Fixation 1.

autor: dasendederzeit

Po deseti letech

Vrzající zvuk Billových kožených kalhot, když vcházel do místnosti, bylo to jediné, co bylo ten večer slyšet, jelikož kromě toho bylo ve velkém obývacím pokoji naprosté ticho, protože Tom seděl na gauči a bezmyšlenkovitě procházel nějaké e-maily, zatímco oba jejich psi spali. Od chvíle, kdy se loni zasnoubil, už tu Tom vlastně nebydlel, ale pořád měl v jeho a Billově domě spoustu věcí, včetně jednoho ze svých notebooků.
Vzhlédl k náhlému zvuku, který narušil jeho klid, a vnitřně zasténal, když uviděl, co má Bill na sobě: zase kožené kalhoty. Zkombinoval je s černým svetrem, který částečně nacpal do kalhot, takže bylo pořád vidět, jak útlý má pas. Vlasy měl sčesané dozadu a na obličeji lehký nádech make-upu, který měl zvýraznit jeho už tak krásné rysy.

„Kam jdeš?“ Zeptal se Tom, zatímco se díval zpátky na obrazovku svého notebooku, aby se vyhnul pohledu na kožené kalhoty, které měl jeho bratr právě na sobě.
„Ven,“ odpověděl Bill, zatímco si bral peněženku a telefon. „Říkal jsem ti to, ne? Dole ve městě se otevírá jeden klub a já jsem byl pozvaný.“
„Jasně,“ zamumlal Tom.
„Půjdeš, nebo zůstaneš tady?“ Zeptalo se mladší dvojče.
„Ne, vyřídím e-maily, a pak se vrátím domů,“ odpověděl Tom. „Pokud ovšem nechceš, abych zůstal?“
Bill se zasmál. „Ne, vrať se ke své snoubence, existuje důvod, proč chtěla, abys bydlel s ní.“
Starší z dvojčat se zasmál a obrátil oči v sloup, protože moc dobře věděl, že i když má Bill jeho nastávající opravdu rád, nelíbí se mu, že Toma prakticky donutila, aby šel bydlet s ní. Bill neměl rád samotu, což byl důvod, proč se mu bydlení s Tomem líbilo, protože v podstatě měl partnera, se kterým mohl žít, aniž by byl romanticky vázán, takže žádné závazky.

„Můžu zůstat, Bille, jí to vadit nebude,“ odpověděl Tom. „Stejně ještě nějakou chvíli budu sedět nad těmi e-maily, takže až se vrátíš, nejspíš tu ještě budu. Tak si potom můžeme pustit nějaký film nebo tak něco,“ dodal.
Tvář mladšího dvojčete se rozzářila. „Okay! Tak jo. Nebudu tam moc dlouho.“
Tom se zasmál a přikývl. „Bav se a nenech se ukrást,“ řekl Tom.
Bill se ušklíbl. „Vypadám na to dost sexy, co?“
Starší z dvojčat se jen usmál a spolkl poznámku o kožených kalhotách. Bill nemusel vědět, že je Tom miluje i nenávidí.
„No, přijdu brzo. Než se vrátím, nesněz mi všechny dobroty z ledničky, jo?“ Pokračoval Bill a než vyšel ze dveří, zamával mu.

Tom se zhluboka nadechl a na chvíli zavřel oči. Nemohl uvěřit, že jeho slabost pro ty kožené kalhoty je i po téměř deseti letech stále velmi patrná. Bill začal nosit kožené kalhoty někdy v roce 2009 a Tom si jasně vzpomínal, jak byl v šoku, když je na bratrovi viděl. Jeho útlý pas, dlouhé nohy a dokonalý zadek, to vše namačkané do velmi dobře padnoucích kožených kalhot, způsobilo Tomovi mrazení v zádech a od té doby už nebyl stejný.
V průběhu let Bill pokračoval s vyznáváním lásky ke kůži v podobě topů a bund, ale to na něj nemělo stejný efekt jako kalhoty. Měl velmi těsné, které Tomovi připadaly spíš jako nepohodlné legíny, ale také volnější lesklé a jedny, které měly šněrování od kotníků k bokům. Tom se znovu zachvěl při pomyšlení na ty poslední. Bill je příliš často nenosil, ale když už je měl, byl z nich Tom na větvi.

Povzdechl si a jednou rukou si třel obličej, zatímco druhou zavíral notebook. Věděl, že vyřizovat e-maily teď, když znovu viděl bratra v kůži, bude nemožné, jelikož si uvědomoval, že to bude jediná věc, na kterou bude myslet přinejmenším po zbytek týdne. Nevěděl proč, protože Tom nebyl gay, ale vidět Billa v kůži ho prostě nějak přivádělo k šílenství. Vyvolávalo to v něm touhu dotýkat se svého dvojčete po celém těle, a dokonce i víc než to.
„Kurva,“ zaklel Tom skrz zaťaté zuby. Nemohl uvěřit, že na to znovu myslí. Slíbil si, že už nikdy nepřipustí, aby mu ta myšlenka přišla na mysl, ale bylo to tu znovu.
Sex s Billem.
Tom na to v průběhu let čas od času myslel, ale vždycky se mu podařilo ty myšlenky zahnat, pokud nebyl natolik nadržený, aby se při těch myšlenkách dotýkal sám sebe. Vždycky se pak cítil sám sebou znechucený, jelikož myslel na svého vlastního bratra, když si ho honil, ale nedokázal si pomoct.
Bill byl vážně hezký a moc dobře to věděl, takže se tak i choval a také se tak oblékal. Jeho oblečení se však během let drasticky změnilo. Přešel od hodně přiléhavého černého a šedého oblečení k více barvám a džínům. Občas si ještě vzal nějaké úzké džíny a samozřejmě kožené kalhoty, ale celkově se podle Tomova názoru začal oblékat víc „mužně“, což mu většinou pomohlo zahnat ty nemravné myšlenky pryč.

Povzdechl si a vstal z gauče. Přestože to byl stále i jeho dům, nemohl si pomoci, ale cítil se jinak, když tu byl, jelikož tu Bill žil svůj vlastní život s přáteli a občasnými známostmi na jednu noc. Tom se otřásl při představě, že by se jeho bratra dotýkal jiný muž, ale zároveň věděl, že nemá právo takhle uvažovat, protože Bill byl ve skutečnosti gay a bylo pro něj víc než normální mít sexuální partnery.
Hm, uvažoval Tom sám pro sebe, zatímco stoupal po schodech nahoru, nemohlo by uškodit, trochu se tu porozhlédnout, když je Bill pryč, ne? Byl to jen Tom, a pokud šlo o Toma, neměli jeden před druhým žádné tajemství.
Vstoupil do Billovy ložnice a protočil oči nad nepořádkem, který tam na něj čekal. Všude bylo oblečení, boty a několik šperků rozházených po posteli a podlaze. Jeho bratr měl zřejmě zase jednu ze svých „co si kurva obléknu“ chvilek a neobtěžoval se to před odchodem na večírek uklidit. Tom se pro sebe usmál, když zvedl košili a ucítil Billovu kolínskou.

Jeho bratr používal stejnou kolínskou už několik let a pro Toma se ta vůně stala domovem. Pokaždé když ucítil tu specifickou vůni, věděl, že je v pohodě a že je na světě všechno v pořádku, protože je tam i Bill. Jistě, miloval svou budoucí ženu, ale život s ní nebyl tak jednoduchý, jak se zdálo. Měla děti – přesněji řečeno čtyři – a panovala tam jiná rutina, než jakou měli s Billem, když žili spolu. Jejich ráno probíhalo pomalu, odpoledne vesele a večer napůl opile. S jeho snoubenkou to takhle opravdu nebylo.
Povzdechl si, zatímco tiše skládal a věšel zpátky všechno oblečení svého dvojčete, boty vrátil tam, kam patřily, a šperky uložil zpátky do velké krabice. Rozhlédl se po pokoji a úlevně si povzdechl. Už jen to, že tam byl bez svého dvojčete, ho uklidnilo a bylo příjemné si jen tak prohlížet jeho věci, aniž by ho při tom někdo rušil.

Po krátkém rozhlížení se Tom posadil na postel a chtěl si na ni prostě lehnout, ale nemohl si pomoct a místo toho otevřel jeden ze šuplíků Billova nočního stolku. Věděl, že si tam bratr schovává své soukromější věci, takže se Tom nikdy neobtěžoval ho otevřít a nahlédnout dovnitř, ale teď když se znovu vynořily myšlenky na kožené kalhoty, začal být Tom zvědavý.
V zásuvce byl naprostý nepořádek, všechno a nic, a Tom nemohl uvěřit, jak chaotické jeho dvojče je. Navenek vždycky vypadal, že o sebe dbá a stará se o sebe, ale v hlavě byl chaotický hajzlík, který si nedokázal poradit s nepořádkem ve svém pokoji.
Všiml si několika sešitů, pár krabiček s léky jako aspirin a podobně, několika obrázků, nabíječek a dalších nedůležitých věcí. Tom už chtěl šuplík zase zavřít, když si najednou všiml krabičky kondomů a asi tří tubiček s lubrikantem, všechno zastrčené v zadním rohu, což by neviděl, kdyby před chvílí neotevřel zásuvku celou.
Polkl a rychle šuplík zavřel, přičemž cítil, jak mu hoří tváře. S jistotou věděl, že se teď červená, a netušil proč. Samozřejmě, že tyhle věci Bill používal, když si užíval, potřeboval ochranu a tak, tak proč se kvůli tomu Tom cítil tak v rozpacích?
Povzdechl si a lehl si na postel. Měl teď ze všeho divný pocit a přičítal to přílišnému stresu a únavě, protože datum svatby se blížilo a s ním spojené turné kapely a všechny propagační záležitosti. Zavřel oči a snažil se soustředit jen na pozitivní věci, aby se jeho mysl trochu uklidnila.

~*~

„Tome?“ Zašeptal Bill. „Tome?“
„Hmm?“ Odpověděl Tom neurčitě, stále napůl spal na Billově posteli.
„Už jsem zpátky,“ odpovědělo mladší dvojče. „Proč spíš v mojí posteli?“
Tom zmateně zamrkal, než otevřel oči úplně a okamžitě se posadil. Neměl v plánu usnout, a už vůbec ne v Billově posteli. Věděl, že by to vyvolalo otázky, na které by nejspíš nedokázal odpovědět, aniž by se červenal a znovu se cítil směšně.
„Oh, ehm,“ zamumlal a znovu zamrkal proti světlu, které Bill rozsvítil, když už byl Tom vzhůru.
Stál tam v těch svých kožených kalhotách a svetru, s obličejem, který stále vypadal, jako by byl čerstvě nalíčený, a s vlasy, které pořád vypadaly, jako by si je právě učesal. Tom nevěděl, jak to dělá, ale vypadalo to, že Bill za všech okolností vypadá skvěle, aniž by se o to musel nějak víc snažit. Nikdy Billa nenačapal, že by vypadal špatně, nevoněl nebo mu smrdělo z úst. Všechno bylo vždycky tak, jak má. Od prstů na nohou až po vlasy na hlavě.

„Jsi v pohodě?“ Pokračovalo jeho dvojče, zatímco si začalo zouvat tenisky, které mělo na sobě.
„Co? Oh, um, jo,“ odpověděl Tom zaraženě, zatímco se snažil odtrhnout oči od bratrových dlouhých nohou, které byly stále obepnuty těmi zatracenými koženými kalhotami.
„Pořád se chceš dívat na film? Nebo jen spát,“ zeptal se Bill, zatímco si ukládal boty do skříně. „Mimochodem, ty jsi mi tady uklidil?“
Tom se uchechtl. „Jo, uklidil.“
Bill se usmál. „Děkuju,“ řekl.
Starší z dvojčat se na oplátku usmál a chtěl odvrátit zrak, když si Bill začal svlékat svetr, ale prostě nemohl. Viděl Billa svlékat se už mnohokrát, když byli na turné a podobně, ale ještě nikdy neviděl bratra svlékat se z kožených kalhot. Polkl a v duchu zanadával, když cítil, jak mu z břicha až do rozkroku stoupá horko.

Poté, co si svetr svlékl, se Billovo nahé tělo ukázalo úplně a Tom si olízl rty, aniž by si to vůbec uvědomil. Nedokázal dělat nic jiného než sledovat, jak se jeho bratr pohybuje po místnosti, zatímco má na sobě jen ty kožené kalhoty a nějaké šperky. Dělal to Bill schválně, nebo si vůbec nevšiml, že ho Tom takhle pozoruje?
Tom nad sebou protočil očima. Bill samozřejmě nemohl vědět, co si o něm a těch kožených kalhotách myslí. Nikdy o nich ani Billovi v nich neřekl nic, co by mohlo Billa vést k domněnce, že má nějaké zvláštní myšlenky nebo představy. Takže pro něj bylo tou nejnormálnější věcí na světě, že se prostě převléká, zatímco jeho vlastní bratr-dvojče bylo ve stejné místnosti.
„Tome?“ Vytrhl ho Bill z myšlenek. „Můžeš mi pomoct s tím zipem? Myslím, že se mi v něm zasekla kůže.“

Oči staršího z dvojčat se rozšířily, když vzhlédl a všiml si, že Bill stojí zády k němu a jeho zadek celý zabalený v kůži je na odiv a vypadá ještě lépe než v jakýchkoli jiných kalhotách. Znovu se mu začalo podivně svírat břicho a v těsných boxerkách mu zacukal penis. Nemohl uvěřit, že se vůbec do takovéhle situace dostal. Měl jít domů za svou nastávající, aby byl daleko od Billa a jeho kožených kalhot. Jako by se mu vysmívaly, když schválně zasekly ten zip, jen aby svému bratrovi musel pomoci a sáhnout si na něj.
„Ehm, jo, jasně,“ zamumlal Tom a vstal z postele, aby došel k bratrovi. „Co přesně mám dělat?“
„Myslím, že se zip zasekl o kůži, takže by bylo fajn, kdybys ji mohl zkusit vyndat, abych ho mohl rozepnout,“ odpovědělo jeho dvojče.
„Uh, okay,“ skoro zašeptal Tom a snažil se ze všech sil soustředit jen na nevinný úkol odstranit látku ze zipu, rozepnout ho a vysvobodit bratra z kalhot.

Polkl, a pak se opatrně dotkl kožené látky, která byla kolem dlouhého zipu. Už se chystal udělat to, o co ho Bill požádal, když se mu v krku zadrhl dech a málem se udusil vlastními slinami.
„Ty pod tím nemáš spodní prádlo?!“ Vykřikl a cítil, jak jeho tváře znovu hoří.
Jeho dvojče se uchechtlo, jako by o vůbec nic nešlo. „Myslíš, že bych se do těch kalhot nasoukal i s boxerkami?“
Oči staršího dvojčete se rozšířily ještě víc, když si uvědomil, že pokaždé, když Billa za poslední roky v těch kožených kalhotách viděl, neměl pod nimi spodní prádlo. Jak mu to mohlo uniknout? No jasně, protože vždycky od těch kalhotách rychle odvracel pohled, aby mohl normálně fungovat.
„Já…“ začal Tom, ale neuspěl. Už tak nemohl uvěřit tomu, že se skutečně musí dotknout té kůže, ale teď navíc věděl, že při uvolňování Billova zipu se jeho ruce otřou o bratrův holý zadek.
„No tak,“ zakňučel Bill. „Chci relaxovat v posteli a dívat se na film.“

Tom polkl. Bill očividně neměl ponětí, co to s ním dělá, a bylo to na něm vidět. Jeho bratr vůbec nevnímal, jak velké má Tom problémy, aby se ovládal. Povzdechl si, a pak se pomalu a opatrně dál snažil uvolnit zip z látky. Zadržoval při tom dech a snažil se, aby nezrudl ještě víc.
Tom slyšel Billův dech a cítil teplo jeho těla ze zad, jelikož stáli tak blízko sebe, a rozechvěle dostal z plic vzduch, který v nich zadržoval. Nemohl si však pomoct, ale cítil mezi nimi napětí, a najednou ho napadlo, jestli jeho dvojče cítí totéž. Přemýšlel snad Bill někdy o Tomovi tímto způsobem? Nebo to byla jen Tomova zvrácená mysl, která si představovala takové věci?
Po několika minutách boje se Tomovi konečně podařilo uvolnit látku ze zipu a o kousek ho stáhl. Nemohl ho rozepnout úplně, protože pak by odhalil Billův zadek úplně celý a on si byl více než jistý, že kdyby ho takhle viděl, nezvládl by to.
„Rozepni ho,“ zašeptal pak Bill. „Úplně celý.“

original

autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)