autor: PixieGirl
A New Day Has Come
Hush, love
I see a light in the sky
Oh, its almost blinding me
I can’t believe
I’ve been touched by an angel with love
Let the rain come down and wash away my tears
Let it fill my soul and drown my fears
Let it shatter the walls for a new sun…
A new day has… come
Ticho, lásko
Vidím světlo na obloze
Oh, skoro mě oslepuje
Nemohu uvěřit,
že se mě dotkl anděl s láskou
Ať déšť padá a smyje mé slzy
Ať naplní mou duši a utopí mé obavy
Ať rozbije zdi pro nové slunce…
Přišel nový… den
A New Day Has Come, Celine Dion
„Je naštvaný na mě.“
Tom se ani neotočil, když uslyšel Billův hlas. O pár vteřin později ucítil Billovy dlouhé prsty mezi svými. Povzdechl si a podíval se na krásnou bílou budovu, do které se zdráhal vejít. Něco mu říkalo, že Gordon nebyl příliš nadšený, když ho přistihl, jak saje jeho synovi krk na podlaze v obýváku. Než Gordon nebo jeho žena Simone stačili cokoli říct, Bill Toma prakticky vystrčil ze dveří s tím, že si promluví zítra.
„Myslím, že nemůže dovolit, aby to ovlivnilo tvoji léčbu,“ pokračoval Bill.
„Klidně mě může zapsat k jinýmu doktorovi. Vlastně bych mu to neměl za zlý,“ řekl Tom. V jeho hlase byl náznak smutku a špetka lítosti, která Billa donutila věnovat mu omluvný pohled. Tom to však neviděl, protože se dál díval na budovu a vůbec nepřemýšlel nad tím, jak by to Bill mohl pochopit.
„Jak jsem řekl, je naštvaný na mě,“ řekl Bill tiše.
„Proč?“
„Proto jsem tady. Chce se mnou mluvit,“ povzdechl si Bill.
„Nechtěl jsem tě dostat do problémů.“
„Budu hned zpátky. A no víš, stálo to za to,“ řekl Bill a pustil Tomovu ruku. Vyšel těch pár schodů ke dveřím, aniž by se otočil a viděl Tomův překvapený výraz. Dredařovi chvíli trvalo, než sebral dost odvahy, aby Billa následoval. Čekal, že mu recepční věnuje naštvaný pohled, zatímco rychle proběhl kolem jejího stolu, když ta silnější žena telefonovala.
Gordonovy dveře byly zavřené a Tom byl velmi překvapený z toho, co se děje za nimi. Gordon nevypadal jako typ člověka, který křičí nebo se vzteká, ale na druhou stranu, jak dobře toho chlapa znal? Cílem jejich setkání bylo mluvit co nejvíce o Tomovi…
„To není fér!“
Tom nadskočil, když slyšel Billa křičet. Gordonovu odpověď neslyšel, ale bylo zřejmé, že je mladík naštvaný.
Dveře se lehce pootevřely, jako by se Bill chystal odejít, ale měl ještě pár věcí na srdci. Tom se nervózně postavil a přemýšlel, jestli má využít příležitosti a utéct. Teď byla ideální chvíle, nikdo by ho neviděl, takže prostě mohl zmizet a říct rodičům, že s tím vším skončil.
Ale to, co uslyšel vzápětí, mu v útěku zabránilo, jelikož se jeho nohy změnily v olovo.
„Zamiloval jsem se do něj!“
„Jsi směšný, Bille.“
„Ne, tati, to ty js… Tome!“
Bylo očividné, že Bill nedokázal pobrat, že Tom přišel. V místnosti se rozhostilo to nejtrapnější ticho a Tom si nemohl nevšimnout, že recepční už netelefonuje.
Utíkej, ty idiote! Napovídal Tomovi prvotní instinkt, ale mozek ho nedokázal poslechnout. Jen tam stál s pootevřenými ústy a snažil se vstřebat slova, která Bill právě řekl. Možná to byl zase ten vztahový jazyk, který Tom neznal. Možná to nic neznamenalo, že? Vlastně to ani nemohlo nic znamenat; vždyť se znali ani ne měsíc. Mnohem méně než měsíc, jestli Tom počítal správně. Bill to nejspíš řekl jen proto, aby svého otce naštval. Jo, to bylo ono.
Většina lidí by řekla, že je Tom statečný, když neucukl a neutekl, když k němu Bill přistoupil a políbil ho na ústa. Ale většina lidí neviděla do Tomovy hlavy a faktem bylo, že byl vyděšený. Chtěl odejít, ale byl jako přikovaný na místě, a zároveň ho něco v koutku mysli varovalo před Billovou reakcí, kdyby nechal svého… přítele?… čelit následkům sám.
„Promluvíme si po tvém sezení, jo?“ Zašeptal mu Bill, když se od něj odtáhl. Tom jen přikývl a snažil se urovnat si myšlenky. Ani si neuvědomil, že ho Bill v podstatě táhne ke dveřím Gordonovy ordinace.
Zamrkal a zavrtěl hlavou, když uslyšel, jak se dveře zavřely. Viděl, že si Gordon čte nějakou složku, nebo to alespoň předstírá, a rozhodl se, že nejlepší obranou bude, když bude předstírat, že mu vůbec není trapně. Pokud si Gordon myslel, že si s Billem jen hraje, pak se musel postarat o to, aby doktor pochopil, že tohle je mnohem víc než jen hra.
„Musím říct, že jsem překvapený,“ řekl Gordon, když se Tom posadil. Odložil složku a trochu se naklonil přes stůl. „Myslel jsem, že jsi sukničkář.“
Tomův plán „nejsem v rozpacích“ padl, když ucítil, jak mu horko stoupá přes krk až do tváří. Snažil se najít svůj hlas, který po Billově přiznání zmizel, a zoufale toužil dát staršímu muži najevo, že Billovi neublíží.
„Billovi na tobě opravdu záleží.“
„To jsem slyšel,“ zamumlal Tom.
„Jo. Jako tvůj doktor se vážně nemůžu starat o tvůj milostný život. Ale jako jeho otec se musím zeptat…“
„Neublížím mu.“
Tom se podíval Gordonovi přímo do očí. Jestli byl někdy naprosto upřímný, tak to bylo právě teď.
Po krátkém tichu se Gordon opřel do židle. „Takže, už jsi mluvil s rodiči?“
~*~
Když Tom vyšel ven, Bill seděl na schodech, které vedly ke dveřím kliniky. Vstal tak rychle, že ztratil rovnováhu a nejspíš by upadl, kdyby ho Tom pevně nechytil za paži. Jeho čokoládové oči se setkaly s dredařovýma oříškovýma, a když se Tom maličko usmál, zazářily čirou úlevou.
„To, co jsem řekl, jsem myslel vážně,“ řekl Bill, když zamířili pryč.
„Já vím, že jo,“ odpověděl Tom. Držel Billovu ruku ve své a cítil, jak ho Bill palcem hladí po prstech. Opravdu nevěděl, co jiného říct, a bál se, že řekne něco, čím by porušil slib, který dal Gordonovi. Netřeba dodávat, že v takové situaci ještě nikdy nebyl, a to poslední, co chtěl, bylo udělat něco, co by Billa rozrušilo.
„Já vím, že pro tebe je ještě brzo,“ řekl Bill. „Ale neplánuju nikam zmizet. Klidně počkám.“
„Určitě?“ Zeptal se Tom. Jak dlouho bude Bill ochoten čekat? Protože Tom si nebyl jistý, jestli mu slovo „milovat“ vůbec někdy vyjde z úst. Příjemně hřejivý pocit v hrudi a úsměv, který se mu objevil na rtech pokaždé, když byl s Billem, mu dávaly najevo, že je na nejlepší cestě cítit to, co cítí i Bill. Možná, že už to cítil, to nevěděl. Nikdy předtím nebyl zamilovaný; nevěděl, jaké to je.
Ale než si bude úplně jistý, nechtěl Billovi dávat falešné naděje. Jestli se od matky, z televize a z nespočtu filmů něco naučil, tak to, že říct „miluji tě“ byl bod, kdy už nebylo cesty zpět. Potom by rozchod bolel mnohem víc než před tím, než ta slova řekl. A i když si Tom moc přál být s Billem, musel být realista. Existovala možnost, že se všechno zhroutí a on upadne do deprese, se kterou tak dlouho bojoval. Pokud by se to stalo, zcela jistě by nedokázal dát Billovi to, co si zaslouží, což dokázal sotva teď, a musel by svého prvního přítele v životě nechat jít.
„Tome?“
„Huh?“ Stáli. Kdy se zastavili? Tom několikrát zamrkal a podíval se na Billa, který teď stál před ním. „Promiň, říkal jsi něco?“
„Ano. Řekl jsem, že si jsem jistý.“
„Jistý čím?“
Bill naklonil hlavu. „Wow, ty jsi byl vážně hodně mimo.“
„Jo… promiň, jen jsem zase moc přemýšlel,“ řekl Tom a třel si čelo.
„O čem?“
„O… věcech. O všem. O tom, co jsi říkal…“
Bill se nervózně zasmál. „Jo. Víš, nečekám prince z pohádky nebo tak něco. I když mám rád dětské filmy, přijde mi jako hloupost, že se dva potkají, někde cinkne zvoneček a během pár minut se do sebe zamilují. Takže si nemysli, že musíš něco říkat jen proto, že jsem to udělal já. Nečekám, že to uděláš; ani nechci, abys cokoliv řekl, dokud si tím nebudeš jistý. Okay?“
Tom přikývl, protože nevěděl, jak na to odpovědět. Znovu se vydali na cestu a Tom jako obvykle nechal většinu konverzace na Billovi. S překvapením zjistil, že ho zajímá, co přesně by na to všechno řekla Megan, kdyby ještě žila.
„Okay, tak zaprvý, který idiot by se neujistil před líbačkou v obýváku, že rodiče nepřijdou domů? Za druhé, viděl jsi ho? Je zatraceně sexy, ujisti se, že ví, že to s ním myslíš vážně, jinak využiju svý šance a přeberu ti ho. Co myslíš tím, že jsem moc stará? 24 není zas tak moc!“
Tom se zasmál.
„Co?“
„Nic, jen znovu přemýšlím. Víš, musím tě někomu představit,“ řekl Tom.
„Uh… jsi si jistý, že jsou tvoji rodiče připraveni…?“
„Oh, nemyslel jsem rodiče. Ještě ne, musím si s nimi nejdřív promluvit. Myslel jsem někoho jiného, někoho, s kým bych tě chtěl seznámit jako první. Pojď.“
~*~
„Proč jsi tak nervózní? Není to tak, že by tě mohla soudit.“
„Je pro tebe důležitá. Bojím se, že zase řeknu nějakou hloupost.“
„Prostě buď sám sebou. Už teď si myslí, že jsi sexy.“
„Cože?“
„To je jedno. Ahoj ségra. Dlouho jsme se neviděli.“
Byl to jediný hřbitov v městečku, kde žili. Meganin náhrobek obklopovalo žluté a červené listí, které opadalo ze stromů kolem, a růže, které vedle něj Katie zasadila, shodily všechny květy. Bylo jasné, že na jaře je tohle místo nejkrásnější.
Byla vzata příliš brzy
Ale navždy zůstane v paměti
jako milovaná dcera
a nejlepší sestra všech dob.
„Tu poslední část jsi vymyslel ty?“ Zeptal se ho Bill.
„Ne, tohle jsem jí často říkával, tak to tam dali. Dovolovala mi, abych se s ní koukal na horory a vždycky mi dělala k obědu palačinky, když mě hlídala, takže jsem si přirozeně myslel, že je nejvíc cool. Sice jsem tenkrát většinou půlku filmu neviděl, ale… oh no… i přesto jsem ji vždycky prosil, abych se k ní mohl připojit, až se na nějaký bude dívat příště. Bože, musela si myslet, že jsem otravnej…“
Bill se usmál. „O tom pochybuju. Kdyby si to myslela, nejspíš by tě poslala někam.“
„To se už asi nikdy nedozvíme,“ pokrčil Tom rameny a zapálil svíčku, kterou koupil. „Tak a je to,“ zamumlal, když ji pokládal. Chvíli sledoval jméno na náhrobku, a pak se zase zvedl. Bill objal Toma kolem pasu a položil mu bradu na rameno. Bylo trochu zvláštní, že byl tak šťastný, když se nacházel na tak smutném místě.
„Myslíš, že mě má ráda?“
Tom chvíli čekal, jestli Bill opraví spojení „má ráda“ na minulý čas, ale když černovlásek nic neřekl, jen se usmál a přikývl. „Samozřejmě, že má.“
„Okay.“
Minutu nebo dvě tam mlčky stáli, než Bill pohnul hlavou, aby se mohl na Toma podívat. „Víš, nikdy jsi mi neřekl, jak zemřela.“
Tom si povzdechl. „Ne, to neřekl.“
autor: PixieGirl
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
