně vyškrtnout ze svého života a tvářit se, jako by nikdy neexistoval? „SERU NA TO!“ Zařval Tom, když rozrazil dveře do kanceláře.
Bouchnutí dveří způsobilo, že Andreas nadskočil, a Gustava to málem stálo kafe. Oba na něj hleděli s doširoka otevřenýma očima a prohlíželi si ho jako blázna.
„Nechte si ty kecy a řekněte mi, kde ho najdu…“ prskl Tom a oba si prohlédl.
~*~
Po dlouhém přemýšlení mu ti dva řekli, kde Billa najde. „Porušení mlčenlivosti, to mě poser…“ zamumlal Tom, když vjel na příjezdovou cestu. Na verandě uviděl starou paní, která na něj zírala, a v letmém zamyšlení jí zamával, aby věděla, že ví, že do něj chce vykoukat díru. „Baba bláznivá…“ procedil skrz zaťaté zuby, předstíral obrovský úsměv a zabouchl dveře auta.
Došel až na příjezdovou cestu, pokračoval na verandu a zazvonil na zvonek. Čekal a čekal, a pak začal znovu a znovu zvonit. Když ztratil nervy, začal zvonit naléhavěji. Chtěl odpovědi, kruci.
Bill otevřel dveře. Na verandě stál Tom, prst stále na tlačítku zvonku. „Bille!“ Vykřikl Tom a vypadal poněkud uvolněně, pak se ale zamračil. „Co to, kurva, je?! Myslím, že si zasloužím vysvětlení, kurva!“
Bill vypadal jako jelen chycený ve světlech reflektorů. Otevíral ústa podobně jako ryba na suchu, zíral, až nakonec přikývl. Pokynul Tomovi, aby šel dovnitř.
Tom se nechal odvést do obývacího pokoje. Sledoval, jak si Bill uhlazuje neexistující faldy na oblečení a vlasech, a jakmile se zdálo, že je Bill spokojen, upřeně se na Toma zadíval, i když jedno oko mu cukalo, snad z nervozity? Ruce měl omotané kolem trupu, zjevně se cítil nesvůj, jak si Tom všiml, protože vnikl do jeho domu. Ať tak či onak, Tom chtěl odpovědi, ale chtěl, aby mu je dal Bill dobrovolně, ne násilím. Jistě, narušil jeho soukromí, což ale neznamenalo, že musí zahájit zkoumání jeho domova nebo myšlenek… zatím. Ale, ach, Tom byl rozzuřený. Chtěl dostat nějaké odpovědi a chtěl je dostat za jakoukoliv cenu.
Bill promluvil první. „Ehm… sedneme si?“ Zeptal se, rozpažil ruce a pokynul k pohovce. „Dáš si kávu… čaj… vodu?“ Nabídl mu.
Tom se svalil na pohovku a střelil po Billovi varovným pohledem. „Ne, já nic NECHCI… Chci odpovědi…“ řekl a ke konci jeho tón změkl.
Bill si připadal nepatřičně, dokonce i ve svém vlastním domě. „Tak pardon! Snažím se být dobrým hostitelem… i když tě sem nikdo nezval…“ řekl poněkud kousavě.
Tom zamrkal. Bill vypadal tak zničeně a nesvůj. Nikdo by se tak neměl cítit ve svém vlastním domě. „Okay, jestli se budeš cítit líp, tak si posluž. Přemýšlej a při tom mi něco přines. Cokoliv bude oukej. Jsem si jistý, že je to nepříjemný.“
Bill přikývl a nepatrně se usmál, zatímco se odporoučel do kuchyně.
~*~
Bill došel do kuchyně v jednom kuse. Měl pocit, že se rozpadá. Chytil se kuchyňské linky a zhluboka se nadechl, aby uklidnil svůj žaludek, který dělal salta. Popadl ze skříňky sklenici a naplnil ji ledem. Otevřel ledničku, aby našel čaj, který uvařil, a nalil ho do sklenice a poslouchal, jak kostky ledu praskají. Co měl, kurva, říct, aby aspoň NĚJAK ospravedlnil své jednání? Pokrčil rameny a se vztyčenou hlavou se vydal zpátky do obývacího pokoje, kde uviděl Toma, jak sedí na gauči s nakrčenými rameny. Seděl strnule a vypadal stále poněkud naštvaně.
Bill mu podal sklenici a usmál se, když mu Tom poděkoval. Když seděl v křesle naproti gauči, cítil se zneuctěný, Tom byl tady… v jeho obývacím pokoji… a dožadoval se odpovědí, které Bill sám ani neznal. Bill si povzdechl a snažil se vyhnout Tomovým očím. Hrozilo, že se jeho odhodlání zlomí a on by se mohl zhroutit.
Tom si odkašlal. „Bille…omlouvám se, že se ti takhle pletu do života. Vím, jak moc jsi uzavřený…“ řekl a podíval se na Billa, aby nějak prolomil jeho masku, kterou si tak pečlivě vybudoval.
Bill přikývl. Samozřejmě, že si celou tu dobu budoval své malé zdi, a pak se tu objevil Tom, prorazil je buldozerem, jako by nic neznamenaly, a řekl: „Tady jsem! Jsem tady, abych ti obrátil svět vzhůru nohama!“ Ale Bill jen čekal. Bylo to správné, Tom si zasloužil vysvětlení.
„A já to chápu…“ pokračoval Tom v monologu. „Máš své malé tajemství a já na něj přišel…“
Bill jen přikývl. Co měl, sakra, říct?
„A chápu, proč to chceš udržet v tajnosti. Mně osobně to přijde sexy, ale jak říkám, chápu,“ řekl a podíval se Billovi do očí. „Jen nějak nechápu, proč jsi utekl. Vždyť jsme si užívali, a ty jsi zmizel, a pak žádný telefonát, nic? Kromě nějakého podělaného vzkazu? To není správný, Bille.“
Bill otevřel ústa, aby promluvil.
„Ne! Nech mě domluvit!“ Prosil ho Tom. „Pak to bylo tak, že ses na mě úplně vykašlal a hodil mě na krk tomu chlápkovi Ronnymu nebo tak nějak, bylo jako facka, Bille… teď se tě ptám, ne jako svého právníka nebo nějakýho sexy transsexuála, ptám se tě jako ČLOVĚKA, proč?“ Zeptal se a napil se čaje.
Bill v klíně objímal polštář a začal ho mačkat v prstech. Několikrát otevřel ústa, aby je vzápětí zavřel a snažil se uklidnit. Nakonec ho napadlo jediné logické vysvětlení, které mu mohl dát. „Popravdě řečeno…“ začal, „nevím.“
Tom se kousl do rtu. Nečekal, že uslyší tohle. Upřímně řečeno nevěděl, CO čekal, ale mohl to přijmout. „Takže… co s tím chceš dělat?“ Zeptal se.
Bill se zhluboka nadechl. Ano, co s tím mohli dělat?
original
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
