autor: elvisfan
„Takže jaká je příležitost?“
Tom povytáhl obočí a podíval se na Billa, než obrátil pozornost zpět k autům před nimi. „Příležitost?“
„Proč jdeme na večeři?“ Zeptal se ho Bill.
„Musí k tomu být nějaká příležitost?“ Zeptal se Tom. „Třeba jsem jen dostal chuť se najíst někde venku?“
„Tome, za tu dobu, co tě znám, jsi mi nikdy o polední pauze nezavolal a nezeptal se, jestli nechci jít večer někam ven,“ odpověděl Bill. „Tak co se děje?“
Tom se usmál, když odbočoval doprava. „Vlastně se to toho týká.“ Znovu se podíval na muže na sedadle spolujezdce. „Důvod, proč dnes večer večeříme venku.“
Bill chvíli zíral a čelo se mu nakrčilo ještě větším zmatkem.
„Nedává to absolutně žádný smysl, Tome,“ povzdechl si a obrátil pozornost k ubíhající krajině. „Myslím, že jsi strávil příliš mnoho hodin zíráním do počítače.“ Náhle zalapal po dechu a jeho oči se rozšířily. „Máš narozeniny?“
„Nemám narozeniny,“ zasmál se Tom. „Takže vůbec netušíš, co je dneska za den?“
Bill pokrčil rameny. „Čtvrtek?“
„Nejen čtvrtek,“ odpověděl Tom. „Dneska před půl rokem jsem tě našel, jak kempuješ u mě v garáži.“
Bill se na něj znovu zadíval, a nakonec se mu na tváři objevil drobný úsměv. „Vážně?“
„Vážně,“ přikývl Tom. „Říkal jsem si, že by bylo hezké… si tuhle událost připomenout.“
„To je tak…“ Bill zuřivě zamrkal, když ho v očích štípal náhlý příval slz. „To je tak milý!“ Otevřel přihrádku na rukavice a vzal si kapesník ze zásob, které si tam nachystal, jakmile se u něj znovu projevily náhlé hormonální záchvaty pláče. „Ty sis na to vzpomněl? Jak to, že já ne?“
„No, byl jsi trochu roztržitý.“ Tom se natáhl a vzal Billa za volnou ruku. „Bude to tím, že v tobě roste další člověk, víš?“
Bill stiskl Tomovu ruku. „Takže je to něco jako naše výročí.“
„Ne tak docela,“ odpověděl Tom. „Myslím, že naše skutečné výročí budou tvoje narozeniny příští rok.“
Bill se rozzářil. „Když jsi mě poprvé políbil,“ vzpomněl si.
Tom zastavil auto na červené a dlouze se na Billa podíval. „Ani zdaleka ne poprvé, co jsem to udělat chtěl,“ přiznal.
Bill se zachichotal. „Vážně?“
Tom přikývl a nespouštěl z Billa oči. „Vážně.“
Tom pustil Billovu ruku a konečky prstů pohladil mladšího muže po tváři. Bill se usmál a naklonil se k řidiči. Tom se s ním setkal uprostřed a jejich polibek trval, dokud někdo za nimi nezatroubil.
***
„Nejedeme na žádné nóbl místo, že ne?“
Tom viděl, jak se Bill nervózně kouše do rtu, a uhodl, proč je najednou tak nervózní.
„Nejsem zrovna vhodně oblečený na něco nóbl,“ dodal Bill a rukou si přejel po vystouplém břiše.
„Děláš si srandu?“ Ušklíbl se Tom. „Při tak špatném osvětlení, že sotva přečteš jídelní lístek, a pak nakonec zaplatíš majlant za malinký kousek steaku? V žádném případě,“ ušklíbl se na Billa. „Myslel jsem, že si dáme něco, na co máš poslední dobou velkou chuť.“
Bill našpulil rty, a pak se mu tvář rozzářila uvědoměním. „Mexiko?“
***
„Enchiladas?“ Bill se zamyslel. „Nebo taco salát?“
„Taco salát ti minule moc nechutnal,“ připomněl mu Tom.
„Dobrý postřeh,“ usmál se Bill na jejich číšníka. „Dám si hovězí enchilady, fazole a rýži a jako přílohu guacamole,“ vrátil mu jídelní lístek. „Klidně tunu guacamole,“ dodal. „Vlastně ne, příliš mnoho guacamole na talíři není ono.“ Podíval se na zpola naplněný košík, který ležel na stole. „A můžeme dostat ještě chipsy a salsu, prosím?“
Jejich číšník se zasmál a zavrtěl hlavou, když odcházel, a Bill složil ruce na stůl a s velmi vážným výrazem se zadíval na Toma.
„Okay, odpusť mi, že tu na naší večeři k polovičnímu výročí nadhodím tak dramatické téma,“ začal. „Ale za necelé dva týdny se mi narodí dítě a potřebuje jméno.“
Tom s tichým povzdechem odložil pivo. „Nějaké návrhy?“
„Vlastně jo.“ Bill se nervózně kousl do spodního rtu. „Co třeba… když má termín kolem Vánoc… Holly?“
Tom si ťukl do láhve s pivem a podíval se na Billa, jak si v duchu opakuje to jméno. „Myslím, že se mi líbí.“
Bill ztuhl, nebyl si úplně jistý, jestli věří tomu, co slyší. „Vážně?“ Zeptal se. „Chceš říct, že už má jméno?“
„No, skoro.“ Na řadě bylo Tomovo nervózní kousání do rtů. „A co její příjmení?“
„Napadlo mě, že bychom ho mohli složit,“ přikývl Bill. „Trümper-Kaulitzová.“
Tom cítil, jak se mu žaludek obrací štěstím. „Chceš, aby nesla moje jméno?“
„Samozřejmě,“ rozzářil se Bill a natáhl se po Tomově ruce. „Je to přece tvoje dcera.“
„No, já ne… nebyl jsem si jistý, jestli…“
„Do prdele.“
Bill pustil Tomovu ruku a sedl si zpátky, zatímco zkřížil ruce na svém břiše.
„Co se děje?“
„Brittani a Becca,“ odpověděl Bill. „Dvě z Andrejiných poskoků.“ Podíval se přes Tomovo rameno. „Třeba si mě nevšimnou.“
„Chceš odejít?“ Zeptal se ho Tom.
Bill si odfrkl. „Chci svoje enchilady!“ Vykřikl. „Skvělý, míří přímo sem.“
„Ahoj, Bille,“ řekla nejistě blondýnka Brittani.
„Jak se máš?“ Zeptala se ho Becca.
„No však víš,“ vyhrkl Bill. „Pořád jsem zbouchnutej. Můžeš teď běžet za Andrejou a říct jí, jak moc jsem přibral.“
„My už, ehm, s Andrejou nekamarádíme,“ řekla mu Becca, a najednou se mu nedokázala podívat do očí.
„Je to taková mrcha,“ zamračila se Brittani. „Nevím, proč nám trvalo tak dlouho, než jsme si to uvědomily.“
„Chovaly jsme se k tobě hrozně, Bille, a ty sis to nezasloužil,“ dodala Becca.
„Vážně se moc omlouváme,“ přikývla Brittani. „Za všechny ty sračky, které jsme o tobě řekly.“
Obě se nervózně usmály, pak se otočily a odešly z restaurace. Bill se za nimi díval, a nakonec zavřel ústa, když si uvědomil, že je má stále otevřená.
„No do prdele.“
Tom se usmál. „Slovník, Bille.“
„Promiň, ale „do prdele“ je opravdu to nejvýstižnější, co říct v téhle situaci,“ odpověděl Bill. „Ty dvě byly ty nejhorší z Andrejiny party, a právě se mi omluvily, Tome. Mně! Netušil jsem, že slova jako promiň, mají vůbec ve svém slovníku.“ Poklepal nehty o stůl. „Zajímalo by mě, co se mezi nimi a Andrejou stalo.“
„Natalii můžeš napsat až později,“ usmál se Tom, když se Bill natáhl pro tašku. „Tohle je naše večeře k polovičnímu výročí, a konečně máme jméno pro toho spratka. Musíme to oslavit.“
***
„Bille, tohle je dost možná ta nejnechutnější věc, jakou jsem kdy viděl.“
„No, ale ty to nejíš, že ne, Tome?“ Bill si olízl trochu soli z prstu, když si do velké misky plné red velvet zmrzliny nadrobil hrst chipsů. „Navíc, přesně, jak jsi říkal, Tome. Slavíme.“ Obrátil k Tomovi široké oči plné naděje. „Máme nějakou šlehačku?“
Tom se uchechtl. „Asi jsi ji zapomněl napsat na nákupní seznam.“
„Žiješ s těhotným klukem, Tome.“ Bill zvedl misku a cestou z kuchyně dal Tomovi rychlou pusu. „Šlehačka by na nákupním seznamu měla být vždycky.“
***
Druhý den ráno Tom překvapeně zíral na monitor počítače a poprvé uviděl svou dceru.
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
